8 chyb a omylů, kterých jsem se v genealogii (zatím) dopustil

--------------------------------------------------

"Někteří lidé prostě žijí v dokonalé symbióze se svým omylem."

(Erich von Däniken)

--------------------------------------------------

Jistě znáte ono otřepané, ale pravdivé "chybami se člověk učí" nebo "mýlit se je lidské" ("a odpouštět božské"). Každý, kdo kdy přičichl a jako amatér či "hobík" začal hledat své předky a pátrat po svých kořenech, má za sebou zkušenosti s chybami a omyly. Nejsem výjimkou a proto nabízím svůj pohled na věc. Čeho a proč jsem se v rodopisné práci (zatím) dopustil, pokud jde o chyby a omyly?

Tak zaprvé...

Hlavním "kamenem úrazu", myslím, že i jeden ze "smrtelných hříchů" rodopisné práce či v manažerském jazyce "kořenovou příčinou" je

NETRPĚLIVOST

a z toho pramenící

ZBRKLOST

Z těchto dvou příčin vyplývají všechny další chyby, omyly a nedostatky.

Je netrpělivost či zbrklost pochopitelná? Myslím, že pro začátečníka zcela jistě ano. Touha dostat se do minulosti, vidět jména, data místa... Děláte-li si výzkum sami jako amatéři, je to takřka neodolatelné. Poprvé je to jako na prvním rande. Chcete poznat víc, než na první pohled vidíte. Víte, že vás pravděpodobně čekají vzrušující tajemství, něco co tušíte, nevíte jistě a chcete odhalit. (No, dál už v této analogii zacházet nebudu).

Netrpělivost a zbrklost obvykle vede k rozpačitým koncům, k omylům, přehmatům, někdy i ke snížení sebevědomí (protože ho na počátku bylo až příliš).

--------------------------------------------------

"Základním lidským hříchem je netrpělivost."

(Franz Kafka)

---------------------------------------------------

Lékem je klišé - "obrnit se trpělivostí". Být pokorný k příležitosti, bdělý a pozorný, nemyslet si, že první cesta nebo řešení jsou tím správným.

Na jaké chyby a omyly jsem v důsledku vlastní zbrklosti či netrpělivosti v různých obdobích svého tříletého genealogického dobrodružství narazil?

2. Mylné předpoklady

Prvním vážnějším varováním bylo utvoření si mylného předpokladu. Obvykle vychází z nějaké pseudo-logiky, že "něco není možné" či je málo pravděpodobné a vede k unáhlenému závěru. Když se k tomu přidá začátečnická nezkušenost, tak je "vymalováno".

Stalo se mi to velmi záhy, když jsem hledal svého dědu Aloise, o kterém jsem moc nevěděl. Z jeho krátkého starého životopisu jsem měl datum narození (15. května 1909) a jméno jeho otce (Antonín). Vzhledem k nedostupnosti matrik jsem se "chytil" sčítacích archů ze sčítání lidu v roce 1921. Procházel jsem jednotlivé sčítací archy a našel jsem byt, kde bydlel Antonín Friedel a měl mezi ostatními dětmi i syna Aloise. V archu byl zapsán datum narození 17. května 1909. Tak jsem si řekl, že to byl nějaký toleranční omyl zapsaný do archu, a od tohoto Aloise jsem odvinul vypátrání rodové linie až do roku 1735.

Výřez ze sčítacího archu pro Polanku, rok 1921. Toho jsem se chytil. Alois Friedel zde byl jako syn Antonína, narození 18. května 1909. Považoval jsem to za omyl či chybu. Zdroj: FamilySearch, sčítání lidu 1921, Polanka nad Odrou

Když jsem zjišťoval úmrtí Aloisova otce Antonína, zjistil jsem, že to bylo v roce 1963 (rok před mým narozením, kdy už mí rodiče byli svoji). Táta se přitom nikdy nezmiňoval, že by svého dědu Antonína znal nebo, že by byl na jejich svatbě. Matriky z tohoto období už nebyly na úřadu a ještě nebyly k dispozici naskenované online. Říkal jsem si, že

"přece není možné, aby se čtyři dny od sebe narodili dva synové Antonínům Friedelům a aby je oba pokřtili (pro mě) neobvyklým jménem Alois".

Na dotaz do ZA Opava, zda tomu tak "náhodou" nebylo jsem dostal překvapivou odpověď a oskenované zápisy z matrik. Bylo!

Můj děda Alois se narodil Antonínu Friedelovi 15. května 1909: Zdroj: ZA Opava

Mylně předpokládaný děda Alois se narodil Antonínu Friedelovi 19. května 1909. Zdroj: ZA Opava

Oba Aloisové byli zapsáni po sobě, jeden na konci jednoho listu, druhý na začátku dalšího listu v matrice narozených. Můj (pseudo)logický předpoklad byl mylný. Později jsem zjistil, že jméno Alois bylo (tehdy v Polance) velmi populární.

Celá kauza potvrdila i to, že Friedelovi z Polanky budou mít pravděpodobně stejné "kořeny" a společného předka - panského kočího Mathiase/Matěje Friedela.

3. Nedostatečné ověření

Výše uvedené částečně souvisí i s další chybou. Tou je ověření předpokladu i konkrétních zapsaných údajů. Pan doktor Plzák o nevěře říkal: "Zatloukat, zatloukat, zatloukat!", Vladimír Iljič Lenin údajně při pohledu na své špatné vysvědčení zalamentoval: "Učit se, učit se, učit se!" (můj děda Tovaryš k tomu vždy dodával... "ale nezkoušet!"). Pro genealoga, bez ohledu na míru amatérismu či profesionalismu platí:

"OVĚŘOVAT, OVĚŘOVAT, OVĚŘOVAT!"

Domnívám se, že efekt neověření také někdy potká většinu amatérských rodopisců. Klíčové je, zda a jak brzy či pozdě omyl zjistíme a vyvodíme z toho závěry.

Popsaný případ z Aloisem Friedelem jsem ověřoval ve stavu, kdy matrika narozených již nebyla v místě obecního úřadu a ještě nebyla k dispozici online. Děkoval jsem za ochotu a vstřícnost archivářům ze Zemského archivu v Opavě. Mail s tou informací mám archivován. Přišel od paní archivářky Gebauerové 8.7.2014.

V mnoha článcích na blogu jsem popisoval, jak jsem ověřoval či neověřoval. Měl jsem zprvu ostych přiznat si, že zapisovatel do matriky mohl udělat chybu. Postupně jsem zjistil, že je to poměrně běžná věc, a proto je nutné ověřování posílit, aby co nejvíc údajů v rodokmenu ladilo a "lícovalo".

Projevem jisté netrpělivosti v mém případě také bylo, že jsem se zrovna nevyžíval v hledání dat úmrtí v matrikách zemřelých. Je jen otázkou času, než zjistíte, že tato data jsou důležitým zdrojem ověřování, např. narodí-li se ve stejném údobí vícero dětí stejného příjmení a potřebujete zjistit, zda všechny přežili dětský věk či nikoliv.

Z druhé strany je nutné, zejména au starších záznamů jistojistě nespoléhat a ověřovat věk, který bývá u zemřelých zapsán. Odečíst od roku úmrtí věk a myslet si, že mám vyhráno, a v daném roce najdu narození dotyčné osoby, z toho jsem už také "vyrostl". A to velmi brzy.

Někdy je nutné ověřovat tvar jména  (Matthias - Matěj, na Valašsku "Macek", Matthaus - Matouš, či Nicolaus - Mikuláš, na Valašsku "Micek"). Mám u Holčáků takto neuzavřený "případ". Není to mrtvý bod, ale ztrácím naději v to, že bych dokázal ověřit správnost, protože zapisovatel ta jména u manželů při narození dětí také psal, jak chtěl.

Na "Bečvě" žili kolem roku 1700 Micek Holčák a Zuzana... Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2298, sign. VM VIII 1, str. (online) 102/753.

... a v Horní Bečvě žil ve stejné době Macek Holčák a Magdalena. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2298, sign. VM VIII 1, str. (online) 128/753.  

V Bystřici (Valašské) žili Mikuláš Holčák a Magdalena, také ve stejné době. Zejména tento třetí zapisovatel mě "bavil". Než si zvyknete, chvilku trvá, že jméno Jiřík se dá zapsat tak, jak je na tomto obrázku. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2298, sign. VM VIII 1, str. (online) 348/753.

Ano... ověřování je univerzální rada, které platí také pro čtení.

4. Chybné přečtení

Kritický bod a příčina! "Klasika". Narazit v matrikách na krasopis je terno. Čtení může kromě způsobu psaní komplikovat i jazyk. Pro mě je tíživou kombinací "škrabopis v němčině". Doporučení studovat podklady se slovníkem a vzorkovnicí písma je nasnadě. V kurzu čtení starého písma jsme kolikrát počítali "hroty", abychom mohli v psaném textu rozlišit "n", "m", "r" a "e" v kurentu.

Absolvovat kurz čtení pro genealogy velice doporučuji. K dispozici jsou různá fóra (populární je http://genealogie.taby.cz), v nichž si rodopisci pomáhají. Skvělá je spolupráce lidí ve fóru "Nástěnka", která je součástí digitální platformy Acta publica v MZA Brno.

Taky jsem se do "Nástěnky" zapojil, když jsem potřeboval pomoci se čtením. A byl jsem mile překvapen okamžitou odezvou. Zdroj. MZA Brno, Acta publica

Slova a fráze z matrik se naučíte snadněji, než různorodé věty z pozemkových knih, svatebních smluv či dalších listin. Je to (podle mého názoru) běh na dlouhou trať. Mám spoustu materiálu, který jsem zatím využil jen orientačně, pro základní potvrzení a detaily teprve čekají na přečtení (až "budu mít čas").

Jedním z příkladů bylo špatné přečtení a záměna příjmení Twaruzek a Towarish, když jsem hledal narození Matěje Tovaryše. Popsal jsem to v článku "Hurá, spletl jsem se".

Z kombinace zatím uvedených příčin chyba omylů na první pohled vyplývá ta nejfatálnější a "smrtící":

Být zbrklý - špatně přečíst a - neověřit.

Léčba tohoto neduhu zpravidla probíhá proti směru tohoto řetězce. Ověřením zjistíte, že jste něco špatně přečetli (nebo mylně předpokládali), protože jste byli netrpěliví.

Vše to může znásobit, posílit a "zašmodrchat" další faktor, v jehož silném područí se nacházím (ale... léčím se).

5. Nesystematické poznámky a zápisky

Nesystematický přístup je také důsledkem nadšení, netrpělivosti, touhy po "výsledcích". Papírky, post-it bločky, složky, kopie, skeny, fotky... Papírové a elektronické zdroje...

Toto není příklad dobré systematické praxe. Ale... (ano, je to můj rukopis). Zdroj: bohužel vlastní.

Ale... ukažte mi (přihlašte se v komentářích, napište na Facebook) někoho, kdo již od prvních krůčků hledání předků postupovat systematicky, metodicky, zapisoval a třídil poznámky apod.

Na kurzu genealogie jsme dostali inspiraci k vytvoření systému, podklady pro listy rodin a další. Moc prima. (Ale...) Pořád je pro mě východiskem software a zlepšil jsem zapisování zdrojů a poznámek. Ale systematický off-line systém stále nemám. Bohužel, jak přibývá objem, přibývá i skepse, jak a kdy vše "systematicky" zpracuji. V tom je mi pomocníkem pro zachycování myšlenek, souvislostí a příběhů blog MY ROOTS.

(Ale...) Doporučovat "něco", co sám poctivě nedělám, to by bylo teoretizování. Jeden závěr však je jistý. Bez systematického přístupu nelze (podle mého názoru) být profíkem-genealogem. Systém práce a evidence odlišuje ty efektivní od neefektivních. Není to jediný faktor, ale i systematičnost je preventivním opatřením k chybám a omylům a jakýmsi přirozeným faktorem ověřování.

6. Přehlédnutí

Občas může dojít k chybě, jejíž příčinou jsou různá přehlédnutí. Amatérští genealogové jsou často ti, kdož pracují(bádají po večerech a nocích. Když se nedaří a dolehne na vás skepse, lze snadno něco přehlédnout. Příčiny mohou být všechny ty, které jsou shora uvedené.

• Přehlédnete díky netrpělivosti a zbrklosti (i únavě)¨.
• Přehlédnete, protože se vám "nechce" číst to "hrozné písmo".
• Přehlédnete, protože nevíte, že jste něco přehlédli, díky mylnému předpokladu.
• Přehlédnete díky nesystematické práci a postupu...

Je super, když se pak člověk dostane k sebe-mrskačské větě "Jak jsem to mohl/a jen přehlédnout?", "Jak to, že jsem to (předtím) neviděl/a?" To je důkaz, že jste prohlédli svůj omyl a přehlédnutí... (...pak přijde vnitřní slib "Už to nikdy neudělám"). Ehm!...

Pokud už jsem to někde do článku nenapsal, tak si svá přehlédnutí nepamatuji (ani nezapisuji). Ovšem uznejte, přehlédnou něco na takové stránce... to není moc obtížné.

Přehlédnouce např. při zkoumání v matrice zemřelých během epidemie cholery je relativně snadné. Zdroj: MZA Brno, Asta publica, online zde.

Je to výzva, jak udežet netrpělivost na uzdě.

7. Přání otcem myšlenky

Tento omyl souvisí s ověřováním a samozřejmě - mylnými předpoklady a domněnkami. V genealogii potřebujete domněnky (hypotézy) k tomu, abyste měli co ověřovat.

Před rokem 1735 žilo v okolí Polanky spoustu Friedelů (Jistebník, Albrechtice, Manské Sedlnice...). Souvislost se svým prvním známým/neznámým předkem jsme dosud nenašel. Vím, že byl panský kočí a protože "páni" (Mönnichové) byli kmotři jeho prvních dvou synů, mám hypotézu, že s nimi odněkud do Polanky přijel (= "kočíroval" jeden z vozů na němž odněkud přijeli). Panství, která Mönnichové vlastnili před Polankou, jsou pro mě potenciálním vodítkem, kde se mohl můj předek narodit. Zde je spousta práce. Nejsem si ale občas jist, zda to není pouze mé "přání", aby odněkud (z polské Vratislavi a jejího okolí - Friedelové tam jsou), se svobodnými páni Mönnichy přijel.

Některé hypotézy prostře mohou být romantičtější, jiné příliš "obyčejné". Ověřování hypotézy potvrzuje nebo vyvrací. Některá potvrzování vyžadují více úsilí a komunikace i "cesty za hledáním".

8. "Lenost" (si zajet/vykomunikovat věci)

To je v tuto chvíli poslední z hříchů genealogie, který mě napadá (z vlastní zkušenosti). Nastane, když hypotézy o předcích míří do vzdálenějších míst či do zahraničí. V rodokmenu mám takto několik otevřených uliček - vojáci, předci Aniolové v Polsku, hypotéza o majetku Mönnichů ve Slezsku kolem Vratislavi...

Z střípků (děkuji za Google Books) se snažím skládat místa, kde rod Mönnichů zanechal stopu před rokem 1735. Směřuje to do Polska a (nejen) okolí Wroclawi/Vratislavi- Bresslau). Zdroj: Google Books - Schlesische Kern Chronickle, 1710, str. 371.

Na jedné straně můžete ohromné množství práce udělat od stolu a počítače - díky digitalizaci. Přijde však i doba, kdy stojíte před výzvou navštívit vzdálený archiv, faru, místo...

Tady potřebujete odhodlání, čas a prostor, jasnost ve svém cíli (co konkrétně, kde a proč zjišťovat), tedy systematičtější přístup. Potřebujete možná naději (pokud nemáte pevnou víru).

Někdy se mohou záležitosti vyvinout překvapivě. U praděda Metoděje Rozehnala, který zahynul ve Velké válce, mě vůbec nenapadlo, zeptat se, zda není zapsán v matrice zemřelých v místě bydliště. Chtěl jsem pátrat ve Vídni a našel jsem ho doma. Ve Vídni však zemřel.

Naštěstí lze díky rychlé e-mailové komunikaci mnoho potřebných kroků připravit, ověřit či zajistit (ještě) od stolu, než dojde na výzkum na místě samém. Ten v zahraničí mám před sebou (ale nemám pro něj zatím plán).

Příčiny a důsledky

Jak vidíte, většina uvedených omylů a chyb spolu souvisí. Splétají jakousi síť, v níž lze (poměrně snadno) uvíznout. Špatně přečtete, utvoříte si mylný předpoklad, neověříte... A je to!

Oč obtížnější to měli naší předchůdci, "bardi", kteří museli do archivu ke čtečkám mikrofiší, zapisovat si vše ručně na papír, ověřovat zase jen na svých nohou nebo zdlouhavou poštovní komunikací...

Čtečka mikrofilmů. Technologie, s níž pracovali naši rodopisní předchůdci. Zdroj: Technické muzeum.

Možná, že mnoho z chyb pramení z toho, že to máme v dnešní době jednoduché, rychlé. Můžeme rychle udělat chybu, ale můžeme(?) se rychleji také poučit.

Jistě jsem neodhalil nic dechberoucího a nového. Předpokládám, že máte alespoň v něčem podobnou zkušenost. Někde na Internetu jsem četl citát, že vše už bylo řečeno či napsáno, ale protože lidé mají krátkou paměť, stojí za to věci neustále opakovat a připomínat. To bylo tak trochu i cílem článku.

---------------------------------------------------

"Někteří lidé nedělají chyby, protože se nikdy nepokusili dělat něco, co stojí za to."

(Johann Wolfgang Goethe)

----------------------------------------------------

S jakými chybami a omyly jste se potýkali vy? Jak jste je zvládli? Jaké poučení chcete sdílet s ostatními. Napište.

Hodně zdaru a málo omylů ve vaší práci.

Slezské zauzlení - Předci (ze Slezska) v době Slezských válek

V tomto příspěvku zůstanu ve Slezsku. Oproti období mapování pro katastr, které zde probíhalo v roce 1836 se však posuneme ještě o 100 let nazpět. Tato doba kolem roku 1735, ohraničuje i usazení se mých mužských předků - Friedelů - v Polance, u "zemské" hraniční řeky Odry. V tomto článku mě však spíše předci, kteří v té době žili blíže Opavy a kolem stejnojmenné řeky. Řeka Opava tu tvořila hranici mezi Rakouským Slezskem a (Marií Terezií ztraceném) Hlučínskem v Pruském Slezsku.

Nejprve...

Historické okénko

V polovině 18. století bylo Slezsko hospodářsky nejvyspělejší a nejbohatší částí habsburské říše. Mimo východní část Horního Slezska bylo národnostně téměř celé německé.

Mapa Horního Slezska z roku 1746, zakreslující stav v roce 1742. Vidíte i typický výběžek podél hranic řeky Odry a Ostravice i "zářez do slezského území v okolí dnešního Fulnecka. Mapu si v e větším rozlišení můžete prohlédnout na Dropboxu zde. Zdroj: Slezská Wiki

Marie Terezie nastoupila na trůn po smrti svého otce 20. října 1740. Stala se panovnicí nad habsburskými zeměmi. Počátek jejího vládnutí ovšem nebyl lehký. Problémy měla uvnitř Rakouska, kde v některých oblastech nepovažovali za dobré, aby jim vládla žena. A samozřejmě také s okolními zeměmi, na které si činila nárok a mezi něž patřilo i bohaté Slezsko. 

Důsledkem byly tzv. „války o rakouské dědictví“, které se odehrávaly v letech 1740 až 1763. Byly to tři válečné konflikty se sousedními zeměmi - Pruskem, Bavorskem a Francií. Hlavním důvodem války bylo právě odmítání tzv. pragmatické sankce a Marie Terezie jako následovnice trůnu i to, že na slezská území si dělal nárok pruský král Fridrich II. Veliký. Proto jsou první dva konflikty nazývány „slezskými válkami“ a třetí konflikt jako „sedmiletá válka“.

Tažení během dvou Slezských válek. Vidíte, že o území Slezska se válčilo hluboko na území Koruny české a jejich zemí. Zdroj: Letohradské soukromé gymnázium o.p.s.

Během První slezské války (1740-1742) si Prusko nárokovalo Slezsko (Bavorsko Čechy a Rakousko a Sasko Moravu). Měli podporu Francie, které nešlo o žádná území, zaujala však protihabsburský postoj. V roce 1741 byla obsazena Praha a bavorský vládce se nechal korunovat na českého krále. V roce 1742 přišla Marie Terezie o Horní a Dolní Slezsko. Vratislavským mírem jí bylo potvrzeno pouze Těšínské knížectví a jižní část území Niského knížectví (dnešní Jesenicko), Krnovského knížectví a Opavského knížectví/vévodství. Pro tuto malou část původního Slezska byl zřízen v roce 1743 Královský úřad v Opavě, jako vrcholný a správní orgán pro rakouskou část Slezska. Název "Slezsko" byl ponechán, přestože území bylo Ostravském (= Morava) rozděleno na dva nesouvislé celky, jak ukazuje barevná mapka.

Knížectví v Rakouském Slezsku. Zdroj: http://www.toulkystomem.cz

Válka o rakouské dědictví pokračovala (i když už bojištěm nebylo slezské území). Druhou slezskou válku (1744-1745) uzavřel v roce 1745 Drážďanský mír, který potvrzoval ztrátu Slezska. Jak píše prof. Zdeněk Jirásek (s. 301):

"Po vice než čtyřech staletích skončila přináležitost Slezska k České koruně, země byla rozdělena a toto její dělení nemělo být v historii posledním".

V letech 1756 až 1763 probíhala v Evropě Sedmiletá válka, která sice skončila v neprospěch pruského krále Fridricha II., českým zemím však přinesla definitivní ztrátu větší části Slezska, o něž Marie Terezie přišla v předchozích slezských válkách. Pod habsburskou kontrolou zůstala jen jižní část Slezska - Opavsko a Těšínsko (tzv. Rakouské Slezsko). Prusku však připadlo Hlučínsko.

Zdeněk Jirásek (s. 395) k tomu poznamenává:

Válka, která zruinovala finance obou zemí (Rakouska a Pruska) a zpustošila celé kraje, stála Prusko 180 000 životů, Rakousko 140 000. ... Sem spadají počátky mocenského dualismu v Říši (Svatá Říše římská). Němci si museli zvykat na to, že říšská politika se řídí nejen z veselé Vídně, ale i ze strohého Berlína."

Heraldická mapa Hlučínska, specifického, ale krásného kraje. Některé znaky najdete v přehledu míst, kde se narodili mí předci. Zdroj: IC Hlučín

Z webu Muzea Hlučínska (cit 2017-04-05):
"Hlučínsko však není jen pojmenováním zeměpisným, ale též fenoménem moderních českých dějin. Představuje v dějinách českých zemí specifikum – zvláštní, specifickou vývojovou cestu. Území o rozloze 316 km čtverečních s největším sídlem městem Hlučínem mělo od roku 1742, kdy se stalo součástí pruského státu, poněkud jiný společenský a ekonomický vývoj. Ten se samozřejmě podepsal na osudech, kultuře a myšlení zdejšího obyvatelstva a jeho stopy můžeme vysledovat až do dnešních dnů. V roce 1920 byla tato část německého okresu Ratiboř s převahou moravsky mluvícího obyvatelstva (tzv. Moravců) postoupena nově vzniklé Československé republice. Na základě mnichovského diktátu nacistické Německo připojilo v říjnu 1938 Hlučínsko ne k Sudetengau, ale přímo k Altreichu. Nejtíživějším důsledkem byla povinná služba mužů ve wehrmachtu, což mělo za následek velké lidské oběti a strádání, stovky a stovky mrtvých."

Královský úřad v Opavě byl dvorským dekretem Josefa II v roce 1782 zrušen a (rakouské) Slezsko bylo sloučeno v jeden správní celek s Moravou. Jeho správa byla centralizována v Brně, přičemž tento stav zůstal zachován do roku 1849.

Nově vzniklý moravsko-slezský zemský celek byl rozdělen na osm krajů, z nichž dva - opavský a těšínský, náležely ke Slezsku. K Těšínskému kraji (se sídlem úřadu v Těšíně) bylo vedle původního Těšínského knížectví připojeno i Klimkovicko.

Těšínský kraj v roce 1844. V té době žili v Klimkovicku (21) Friedelovi (Polanka), ve Velkých Kunčicích (25) Tomisovi. Autor Daniel Baránek, licence: CC BY-SA 4.0. Zdroj Wikimedia Commons

To je sumář hlavních milníků. Historii Slezska jako širšího historického území popisují na zhruba 1200 stranách autoři, jejichž literaturu jsem použil (viz. Odkazy a zdroje - Slezsko) a na kterou odkazuji zájemce o detailní podrobnosti bouřlivého dění ve Slezsku.

• GAWRECKI, D. Dějiny Českého Slezska 1740-2000. I. díl. (str. 49-60)
• JIRÁSEK, Z. Slezsko v dějinách českého státu II. (str. 365-398)

Nyní již k předkům, kteří v době Slezských válek a Sedmileté války žili...

Levý a pravý břeh Opavy (3:3)

Výše zmíněné, komplikované a pohnuté doby zažívali na vlastní kůži předci z následujících obcí:

• Kravaře, Kouty, Zábřeh - od roku 1742 formálně Pruské část Slezska na Hlučínsku.
• Hrabyně, Lhota, Smolkov - historicky česká/rakouská část Slezska, která Marii Terezii zůstala i po roce 1742.

3 : 3. Tři obce na levém (pruském) břehu Opavy a tři obce na pravém (rakouském) břehu Opavy. V době válečného kvasu a politických či "mírových" dohod po roce 1742 to bylo asi jedno. Svatby "přes Opavu", tedy formální hranici, nebyly výjimkou. Zdroj: ÚAZK

Kravaře, Kouty, Zábřeh 

V období před rokem 1700 (co bych za to dal, kdybych to věděl o Friedelech) se v Kravařích a Koutech mezi mými předky objevují Stanislav Nosek, Pavel Rozkošný, Pavel Moravec, Ondřej Skřeček, Sebastián Tichý, Martin Malohlava... Jejich historii už v mnohém zahaluje rouška tajemství.

V pohnuté době, kde se na válečných polích i s mírovou ratolestí v rukách bojovalo o to, komu připadne Slezsko, žili v "pruské" části tito mí předci:

• Tomáš Urbánek (*cca. 1690, ??? - †1799, Kravaře)
• Josef Holubek (*1711, Kouty - †1788, Kouty)
• Pavel Vilášek / Willaschek (*1720, Kouty - †1770, Kouty)
• Šimon Švachula / Schwachula (*cca. 1714, ??? - †1789, Zábřeh) 

Tomáš Urbánek byl pastorem v Kravařích. Od svatby v roce 1714 žil s Marií Annou, dcerou Martina Malohlavy z Koutů. Dcera Tomáše Urbánka se provdala v Koutech roku 1740 za Josefa Holubka. Rodová linie Holubků pak v mém rodokmenu pokračuje mužskými předky, až do narození Marie Holubek, matky mého praděda Františka Tomise.

Pavel Vilášek je "reprezentantem" rozvětveného rodu Vilášků, Vylášků, Willaschků, který se na Kravařsku (a v zahraničí) objevuje. Jeho dcera Anna se provdala za Josefa Holubka z Koutů.

Šimon Švachula byl otcem Markéty, narozené v Zábřehu (*1753) a provdané v roce 1783 "přes hranice" Opavy do Lhoty. Byl to jeden z "přeshraničních" sňatků (viz. níže), kdy už byla tato část Slezska (Kravaře, Kouty, Zábřeh...) formálně součástí Pruského království. V době psaní článku byly příjmení Švachula a Zábřeh u Hlučína novými "přírůstky" do soupisů míst a příjmení předků.

Smolkov, Hrabyně (a Lhota?)

Šimon Novák (*??? - †1769, Hrabyně) a jeho syn Jan Novák (*1728, Hrabyně - †???) reprezentují v mém rodokmenu "kořeny" v Hrabyni. Jan Novák měl za manželku Mariannu Riedel/Riegel, narozenou v roce 1724 také v Hrabyni. I když matriky z hrabyňské farnosti jsou dostupné už z doby poměrně brzy po třicetileté válce, zdá se, že Šimon Novák i Matěj Riedel se do Hrabyně přiženili, stejně jako dále zmíněný Ondřej Malý. Nemuselo to snad být ani z daleka, jejich výzkum jsem ještě neukončil. Ty, kteří však zažili co se v regionu dělo během Slezských válek a po nich, mám podchycené a jsem za to rád.

Ondřej Malý (? - ?) a manželka Kateřina, roz. (Václav) Valášek (*1710, Smolkov - †1773, Smolkov) byli předci ze Smolkova. O něm ještě "bude řeč" ve spojitosti s mlýnem.

Poslední z obcí pro toto období je Lhota (u Háje ve Slezsku). Zůstává trochu záhadou. Dozvuky kvasu doby po zrušení Královského úřadu v Opavě zažil ve Lhotě František Macík. V Lhotě patrně žil už před svatbou v roce 1783. Jeho již zmíněná svatba byla jednou z těch formálně přeshraničních. Vzal si ženu ze Zábřehu, kousek od Dolního Benešova, což bylo za řekou Opavou. Svatba se odehrála v únoru 1783. Nevěsta Markéta byla dcerou Šimona Švachuly. Narodila se v Zábřehu (*1753), ale její otec se do Zábřehu patrně přiženil.

Svatba Františka Macíka se konala ve Lhotě, nevěsta Markéta byla ze Zábřehu. Každý zápis, který jsem s příjmením "Macík" našel byl málo čitelný, často jako "Majik" apod. Pravděpodobně (podle mého názoru) šlo o "Maczik". Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 649, sign. Hr III 2, str. 35 (online 148/238).

Zdá se, že pro spoustu rodin v rodokmenu byla doba v první čtvrtině 18. století (a samozřejmě dříve) příchodu "odněkud". I přes dochované matriky ze zmíněných obcí tam nejsou k nalezení. Tady je výzkum ještě otevřen.

Z matrik také přímo nevyplývá, zda a jak byl někdo z předků zapojen jako voják do tří válek o Slezsko.

Myslím, že "ochrana hranic" v rozděleném Slezsku té doby nebyla tak dramatická, jak ji vnímáme dnes v souvislosti s uprchlíky a vyvoláváním strachu vražděním nevinných. U mostů byl snad strážní budka, ostatní bylo na panstvích. Neumím si dost dobře představit rychlost přenosu zpráv a informací o tom, c se dělo v politice a na bojištích a jaký to mělo dopad na sousedské a mezilidské vztahy. Slezsko bylo známo větší náboženskou tolerancí. Z toho, že vrchnost dávala svolení k "přeshraničním sňatkům" usuzuji, že v dané době byly vztahy vyhrocené spíše na bojištích, než mezi prostým lidem na obou březích Opavy. Nějakým způsobem se však dějinné zvraty předků dotkly. O necelých 100 let později po ztrátě Slezska Marií Terezií, minimálně v tom, že se dnešní Hlučínsko nedostalo do dobových katastrálních map, které bychom mohli zkoumat.

Friedelovi a další předci v Polance a okolí

Pokud jde o mužskou linii předků - Friedelů, první záznam mám z roku 1735 a narození Andrease Friedela. V roce 1734 se narodil jeho bratr Mathias. To už bylo v Polance.

Český král a moravský markrabě Karel II. (jako císař Svaté říše římské byl Karlem VI.), zemřel v roce 1740. Poté se panovnicí nad habsburskými zeměmi stala Marie Terezie.

Příchod Mathiase Friedela jako panského kočího svobodných pánů z Mönnichu do Polanky zůstává nerozluštěn. Podle střípků ze starých knih měli Mönnichové majetek v okolí Vratislavi a angažovali se pak v politice Opavského knížectví. Protože netuším, kdy a kde se Mathias Friedel narodil a oženil (zdá se, že ani nezemřel v Polance), intuitivně usuzuji, že osud Mathiase byl spojen s jejich příchodem do Polanky. Něco jsem se snažil odhalit či vydedukovat v článcích

• Rod Friedelů poprvé v Polance - hypotéza o jejich příchodu
• Sbohem, Jistebníku
• 25 guldenů ze závěti
• Okurková sezóna? - S rodem hrabat Mönnichů určitě ne!
• 17. listopad 1735

Pokud jde o období Slezských válek, "hraniční" dopad pro ty , kteří žili v Polance nebyl asi žádný. Udržela-li Marie Terezie tuto část Slezska, zůstala Odra zemskou hraniční řekou, nebyla "státní" hranicí.

Pár střípků ze Slezska a rodokmenu

Ještě doplním několik rarit, které v souvislosti s tímto článkem stojí za zmínku.

Nejstarší svatba z rodokmenu

Ve Smolkově se odehrála (zatím) nejstarší doložená svatba v mém rodokmenu. Konala se 9. února 1654 a jejími aktéry byli Matouš Kůrka, syn Jiřího Kůrky a Dorota, dcera Jiřího Chapuly. Matriční zápis je krasopisný.

Dosud nejstarší doložená svatba v mém rodokmenu je ze Smolkova 1654. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 648, sign. Hr III 1, fol. 3.

Smolkov najdete na mapě "3:3". Leží v části historického Českého/Rakouského Slezska. U obce najdete např. dělostřeleckou tvrz, která byla součástí československého opevnění, budovaného v letech 1935-1938.

Královský úřad v Opavě a mlýn ve Lhotě

V historickém okénku jsem zmiňoval Královský úřad v Opavě, který byl zřízen 1843 a zrušen v roce 1782. V roce 1747 tento úřad vedl "přeshraniční" spor o narovnání mezi statky Smolkov a Kouty ke stavbě mlýna na hraniční řece Opavě u obce Lhota. Mlýn (dnes penzion Mlýn u vodníka Slámy) je zmíněn v příspěvku o mapování ve Slezsku. Mapu zpracoval vrchní Pruský rybniční inspektor Arnold Neüwertz. Na obrázku níže vidíte "pruský pohled", tedy opačně orientovaný. Pruské království je na mapě dole, České království nahoře a řeka Opava teče zprava doleva. Tento spor se vedl několik let před výše popsanou smolkovskou svatbou. Na prusko-českých hranicích tedy nebyl úplný klid

Mapa ke sporu o stavbu lhotského mlýny, který potřeboval náhon v místě meandru Opavy. Zdroj ZA Opava, Digitální archiv, inv. 4. 1280, sign. 21/14, online zde.

Mlýn ve Smolkově

I ve Smolkově byl mlýn. V matrikách můžeme najít následující mlynáře:

• Vavřince Henricha - kolem roku 1654
• Ondřeje Henricha - před rokem 1694
• Václava Konečného - před rokem 1736
• Jana Urbiše kolem roku 1737
• Jiřího Kubitu - kolem roku 1747. Josef Kubita se přiženil na mlýn do Lhotky a byl zde mlynářem kolem roku 1763. Sebastián Kubita (asi otec Jiřího), byl mlynářem v Hrabyni. Zemřel 18. ledna 1741.

V roce 1836 vypadala situace s mlýnem na indikační skice dle obrázku. Mlynářem byl Leopold Kropš.

Přibližně uprostřed obrázku (no, trochu vlevo) vidíte zakreslené mlýnské kolo. Zdroj: ÚAZK,  Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Smolkov - původně Smolkau (Smoükowo) - 1836.

Celý smolkovský náhon je na dalším obrázku. Podobně tomu bylo i ve Lhotě. Oba náhony "zkracovaly cestu" přes severní zákruty řeky Opavy.

Mapa císažského oticku stabilního katastru z roku 1836 ukazuje polohu mlýna na mlýnském náhonu. Prusko je "nahoře", severně od kroutící se Opavy, která na této mapě teče zleva doprava. Zdroj: ÚAZK. Císařské otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Smolkov - původně Smolkau (Smoükowo) - 1836.

Tomisovi i Friedelovi ve Velkých Kunčicích

Zajímavá je událost připojení Klimkovicka (tedy i Polanky) k Těšínskému kraji. K určitým zvláštnostem mého rodokmenu totiž patří, že jedna z rodin Friedelů z Polanky žila ve Velkých Kunčicích jako "sousedi" Tomisových.

Jan Friedel (vnuk Josefa Friedela (*1765 - †1826), který byl našim společným předkem), který žil v Polance č. 41, se oženil v roce 1844 do Velkých Kunčic). S manželkou Annou, dcerou Michala Naisara, žili v Kunčicích č. 11, Jan Friedel od svatby do své smrti v roce 1857. Stodůlní František Tomis žil v Kunčicích č. 30 a v roce 1855 se mu zde narodil syn František, můj prapraděd (který se oženil s Marií Holubek z Hlučína). Jak do bylo situačně alespoň naznačuje indikační skica Kunčic z roku 1836. Více bude v některém z dalších příběhů.

V roce 1855 se v Kunčicích narodil František Tomis (č. 30) a v čísle 11 se rodily děti Janu Friedelovi, rodáku z Polanky, s nímž jsem měl společné předky. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Kunčice nad Ostravicí - původně Gross Kunzendorf (Welke Kuncice) - 1836.

Stěhování "Slezanů" na Moravu

K "prusko-rakouské svatbě" mých předků došlo také 2. února 1823. Jan Holubek z Koutů (Kauthen, dnes součást Kravař) v tehdejším Pruském Slezsku, byl v Koutech také oddán s Terezií, dcerou Kašpara Malého ze Smolkova (nyní součást Háje ve Slezsku) v tehdejším Rakouském Slezsku. Svědky byli Vavřinec Holubek, zahradník/domkař z Kravař (nejstarší žijící bratr ženicha, shodou okolností praděd spisovatelky Ludmily Hořké) a Josef Štěpán ze Lhoty (dnešní Lhota u Opavy, nedaleko Hrabyně).

Jan, syn zemřelého Jakuba Holubka, domkaře v Koutech s dcerou Terezií Kašpara Malého ze Smolkova. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2639, sign. H XI 7, fol. 21

Jan Holubek zemřel v roce 1863 v Hlučíně, byl dědem mé praprababičky (který si vzala Františka Tomise z Velkých Kunčic, tedy těšínské části Slezska).

Střípky rozrodu a spojení SmartMatch naznačují, že potomci mých předků z Koutů či Kravař žijí v Rakousku či Německu a je pro mě spekulativní otázkou, jakým způsobem a v jakých letech se do zahraničí dostali.

Mezi roky 1891 až 1892 se František Tomis s Marií přestěhovali do Vítkovic. Jejich dcera Marie se narodila 27. ledna 1891 v Malých Kunčicích (dnes Ostrava-Kunčičky, slezská část Ostravy) a zemřela 10. července 1892 ve Vítkovicích.

Po roce 1892 se "slezské osudy" odehrávaly už jen v Polance. Řeku Opavu potomci mých předků z rodokmenu opustili.

Z historického Slezska pryč... a po letech zpět

Ve Slezsku se za vlády Marie Terezie splétaly osudy předků, které byly postupně završeny ve dvou fázích:

1. Zřejmě kolem roku 1882 svatebním propojením potomka rodů "kolem řeky Opavy", Marie Holubek, s potomkem rodů "kolem řeky Ostravice" Františkem Tomisem. Důkaz o této svatbě bohužel dodnes nemám v ruce.
2. V roce 1962 propojením potomka rodů "kolem řeky Odry", mého táty Zdeňka, s potomkem, kterému v žilách kolovala, kromě slezské a polské, i valašská krev, tedy mé mamky Jindřišky, rodem Jindřicha Tovaryše.

Jistou výjimkou, obestřenou zatím záhadou je, že moje babička Drahomíra a její sestra Vlasta, dcery Františka Tomise, zahájily školní docházku v roce 1930 v Děhylově, nedaleko Hlučína. V lednu 1931 však již byly "zpět" ve škole v Hrabůvce.

Nic z toho jsem nevěděl, když jsem se na území historického Slezska "vrátil". Do Zbyslavic, v roce 2004. Jako obvykle, při pátrání vzniká spousta otázek, na které nejsou odpovědi. Když se to však týká minulosti 20. století, vkrádá se do mysli otázka "Proč jsem se nezeptal, když ještě žil/žila babička, děda, prababička, praděd...?"...

Zbyslavice jako "dobré místo" pro návrat k (moravsk)slezským kořenům. Zdroj: ÚAZK

V sobotu 13.5. se jedu na zámek do Kravař potkat s lidmi ze Slezské genealogické a heraldické společnosti. Pamatujete si něco o Slezsku ze školního dějepisu? Máte v historickém Slezsku své kořeny? Napište do komentářů.

Předci v době mapování pro stabilní katastr - 3. část, "slezské" Ostravsko a okolí

Mapy a příprava stabilního katastru... První díl začal rokem 1827 v Uhřicích a Dambořicích. Druhý díl (byl rozložen do dvou článků) pokračoval rokem 1833 v Hutisku, na Solánci a na Prostřední Bečvě. I třetí díl "série" je složen ze dvou článků. Nejprve jsem se zabýval mapováním míst předků v "moravské" části Ostravska v roce 1833 a teď přichází závěr, týkající se "slezské" části Ostravska a okolí, kde vznikaly mapy pro stabilní katastr v průběhu roku 1836.

Slezská černá orlice je součástí znaku České republiky. Zdroj: Wikipedia (na státní symbol či symbol jednotky územní samosprávy se nevztahuje autorská ochrana). 

Slezsko - to "není jen tak"

Geograficky nejrozsáhlejší je "kořenový systém" rodičů mé babičky Drahomíry. V době před 180 a více lety, měli její rodiče předky na území dnešního Polska, v okolí Velkých Kunčic (Kunčice nad Ostravicí), Vratimova a Šenova a také na Hlučínsku a Kravařsku v tehdejším Pruském Slezsku (kde mapy k dispozici nejsou) i v Rakouském Slezsku.

Dostávám se k otázkám historického Slezska, "země neznámé".

"Stejně jako Skotsko není Anglie, tak Slezsko není Morava, a to ani ta severní. Jak je tedy možné, že mnoho (většina?) lidí toto buď zaměňuje nebo vůbec netuší, že Slezsko je jednou ze tří historických zemí, tvořících Českou republiku?" Tato prarafrázovaná věta z webu Matice Slezské mi "zní" v hlavě. Dokud jsem nepátral po kořenech, tak jsem Slezsko "neřešil". Teď si uvědomuj, jak málo o něm vím a jak je historie rodů neoddělitelná od historie (ú)zemí.

Výřez mapy Pruského Slezska (1890), kde řeka Opava (mezi Ostravou a Opavou) byla "hraniční řekou". Její levý břeh (severní) byl již mimo mapování, které probíhalo v rakouské části Slezska v roce 1836. Zdroj: Wikipedia

"Prajzská", tedy Hlučínsko, bylo součástí Pruského Slezska, kde žili mí předci a zároveň složitým územím až do 2. světové války i po ní (vysídlení, dvojí občanství apod.). Mezi obcemi, které se zde nacházely a žili tam mí předci patří např. Kravaře, Kouty či Hlučín.

Hlučínsko a hlučínské obce. Zdroj: Wikipedia

Dosud jsem např. nevypátral kdy přesně a kde se uskutečnila "klíčová" svatba rodičů mého praděda Františka Tomise. Jeho otec se narodil 11. srpna 1855 v Kunčicích (Velké Kunčice, Kunčice nad Ostravicí) a jeho matka Marie, rodem Vincenc Holubek, se narodila 8. prosince 1859 v Hlučíně. Zřejmě se brali roku 1882, ale kde konkrétně to nevím. Do roku 1891 žili v Malých Kunčicích (dnes Kunčičky, součást Ostravy), od roku 1892 ve Vítkovicích, kde se narodil v roce 1899 můj praděd. Měli celkem 11 dětí. Jaká však byla jejich historie?

Okrajem Velkých Kunčic protékala řeka Ostravice, která byla také historickou hraniční řekou mezi Moravou a rakouským Slezskem. I proto je MY ROOTS a hledání kořenů "dobrodružstvím na moravsko-slezském pomezí".

Výřez mapy (Horního) Slezska z roku 1746. Friedelovi již byli v té době usazeni přes 10 let v Polance (Bohlanka, hvězdička dole vlevo). Tomisovi o 100 let později žili ve Velkých Kunčicích (Gross Kuntzendorf, hvězdička vpravo). Další část předků (Valášek, Vilášek, Holubek apod.) žili na Hlučínsku a Kravařsku. Zdroj: Slezská Wiki

Jak tomu všemu rozumět? Historická zkratka

Slezsko je historickým územím, které od roku 1335 do roku 1742 bylo součástí zemí Koruny české. Od uvedeného roku je pak rozděleno na několik částí s proměnlivým rozsahem a právním postavením, patřících k různým státům.

V roce 1724 se císaři Karlu VI. narodila Marie Terezie, jeho nejstarší dcera. Ještě předtím v sedmi měsících zemřel císařův syn Leopold a dalšího syna už Karel VI. opravdu nezplodil. Měla tedy být v nástupnictví uznána tzv. Pragmatická sankce. V roce 1740, po smrti Karla VI. však proti nástupnictví vystoupil pruský král Fridrich II. To byl důvod, proč v letech 1740-1748 proběhly tzv. "slezské války". Jejich výsledkem bylo, že nástupnictví Marie Terezie bylo uznáno, ovšem za cenu ztráty většiny Slezska. Jižní část Slezska (= Opavsko), zůstalo pod habsburskou kontrolou, ovšem bez Hlučínska a Těšínska. Toto habsburské území se nazývalo České Slezsko, po roce 1849 Rakouské Slezsko. Zbytek Slezska se stal roku 1842 (tzv. Vratislavský mír) Pruským Slezskem. Byl to stav, který trval do roku 1919 a pak mezi léty 1938-1945. 

V roce 1919 došlo k rozdělení Pruského Slezska na provincie Dolní Slezsko (Wróclaw) a Horní Slezsko (Opole). Po 1. světové válce (a pádu Německého císařství) se na základě referenda jižní část hornoslezského okresu Ratiboř (již zmíněné Hlučínsko), stalo součástí Československa. 1. dubna 1938 bylo Slezsko opět sjednocena do jedné provincie. Od roku 1941 do konce války byla provincie Slezsko opět rozdělena na Dolní a Horní Slezsko. Není jednoduché se v tom vyznat.

K této stručné souhrnné "odbočce" jsem v české Wikipedii využil následující hesla:

• České Slezsko
• Dějiny Pruska
• Dolní Slezsko
• Hlučínsko
• Horní Slezsko
• Horní Slezsko (provincie)
• Karel VI.
• Marie Terezie
• Pragmatická sankce
• Prajzové
• Protektorát Čechy a Morava
• Prusko
• Pruské Slezsko
• Rakouské Slezsko
• Slezsko
• Sudety
• Války o rakouské dědictví

Ještě se k tomu tématu vrátím... ve Slezských válkách.

František Tomis - Velké Kunčice

Stopy po předcích mého praděda Tomise se hledají velmi obtížně. Hledat bylo třeba v Kunčicích nad Ostravicí, Vratimově, Šenově, Řepišti, Rakovci a okolí. Matriky se bohužel nedochovaly, k dispozici jsou naštěstí opisy z let 1835-1893. Před touto periodou pouze do roku 1785.

Roky 1785-1835 (50 let) chybí. To je mnohem delší perioda (která může zahrnout až dvě generace), než v případě chybějících matrik pro Uhřice a Dambořice na Kyjovsku. Proto je nalezení kontinuity rodu v takovém případě obtížně doložitelné.

Kolem roku 1750 lze Tomise zachytit v Lipině, Radvanicích a Vratimově.

Podle mapy stabilního katastru, je ve Velkých Kunčicích identifikovatelný (vypsaným příjmením) pouze František Tomis, Kunčice č. 9. Byl původně z Bartovic, syn Václava Tomise, do Kunčic se přiženil sňatkem s Rosinou, dcerou Jiřího Lipiny.

Ve Velkých Kunčicích měl drtivou většinu pozemků ve správě Anton Skrbenský, svobodný pán ze Hřiště. Narodil se 1. ledna 1791 v Šenově a byl posledním rodovým majitelem šenovského panství, které prodal v roce 1867.

• http://www.obrazyzkroniky.cz/clanky/skrbensti-z-hriste/obrazy-skrbenskych.html
• http://zdeneksebesta.net/senov/skrbensky.html
• http://www.archives.cz/zao/resources/frydek-mistek/spravni_vyvoj_okresu_F-M.pdf
• http://www.maticeslezska-opava.cz/text/14-matice-slezska.htm

Případ tohoto Františka Tomise uvádím i z toho důvodu, že je zde možné vidět, kde ono místo bylo při znázornění na dnešní mapě. K pozemku existují i zápisy v pozemkové knize.

Kunčice č. 9, kde žil "jiný" František Tomis na třech mapách (skici 1836, císařském otisku 1836 a ÚAZK 2017). Zdroj: ÚAZK

Nejblíže roku mapování (1836) lze najít v matrikách pár Jan Tomis a Marianna (roz. Pavlík) v Kunčicích č. 40 a Jiří Tomis a Marianna (roz. Konopka) v Kunčicích č. 50. Byly to domky obklopené pozemky svobodného pána Antona Skrbenského ze Hřiště. Oběma manželským párům se v roce 1841 narodily děti.

František - to bylo u Tomisů "rodové" křestní jméno. František byl můj praděd, jeho otec, děd a pravděpodobně i praděd. A řada dalších Tomisů. V případě mnou hledaného Františka mohu z kusých matričních střípků doložit, že 5. října 1852 se František Tomis (*1816) v Rakovci oženil s Barborou, dcerou Jana Hrdého. Měli osm dětí, od roku 1852, zanedlouho po svatbě, se jim podle opisů matrik rodily v Kunčicích č. 30. Františkův starší bratr Jan Tomis (*1812) si pravděpodobně za ženu vzal sestru Barbory. Rok narození je odpočtený věk při zápisu sňatku v Rakovci (č. 18). Spadá bohužel do období nedochovaných matrik.

Opis matriky zachycuje oddávky Františka Tomise (č. 18) a Barbary Hrdy (Rakovec č. 12) v Rakovci. Dnes je Rakovec součástí Řepiště. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 3078a, sign. SO VI 1, online zde.

Jan Hrdý žil v Rakovci č. 12 a je zachycen na indikační skice z roku 1836. Na dnešní mapě je to kolem ulice Nad Datyňkou, v blízkosti křižovatky s ulicí Lipová. Tyto cesty jsou patrné i na indikační skice.

Rakovec č. 12, kde žil Jan Hrdý, otec Barbary, která byla nevěstou Františka Tomise (viz. oddávky z roku 1852). Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Rakovec - původně Rakowetz (Rakowec) - 1836.

Kam však patřilo číslo 18 (ženich) mi není jasné. Už v roce 1835 se zde narodila dcera Janu Tomisovi, bratru Františka Tomise, ale na indikační skice z roku 1836 jsem v Rakovci č. 18 nikde nezaznamenal. Na indikační skice z roku 1836 se v Rakovci vyskytují pouze čísla domků a pozemků 1-17, číslo 18 zde (ještě) není. (?)

Naopak domek v Kunčicích s číslem 30 na indikační skice najít možné je. V matrikách se často toto číslo vyskytuje, bydlelo zde mnoho lidí a rodin. František Tomis (manžel Barbary Hrdý) byl panským stodůlným. Zřejmě hlídal panské stodoly. Domek byl obklopen panskými pozemky, takže je možné, že zde byli "ubytováni" ti, kdož pracovali na panském či pro Antona Skrbenského, svobodného pána ze Hřiště.

Pokud jste během týdne (27.-31.3.2017) sledovali Facebook MY ROOTS, víte už, kde to místo je.

Kunčice Velké Kunčice) č. 30 na indikační skice z roku 1836. Od roku 1852 na tomto místě (zřejmě jako domkař) žil František Tomis a jeho manželka Barbara. Narodil se zde i můj prapraděd, také František Tomis. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Kunčice nad Ostravicí - původně Gross Kunzendorf (Welke Kuncice) - 1836.

V širším kontextu vidíte vpravo od místa, kde žil praprapraděd František Tomis pozemky, na nichž o 110 let po katastrálním císařském mapování, byla vybudována (a zhruba 100 let po svatbě Františka Tomise s Barbarou Hrdý uvedena do provozu) tehdejší Nová Huť Klementa Gottwalda, zdroj znečištění ovzduší široko daleko. Nyní jsou to hutní provozy firmy ArcelorMittal Ostrava, s nově instalovanou technologií odprášení, která dokázala snížit na Ostravsku emise prachu na minimum..

Na Facebooku MY ROOTS jsem 3.4.2017 sdílel fotografickou momentku z budovatelských dnů stavby. Jméno komunistického zločince vystřídalo jméno indického podnikatele. Původně výstavba Nové Huti započala v roce 1942 za "protektorátu", kdy šlo o říšské závody Hermana Göringa, tedy dalšího zločince, po němž byly dočasně pojmenovány železárny ve Vítkovicích. To jsou paradoxy ducha místa, kde byla v roce 1836 pole "bezejmenných" Josefa Košackého, Jana Kroupy, Jana Šumbery, Jana a Josefa Mikeskových, Jana Šodka a dalších. Samozřejmě také svobodného pána Antona Skrbenského ze Hřiště.

Červeně je označeno číslo 30 v Kunčicích, zeleně pole, na nichž více než 100 let po vzniku indikační skici začalo budování hutních provozů. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Kunčice nad Ostravicí - původně Gross Kunzendorf (Welke Kuncice) - 1836.

Současný průmyslový "cvrkot" části bývalých Velkých Kunčic ve Slezsku, kde žilo několik rodin Tomisů, dokládá letecká mapa a pohled na huť.

Letecký pohled na areál ArcelorMittal a.s. s vyznačením místa, kde se narodil a vyrůstal mezi roku 1855-1882 můj prapraděd František Tomis. Zdroj: Mapy.cz

František Tomis se narodil 11. srpna 1855 jako dvojče, spolu s bratrem Karlem. Karel ovšem zemřel po necelých dvou měsících. Jeho otec byl zmíněným stodůlným.

Narození dvojčat (zwillinge)- Karla a Františka - otci Františku Tomisovi a Barbaře, roz. Hrdý, 11. srpna 1855 v Kunčicích (zde č. 31, ale Karel zemřel v č. 30, kde se rodily, popř. umíraly všechny další děti Františka a Barbary). Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 3078a, sign. SO VI 1, online zde.

Byl to jeden z dalších mnoha případů, kdy se rodiče následující děti snažili pokřtít stejným jménem, jako již zemřelé dítě a ukázalo se to jako "prokletí". U Tomisů dali jméno Karel ještě synům narozeným 4. srpna 1860 (zemřel po měsíci) a 16. listopadu 1861 (zemřel po 8 dnech).

Praděd František Tomis byl jediný z pradědů, kterého si pamatuji. O to víc mě mrzí, že pro nedostupnost matrik nemám jasno o jeho kořenech.  Z následující mapy lze usoudit, že "ohniskem" příjmení Tomis je Ostravsko. V matrikách najdete také příjmení Tomík, Tomáš, Tomeš apod., tedy společný základ příjmení Tomáš. To je podle prof. Moldanové osobní jméno aramejského původu a znamená dvojče či blíženec. Na případu prapraděda Františka a jeho dvojčete Karla se to "potvrdilo".

Současná lokalizace výskytu příjmení Tomis. Zdroj KdeJsme.cz.

Pro případnou dokumentační rekapitulaci, uvádím přehled dětí, narozených Františku Tomisovi a Barbaře Hrdý po jejich svatbě 5. října 1852.

• Antonín Tomis (*5.12.1852, Kunčice č. 30 - † ???)
• V roce 1877 se oženil (Kunčice č. 30) s Filoménou, dcerou Josefa Durčáka (vdovou po jistém Metzovi).
• František Tomis (*11.8.1855, Kunčice č. 31 - †20.5.19091, Vítkovice č. 70)
• Můj prapraděd, který se oženil s Marií Holubek z Hlučína. To je svatba, kterou se mi nedaří najít.
• Karel Tomis (*11.8.1855, Kunčice č. 31 - †4.10.1855, Kunčice č. 30)
• Dvojče Františka, první Karel, který v útlém věku zemřel.
• Jan Tomis (*9.5.1858, Kunčice č. 30 - † ???)
• Karel Tomis (*4.8.1860, Kunčice č. 30 - † 13.9.1860, Kunčice č. 13)
• Druhý Karel, který zemřel v útlém věku.
• Karel Tomis (*16.11.1861, Kunčice č. 30 - †24.11.1861, Kunčice č. 30)
• Třetí Karel, který zemřel v útlém věku.
• Marianna Tomis (*24.10.1864 - † ???)
• Emilie Tomis (*6.7.1866, Kunčice č. 30 - † ???)

V případě Tomisů jsem vkládal naděje do map, právě proto, že nejsou dostupné matriky.  Naděje se nepotvrdily, Tomisovi byli spíše nádeníky a domkaři, nebyli to sedláci jejichž pole by bylo možné na mapách najít.

Pravý břeh Ostravice - Slezsko, na jehož území se tříštily osudy Tomisů, z nichž povstal můj praděd František. Zdroj: ÚAZK.

Florián Valášek - Lhota (Háj ve Slezsku)

Od pravého břehu Ostravice se přesuňme na pravý břeh Opavy, řeky, která tvořila hranici mezi Pruským a Rakouským Slezskem. Jak píše pra-sestřenice Ludmila Hořká ve své knize Doma, byly to dvě země, ale žili zde jedni lidé - Moravci.

Z rodové větve matky mého praděda Františka Tomise mohu při mapování doložit pouze Floriána Valáška. Jeho rodný domek ve Lhotě č. 3 stával blízko mlýna. Dodnes je to adresa s číslem popisným 3. Zde se Florián Valášek narodil otci Valentinovi a matce Veronice, rozené Musálek/Mušálek.

Lhota č. 3 na současné mapě. Ulice K mlýnu budí podezření... Zdroj: Mapy.cz

V domku č. 3 ve Lhotě žil dále s rodinou Floriánův starší bratr František, který byl prvorozeným synem.

Lhota č. 3 na indikační skice. Zde se 17. listopadu 1799 narodil Florián Valášek. Při mapování v roce 1836 patřil dům staršímu bratru Floriána, Františku Valáškovi. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Lhota - původně Ellgoth (Lhota) - 1836.

Kde se Florián Valášek "usadil" není úplně jasné. Při narození jeho dětí je v matrice pokaždé zapsáno jiné stavení...

• Svatba Floriána Valáška s Kateřinou Macík se konala ve Lhotě č. 6.
• První dítě, dcera (a můj předek) Maria Anna se narodila 27. dubna 1834 ve Lhotě č. 15.
• Další dcera, Josefa, se Floriánu Valáškovi a Kateřině narodila 16. ledna 1836 ve Lhotě č. 16. To byl rok, kdy probíhalo ve Slezsku katastrální mapování.
• Syn Josef se Valáškům narodil 4. října 1837 ve Lhotě č. 14.
• Dcera Magdalena se narodila 25. prosince 1840 ve Lhotě č. 25 a zemřela v roce 1852 ve Lhotě č. 3.
• Florián Valášek zemřel 18. února 1852 ve Lhotě č. 7.
• Floriánova manželka Kateřina zemřela 1. července 1855 ve Lhotě č. 26.

Lhota byla malinká, šlo ve všech případech o blízko sousedící chalupy. Z pohledu místa je to v podstatě jedno. Podle jedné poznámky z rodokmenu MyHeritage, propojeného SmartMatch, byl Florián Valášek údajně dvorský čeledín. U narození dětí je poznamenáván jako nádeník.

Generačním "současníkem" Floriána Valáška, žijícím v roce 1836 v Pruském Slezsku byl Jan Holubek (*1794 - †1863). Narodil se v Koutech (ty jsou dnes součástí Kravař) a v roce 1823 si vzal manželku ze Smolkova (č. 19), Terezii, dceru Kašpara Malého. Žili v Koutech. Jejich syn Vincenc Holubek se oženil s dcerou Floriána Valáška, Mariannou, a to v roce 1859 v Hlučíně. Jan Holubek zemřel v Hlučíně, pravděpodobně v domě svého syna Vincenta. Bohužel v tamních matrikách nejsou uvedena čísla domů, kde se vše odehrálo. Protože šlo o Pruské Slezsko, není možné nic z toho ani doložit na mapách, které jsou k dispozici pro zbylo část Rakouského Slezska.

Odehrála se tam však "přeshraniční svatba". Nejstarší dcera Floriána Valáška, Maria Anna se narodila a žila ve Lhotě, tedy Rakouském Slezsku. Její ženich, Vincenc Holubek se narodil a žil na druhém břehu řeky Opavy, v Koutech, které byly součástí Pruského Slezska. Oba se vzali 23. května 1859 v Hlučíně. A nebyla to první přeshraniční rakousko-pruská, ale přesto slezská svatba v mém rodokmenu...

Lhotu a Kouty ve Slezsku dělila hraniční řeka Opava. Manželé Holubkovi se vzali v Hlučíně a zde se usadili. Jejich prvorozená dcera Marie se provdala za Františka Tomise, která žil v Kunčicích č. 30. Byli to mí prapraděd a praprababička (a pro změnu se usadili nejprve v Malých Kunčicích). Zdroj: ÚAZK

Lhota č. 1 - mlýn

Existuje-li (někde) ulice "K mlýnu", očekáváte, že najdete mlýn. A vskutku tomu tak je. Dům č. 1 ve Lhotě byl opravdu mlýn.

Mlýn s náhonem od řeky Opavy. Sousedil s č. 3, kde se narodil Florián Valášek. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Lhota - původně Ellgoth (Lhota) - 1836.

Na místě tohoto mlýnu se dnes nachází areál, nazvaný Mlýn vodníka Slámy. Patrné je to na letecké mapě daného místa.

Letecký pohled. Dole je dům č. 3 na místě, kde stával domek č. 3 i v roce 1836. Ulice K mlýnu směřuje k areálu Mlýna vodníka slámy s penzionem, restaurací a atrakcemi. Zdroj: Mapy.cz

Magdalena, starší sestra Floriána Valáška, se 9. února 1834 (2 roky před mapováním) provdala za Sebastiána Jablonského, zřejmě pomocníka ve mlýně, protože ženichova "adresa" je Lhota č. 1. Z kontextu map mnohdy zjistíte, že se svatby odehrávaly mnohdy mezi sousedními chalupami. V případě Magdaleny to tak bylo.

Podívejte se na přehled rodových linií, které vedly k (dosud nezdokumentované) svatbě mezi Františkem Tomisem z Velkých Kunčic a Marií Holubek z Hlučína. (N - narození, O- svatba, Z - úmrtí).

• O 2.2.1823 Jan (Jakub) Holubek, Kouty a Terezie (Kašpar) Malý, Smolkov
• N 2.12.1832 Vincenc - Jan Holubek a Terezie, Kouty

• O 7.7.1833 Florián (Valentin) Valášek, Lhota a Kateřina (František) Macík, Lhota
• N 27.4.1834 Marie Anna - Florián Valášek a Kateřina, Lhota

• O 23.5.1859 Vincenc (Jan) Holubek, Kouty a Marie Anna (Florián) Valášek, Lhota
• Svatba se odehrála v Hlučíně.
• N 8.12.1859 Marie - Vincenc Holubek a Marie Anna, Hlučín
• Matka mého praděda Františka Tomise.

• O 5.10.1852 František Tomis a Barbara (Jan) Hrdý, Rakovec
• N 11.8.1855 František - František Tomis + Barbara, Velké Kunčice
• Otec mého praděda Františka Tomise.

• O ??? (asi 1882) František (František) Tomis (Velké Kunčice) a Marie (Vincenc) Holubek (Hlučín)
• N 9.4.1899 František - František Tomis a Marie, Vítkovice
• Můj praděd.

Můj praděd František Tomis (foto cca 1947). Zdroj: Domácí archiv.

Valentin Dluhoš (*1814 - †1856) - Polanka č. 54

Na závěr "mapovacího seriálu" se vracím do Polanky, od roku 1735 rodiště mých mužských předků v otcovské přímé linii. V roce 1836 "žili byli" v Polance z mých předků dva Valentinové - Dluhoš a Friedel.

Dluhoš bylo v Polance tradiční a velmi početné příjmení. Mnoho rodin a rodových větví, které se mezi sebou navíc provazovaly občas i sňatky. Valentin Dluhoš se narodil 14. února 1812 v Polance č. 54, kde se v roce 1837 také oženil. (V Polance žil ještě Valentin Dluhoš narozený v roce 1805).  Jeho svatba je nejblíže roku mapování (1836) v Polance. Byl synem domkaře Jana Dluhoše, který už byl v době svatby po smrti. Žila ještě jeho matka Apoléna (narozená v Klimkovicích (tehdy dům č. 80 na náměstí), dcera Laudonova vojáka Václava Mazurka/Mazura). Matka Apoléna dokonce svého syna Valentina přežila.

Zápis svatby z 9. května 1837 mezi Valentinem Dluhošem a Mariannou. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 339, sign. Bi X 4, fol. 90

Jak vidno ze zápisu oddávek, Valentin, syn Jana Dluhoše si vzal Mariannu, dceru rovněž Jana Dluhoše. navíc Marianna byla dítě dvou rodových větví Dluhošů, a tedy případ, na který jsem před několika řádky upozornil.

Domek č. 54 stával u cesty, v tehdejší Horní Polance. Pole měl "soused", Ignác Dluhoš (č. 52).

Valentin Dluhoš se narodil a oženil v Polance č. 54. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Horní Polanka - původně Ober Pohlanka (Pohlanka Gorni) - 1836.

V současnosti na místě stojí na ulici 1. května dům č. 55 se slunečními kolektory na střeše a malým bazénkem, jak je patrno z letecké mapy (Mapy.cz umožňují i 3D hrátky a náhledy).

Letecký pohled na dům, který stojí na místě bývalého domku č. 54, kde žil Valentin Dluhoš. Zdroj: Mapy.cz

Prvorozené dítě, syn František (i další děti) se Valentinu Dluhošovi a Marianně narodil v Polance č. 168. Bylo to v roce 1838, dva roky po provedeném mapování.

Anna, nejmladší dcera Valentina Dluhoše z Polanky č. 168 se provdala v roce 1868 za Antonína, syna Valentina Friedela z Polanky č. 2. Antonín a Anna byli prapradědeček a praprababička (viz. zápis svatby na konci článku). 

Valentin Friedel (*1802 - †1851) - Polanka č. 2

Valentin Friedel byl z třetí generace Friedelů, potomků panského kočího Mathiase Friedela, která se v Polance narodila. Lovčí Andreas Friedel byl Valentinův praděd.

Valentin byl sedlákem v Polance, dokonce měl i kus pole za Odrou, v místě, kterému se říkalo a říká Honcula, a které už formálně spadalo ne pod slezskou, ale moravskou část království. Jako jeden z mála mých předků v rodokmenu měl sepsanou i svatební smlouvu.

Mapa indikační skici Dolní Polanky ukazuje "nudli" - pole, patřící k číslu 2 a obhospodařovanou Valentinem Friedelem. Červená čárka vpravo je pole Na Honculi.

Situace na indikační skice s poli Valentina Friedela. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Dolní Polanka - původně Nieder Pohlanka (Pohlanka Dulnj) - 1836.

Dnešní turistická mapa ukazuje výše zobrazenou situaci "představitelněji". Hvězdičkou jsem zobrazil místo v Ostravě-Zábřehu, kde jsem vyrůstal. (Teď už žiji na území historického Slezska - mimo obrázek mapy, kousek vlevo (severovýchodně) od Klimkovic).

Širší pohled na současnou turistickou mapu. Zelenomodré "klikyháky" znázorňují tok řeky Odry tzv. Oderskou nivou, která je součástí CHKO Poodří. Nádherně se tam běhá. Podél někdejšího pozemku mého prapředka Valentina Friedela (Hraničky a pak směr Jistebník) vede trasa Jistebnického půlmaratonu. Zelená čárkovaná čára je podél železniční trati, po níž jezdí např. Pendolino. I to je historické Slezsko. Zdroj: Mapy.cz 

Stejně jako Valentinu Dluhošovi (*1812 - †1856), ani Valentinu Friedelovi (*1802 - †1851) nebylo dopřáno příliš mnoho let života.

Valentin Friedel se narodil v Polance č. 162. Jeho otcem byl sedlák Josef Friedel, matkou Maria Anna, rodem Sýkora. Valentin se oženil už v pouhých 19 letech, s o rok mladším děvčetem z Vřesiny. Možná proto vznikla svatební smlouva, protože snoubenci nebyli formálně ještě zletilí. Nevěsta se jmenovala (jako obvykle) Marianna, jejím otcem byl Josef Pavlík (narozený v Kylešovicích, oženěný ve Svinově s dívkou z Lagnova, žijící ve Vřesině).

Polanka č. 2 na indikační skice z roku 1836. Domov rodiny Valentina Friedela.  Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Dolní Polanka - původně Nieder Pohlanka (Pohlanka Dulnj) - 1836.

Naproti (č. 1) byl pozemek a domek patřící do majetku hraběnky Marie Blücher, za svobodna Marie, hraběnky Larisch von Mönnich, která se v roce 1832 provdala za knížete Gebharta Blüchera. Blücherové vlastnili ve Slezsku např. panství Raduň a Bravantice (Brosdorf). Marie byla dcerou Tekly Mönnich a hraběte Jana Larische, tedy manželského páru, který dal vzniknout rodové větvi Larisch-Mönnich (pdf ke stažení). Tekla byla nemanželskou dcerou Jana Václava z Mönnichu, kmotra Andrease Friedela. S rodem Mönnichů pravděpodobně přišli Friedelovi (panský kočí) do Polanky.

Současná zástavba v Polance nad Odrou na letecké mapě ukazuje, že tam, kde stával v roce 1836 zděný dům, v němž žil Valentin Friedel s rodinou, stojí dům i nyní.

Letecký pohled na místa, kde stával domek Valentina Friedela. Nyní je to Polanka č. p. 1. Zdroj: Mapy.cz

Valentin Friedel měl devět dětí. Pokračovatelem rodu v mé rodové linii byl jeho nejmladší syn Antonín. Narodil se v roce 1845. Otec Valentin mu zemřel v roce 1851, matka Marianna v roce 1854. Antonín měl 11 roků, když osiřel.

Ze všech dětí Valentina Friedela žila nejdéle (přitom jen 43 let) jeho dcera Johanna (*1836 - †1879). Stihla se dvakrát vdát. Poprvé v roce 1855 za Josefa Dittricha z Polanky, když ovdověla, stal se jejím druhým manželem Jan Faltus z Lagnova. Otazník ještě visí nad úmrtím Mariany, prvorozené dcery Valentina Friedela.

Zde je výčet všech devíti dětí Valentina Friedela a Marianny Pavlík:

• Marianna Friedel (*1822 - † ???)
• V roce 1844 se provdala za Jana Zrzu z Polanky č. 24. Manžel ji zemřel v roce 1874, pak není možné najít důkaz, že by se ještě opět vdala. Ovšem nelze najít ani zápis o jejím úmrtí. Teoreticky až v živé matrice po roce 1908. V takovém případě by se dožila úctyhodného věku.
• Josef Friedel (*1824 - †1857)
• V roce 1849 se oženil s Johannou, dcerou Valentina Gelnara z Polanky č. 138.
• Terezie Friedel (*1826 - †1848)
• V roce 1848 se provdala za Engelberta Gerlicha z Lagnova. Zemřela měsíc po svatbě.
• Johanna Friedel (*1828 - †1833)
• Jediné Valentinovo dítě, které zemřelo v relativně útlém věku.
• Valentin Friedel (*1830 - †1859)
• Zdá se, že se nestihl oženit.
• Karel Friedel (*1832 -†1874)
• Zemřel v Polance č. 24, patrně svobodný.
• Johanna Friedel (*1836 - †1879)
• Již jsem ji zmiňoval výše, vdala se dvakrát.
• Veronika Friedel (*1839 - †1853)
• Dcera, která se také nedočkala dospělosti.
• Antonín Friedel (*1843 - †1875)
• Můj prapraděd, v roce 1868 se oženil s Annou, dcerou Valentina Dluhoše (z předchozí kapitoly).

Svatba syna Valentina Friedela a dcery Valentina Dluhoše. Antonín a Anna byli oddáni 27. října 1868. Svědky oddávek byli sedláci z Polanky - František Ulmann a Antonín Dobeš. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 340, sign. BI X 5, fol. 84.

Po Andreasi Friedelovi, hajném v Polance byl jeho syn Josef sedlákem, stejně jako Josefův syn Valentin Friedel. Valentinův nejmladší syn Josef byl už nádeníkem. Co se stalo se statkem v Polance č. 2 po smrti Valentina Friedela, bude námětem jiného článku. Valentinovi mužští potomci zemřeli všichni v relativně mladém věku.

Konečně konec...?

Bylo toho více, než jsem čekal. Ze tří dílů bylo článků celkem pět. Přehled míst, kde žili předci se díky katastrálnímu mapování a dostupnosti matrik a pozemkových knih může stát dobrým základem pro rodinnou kroniku. Konkrétní představa o místech se dá převést do současnosti a do míst na současných mapách. Snažil jsem se to ukázat na vlastním příkladu předků na jižní Moravě, na Valašsku i ve Slezsku. S využitím dostupných map Ústředního archivu zeměměřictví a katastru (ÚAZK). Díky překryvným vrstvám (jsou dostupné zatím jen pro některé území), panoramatickým mapám, leteckým mapám a dalším "vymoženostem" si můžete "od stolu" vytvořit poměrně plastickou představu o tom, kde žili vaši předci. Osobně jsem za to velmi vděčný.

Znázorněná území ukazují, kde můžete v současnosti pracovat s překryvnou vrstvou císařských otisků stabilního katastru, nad pohledovou mapou ÚAZK. Zdroj: ÚAZK

Jaké jsou vaše zkušenosti a "nálezy"? V čem vás hledání míst, kde žili vaši předci obohatilo či jinak "oslovilo"? Na jaké zajímavosti jste narazili? Dejte vědět do komentářů nebo na Facebook.

__________________________________________________

P.S. Rekapitulace jednotlivých dílů "mapovacího" seriálu

1. Předci v době mapování pro stabilní katastr - 1. část, Uhřice a Dambořice (s postupem objednávky map)
2. Předci v době mapování pro stabilní katastr - 2. část, Tovaryšovi v Hutisku, pod Soláňem
3. Předci v době mapování pro stabilní katastr - 2. část, Prostřední Bečva (a mlýn)
4. Předci v době mapování pro stabilní katastr - 3. část, "moravské" Ostravsko
5. Předci v době mapování pro stabilní katastr - 3. část, "slezské" Ostravsko a okolí

Jako doplněk mohou sloužit tyto články:

• Malé příběhy pod pokličkou statistiky rodokmenu
• 7.9.1848 - Kdo z předků se dočkal zrušení poddanství?
• Ze Smolkova do Hlučína: spojení potomků sourozenců