Josef Kořínek (*1878 - †1915) - brněnský kočí a válečný souputník Františka Tichého

Minulé dva články jsem věnoval Matouši Peroutkovi a Františkovi Tichému, na pozadí prvních bitev na Soči. Ještě blíže, než Matouš Peroutka a František Tichý, měli k sobě František Tichý a "třetí muž" z minisérie posledních tří článků ze sočské fronty - Josef Kořínek (byl o 6 měsíců mladší, než František Tichý). Tito tři uhřičtí muži zahynuli během 50 podzimních dnů, každý v jiném měsíci, kdy patrně zasáhli do jedné či dvou bitev na řece Soča/Isonzo. 

Pojďme si nejprve připomenout data a místa, kde tito tři muži z celkem 28 uhřických ve Velké válce zahynuli. Články na MY ROOTS šly "proti proudu času" na bojišti.

Matouš Peroutka - † 3.  prosince 1915, Dutovlje (Slovinsko)

František Tichý - † 2. listopadu 1915, Marcottini (Itálie)

Josef Kořínek - † 14. října 1915, Doberdó del Lago (Itálie)

O dva dny později než Josef Kořínek, 16. října 1915, zemřel u Mukačeva další z uhřických mužů, František Klapil.

Detaily z kartotékového lístku Kartotéky padlých. Zdroj: VÚA

Ještě si připomeňme, kdy probíhaly první bitvy na Soči v roce 1915.

• 1. bitva - 23. června - 7. července
• 2. bitva - 18. července - 10. srpna
• 3. bitva - 18. října - 4. listopadu
• 4. bitva - 10. listopadu - 14. prosince

Mapu, kde jsou zobrazena místa odpočinku všech tří zmíněných uhřických mužů si otevřete kliknutím na odkaz https://mapy.cz/s/2COWN (Mapy.cz, na souřadnice neberte zřetel).

Josef Kořínek

Josef Kořínek byl rodákem z Uhřic (č. 22), ale jeho otec, také Josef, se do Uhřic přiženil z Nenkovic, vzdálených zhruba 7 km jihovýchodně od Uhřic. Na svět Josefa přivedla matka Mariana, z rodu uhřického domkaře Fabiána Kramáře (jednoho z mých pra-bratranců), který se do Uhřic přiženil "přes kopec" ze sousedních Dambořic. Josef Kořínek má jako datum narození zapsáno 1. září 1878 (byl jen o 10 měsíců starší, než můj praděd Metoděj Rozehnal.)

Našimi společnými předky s Fabiánem Kramářem byli Melichar Šemora (1723-1777) a jeho manželka Mariana Aujezdský (1722-1785) z Dambořic.

Stejně jako jeho výše zmínění dva "spolubojovníci", i Josef Kořínek se po nástupu nového století oženil. Živil se jako kočí v Brně, takže se v Brně konala i svatba. 27. února 1906 pojal za manželku Antonii Machač z Habrůvky (dnešní okres Blansko), dceru Antonína Machače.

Bylo "dost času" na to, mít děti. Děti Josefa Kořínka ukrývají brněnské matriky. Mohu potvrdit syna Ludvíka, narozeného v Brně v roce 1909. patrně přišly i další. je zde tedy velká šance, že i potomci tohoto uhřického muže žijí. Otázkou je jen to, "jak se k nim dostat" a zda (a co) o svém dědovo/pradědovi/prapradědovi vědí.

Z původního památníku se dokonce zachovala fotka v porcelánovém rámečku. Josef byl nevysokého vzrůstu, jako mnozí další. Měřil 162 cm, měl hnědé vlasy a šedé oči.

Josef Kořínek na původní fotografii k památníku v Uhřicích. Zdroj: OÚ Uhřice

V době svatby žil v Brně, živil se jako kočí. (To mi připomnělo panského kočího Mathiase Friedela z Polanky.) Jak vidno i uhřičtí se dokázali dostat do "velkého světa" nového, dvacátého století. To že světem v první polovině onoho století otřesou dvě světové války, to si jistě nikdo zprvu nepřipouštěl.

Trošku "raritou" je, že Josef Kořínek měl společné předky s dalším padlý z Uhřic, Jakubem Poláčkem. Byli jimi Jiří Švábík a Kateřina Duroň z Dražůvek. Byli to praděd a prababička Jakuba Poláška a prapraděd a praprababička Josefa Kořínka. Rozdělení do větví "způsobily" Dcery Jiřího Švabíka a Kateřiny - Marianna (*1797, prababička Josefa Kořínka) a Anežka (*1807, babička Josefa Poláčka). Vidíte, mezi sestrami byl rozdíl 10 let, v příbuzenstvu to pak byla celá jedna generace.

A zase ta sočská fronta

Josef Kořínek byl odveden stejně jako František Tichý 28.3.1901 k 25. zeměbraneckému pěšímu pluku v Kroměříži.

2. srpna 1914, po mobilizaci byl přidělen ke 25. domobraneckému pěšímu pluku (LstIR 25), s nímž odtáhl na frontu. S Františkem Tichým i dalšími muži z Uhřic a okolí, kteří už byly "záložáky". První rok války je čekal na frontě v Haliči...

18. července 1915 byl vyznamenán bronzovou medailí za statečnost (bronzene Tapferkeitsmedaille). Na italské frontě se schylovalo ke 2. bitvě na Soči, avšak na Haličské frontě, kde se pohyboval v tu dobu 25. domobranecký pěší pluk, bylo po bitvě o Krašnik. U Krašniku zahynul v roce 1914 Jakub oláček, o němž jsem výše psal, že měl s Josefem Kořínkem společné předky.

Bronzová medaile za statečnost. Jednou z nich byl vyznamenán i Josef Kořínek.

Koncem července byl Josef Kořínek zařazen do pochodového praporu. Následoval přesun na italskou frontu k řece Soča. Zřejmě po železniční trase přes Přerov a Vídeň, kdy se ocitl v letmém a pomyslném doteku s domovem.

Soča/Isonzo. Nádherná řeka, kterou v posledních letech "objevují" i čeští vodáci. Nad Novou Goricí protíná dnešní hranici mezi Slovinskem a Itálií. Gorica (Görz na obrázku dole) byla centrálním místem úseku jihovýchodní fronty. Nyní je rozdělena na italskou část (Gorizia) a slovinskou část (Nova Gorica).

V nedaleké Vrtojbě (najdete na obrázku níže, pod Goricí) padl a byl pochován Ján Tarčák, praděd mé manželky. Válka si zde vzala životy shora zmíněných tří uhřických mužů, včetně Josefa Kořínka, během 50 dnů.

Rakousko-uherské velení se snažilo na frontu přivézt alespoň nějaké zálohy a přeskupit obranu. Drtivá převaha italské armády, pokud jde o muže a zbraně, však zůstala zachována (zhruba 128 000 mužů na straně rakousko-uherské armády, 300-350 000 italských vojáků). Ztráty z předchozích prvních dvou bitev se však nedařilo nahradit.

Minule jsem u situační mapky části sočské fronty a pozici 111. domobranecké pěší brigády zmínil obec Doberdo. Josef Kořínek byl zabit na planině u Doberda 14. října 1915, patrně v době dělostřelecké přípravy italské armády, před zahájením 3. bitvy na Soči, která naplno vzplála 18. října. V Doberdu byl také pohřben, necelé dva měsíce po svých 37. narozeninách.

Do mapky z minulého článku přibylo vyznačení obce Doberdo, kde 14. října 1915 zahynul uhřický rodák Josef Kořínek. V Doberdu byl také pochován. Zdroj: ÖULK, 1915, díl 3, leták 24.

Velká bitva však Doberdo teprve čekala. Odehrála se 6. srpna 1916 a byla to jedna z nejkrvavějších bitev, součást 6. bitvy na Soči, první, v níž slavila úspěch italská armáda.

To už ale Josef Kořínek nežil. Kmenový list vojáka vypovídá o tom, že 26. ledna 1916 byl posmrtně vyznamenán stříbrnou medailí 1. stupně za statečnost.

V roce 1918 vybudovali rakousko-uherští vojáci v Doberdu kapli, jako vzpomínku na své padlé. Byly jich tisíce. Josef Kořínek, František Tichý a Matouš Peroutka byli mezi nimi.

Kaple v Doberdu. Zdroj: Web Traces of War.

Pokud byste si chtěli připomenout události na Soči, zde z Odkazů a zdrojů vybírám:

• FUČÍK, J. Bojiště českých dějin. Svazek 4. Soča (Isonzo) 1917. 1. vyd. Praha: Paseka, 1999. 133 s. ISBN 80-7185-255-4.
• FUČÍK, J., PAVLÍK, M. Sočská fronta 1915-1917. Průvodce po místech bojů vojáků z českých zemí. 1. vyd. Praha: Elka Press, 2008. 190 s. ISBN 978-80-87057-04-9.
• NEDOROST, L. Češi v 1. světové válce. 2. díl - Na frontách Velké války. 1. vyd. Praha: Libri, 2006. 319 s. ISBN 80-7277-322-4.

Nejen Nenkovice 

Josef Kořínek byl patrně prvním Kořínkem - mužem, který se v Uhřicích narodil. Měl ještě starší sestru a patrně i další sourozence, jejichž data narození jsou zapsána v matrikách narozených, uložených v době psaní článku na matrice OÚ Žarošice.

Do Nenkovic (č. 39) se Martin Kořínek, Josefův praděd patrně přiženil roku 1813. Snad tam dříve pracoval jako nádeník. Předtím se v matrikách fary Ždánice (kolem roku 1750 a dříve) vyskytuje příjmení Kobzínek (které už se nevyskytuje), ale nejsou zde uvedena místa. Matrika zahrnuje 9 obcí - Dražůvky, Velké Lovčice, Nechvalín, Nenkovice, Ostrovánky, Strážovice, Věteřov, Ždánice a Želetice. Toto je otevřeno dalšímu výzkumu a není zahrnuto v úvodním rodokmenu Josefa Kořínka.

Iniciační rodokmen Josefa Kořínka na Dropboxu si prohlédněte zde.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• O 11.5.1813 Martin (Josef) Kořínek, Nenkovice č. 39 a Kateřina (Antonín) Kostiha, Věteřov č. 89
• Kateřina byla třetí manželkou Martina Kořínka. V době svatby (1813) už byl dvojnásobným vdovcem. Poprvé se ženil v roce 1797 (bral si vdovu), podruhé v roce 1808. Takže vztahy a vazby byly docela zamotané.
• N 11.11.1826 Martin - Martin Kořínek a Kateřina (Antonín) Kostiha, Nenkovice č. 39
• Martinův táta měl v době jeho narození už kolem padesátky, ale měl o mnoho mladší manželku.
• O 10.10.1847 Martin (Martin) Kořínek, Nenkovice č. 39 a Anežka (Martin) Křapa, Želetice č. 21
• N 23.10.1850 Josef - Martin Kořínek a Anežka, Nenkovice č. 39
• O 16.2.1874 Josef (Martin) Kořínek a Marianna (Fabián) Kramář, Uhřice č. 19
• N 1.9.1878 Josef - Josef Kořínek a Marianna, Uhřice č. 22
• O 27.2.1906 Josef (Josef) Kořínek, Uhřice a Antonie (Antonín) Machač, Habrůvka
• Svatba se konala v Brně
• 27.8.1909 se v Brně narodil syn Ludvík Emil Kořínek, který se v roce 1938 oženil s Marií Pechalovou. Žijí někde jejich potomci. Pokud o nich víte, bylo by skvělé, kdyby se ozvali.
• Z 14.10.1915 Josef Kořínek, Doberdo del Lago, Itálie

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, Petr Něnička.