Aktualizováno 9.5.2018
Další muž 28 mužů z Uhřic, o kterém chci napsat pár řádků, a který se nevrátil z Velké války, je Matouš Peroutka. Máme společné předky. Mezi mými předky z Uhřic je totiž více Peroutků - Petr a jeho syn Řehoř a Vavřinec, který možná byl Řehořovým bratrem. Můstek k předkům Matouše Peroutky ještě nemám definitivně doložen. jako by se potvrzoval známý genealogický paradox - nemohu najít zrovna ty dvě osoby, které nejvíc pro potvrzení spojitosti potřebuji. Ve starých matrikách se příjmení Peroutka vyskytuje také jako Perutka či Perautka.
Nejasné (alespoň mi) je také to, jak se s udanou jednotkou (25. zeměbranecký pěší pluk) Matouš ocitl na Soči a italské frontě. Obec Dutovlje, kde zemřel, byla totiž v "bezpečném" zázemí této obávané fronty, takže usuzuji, že s touto sočskou frontou jeho smrt souvisela.
Třetí v řadě Matoušů (po svém dědovi a otci) se narodil 18. září 1875 v Uhřicích č. 102. Rodičům, Matouši Peroutkovi a Marianně se narodil jako páté dítě. Živi v té době byli jen bratři Matěj a Josef. Peroutkovi byla rodina čtvrtláníků, která žila v domě č. 84. Svědky na svatbě Matoušových rodičů byli Matoušovým rodičům v roce 1866 Martin Jandl, tehdejší starosta Uhřic a autor uhřické pamětní knihy (kroniky) a také Václav Adamec (*1825), zřejmě manžel sestry Matouše Peroutky (otce), Veroniky.
Díky kmenovému listu víme, že Matouš Peroutka byl v dospělosti vysoký 163 cm, měl hnědé vlasy a modré oči. Fotografii k dispozici nemám.
Matouš Peroutka je jedním ze "starších" mužů z uhřického památníku. Je tudíž jedním z těch, kteří se před válkou také oženili. Nevěstu si namluvil přespolní, z nedalekých Vážan (nad Litavou). Svatba se konala v Šaraticích. (Ano, je to místo, z jehož okolí pochází minerální voda, známá svými projímavými účinky.) Nevěsta se jmenovala Jenovéfa a pocházela z rodu Jana Němečka. Svatba se konala 14. května 1905.
Matouš byl dělníkem, po svatbě si mohl "užít" 9 let, které jej dělily od mobilizace a začátku války, jejímž spouštěčem byl srbský mladý aktivista Gavrillo Princip, sarajevský atentátník. Za tu dobu se jeho manželce Jenovéfě narodili minimálně dva synové - Václav a... Matouš (*1909). Je tedy pravděpodobné, že by mohli žít (někde?) jeho potomci (Matouše Peroutky "z památníku"). Kmotrem všech dětí byl Václav Adamec, ovšem jiný než ten, co byl Matošovi na svatbě jako svědek. Václav Adamec - kmotr, byl pravděpodobně jeho synem (*1871).
(Máme tady Václava Adamce (mladšího) - kmotra a Václava Adamce (staršího) - svědka. Nejstarším Václavem Adamcem (otcem jednoho a dědem druhého), byl můj předek Václav Adamec, syn hostinského Pavla Adamce.)
Třetí dítě, které se Matoušovi a Jenovéfě narodilo, byla dcera Růžena. Světlo světa spatřila Růženka 10. března 1915. Matematika napovídá, že byla počata zhruba v červnu, několik týdnů před všeobecnou mobilizací v srpnu 1914.
Domobranecké jednotky (které v míru neexistovaly) byly sestaveny z mužů ročníků 1872-1876, kteří byli povoláni rovněž po mobilizaci v průběhu srpna 1914. To se týkalo i Matouše Peroutky. Tyto domobranecké jednotky vytáhly bezprostředně do pole. Z toho vyplývá, že Matouš při odjezdu do války možná ještě netušil (ale možná ano), že jeho žena čeká třetí dítě. Otázkou zůstává, zda dcerku vůbec kdy spatřil. Sice se nenarodila jako pohrobek, ale táta v době jejího narození a křtu byl daleko na frontě. V březnu 1915 stál s 2. armádou v Karpatech proti ruské 8. armádě, nedaleko (polské) vesnice Jablonki, zhruba 14 km severně od dnešních slovensko-polských hranic (a cca. 35 km od slovenské Sniny). Do jeho smrti ve Velké válce zbývalo devět měsíců.
Vdova Jenovéfa se po válce, už v samostatném Československu (v roce 1921, kdy ji táhlo na čtyřicítku), opět provdala - za legionáře Matěje Oborníka z Uhřic.
Co vím díky poznámkám v matrice o dětech Matouše Peroutky? Dcera Růžena se vdala v roce 1934 za Františka Koryčana z Penčic (dnes součást Přerova). Syn Václav se v roce 1940 oženil s Anastázií Trumpešovou. Příjmení Trumpeš se objevuje historicky v Dambořicích, Několik Trumpešů v 18. století patří mezi mé předky. O osudu syna Matouše nic nevím, možná nějaké údaje ještě skrývají živé matriky Uhřic.
Zde je obrázek, který je prezentován na Wikimedia Commons jako polní nemocnice Dutovlje s datací mezi 1914-1918. Je to tedy místo, kde Matouš Peroutka zemřel.
Ale pojďme od "začátku"
Jak jsem poznamenal výše, na frontu odjel bezprostředně po mobilizaci, jako pěšák zeměbraneckého pěšího pluku č. 25 (LIR 25). V jeho řadách jako vojín také (podle kartotékového lístku) zemřel. Bylo to v polní nemocnici v Dutovlje (v dnešním Slovinsku), v prosinci 1915. S velkou pravděpodobností jeho smrt souvisela s tím, co se v tu dobu odehrávalo na jižní (italské) frontě.
Další muž 28 mužů z Uhřic, o kterém chci napsat pár řádků, a který se nevrátil z Velké války, je Matouš Peroutka. Máme společné předky. Mezi mými předky z Uhřic je totiž více Peroutků - Petr a jeho syn Řehoř a Vavřinec, který možná byl Řehořovým bratrem. Můstek k předkům Matouše Peroutky ještě nemám definitivně doložen. jako by se potvrzoval známý genealogický paradox - nemohu najít zrovna ty dvě osoby, které nejvíc pro potvrzení spojitosti potřebuji. Ve starých matrikách se příjmení Peroutka vyskytuje také jako Perutka či Perautka.
 |
| Přišli Peroutkovi do Uhřic během třicetileté války? Četnost příjmenív současnosti převažuje v Čechách. Zdroj: KdeJsme.cz |
Matouš Peroutka
Matouš - rodinné jméno, které kromě ústřední postavy tohoto příběhu nosil i jeho otec a děd, i jméno, kterým pokřtil svého syna. Toto biblické jméno má starohebrejský původ a znamená "dar od Boha". Významově je stejné jako jméno Matěj (Matthias) či staročeská verze téhož - Matyáš.Třetí v řadě Matoušů (po svém dědovi a otci) se narodil 18. září 1875 v Uhřicích č. 102. Rodičům, Matouši Peroutkovi a Marianně se narodil jako páté dítě. Živi v té době byli jen bratři Matěj a Josef. Peroutkovi byla rodina čtvrtláníků, která žila v domě č. 84. Svědky na svatbě Matoušových rodičů byli Matoušovým rodičům v roce 1866 Martin Jandl, tehdejší starosta Uhřic a autor uhřické pamětní knihy (kroniky) a také Václav Adamec (*1825), zřejmě manžel sestry Matouše Peroutky (otce), Veroniky.
Díky kmenovému listu víme, že Matouš Peroutka byl v dospělosti vysoký 163 cm, měl hnědé vlasy a modré oči. Fotografii k dispozici nemám.
Matouš Peroutka je jedním ze "starších" mužů z uhřického památníku. Je tudíž jedním z těch, kteří se před válkou také oženili. Nevěstu si namluvil přespolní, z nedalekých Vážan (nad Litavou). Svatba se konala v Šaraticích. (Ano, je to místo, z jehož okolí pochází minerální voda, známá svými projímavými účinky.) Nevěsta se jmenovala Jenovéfa a pocházela z rodu Jana Němečka. Svatba se konala 14. května 1905.
Matouš byl dělníkem, po svatbě si mohl "užít" 9 let, které jej dělily od mobilizace a začátku války, jejímž spouštěčem byl srbský mladý aktivista Gavrillo Princip, sarajevský atentátník. Za tu dobu se jeho manželce Jenovéfě narodili minimálně dva synové - Václav a... Matouš (*1909). Je tedy pravděpodobné, že by mohli žít (někde?) jeho potomci (Matouše Peroutky "z památníku"). Kmotrem všech dětí byl Václav Adamec, ovšem jiný než ten, co byl Matošovi na svatbě jako svědek. Václav Adamec - kmotr, byl pravděpodobně jeho synem (*1871).
(Máme tady Václava Adamce (mladšího) - kmotra a Václava Adamce (staršího) - svědka. Nejstarším Václavem Adamcem (otcem jednoho a dědem druhého), byl můj předek Václav Adamec, syn hostinského Pavla Adamce.)
Třetí dítě, které se Matoušovi a Jenovéfě narodilo, byla dcera Růžena. Světlo světa spatřila Růženka 10. března 1915. Matematika napovídá, že byla počata zhruba v červnu, několik týdnů před všeobecnou mobilizací v srpnu 1914.
Domobranecké jednotky (které v míru neexistovaly) byly sestaveny z mužů ročníků 1872-1876, kteří byli povoláni rovněž po mobilizaci v průběhu srpna 1914. To se týkalo i Matouše Peroutky. Tyto domobranecké jednotky vytáhly bezprostředně do pole. Z toho vyplývá, že Matouš při odjezdu do války možná ještě netušil (ale možná ano), že jeho žena čeká třetí dítě. Otázkou zůstává, zda dcerku vůbec kdy spatřil. Sice se nenarodila jako pohrobek, ale táta v době jejího narození a křtu byl daleko na frontě. V březnu 1915 stál s 2. armádou v Karpatech proti ruské 8. armádě, nedaleko (polské) vesnice Jablonki, zhruba 14 km severně od dnešních slovensko-polských hranic (a cca. 35 km od slovenské Sniny). Do jeho smrti ve Velké válce zbývalo devět měsíců.
 |
| "Osudový trojúhelník Matouše Peroutky - (1) Jablonki, kde byl, když se narodila jeho dcerka Růžena, (2) Uhřice, kde se Matouš Peroutka narodil, (3) Dutovlje, kde Matouš Peroutka zemřel a byl pochován. Zdroj. Mapy.cz (kliknutím otevřete mapu) |
Vdova Jenovéfa se po válce, už v samostatném Československu (v roce 1921, kdy ji táhlo na čtyřicítku), opět provdala - za legionáře Matěje Oborníka z Uhřic.
Co vím díky poznámkám v matrice o dětech Matouše Peroutky? Dcera Růžena se vdala v roce 1934 za Františka Koryčana z Penčic (dnes součást Přerova). Syn Václav se v roce 1940 oženil s Anastázií Trumpešovou. Příjmení Trumpeš se objevuje historicky v Dambořicích, Několik Trumpešů v 18. století patří mezi mé předky. O osudu syna Matouše nic nevím, možná nějaké údaje ještě skrývají živé matriky Uhřic.
Zde je obrázek, který je prezentován na Wikimedia Commons jako polní nemocnice Dutovlje s datací mezi 1914-1918. Je to tedy místo, kde Matouš Peroutka zemřel.
 |
| Polní nemocnice v Dutovlje. Zdroj: Wikimedia Commons, ID obrázku 15547508. |
Ale pojďme od "začátku"
3. a 4. bitva na Soči (?)
Matouš Peroutka byl odveden 2. dubna 1897 a prezenční vojenskou službu nastoupil 1. října 1897 u pěšího pluku č. 3 (IR 3). Do zálohy odešel po třech letech, na podzim 1900. Na jaře 1902 a 1904 absolvoval pravidelné cvičení ve zbrani. (V roce 1905 se oženil.)Jak jsem poznamenal výše, na frontu odjel bezprostředně po mobilizaci, jako pěšák zeměbraneckého pěšího pluku č. 25 (LIR 25). V jeho řadách jako vojín také (podle kartotékového lístku) zemřel. Bylo to v polní nemocnici v Dutovlje (v dnešním Slovinsku), v prosinci 1915. S velkou pravděpodobností jeho smrt souvisela s tím, co se v tu dobu odehrávalo na jižní (italské) frontě.
 |
| "Známý" kartotékový lístek z Vojenského ústředního archivu. Díky němu vím, kde Matouš Peroutka zemřel a byl pochován. Zdroj: Kartotéka padlých VÚA. |
Nejprve shrňme základní souvislosti. Na jaře 1915, po nezdaru první rakousko-uherské ofenzívy do Srbska a po těžkých
bojích s Rusy v Haliči a Karpatech, které Matouš Peroutka absolvoval, vstoupila do války proti habsburské monarchii Itálie. Dosud byla neutrální a "hrála to na obě
strany". Na jedné straně jednala s Vídní o své pomoci proti Francii (za to požadovala
odstoupení rozsáhlých jižních území v habsburské monarchii apod.), a zároveň hledala možnost
vstupu do války na straně dohodových mocností. Italský vstup do války byl urychlen, když Vídeň odmítla enormní italské požadavky. 26. dubna 1915 uzavřela Itálie se státy Dohody tajnou tzv. Londýnskou smlouvu. Za svůj vstup do války měla dostat Tridentsko (jižní Tyroly), Gorici, Istrii
s Terstem a území Dalmácie až k řece Neretvě. Následně 23. května 1915 vyhlásila Itálie válku Rakousku-Uhersku.
Rakouská hranice s Itálií byla v té době pouze chatrně obsazena. Většinu sil vázala východní fronta v Haliči a nebylo tak možné čelit italské přesile. Proto rakouské vrchní velení rozhodlo o zřízení jihozápadní fronty. Italská fronta se skládala ze tří částí. Jihovýchod v přímoří podél řeky Soča bránila nově vytvořená 5. armáda generála Svetozara Boroeviće de Bojny. Právě fronta na Soči se stala dějištěm hlavních bojů jihozápadní (italské) fronty.
Rakouská hranice s Itálií byla v té době pouze chatrně obsazena. Většinu sil vázala východní fronta v Haliči a nebylo tak možné čelit italské přesile. Proto rakouské vrchní velení rozhodlo o zřízení jihozápadní fronty. Italská fronta se skládala ze tří částí. Jihovýchod v přímoří podél řeky Soča bránila nově vytvořená 5. armáda generála Svetozara Boroeviće de Bojny. Právě fronta na Soči se stala dějištěm hlavních bojů jihozápadní (italské) fronty.
Vytváření souvislé rakousko-uherské obrany na Soči probíhalo za mimořádně složité
situace, protože obránci čelili drtivé italské přesile. Na jednoho vojáka Rakousku-Uherska připadalo 10 až 15 italských vojáků.
Během války se na Sočské frontě (podél řeky Soča/Isonzo) odehrálo celkem dvanáct bitev. Podle vojenského historika Josefa Fučíka šlo o „největší válečné nasazení českých vojáků v celé naší historii“. Po 4. bitvě na Soči se statečným rakousko-uherským vojákům, kteří bojovali proti několikanásobné přesile, začalo říkat "sočští bojovníci".
Během války se na Sočské frontě (podél řeky Soča/Isonzo) odehrálo celkem dvanáct bitev. Podle vojenského historika Josefa Fučíka šlo o „největší válečné nasazení českých vojáků v celé naší historii“. Po 4. bitvě na Soči se statečným rakousko-uherským vojákům, kteří bojovali proti několikanásobné přesile, začalo říkat "sočští bojovníci".
3. bitva na Soči probíhala od 18. října do 4. listopadu 1915, následující 4. bitva po týdenní přestávce od 10. listopadu do 2. prosince 1915. Mohly být sočské boje příčinou smrti Matouše Peroutky? A kde "oslavil" předtím své čtyřicátiny (18. září 1915)?
Mapa na letáku č. 27 ÖULK (3. díl, 195) ukazuje rozložení jednotek na počátku 4. bitvy na Soči. Zde je její jižní část - přímoří. V uctivé vzdálenosti za frontou vidíte (je označena) i ves Dutovlje, kde byla umístěna polní nemocnice, v níž vyhasl život Matouše Peroutky.
 |
| Místo, kde v polní nemocnici zemřel Matouš Peroutka bylo v týmu Sočské fronty. Dole vidíte italský přístav Terst, uprostřed nahoře Gorici, město nyní rozdělené mezi Itálii (Goricia) a Slovinsko (Nova Gorica). Zdroj: ÖULK, díl 3, 1915, leták č. 27. |
Jak dlouho Matouš Peroutka v polní nemocnici byl a co bylo příčinou proč, nevím. Podle serveru Velkavalka.info bylo v "inkriminované době" zařazení 25. zeměbraneckého pěšího pluku (LIR 25) následující (od nejmenší k největší jednotce):
Aktualizace 9.5.2018
Opravdu jsem smrt Matouše Peroutky našel v úmrtní knize 25. zeměbraneckého pluku (3. setnina). Jako příčina smrti je v ní uvedeno:
Matouš Peroutka byl opravdu smrtelně zraněn v boji. Josef Fučík k bitvě (Sočská fronta 1915-1917, s. 39) poznamenává:
"...Do rozbitých rakousko-uherských postavení se valily masy pěchoty, jimž ustoupivši obránci čelili protiztečemi z nekrytých východišť. I tuto kritickou situaci se rakousko-uherským jednotkám podařilo zvládnout a udržet Monte San Michele, rozhodující prostor pro průnik ke Gorici, ve svých rukou."
Během 4. sočské bitvy činily italské ztráty 49 000 mužů, na straně Rakousko-Uherska to bylo 25 400 mužů.
Matouš Peroutka pravděpodobně netušil, že v těchže bojích na sočské frontě, v okolí Doberda, padli i jeho sousedi z Uhřic František Tichý a Josef Kořínek. Jim budou patřit dva další články.
Peroutků v kartotéce padlých v 1. světové válce i v databázi VHA (vč. legionářů) najdete řadu. Většina z nich byla z Čech. Z Uhřic byl právě Matouš. Jeho potomci někde zřejmě žijí...
Klíčem k "pojítku", pokud jde o společné předky s Matoušem, je Martin Peroutka, který byl otcem Ignáce, jímž začíná shrnutí mužských předků - Peroutků v rodové větvi padlého Matouše (viz. níže). Martina, jako Ignácova otce potvrzuje zápis z oddávek. Ovšem, jak už to bývá, jednak se mi při veškeré snaze nepodařilo v dambořicko-uhřické společné matrice najít datum křtu Ignáce (a tedy jméno matky), a jednak potenciální otcové se jménem Martin jsou dva. Jeden byl pokřtěn 15. srpna 1687 (oženil se s Julianou) a druhý rok nato, 2. listopadu 1688 (oženil se zřejmě s Johannou).
Jako obvykle, na závěr nabízím shrnutí mužské linie Matoušových předků, a také možnost podívat se na jeho rodokmen - zde!
(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)
Čest jeho památce!
- 26. zeměbranecká pěší brigáda (26 LIBr)
- 13. zeměbranecká pěší divize (13 LID)
- XVII. sbor (XVII Korps.)
Tyto jednotky na mapě přímo vyznačeny nejsou, jejich operačním prostorem v té době byla haličská fronta a boje ve Volyni. Lokalitu tedy možné určit je, souvislosti bojů také, ale přesné místo bojů, byl-li Matouš Peroutka zraněn, nikoliv. Příčina smrti však s přímými boji souviset nemusela. Ve velkém vojáky kosily také nemoci a epidemie (i když nemocníce v Dutovlje není označena jako "epidemická"). Zatím se spokojím s tímto faktem a místem. Místo posledního odpočinku je pravděpodobně důstojné.
"Na jižním úseku bývalé sočské fronty nedaleko obce Dutovlje, se nachází v blízkosti občanského hřbitova dle údajů vídeňského vojenského archivu rozsáhlé vojenské pohřebiště s největším množstvím pochovaných obětí české národnosti. Ostatky více než tří tisíc mobilizovaných českých vojáků jsou umístěny (spolu s dalšími padlými vojáky monarchie) v prostoru bezlesého krasového údolí, na hřbitově, označeném kamennou zídkou. Hřbitov je zařazen mezi národní kulturní památky Republiky Slovinsko. Byl rekonstruován za pomoci ČR v roce 2001." (Zdroj: fórum Válka.cz).
Třeba je to místo k výletu. Nemalá oběť, kterou přinesli i vojáci z českých zemí, se dodnes těší vážnosti a pietě místních obyvatel.
 |
| Ústřední pomník na válečném hřbitově v Dutovlje. Mimo Uhřic další místo, kde si lze připomenout osud Matouše Peroutky. Zdroj: VHÚ |
Aktualizace 9.5.2018
Opravdu jsem smrt Matouše Peroutky našel v úmrtní knize 25. zeměbraneckého pluku (3. setnina). Jako příčina smrti je v ní uvedeno:
"Následkem střelné rány do hlavy v boji."
 |
| Zápis z úmrtní knihy zeměbraneckého pluku č. 25 o tragické smrti Matouše Peroutky. Zdroj: http://www.digitalniknihovna.cz, Zeměbranecký pěší pluk čís. 25. Úmrtní matrika. 1914-1919, 1920. Tom IV, fol. 32. |
Matouš Peroutka byl opravdu smrtelně zraněn v boji. Josef Fučík k bitvě (Sočská fronta 1915-1917, s. 39) poznamenává:
"...Do rozbitých rakousko-uherských postavení se valily masy pěchoty, jimž ustoupivši obránci čelili protiztečemi z nekrytých východišť. I tuto kritickou situaci se rakousko-uherským jednotkám podařilo zvládnout a udržet Monte San Michele, rozhodující prostor pro průnik ke Gorici, ve svých rukou."
Během 4. sočské bitvy činily italské ztráty 49 000 mužů, na straně Rakousko-Uherska to bylo 25 400 mužů.
Matouš Peroutka pravděpodobně netušil, že v těchže bojích na sočské frontě, v okolí Doberda, padli i jeho sousedi z Uhřic František Tichý a Josef Kořínek. Jim budou patřit dva další články.
Peroutků v kartotéce padlých v 1. světové válce i v databázi VHA (vč. legionářů) najdete řadu. Většina z nich byla z Čech. Z Uhřic byl právě Matouš. Jeho potomci někde zřejmě žijí...
Chybí (potvrzené) pojítko na společné předky
S Matoušem Peroutkou nás pojí stejný předek z počátku doby pobělohorské. Varianty propojení jsou možné dvě.- Vavřinec Peroutka a jeho syn Martin, který byl pokřtěn v Dambořicích 6. října 1649 nebo
- Řehoř Peroutka a jeho syn Jakub, který byl pokřtěn v Dambořicích 9. července 1661
Klíčem k "pojítku", pokud jde o společné předky s Matoušem, je Martin Peroutka, který byl otcem Ignáce, jímž začíná shrnutí mužských předků - Peroutků v rodové větvi padlého Matouše (viz. níže). Martina, jako Ignácova otce potvrzuje zápis z oddávek. Ovšem, jak už to bývá, jednak se mi při veškeré snaze nepodařilo v dambořicko-uhřické společné matrice najít datum křtu Ignáce (a tedy jméno matky), a jednak potenciální otcové se jménem Martin jsou dva. Jeden byl pokřtěn 15. srpna 1687 (oženil se s Julianou) a druhý rok nato, 2. listopadu 1688 (oženil se zřejmě s Johannou).
Jako obvykle, na závěr nabízím shrnutí mužské linie Matoušových předků, a také možnost podívat se na jeho rodokmen - zde!
(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)
- N ??? Ignác - Martin Peroutka a ???
- O 24.11.1741 Ignác (Martin) Peroutka a Veronika (Matouš) Prnka, Uhřice
- Ignáci Peroutkovi a Veronice se narodilo 12 dětí, první ještě několik měsíců před svatbou. Paradoxně se mi mezi nimi nepodařilo najít Jana
- Ignác zemřel v roce 1762 v Uhřicích, údajně ve 48 letech.
- N ??? Jan - Ignác Peroutka a Veronika, Uhřice
- O 15.11.1773 Jan (Ignác) Peroutka a Barbara (Jan) Vyhlídal, Uhřice č. 73
- N 25.6.1779 Pavel - Jan Peroutka a Barbara, Uhřice č. 84
- O 20.5.1806 Pavel (Jan) Peroutka, Uhřice č. 84 a Thekla (Ondřej) Plachý, Žarošice č. 90
- N 12.8.1807 Matouš - Pavel Peroutka a Thekla, Uhřice č. 84
- O 30.1.1833 Matouš (Pavel) Peroutka, Uhřice č. 84 a Anežka (Ignác) Klečka, Uhřice č. 18
- N 13.9.1841 Matouš - Matouš Peroutka a Anežka, Uhřice č. 84
- O 16.10.1866 Matouš (Matouš) Peroutka, Uhřice č. 84 a Marianna (Antonín) Drápal, Uhřice č. 3
- Marianna (za svobodna) Drápal, matka padlého Matouše Peroutky, byla dcerou Antonína Drápala a sestřenicí Jana Drápala, který se také z války nevrátil.
- N 18.9.1875 Matouš - Matouš Peroutka a Marianna, Uhřice č. 102
- O 14.5.1905 Matouš (Matouš) Peroutka, Uhřice a Jenovéfa (Jan) Němeček, Šaratice
- O narozených třech dětech /Václav, Matouš, Růžena) jsem psal výše v článku.
- Z 13.12.1915 Matouš Peroutka, Dutovlje, Slovinsko (během války Přímoří)
Čest jeho památce!
 |
| Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, Petr Něnička. |
Žádné komentáře:
Okomentovat
Vážím si komentářů od podepsaných čtenářů. Příspěvky můžete komentovat pod každým z nich. Své názory, náměty a dotazy ke stránkám a jejich obsahu prosím směřujte do rubriky "Vaše názory". Děkuji.
LF