5 kroků, jak pomáhá věda historická osobnímu růstu

Genealogie je pomocnou vědou historickou. Jak s čemu "pomáhá"? Mimo jiné (a pro vědce to hlavní - historii) pomáhá například v osobním rozvoji a růstu. Snad je to pro první článek na blogu MY ROOTS po "dosažené stovce" vhodné téma. Původně to měl být stý příspěvek, ale přednost před několika dny dostalo sté výročí.

Jsem přesvědčen o důležitosti vztahu našich kořenů k osobnímu rozvoji. Domnívám se, že v mnohém záleží na kontextu. Nějaké články jsem tomu na blogu MY ROOTS věnoval již dříve.

Pochopení rodiny jako "systému"

12 důvodů pro hledání kořenů

8x proč mě to baví? - 365 dnů MY ROOTS

Putování za předky - Výstava v Orlové-Lutyni

20+ citátů k historii a genealogii

8 chyb a omylů, kterých jsem se v genealogii (zatím) dopustil

10 důvodů proč navštívit kurz genealogie a čtení starého písma

Oficiálně slouží pomocné vědy historické ke "zkoumání a kritickému hodnocení pramenů historických věd". My amatéři a "hobíci" v genealogii to můžeme brát i jinak.

Pro osobní rozvoj tady vidím tři vrstvy.

Je to prosté - získáte údaje, poskládáte příběh a poučíte se (z něj). Zdroj: vlastní zpracování

Fakta - Příběh(y) - Poučení

Fakta v rodokmenu a genealogii je sama o sobě důležitá. Je to základ. Přispívají k poznání dat, informací a znalostí (data, jména, místa...). Jsou součástí onoho "kritického hodnocení". Nevím zda všechny "hledající" uspokojí pouze tato faktografická rovina. V ní se zrcadlí podstata vědeckého přístupu. Není na tom vůbec nic špatného. I tím, že zjišťujeme data a informace se mnohému každý z nás při rodopisném výzkumu učí. Proto je důležité to vnímat a uvědomovat si. Pak nám pomocná věda historická pomáhá v rozvoji a růstu. Určitě se v genealogii více vyplatí princip "rozhodování na základě faktů" než princip "rozhodování na základě dohadů."

Pod fakty jsou příběhy. Splétání nitek a souvislostí, k čemuž mají někteří velký spisovatelský dar. Zvláště, když se přidá různá míra kreativity a představivosti (a zmíněných "dohadů"). To já osobně moc neumím (ale snažím se). Spíše než sepisování můžeme spoustu toho vnímat "v hlavě" a "v srdci". Také v naší fantazii, co se odehrávalo nebo mohlo odehrávat v životních příbězích našich předků a jejich příbuzných. I tyto příběhy se opírají o faktické milníky. Utvářejí ovšem ucelenější obraz života a vztahů. Jsou podstatou vytváření rodových kronik. Osobně mě fascinují třeba "příběhy" z Velké války.

A jako v každé správné pohádce, z příběhu by mělo vyplynout poučení. Platí to nejen o "pohádkách" a rodokmenu. Jako konzultant a kouč to takřka denně zažívám ve firmách a v práci s klienty. Jsem přesvědčen, že toto je jedna z největších pomocí "pomocné vědy historické" k našemu růstu. Pátrat také po poučení. Ze života předků, z našich rodopisných (badatelských) úspěchů i nezdarů, chyb a omylů. 

Adaptace (přizpůsobení)

Pokračovat lze adaptací, tzn. přizpůsobením poučení individuální situaci a souvislostem každého z nás. V jakých oblastech můžeme přizpůsobovat rozličná poučení z příběhu našich předků? Napadají mě následující: 

• Zajištění přežití (rodu)
• Míra pokory
• Přijetí nebo vzepření se "osudu"
• Vnitřní síla a odolnost, houževnatost
• Plnění povinností
• Víra a radost ze života v "obyčejném" slova smyslu
• Odvaha ke změně (a pravděpodobně s tím spojené přijetí rizika)

Snad to vyznívá idealizovaně, protože směrem do minulosti se podmínky pro život zdá se spíše zhoršují, alespoň optikou technologických a jiných vymožeností, které považujeme za samozřejmé. Další "oblasti poučení" můžete doplnit v komentářích pod příspěvkem nebo na Facebooku MY ROOTS.

Před několika dny jsem na Facebooku sdílel "Slovanské desatero", vytvořené(?) Stanislavem Kropáčkem. Dovolím si jej zde parafrázovat.

1. Cti své předky.
2. Chraň rodnou zemi.
3. Miluj Matku přírodu.
4. Nezraď rodnou víru.
5. Pomáhej rodičům.
6. Respektuj starší.
7. Připrav na cestu mladší.
8. Stále se uč od moudrých.
9. Nebuď líný v poctivé práci.
10. Prodlužuj svůj rod.

Jak vidno, přizpůsobení může být velmi stručné.

Implementace (uskutečnění)

Přizpůsobování samo o sobě je jako čekat na to, až nám do úst vlétne pověstný pečený holub. Završení pro náš osobní rozvoj a růst přinese implementace, realizace, uskutečnění, konání, akce, činy. Záleží na vás, jak to chcete nazvat.

Poslední dvě vrstvy trychtýře jsou z hlediska dopadu na náš život nejdůležitější. Zdroj: vlastní zpracování.

Dlouho jsem v sobě nosil skrytou touhu uctít své předky. V určitém okamžiku to vedlo ke spuštění blogu MY ROOTS, jako formě toho, jak uskutečnit ono "uctění předků". Poznáváním kořenů, příběhů a souvislostí mě vede k vnitřní síle. Tu teď potřebuji v podnikání, oři práci s některými klienty. Odráží se v tom všech pět kroků z "trychtýře" na obrázku.

Ke genealogovi patří ego

Dočetl jsem před několika dny knihu "Ego je váš nepřítel". Její "příběhy" a poučení se dají vztáhnout na ego každého z nás. Platí to i pro naše ego, když jsme v rolích profesionálních nebo amatérských rodopisců, genealogů a rodinných kronikářů. 

Zažíváme v pátrání po předcích tři různé fáze.

1. Máte jako "hledači kořenů" nějaké ambice a aspirace, záměry, cíle svých rodopisných projektů? 
• Tip pro zkrocení ega zní - BUĎTE SKROMNÍ. (Hmm? Chtěl jsem poznat předky v mužské linii, snad ještě nejsem u konce. Udělat z blogu internetovou reklamní mašinu jsem nechtěl. To se daří.)
2. Zažíváte úspěch, vezete se na pozitivní vlně, daří se vám nalézat to, co hledáte, odhalujete tajemství rodu?
• Tip pro zkrocení ega zní - BUĎTE VELKORYSÍ. (Osobně se o to pokouším sdílením své databáze a otevřeným přístupem k zjištěným informacím.)
3. Potkal vás nezdar nebo neúspěch, pohasla naděje, nenaplnily se (v něčem) vaše genealogické ambice?
• Tip pro zkrocení ega zní - BUĎTE VYTRVALÍ. (Po dlouhé pauze a pracovních povinnostech jsem se k rodokmenu a blogu MY ROOTS vrátil.)

Major Haluška (Petr Landovský) ve filmu Černí baroni říkával "Čo bolo, to bolo." Jsou věci, kdy na to "čo bolo" je lepší zapomenout a nemyslet. A jsou věci, u nichž je dobré na to, "čo bolo" s úctou, respektem a vděčností vzpomínat či si to čas od času připomenout a uvědomit.

Když jsem psal na MY ROTS první článek (a blog by skutečně teprve skořápkou), netušil jsem kam až to dojde. Teď je zde článků sto a další vznikají a věřím, že ještě nějakou dobu vznikat budou. Vy, čtenáři blogu jste pro mě bonusem, kterého si vážím a velice mě těší.

Přeji vám skromnost, velkorysost a vytrvalost - v životě i při rodopisné práci.

Literatura

• HOLIDAY, Ryan. Ego je váš nepřítel. Jak zkrotit přebujelé já a prosadit se. 1. vyd. Praha: Management Press, 2017. 268 s. ISBN 978-80-7261-498-1.

František Horych (*1898 - †1918) - 100 let od nedožitých dvacetin uhřického rodáka za Velké války

Nepřemýšlel jsem původně nad pořadím, jak budu zveřejňovat "příběhy" 28 uhřických mužů, jimž je věnována památník obětem Velké války v Uhřicích (je to památník i pro padlé ve 2. světové válce). Vím, že na 17. března připadá výročí úmrtí mého praděda Metoděje Rozehnala z Uhřic. Pak jsem si uvědomil, že v roce 1918 zahynulo více "mužů z památníku", a že bych tyto chlapy mohl připomenout v den 100. výročí jejich smrti během prvního světového válečného konfliktu. Zmeškal jsem však o pár dnů jedno stoleté smutné výročí. Shodou okolností nejmladšího z těch, jejichž jména jsou na památníku - Františka Horycha. Stoleté výročí jeho smrti připadlo na středu 14. února 2018 (v pátek, jsem publikoval článek o Janu Adamcovi).

Není to příběh z bojové linie a jako téměř všechny, není to příběh bez otazníků. Připomenu si toto stoleté výročí 100. článkem na blogu MY ROOTS.

František Horych

Uhřický rodák z chalupy číslo 31 přišel a svět na sklonku jara, 18. června 1898. Z poslední návštěvy matriky v Žarošicích o před prázdninami 2017 jsem si přivezl fotku zápisu o narození Františka Horycha v matrice.

Matriční zápis narození a křtu Františka Horycha. 18. června 1898. Zdroj: OÚ Žarošice.

Také František Horych je v mé databázi předků a příbuzných. Je to díky tomu, že jeho matkou byla Františka, dcera (mého pra-bratrance) Václava Adamce, potomka Pavla Adamce, který jako první Adamec přišel do Uhřic, a od něhož se odvíjí prakticky všichni uhřičtí nositelé příjmení Adamec.

Otcem Františka Horycha byl rovněž František. František Horych syn měl starší sestru Žofii. Ta byla shodou okolností matkou mého "strýca z Uhřic" - Viléma Schovance. "Strýc" proto, že si vzal Anežku, dceru manželky mého praděda Metoděje Rozehnala (Marii, rozenou Panáčkovou) poté, co se jako vdova po válce podruhé vdala.

Aby shod osudových náhod nebylo málo, Karel, mladší bratr Františka Horycha, se po válce (v roce 1928) oženil s Arnoštkou, jednou z dcer Richarda Miholy, dalšího padlého vojáka z Uhřic (byť rodáka z Drnovic), jehož jméno najdete na památníku u školy.

František Horych měl minimálně dva bratry, zmíněného Karla (*1901) a Jana (*1900), který pojal za choť Štěpánku Konečnou z Uhřic. Provdaly se také jeho dvě další mladší sestry. Do rodiny se také "narodilo" jedno mrtvorozené dítě. Příbuzní Františka Horycha jistě žijí.

Františkovy nejbližší rodinné vztahy byly "uhřické", pouze babička Marie (manželka Václava Adamce) pocházela ze sousedních Žarošic. Jeho hlubší kořeny však sahají i mimo Uhřice. Kromě Žarošic třeba do Lulče a nedalekých Nenkovic.

U takto mladého zmařeného života toho ke psaní moc není. Je docela obtížné si, v dnešní době a při našem pohodlí, představit život kluka, který chodil do školy nedaleko od míst, kde 100 let předtím podepsal Napoleon příměří po bitvě u Slavkova (Janův Dvůr), pár dnů po jinochových šestnáctinách zavraždili následníka trůnu a vypukla válka, která jej nemilosrdně vtáhla do své hry a zmařila jeho život nedaleko od domova. Bohužel takových životů byly stovky a tisíce. Pro historii jakoby "bezejmenných". I na nich však vyrostla naše samostatnost.

Jaký byl Františkův vojenský život?

Sotva František vstoupil do let, kdy už se kluci cítí (skoro) dospělí, deset dnů po jeho šestnáctinách události v Sarajevu rychle roztočily dějinná kola do obrátek války, která později dostala přídomek Velká. Z věkových důvodů nemohl být součástí mobilizace. Jistě viděl do války odcházet sousedy a pravděpodobně starší kamarády. Bohužel se nedochoval jeho kmenový list, byl (jako řada dalších) "neodborně skartován" v 80. letech, kdy jsme budovali socialismus.  To, co vím, vyplývá hlavně z kartotéky padlých.

František Horych byl zřejmě odveden v termínu, kdy odveden být mohl. Tehdejší všeobecné branné povinnosti podléhali všichni muži ve věku 19 až 42 let. V tomto svém věku byli vedeni ve vojenské evidenci a mohli být armádou povoláni do služby. Během války se věkové rozmezí postupně rozšířilo na 18 (v květnu 1915) až 53 let. V říjnu 1915 byl odváděn ročník 1895. František Horych tedy mohl být odveden v roce 1916, spíše v roce 1917. 

Za mírových okolností by byl do 21. roku věku domobrancem, pak by teprve absolvoval prezenční vojenskou službu u jednotky. K prezenční vojenské službě by v míru za Rakousko-Uherska nastoupil až na podzim 1919. Mírové podmínky však za jeho života nenastaly a "mezi živými" v tomto předpokládaném termínu (1919) nebyl ani František, ani mocnářství. Za celou dobu trvání války zmobilizovalo Rakousko-Uhersko asi 7 500 000 mužů, což představovalo přibližně 60% mužského obyvatelstva ve věku mezi 18 - 53 lety.

Mladíček František Horych byl zařazen tam, kam i mnozí další muži z Uhřic. K zeměbraneckému pěšímu pluku č. 25. Poslední rakouský císař Karel I. přejmenoval zeměbranecké pluky na střelecké, proto je na kartotékovém lístku "25. střelecký pluk". Pluk byl dislokován před válkou v Kroměříži. Během války byla "prezenční služba", spojená s vojenským výcvikem pouze několikaměsíční. Bojové linie bylo třeba neustále doplňovat "čerstvými" silami.

Kartotékový lístek k Františku Horychovi. Další podrobnosti nejsou k dispozici. Zdroj: Vojenský ústřední archiv, VHA - kartotéka padlých v 1. světové válce. 

Služba v poli byla velice tvrdá. Server velkavalka.info píše, že průměrně vydržel voják v bojové linii v řádech týdnů až měsíců. Během té doby byl většinou zabit, zraněn nebo onemocněl. V případě zranění nebo nemoci ten, kdo byl schopen transportu, byl (pokud možno) vojenskou správou odeslán co nejdále do zázemí. Teoreticky se preferovaly nemocnice v oblasti spadající do doplňovacího obvodu jednotky, jejímž byl voják příslušníkem, tedy do jeho domovské oblasti. Z této teoretické možnosti byla jejich realizace spíše výjimkou.

František Horych zemřel v nemocnici v Brně na infekci. Vzhledem k výše uvedenému mohu spekulovat o dvou možnostech. 

1. František Horych zemřel, aniž by se dostal na bojovou linii či do válečného operačního prostoru.
2. Mladík se na místo bojů dostal, ale kvůli zranění či nemoci (infekce) byl transportován do "domovského" zázemí v Brně a zde zemřel.

Žádnou hypotézu bohužel nepomohly potvrdit ani vydávané seznamy ztrát a zraněných. Podle vyhledávání se v nich František Horych nevyskytuje. Považuji za pravděpodobnější, že František onemocněl nebo se mu "cosi" přihodilo během přípravného výcviku (snad v Kroměříži).

Pokud (by) se dostal s jednotkou na místa bojů, na přelomu let 1917 a 1918 (v Rusku už bylo po bolševické revoluci), jeho jednotka se nacházela na Sočské frontě v horách a kolem řeky Piave. V tu dobu zde operovala jak 11. armáda, v jejíž sestavě byl umístěn 25. domobranecký pěší pluk, tak 14. armáda, v jejíž sestavě bojoval 25. zeměbranecký pěší puk (v jehož zařazení podle kartotékového lístku František Horych zemřel). Není třeba si dělat iluze o podmínkách ve čtvrtém roce války na této frontě. Zima a chlad, otřesné hygienické podmínky... Utonutí, nemoci a infekce kosily vojáky možná ve větší míře než kulty a šrapnely. Možnost infekčního onemocnění a transportu do nemocnice do Brna byla za takové situace sice teoreticky možná, ale málo pravděpodobná. "Kroměřížská varianta" nevypadá na první pohled tak "hrdinsky" jako účast na frontě, ale je podle mého spekulativního názoru reálnější. Nicméně jsou to pouze dohady, důkazy mi chybí.

Celou situaci koncem roku 1917 na italské frontě ukazuje obrázek (mapa č. 30 z publikace ÖULK).

Byl-li František Horych v místě bojů se svou jednotkou, bylo to patrně tam, kde operovala koncem roku 1917 14. armáda. Zdroj ÖULK, díl 6, ročník 1917, mapa č. 30.

Určitě jsem nevyčerpal všechny možnosti zkoumání, proto nechávám otevřená vrátka někomu, kdo bude mít zájem navázat a pokračovat. Jisté je, že v době smrti byl František Horych vojákem.

Horychovi z Uhřic

Jako u každého medailonku, i zde doplňuji některé údaje z rodokmenu. Je z nich patrné, že mužská linie předků Františka Horycha žila dlouhodobě v Uhřicích. 

Z mého hlediska zůstalo neprobádáno např. napojení na Rozálii, dceru Martina Hrabce, manželku Štěpána. praděda Františka Horycha. Martin Hrabec se oženil s Mariannou Bezděk z Lulče. Kvůli několika párům stejných jmen a příjmení, které tam žily paralelně, se mi zatím nepodařilo odhalit souvislosti a ten "správný" pár. Dále jsem nezkoumal ani větev Lapačů v Nenkovicích.

"Startovací" rodokmen Františka Horycha k datu publikování tohoto článku, si můžete prohlédnout  na mém Dropboxu zde. Napojení najdete také v mé databázi MyHeritage na webu, pokud tam i vy spravujete svůj rodokmen a databázi.

Budete-li pátrat dále, dostanete se ještě více do minulosti, řada matrik je k dispozici až do poloviny 17. století.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• O 25.1.1763 Matouš (Michael) Horych, Uhřice a Marina (Josef) Maleňák, Uhřice
• N 1.9.1789 Matouš - Matouš Horych a Marina, Uhřice č. 14
• O 11.10.1810 Matouš (Matouš) Horych, Uhřice č. 3 a Kateřina (Petr) Lapač, Nenkovice č. 29
• N 21.12.1826 Štěpán - Matouš Horych a Kateřina, Uhřice č. 103
• O 23.1.1839 Štěpán (Matouš) Horych, Uhřice č. 94 a Rozálie (Martin) Hrabec, Uhřice č. 4
• N 1.4.1841 Josef - Štěpán Horych a Rozálie, Uhřice č. 24
• O 8.11.1864 Josef (Štěpán) Horych, Uhřice č. 24 a Anežka (František) Šmudla, Uhřice č. 15
• N 30.6.1868 František - Josef Horych a Anežka, Uhřice
• O 29.9.1895 František (Josef) Horych, Uhřice č. 15 a Františka (Václav) Adamec, Uhřice č. 31
• Podobně jako u Jana Adamce a Jakuba Adamce je i u Františka Horycha našim společným předkem Pavel Adamec (*1774 - †1826). Společný předek všech tří obětí války je ještě o generaci mladší - je to Vincenc (Čeněk) Adamec, syn Pavla Adamce a praděd Františka Horycha.
• Společné předky by snad bylo možné objevit i v Lulči.
• N 18.6.1898 František - František Horych a Františka, Uhřice č. 31
• Z 14.2.1918 František Horych, Brno

František Horych byl pochován v Brně na ústředním hřbitově. Nezůstali po něm potomci, pouze příbuzní. Při mé návštěvě v Uhřicích v červnu 2017 mi paní Hovězáková z Obecního úřadu zprostředkovala setkání s dlouholetou učitelkou a bývalou ředitelkou Základní školy v Uhřicích a také kronikářkou, paní Bohumilou Bělohoubkovou. Pochází rovněž z rodu Horychů a zachránila jednu z nemnohých fotografii z památníku v Uhřicích. Je na ní František Horych, hlavní postava tohoto výročního vzpomínkového medailonku.

Pokud jsem to nepopletl, měl by na fotografii z původního památníku být František Horych. Zdroj: OÚ Uhřice

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, foto od Petra Něničky

Jan Adamec (*1889 - †????) - otazníky za jménem muže z památníku v Uhřicích

Vzpomínky na padlé a nezvěstné z Uhřic během Velké války jsem začal příjmením Adamec. Proto po Jakubovi, píši pár slov o Janovi. Z přehledu 28 mužů je patrné, že jeho úmrtí je v rovnici pověstnou "neznámou". Na památníku (spolu s Janem Drápalem a dalšími) neměl ani fotku. Tuto tajenku a "neznámou" se mi bohužel vyluštit nepodařilo.

Výřez ze spodní části památníku, kde jsou tři muži, jejichž rok úmrtí nebyl znám.

Jan Adamec

Adamec je příjmení, které je v současné době rozloženo po celé České republice (zkuste např. na www.kdejsme.cz). Není divu, neboť příjmení (stejně jako mnohá další se slovním základem Adam, je odvozeno od starozákonního Adama, "člověka stvořeného ze země".

Příběh Jana Adamce v tomto článku bude krátký. Na památníku je uveden (pouze) rok narození - 1889. To signalizuje, že ani v době stavby památníku patrně nebylo (přesně) známo, kdy Jan Adamec zahynul.

V roce 1889 (konkrétně 22. ledna 1889) se narodil syn Jan uhřickému čtvrtláníkovi (čtvrtníkovi) Janu Adamcovi a jeho manželce Marianně, dceři Františka Běliče ze Žarošic. Považuji jej za "toho správného" Jana Adamce.

Matriční zápis o narození Jana Adamce v Uhřicích č. 91. Zdroj: OÚ Žarošice, matrika narozených (nezapsal jsem si evidenční čísla).

Napojit Jana Adamce na "svůj" rodokmen a do databáze byla věc řešitelná a relativně snadná. Stejně jako u Jakuba Adamce, i v tomto případě je našim společným předkem hostinský Pavel Adamec. Jeho syn Vincenc (= Čeněk) Adamec je ještě v další generaci společným předkem Jana i Jakuba. Jan Adamec je však oproti Jakubovi o generaci mladší. Zatímco Vincenc Adamec byl Jakubovým dědem, v případě o čtyři roky mladšího Jana Adamce byl Vincenc jeho pradědem.

Malou "zajímavostí" je, že Janova prababička Kateřina, provdaná za Cyrila Mazla, se narodila ve vsi Jezera, které se (až) v roce 1947 stala součástí Pozořic. V mé databázi je to místo, kde se narodil můj přímý předek s příjmením Šubrt.

Bohužel Janův život se v Uhřicích vytrácí. Pokud měl svatbu, tak se zřejmě přiženil mimo Uhřice či sousední Dambořice, Žarošice, Násedlovice, Dražůvky či Želetice. Tyto obce jsem zkoumal. Otázka případných potomků Jana Adamce tak zůstává otevřená pro další výzkum, který se pravděpodobně bude odehrávat prostřednictvím ještě "živých" matrik na obecních úřadech nebo bude zapsán do matrik, které v Moravském zemském archivu v Brně čekají na zpracování a digitalizaci. Pomoci by ještě mohlo sčítání lidu z let 1900 a 1910. Případné oddávky mohly probíhat v rozmezí roků 1907-1914. Stejně tak je dobře možné, že se do počátku války prostě neoženil.

Napojit Jana Adamce na zdroje dat z Velké války bylo o poznání složitější a poznamenané spíše neúspěchem.

Jen odhady a dohady

"Válečné" pátrání mě zatím dovedlo pouze k zápisu o zraněném Janu Adamcovi, rodáku z Uhřic, které se objevilo ve výtisku č. 112 z 24.1.1915 seznamu ztrát. Bohužel zde není uveden rok vojákova narození. Pouze to, že Jan Adamec byl pěšákem ve 2. rotě zeměbraneckého pěšího pluku č. 25. Podobná informace byla vydána o tři týdny dříve a týkala se Jana Pěnčíka, také z LIR 25.

(25. zeměbranecký pěší pluk vznikl v roce 1900. Spolu s 14. zeměbraneckým pěším plukem tvořil 26. zeměbraneckou pěší brigádu. Vznik pluku byl doprovázen také vznikem nových kasáren v Kroměříži - bývalá Žižkova kasárna, dnešní Hanácké náměstí.)

Jan Adamec, pěšák, 25. zeměbranecký pluk (LIR), 2. setnina/rota (Komp.) byl zraněn (verwundet). O řádek níže je ze stejné jednotky raněný Václav Adamec, ale u něj úplně chybí informace o rodišti. Zdroj: Vertlustliste, 24.1.1915, č. 112, str. 6, ISSN 2076-0434. Národní knihovna ČR, systém Kramerius.

Lze jen spekulovat, zda voják Jan Adamec zraněním nemohl později podlehnout. V kartotéce padlých, ani v databázi VHA se o něm nenachází žádný zápis. Bohužel k dispozici není ani jeho kmenový list vojáka. Je jedním ze dvou mužů ze všech 28 jmen na památníku, kde postrádám jakoukoliv záchytnou informaci. Seznamy ztrát byly navíc vydávány se zpožděním, takže je možné (a pravděpodobné), že Jan Adamec (pokud podlehl zranění) zemřel v roce 1914. Bylo to v prvním roce války.

25. zeměbranecký pluk byl v roce 1914 součástí II. sboru, v sestavě 4. armády. Toto vojskové zařazení bylo stejné i u Jakuba Adamce z minulého článku. Liší se akorát "nižší" jednotky. Jan byl pravděpodobně součástí 26. zeměbranecké pěší brigády (jejím velitelem byl polní podmaršál Emil Lischka), v sestavě 13. zeměbranecké pěší divize (velitel Eduard von Kreysa). K určitým přesunům 26. brigády docházelo v listopadu a prosinci 1914, což bohužel zřejmě byla inkriminovaná doba, kdy mohl být Jan Adamec zraněn a zraněním podlehnout.

V říjnu 1914 Jan Adamec pravděpodobně bojoval u Přemyšlu. Ten byl postupně obklíčen ruskou armádou a fronta se posouvala s ústupem rakousko-uherských vojsk na východ.

Do konce listopadu 1914 byl II. sbor podle webu Velká válka součástí 1. armády. Odpovídá tomu mapa č. 26 z publikace ÖULK, kde se fronta táhne zhruba v linii Krakov-Čenstochová. Někde kolem Wladowic byl operační prostor II. sboru. Pak docházelo k vojskovému přeskupování a 13. zeměbranecká pěší divize, jako součást XIV. sboru ve 4. armádě, operovala několik desítek kilometrů na severovýchod od Krakova. Jižně od Krakova byla posléze v prosinci 1914 4. armáda součástí ofenzivy.

Velké území v dnešním Polsku, na němž se "někde" pohyboval Jan Adamec v období říjen-prosinec 1914. V tomto prostoru byl pravděpodobně zraněn a zemřel. Zdroj: Mapy.cz, s využitím ÖULK.

Moje nepotvrzená hypotéza je, že Jan Adamec byl smrtelně zraněn právě někde u operací kolem města Kraków (Krakov). Každopádně díky ruským ofenzivám a postupu ruských vojsk na západ zkraje podzimu 1914, zahynul Jan Adamec blíže domovu, než Jakub Adamec. Útěcha to však není žádná.

Mohlo se tak ovšem stát kdekoliv na území, které jsem se pokusil vymezit na dnešní mapě. Záchytných bodů v podobě důkazů se nedostává a otazníků je mnoho. Včetně data úmrtí, protože nevím, zda se 22. ledna 1915 ještě dožil svých 26. narozenin. Proto se omlouvám za spekulace, byť se domnívám, že nejsem daleko od pravdy.

Z rodokmenu Jana Adamce

Na závěr opět uvádím sumář narození a sňatků v otcovské linii Jana Adamce, počínaje našim společným předkem, již zmiňovaným hostinským Pavlem Adamcem, který "otevřel dveře" Adamcům v Uhřicích. Podobu rodokmenu Jana Adamce, kterou mám k dispozici, si můžete prohlédnou na tomto obrázku v Dropboxu.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• N 19.6.1774 Pavel - Josef Adamec a Terezie, Nemojany č. 31 - náš společný předek
• O 10.11.1795 Pavel (Josef) Adamec, Nemojany a Rozálie (Jan) Přikryl, Nemojany
• N 3.4.1804 Vincenc - Pavel Adamec a Rozálie, Uhřice č. 12
• O 3.2.1826 Vincenc (Pavel) Adamec, Uhřice č. 41 a Barbara (Martin) Tesař, Uhřice č. 57
• První svatba Vincence Adamce. Vincentova manželka Barbara zemřela 17. srpna 1834.
• Jakub Adamec, který padl u Dubu, byl Vincentovým synem z druhého manželství. Vincenc Adamec byl tedy společným předkem jak Jakubovi, tak Janovi.
• N 8.5.1829 Jan - Vincenc Adamec a Barbara, Uhřice č. 41
• O 2.5.1855 Jan (Vincenc) Adamec, Uhřice č. 41 a Kateřina (Kristián) Dohnalík, Uhřice č. 56
• Kateřina byla vdovou po Janu Hudcovi (zemřel 30. listopadu 1853). Děd Jana Hudce, (Bartoloměj) byl našim společným předkem v Uhřicích č. 56.
• N 22.8.1859 Jan - Jan Adamec a Kateřina, Uhřice č. 56
• O 25.1.1882 Jan (Jan) Adamec, Uhřice č. 91 a Marie (František) Bělič, Žarošice č. 120
• N 22.4.1889 Jan - Jan Adamec a Marie, Uhřice č. 91

Další průkazné osudy Jana Adamce zůstávají neodhaleny. Alespoň pro mě. 

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích (výřez). Zdroj: VETS

Pokud jsou Janovy osudy odhaleny pro někoho z vás, čtenářů, budu moc rád, když se ozvete, v komentářích nebo mi pošlete vzkaz. 

Jakub Adamec (*1885 - †1914) - co se skrývá za jménem muže z památníku v Uhřicích

Seznam 28 mužů z Uhřic, kteří se nevrátili z Velké války domů jsem v článku seřadil abecedně. V popisování střípků které jsem o nich zjistit, ale podle abecedy postupovat nebudu. Výjimkou je písmeno "A". Jakub Adamec je první v abecedním pořadí a zároveň bylo jisté že při pátrání po údajích o něm, jej zařadím do svého širšího rodokmenu.

Jakub Adamec

Adamci patří mezi mé přímé předky. Popisoval jsem například, jak se hostinský Pavel Adamec s rodinou dostal z Nemojan do Uhřic, někdy na úsvitu 19. století.

Co (v tuto chvíli) vím o Jakubu Adamcovi? Narodil se 28. dubna 1885 v Uhřicích č. 66 do rodiny domkaře Tomáše Adamce a Magdaleny, rozené Valihrach (či Valehrach). Měl minimálně jednu starší sestru (Antonii, *6. června 1875) a jednoho staršího bratra (Jana, narozeného na den přesně dva roky po sestře Antonii, a to 6. června 1877). Po dalších možných bratrech a sestrách jsem v matrikách, dosud uložených na OÚ Žarošice nepátral.

Jakub Adamec byl malého vzrůstu, podle zápisů v kmenovém listu vojáka byl vysoký 159 cm. Měl hnědé oči a tmavě hnědé vlasy. Jeho původní fotografie z památníku (v porcelánovém oválném rámečku), jako většina ostatních zmizela a na výzvy uhřického obecního úřadu se ji zřejmě zatím nepodařilo dohledat. S trojicí Rozehnalů (Josef, Štěpán a praděda Metoděj) jsem měl v tomto případě obrovské štěstí, že fotky byly (někde) nalezeny.

Ze zápisu v matrice narozených vyplývá, že se Jakub oženil ve Vídni. Neměl jsem dosud příležitost navštívit tamní archiv(y), takže jméno a původ jeho manželky, popřípadě jejich dětí, zůstává (v tuto chvíli) hádankou. Svatba se konala 8. září 1910 a je tedy pravděpodobné, že se manželům Adamcovým před vypuknutím Velké války mohly narodit děti.

Záznam z matriky narozených se zápisem narození Jakuba Adamce (mobilem se mi to moc nepovedlo). Zdroj: OÚ Žarošice, matrika narozených (nezapsal jsem si evidenční čísla).

Na můj rodokmen se Jakub Adamec napojuje poměrně brzy. Našim společným předkem s Jakubem Adamcem byl již zmíněný hostinský, Jakubův praděd Pavel Adamec (*1774 - †1826), jeden z těch, kteří se narodili ještě v Nemojanech a zemřeli už v Uhřicích.

Padl v prvním měsíci války

Jakub Adamec není uveden v kartotéce padlých Vojenského ústředního archivu v Praze. Je však zapsán jako padlý v databázi Vojenského historického archivu v Praze. Byl jednou z prvních obětí rodícího se světového konfliktu. Zahynul v době, kdy snad ještě někteří doufali či žili v naději, že válka bude rychlou záležitostí. 

Sled událostí byl velice rychlý, díky ruské mobilizaci zřejmě i překvapivý a pro R-U armádu možná trochu nečekaný.

• 28. června 1914 byl v Sarajevu zavražděn následník trůnu, arcivévoda František Ferdinand d'Este
• 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku
• 31. července 1914 došlo ke všeobecné mobilizaci v Rusku
• 2. srpna 1914 byl aktivován do "bojové" válečné služby Jakub Adamec (podle průběhu vojenské služby byl v sedmileté periodě jako rezervista Landwehru)
• 6. srpna 1914 vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Rusku

Rusko po mobilizaci ihned zaútočilo na haličské frontě a postupovalo velice rychle vpřed (směr západ). Jakub Adamec padl poslední srpnový den roku 1914 na "ruském bojišti u Dubu", jak praví zápis v záznamu VHA. To je jedno z východisek pro příběh.

(Z uhřických obětí války padl dříve než Jakub Adamec pouze jeho jmenovec, Jakub Poláček, a to o necelý týden (26.8.1914), v bojích u Krašniku. Během prvního měsíce války s Ruskem tak přinesly Uhřice dvě oběti z řad svých mužů a rodáků.)

25. prapor polních myslivců

Jakub Adamec byl odveden roku 1906 a přidělen 25. praporu polních myslivců (Feldjägerbataillon Nr. 25). Z uhřických mužů jistě nebyl jediným odvedencem k tomuto praporu. Podle Wikipedie byli polní myslivci po celou dobu trvání rakousko-uherské monarchie elitními vojenskými jednotkami.

Historicky se u přijímání do "mysliveckých sborů" dávala přednost lesníkům a myslivcům, protože uměli ovládat zbraně tak, že nepotřebovali dlouhodobý střelecký výcvik. Prapor polních myslivců č. 25 vznikl v roce 1849. V roce 1914 měl štáb ve Vídni. Doplňovacím obvodem praporu bylo Brno. To je důvod proč k němu byl zařazen Jakub Adamec. Národnostně byl zhruba ze 75% tvořen Čechy, 22% byli Němci.

Forum Válka zveřejnilo na webu nedatovanou a neozdrojovanou fotografii vojáků 25. praporu polních myslivců (údajně z webu vysloužilci.cz, kde se mi ji nepodařilo dohledat). Zda by tomu náhoda chtěla a na fotografii je třeba i Jakub Adamec, to můžeme jen hádat. Spíše nám může posloužit jako dobový ilustrační snímek.

Na obrázku by měli být údajně vojáci 25. pluku polních myslivců. Kdy a kde byla fotografie pořízena není známo. Je na ní Jakub Adamec? Zdroj: www.forum.valka.cz

Podle webu Velká válka byl 25. prapor polních myslivců zkraje války součástí 25. pěší divize, zařazené ve II. sboru, v sestavě 4. armády. O poloze těchto jednotek vypovídá mapa z okolí obce Dub, kde Jakub zahynul. Mapa (obrázek dole) je součástí publikace ÖULK (Österreich-Ungarns Letzter Krieg 1914-1918) a zachycuje polohu jednotek 1. září 1914, v 18. hodin, tedy večer následujícího dne po Jakubově smrti.

Osudová bitva u Komarówa

29.-30. srpna 1914 plánovala 4. armáda obklíčení Rusů v Komarówě. Jakub Adamec byl s největší pravděpodobností součástí této operace. II. sbor (podle mapy s 25. pěší divizí), kterému velel generál pěchoty Blasius Shemua, dostal obtížný úkol na levém křídle. ÖULK uvádí, že i přesto, že byli protivníci (Rusové) opakovaně poraženi, byli úžasně tvrdí a houževnatí. Boje probíhaly i za cenu velkých ztrát, v místech kolem Zámostí (Zamość) i směrem na Dub, kde se nejtvrdší střety mezi nepřáteli odehrávaly 30. srpna. Rusové nakonec začali ustupovat.

Den 31. srpna 1914 ÖULK přímo nezmiňuje. Je jistá možnost, že Jakub Adamec byl těžce raněn den předtím a zraněním podlehl 31. srpna 1914. Posun rakousko-uherské 4. armády (modře zakreslená poloha na obrázku) a ústup ruských jednotek (červené šipky) ukazuje mapa po skončení bojů. Mnoho vojáků za to zaplatilo svými životy, jako ostatně v mnoha následujících bitvách na všech frontách. Řízením osudu mezi nimi byl i Jakub Adamec. Začal se rýsovat obraz, který přetrval po další více než čtyři roky.

O operacích na území kolem Komarówa koncem srpna 1914, si můžete (v němčině) v případě hlubšího zájmu přečíst v 1. dílu publikace ÖULK, na str. 231-241 (najdete v Odkazech pod nadpisem Velká válka).

Jakub Adamec padl u Dubu na haličské frontě. 25. pěší divize je zde jako součástí II. sboru v sestavě 4. armády. Zdroj: ÖULK, 1914, mapa 11 (výřez)

V současnosti je Dub městečkem v Polsku. Leží na východě, nedaleko hranic s Ukrajinou, v Lublinském vojvodství. Nikde není uvedeno, kde konkrétně byl Jakub Adamec pochován. Patrně to bylo někde na území kolem Dubu.

Dub a jeho umístění v kontextu dnešní mapy. Zdroj: mapy.cz

Z rodokmenu Jakuba Adamce

Tady je sumář narození a sňatků v otcovské linii Jakuba Adamce, počínaje našim společným předkem, již zmiňovaným hostinským Pavlem Adamcem, který "otevřel dveře" Adamcům v Uhřicích.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• N 19.6.1774 Pavel - Josef Adamec a Terezie, Nemojany č. 31
• Pavel Adamec byl našim společným předkem.
• O 10.11.1795 Pavel (Josef) Adamec, Nemojany a Rozálie (Jan) Přikryl, Nemojany
• N 3.4.1804 Vincenc - Pavel Adamec a Rozálie, Uhřice č. 12
• Z 18.3.1805 Pavel Adamec (otec Pavla Adamce), Nemojany
• O 3.2.1826 Vincenc (Pavel) Adamec, Uhřice č. 41 a Barbara (Martin) Tesař, Uhřice č. 57
• První svatba Vincence Adamce. Vincentova manželka Barbara zemřela 17. srpna 1834.
• V prvním manželství se mu narodily min. 3 děti. Dcera Marianna zemřela 12 dnů před Vincentovou druhou svatbou, 1.10.1834.
• O 13.10.1834 Vincenc (Pavel) Adamec, Uhřice č. 41 a Marianna (Josef) Kyselka, Uhřice č. 114
• Josef Kyselka, praděd Jakuba Adamce, byl také pradědem dalšího uhřického vojáka, který zahynul zkraje Velké války, Františka Buchlovského.
• N 11.12.1839 Tomáš - Vincenc Adamec a Marianna, Uhřice č. 41
• O 11.5.1869 Tomáš (Vincenc) Adamec, Uhřice č. 78 a Magdalena (Martin) Valihrach, Uhřice č. 46
• N 28.4.1885 Jakub - Tomáš Adamec a Magdalena, Uhřice č. 66
• O 8.9.1910 Jakub (Tomáš) Adamec a ???, Vídeň
• Z 31.8.1914 Jakub Adamec, Dub, Rusko
• Z 16.2.1918 Tomáš Adamec (Jakubův otec) - přežil svého syna, ale konce války se nedočkal.

Mým cílem nebylo/není u každého z uhřických padlých sestavit úplný rodokmen a vývod předků, pouze představit milníky ze života v hlavní otcovské linii, pokud jsem je nalezl a propojit jej s lidmi/pra-příbuznými, které mám v širším rodokmenu. Týká se to i Jakuba Adamce.

Rodokmen Jakuba Adamce z mé databáze (s údaji, které mám  dispozici k datu publikování článku) si prohlédněte zde na obrázku (Dropbox). Budete-li o něj mít zájem, kontaktujte mě (formulář v pravém sloupci) nebo napište do komentářů.

"...im Gefechte bei Dub"

Jak už jsem zmínil, kartotékový lístek Jakuba Adamce v databázi padlých jsem nenašel. Jeho osudové milníky ukazuje výpis po vyhledání v Databázi VHA, kterou také spravuje Vojenský ústřední archiv. Na obrázku se můžete přesvědčit. Zápisy jsou postupně doplňovány, rok 1914 by již měl být součástí databáze.

Snímek obrazovky po vyhledání záznamu vojáka Jakuba Adamce, narozeného v Uhřicích. Zdroj: VÚA Praha - Databáze padlých VHA.

Blížím se konci "příběhu". Zde je zápis, jímž se uzavřel kmenový list Jakuba Adamce, protože se tragicky uzavřel jeho život . 31.8.1914 "im Gefechte bei Dub", v bojích u Dubu. 

Poslední zápis v kmenovém listu Jakuba Adamce s razítkem 25. praporu polních myslivců. Zdroj: Vojenský historický archiv

Svých třicátých narozenin se uhřický rodák Jakub Adamec nedočkal. Zda, popřípadě kde, žijí jeho potomci, to nechám pro tuto chvíli budoucnosti a jiným badatelům.

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích (výřez). Zdroj VETS, foto od Petra Něničky