28. 2. 2017

Pavel Kachtík, sirotek z Liptálu, který se usadil na Prostřední Bečvě

Na mapě předků je patrný. Zmíněn je i v článku o místech, kde se rodili a žili mí předci. Dosud jsem o něm na blogu MY ROOTS však podrobněji nepsal. Liptál, valašská obec a Vesnice roku 2006, několik kilometrů za Vsetínem, směrem na Vizovice. Avizoval jsem jej v příspěvku s mapami z Prostřední Bečvy a dnes na něj "došla řada".

Z Liptálu pochází rodová větev, z níž se Pavel Kachtík přiženil do Prostřední Bečvy. Je to také rodová větev, jejíž "člen" (Mikuláš Smílek) se možná narodil před rokem 1600 a alespoň částečně může být doložen jako nejstarší předek v mém rodokmenu.

V příspěvku najdete mapy, mlýn i odlesk Valašského povstání.

Nejprve mapy

V Liptálu probíhalo mapování pro stabilní katastr v roce 1829, tedy předtím, než císařští kartografové docestovali v roce 1833 na Bečvy. Z tohoto časového hlediska se do centra dění v té době dostal Pavel Kachtík, syn domkaře Matěje Kachtíka a Rozina, dcera sedláka Karla Smílka. Tito dva mí předci byli oddáni 1. února 1825.

Svatba v Liptálu, 1. února 1825. Kachtíků a Smilků žilo v obci poměrně hodně. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2434, sign, Vs V 7, str. 52.
U svatby jsou jako čísla stavení udána 192 a 159. Gruntovní kniha pro Liptál napovídá, že číslo 192 byl domek, který patřil do tzv. rustikálu, tedy k půdě spravované poddanými. Číslo 159 byl půllánový grunt.

Ženich Pavel Kachtík se narodil 16. března 1796 v Liptálu č. 135. Jeho matkou (manželkou domkaře Matěje Kachtíka) byla Rosina, roz. Volčík (ta se narodila se ve Vsetíně, takže skrze ni se okruh míst rozšiřuje o další obec).

Prvorozeným synem Pavla Kachtíka a Rosiny Smílek byl Pavel (o němž je tento příběh). Měl pak další tři sourozence. Tady jsou všechny čtyři děti.
  • N 3.6.1826 Pavel, Liptál č. 105
  • N 21.7.1827 Jan, Liptál č. 105
  • N 10.6.1829 Tomáš, Liptál č. 105
    • Zemřel po 10 dnech.
  • N 10.1.1831 Rosina, Liptál č. 105

Děti se rodily kolem doby, kdy probíhalo v Liptálu katastrální mapování. Rodily se v domě č. 105. Dostupné indikační skici z Liptálu jsou jiné, než jsem byl "zvyklý". Nejsou tam k domům a polnostem vepsaná jména. Orientace a potvrzování se tímto stane obtížnější. Jistým paradoxem také je, že v zápise k úmrtí Pavlova otce Matěje (†10. ledna 1821) je Matěj napsán jako nádeník, u smrti Matějovy manželky Roziny (†27. března 1831) je "vdova po pasekáři Matěji Kachtíkovi".

Pokusil jsem se identifikovat číslo 105. Vůči poloze zámku v Liptálu jej ukazuje následující mapka císařského povinného otisku. Je to místo, kterému se říkalo/říká(?) Vršek.

Pravděpodobné umístění pole k č. 105 v Liptále. Dole uprostřed je poloha zámku (stav v roce 1829). Zdroj: ÚAZK. Povinné císařské otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Liptál - původně Lipthal - 1829.

Liptál neznám, pouze jsem jim několikrát projížděl, takže je to tip na výlet. Podle Wikipedie je zámek chráněn jako kulturní památka České republiky, ale zároveň je nepřístupný a chátrá (byl po roce 1945 zkonfiskován hraběti Bandenstein-Zeppelinovi). No... co dodat?

Leč zpět k dětem Pavla Kachtíka a Roziny. Jak jste viděli byly čtyři. To proto, že 29. října 1832 Pavel Kachtík, v pouhých 36 letech, zemřel. Zanechal za sebou 34-letou vdovu a (pravděpodobně) tři děti.

Rodopisná logika (i má mnohokrát potvrzená zkušenost) v takové situaci, kdy dojde k úmrtí jednoho z manželů v mladém věku, velí hledat svatbu vdovy (to je snazší, protože stačí obvykle hledat v dané obci) nebo svatbu vdovce. Udělal jsem to, avšak bezvýsledně. Nastala totiž osudově nepříznivější a smutnější varianta. Vdova po Pavlu Kachtíkovi, Rozina, zemřela pouhé dva roky po svém manželovi, 5. února 1834. To vše se odehrálo v chalupě č. 105, kde tak zůstal nejstarší ze synů, osmiletý Pavel (můj předek) s o rok mladším bratrem a pouze tříletou sestřičkou. Stali se sirotky. Neměli žádného z rodičů, ani prarodičů.

To je poprvé, co jsem si sirotčí situaci uvědomil - a vzpomněl jsem si na roli kmotrů. Své jistě sehrála i rodina, která v domě č. 105 žila. Byli to Pavel Smílek s Annou, dcerou Jana Smílka. Kromě "své" rodové větve Smílků jsem však žádnou další větev a příbuzenství neřešil. Jen jsem zaregistroval, že 21. února 1832 si jistý Pavel Smílek (syn Pavla Smílka, Liptál č. 173) bral Marinu, dceru mlynáře Pavla Řehy (Liptál č. 131). Ostatně, mlynáři bývali velmi často kmotry dětí rodin v příslušné obci.

Už totiž věděl, že mlynář Pavel Řeha byl kmotrem malého Pavlíka Kachtíka i jeho sourozenců. Byl tedy tím, kdo jako kmotr měl mohl svým kmotřencům-sirotkům naplnit jistou roli.

Mlýn v Liptálu

A když mlynář, tak je to příležitost najít mlýn. Podívejme se, jak byl mlýn zakreslen v roce 1833 do indikační skici stabilního katastru Liptálu. Je zde číslo 131, ale jak jsem zmínil v úvodu, ve skici nejsou uvedena jména (na rozdíl od map např. z Uhřic a Dambořic, Hutiska či Prostřední Bečvy).

Indikační skica s vyobrazením náhonu a mlýna (na hranici katastru Lhoty u Vsetína (vpravo). Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Liptál - původně Lipthal - 1829. 

Liptálský mlýn se nacházel hned zkraje cesty při příjezdu od Vsetína a Lhoty. Říčka, z níž byl sveden mlýnský náhon se jmenuje Rokytenka, je levostranným přítokem Vsetínské Bečvy, takže její tok (a tok náhonu) byl zleva doprava (směrem na Lhotu a Vsetín). Mlýn z tohoto pohledu byl na "dolním konci" obce.

Poloha mlýna (č. 131) v Liptálu, kde byl mlynářem kmotr Pavla Kachtíka a jeho sourozenců, mlynář Pavel Řeha s manželkou. Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Liptál - původně Lipthal - 1829. 

Podle knihy svobodných gruntů se onomu místu, kde stával mlýn říkalo "Pod drahami".

Pro přehled, zde je pravděpodobná poloha bývalého mlýna na současné mapě. Sami z mapy (je na ní i zámek) můžete zkusit odhadnout, kde asi byla již dříve zmíněná a na mapě zakreslená pole k číslu 105.

Dříve mlýn, teď autobusová zastávka. Někde v označené oblasti se v roce 1829 nacházel mlýn, v němž byl mlynářem Pavel Řeha. Zdroj: Mapy.cz

Mlynář Pavel Řeha zemřel 29. prosince 1837 v Liptálu č. 131 (2439-21/83). Byl už tři roky vdovcem. Jeho kmotřenec Pavel Kachtík měl 11 roků. Ztratil tak po rodičích další "oporu", kmotry.

Lenka Peremská v knize Váš rodokmen krok za krokem (s. 42) píše: "Těžký a nezáviděníhodný život neměly jen nemanželské děti, ale také sirotci. Jejich situace byla možná ještě svízelnější, umocněná absencí kohokoliv, kdo by zajistil jejich ekonomické a emocionální potřeby. O sirotky se musela postarat obec, která tyto opuštěné děti nabízela jako výpomoc hospodářům. Většina rolníků však nepřekvapivě dalšího strávníka nechtěla, sirotci byli proto ubytováváni v obecních pastouškách nebo chodili tzv. po střídě. To znamenalo, že si je sousedé přehazovali z chalupy do chalupy jako horké brambory, u každého jim byl poskytnut jen předem vymezený čas. Sirotci byli každoročně přiváděni rychtářem jakožto představitelem obce do vrchnostenské kanceláře, a při tomto tzv. stavuňku se aktualizovaly záznamy v sirotčích knihách (registrech). Do nich panští úředníci zapisovali jména a povinnosti dětí vůči jejich vrchnosti, jež se jim v dětství postarala o materiální zázemí. Tato tzv. sirotčí léta předurčovala sirotky ke službě, do níž vstupovali ve věku osmi let. Nejednou se ovšem již ve čtyřech letech stávali obecními pasáčky hus."

Mohl to být úděl Pavla Kachtíka či jeho mladších sourozenců?

(Na přeložené sirotčí knihy z panství Strážnice se např. můžete podívat na webu zajímavého projektu Národního ústavu lidové kultury).

V mlynářské tradici Řehů v Liptálu č. 131 pokračoval Pavlův syn Tomáš Řeha s manželkou Annou (dcerou Jana Smílka, oddaných 16.září 1828). V roce 1867 byl mlýn ve vlastnictví Pavla Řehy, v roce 1871 byla na základě svatební smlouvy zapsána ke spoluvlastnictví Anna Bělíček (cena 835 zlatých).

V Liptálském zpravodaji č. 4/2016 (str. 13) jsem našel informaci, že v lednu 2017 se dožil 95 let pan Josef Řeha. Kdoví, třeba je to potomek liptálské mlynářské rodiny. Každopádně to byl úctyhodný věk.


Pavel Kachtík (*1826, Liptál - †1887, Prostřední Bečva)

Lze pouze spekulovat kdo a jak se staral o výchovu Pavla Kachtíka (a jeho mladších sourozenců) po smrti jeho mlynářského kmotra. Život Pavla Kachtíka je na pár let ztracen v mlze.

Zjevuje se až v Prostřední Bečvě jako pasekář na gruntu č. 69. To byl grunt, na který se přiženil. 23. října byl oddán na Prostřední Bečvě s Mariannou, dcerou pasekáře Jana Vaňka

Svatba Pavla Kachtíka "pasekáře v Prostřední Bečvě č. 69". Přiznám se, že netuším, co jsou ty dvě poznámky v závorkách u rodičů Pavla Kachtíka. V Liptálu je i evangelický kostel, ale podle matričních zápisů byli Kachtíkovi katolíci. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2261, sign, VM V 13, str. 58.

Svědky na svatbě byli Michal Pavelka (č. 113) a sousední pasekář Martin Stavinoha (č. 68). Nikdo z Liptálu. 

Ženich z Liptálu se žení na Prostřední Bečvě. Typická situace přespolní svatby, pro níž obdivuji profesionální genealogy, kteří to zvládnou a dokáží najít. Já jsem o této svatbě věděl z pátrání v rodové větvi Jurošků. Kdybych postupoval nejprve od Kachtíků z Liptálu (např. při tvorbě rozrodu někoho z Kachtíků nebo Smílků), hledání svatby Pavla Kachtíka bych asi vzdal. Vždyť to nebyla ani sousední fara, ani stejné panství.

Jméno Vaněk i číslo 69 (staré číslo 30) jsem vynechal z článku o Prostřední Bečvě s mapami míst, kde žili mí předci. V době svatby byl už ženich zapsán v matrice jako pasekář na čísle 69. Otec nevěsty, Jan Vaněk, zemřel 3. května 1843.

Indikační skica z roku 1833 potvrzuje Jana Vaňka jako pasekáře v Prostřední Bečvě č. 69.

Skica kterou "dlužím". V minulém článku jsem napsal, že č. 69 Jana Vaňka se nachází v blízkosti gruntu č. 66 Josefa Jurošky. Tady je detail z indikační skici. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Prostřední Bečva - původně Mitter Beczwa (Prostředny Beczwa) - 1833.

Výpověď gruntovní knihy

Historii gruntu dokládají zápisy v gruntovní knize zde. Pojďme si je projít. V mém podání to bude amatérské, neumím číst finanční záznamy o platbách za grunt.
  • Při založení gruntovní knihy byl poddanský grunt zapsán 27. července 1786 Jiřímu Vaňkovi (???-1812), otci Jana Vaňka. Vejrunek (splátka gruntu) byl 20 guldenů.
  • 26. listopadu 1823 byl grunt přepsán na nejstaršího (a jediného přeživšího) syna - Jiřího Vaňka. Vejrunek byl 42 guldenů.
  • Po svatbě Jiřího Vaňka s Rosinou (dcerou Michala Zetochy) v lednu 1825 byla novomanželka Rosina Vaněk připsána na grunt.
  • 24. listopadu 1843 (po smrti Jana Vaňka, který zemřel 3. května 1843 (viz. výše)), byl grunt připsán jeho nejstaršímu synovi Michalovi Vaňkovi (*1828). Vejrunek - 48 guldenů.
    • Všechny podrobné sumáře a ceny jsou na pravé straně zápisu v gruntovní knize.
  • V říjnu 1851 byl grunt přepsán na Rosinu Stavinoha
    • Toto mě přivedlo na stopu, kterou jsem v "zápalu boje" opomenul. Když můj předek Jan Vaněk v roce 1843 zemřel, vdova Rosina měla 35 let. Nechal jsem se "nachytat" a při hledání, zda se mladá vdova opět vdala, jsem jen letmo přečetl zápis svatby Rosiny Vaněk (32 let, z čísla 79) s Martinem Solanským. Ta se odehrála 29. října 1843. Bylo to pár měsíců po smrti Jana Vaňka, informace pro mě v rodokmenu spíše doplňková.
Chyba, aneb práce kvapná, málo platná. Spatřil jsem "Rosina Waniek", tak jsem si to zapsal, protože věk přibližně odpovídal. Ovšem ve skutečnosti nešlo o vdovu (witwe) po Janu Vaňkovi (č. 69), ale o dceru (Tochter) Jana Vaňka (č. 79). Pastička, do níž jsem díky malé pozornosti věnované zápisu, spadl. Zdroj: Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2261, sign, VM V 13, str. 14 (online zde).
    • Jakmile jsem v gruntovnici viděl jméno Rosina Stavinoha, udělal jsem kontrolu. Jednak Stavinoha byl majitelem sousedního gruntu č. 68 (je to patrné na indikační skice na obrázku výše) a jednak jsem chtěl zkontrolovat, zda si vdova Rosina nevzala "nějakého" Stavinohu. Touto kontrolou (díky pozemkové knize) jsem přišel na svůj omyl. Vdova Rosina po Jiřím Vaňkovi se znovu vdala až 3. března 1851 za Františka Stavinohu, o čtrnáct let mladšího syna výminkáře Jana Stavinohy a jeho manželky Anny, rodem Martina Vaňka. Bylo to podle mého názoru rozhodnutí pro "sousedskou" výpomoc z gruntem, který potřeboval chlapskou ruku. Tušit se také dá už dřívější spojení s rodem Vaňků z Prostřední Bečvy.
Toto je ten správný zápis a svatba vdovy Rosiny po Janu Vaňkovi ("Rosina witwe nach Johann Waněk"). Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2261, sign, VM V 13, fol. 54 (online zde).

  • Rosina, nyní s příjemním Stavinoha, byla znovu vepsána do gruntovní knihy, brzy po svatbě, v říjnu 1851. Důvod vyplývá z předchozího textu.
  • Po svatbě (23. října 1855) Marianny Vaněk s Pavlem Kachtíkem, byla 30. října 1855 zapsána jako vlastník Marianna Kachtík. Robota byla před několika lety zrušena, nastala doba pragmatické práce "na svém". Pavel Kachtík byl pasekářem, ale jako vlastník gruntu byla zapsána jeho žena.
Výřez ze zápisu v pozemkové (gruntovní) knize gruntu č. 69 v Prostřední Bečvě, v roce 1851 převedeného na Rosinu, vdovu po Janu Vaňkovi, provdanou za Františka Stavinohu, a v roce 1855 na její dceru Mariannu, provdanou za Pavla Kachtíka z Liptálu. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 113, sign. 3454, fol. 343 (online zde).
  • Na dalších stranách navazují zápisy postupného splácení gruntu.

Grunt č. 69 stával mezi Bacovem a Buřovem, na stráni, poměrně daleko od "hlavní cesty".

Číslo 69 (Vaňkův, později Kachtíkův grunt) a číslo 69 (Stavinohův grunt) stávaly vedle sebe. Při prohlížení map stabilního katastru si lze všimnout, že mnohem rozsáhlejší pozemky patřily Janu Vaňkovi z čísla 79, V Pasekách, zhruba o 400 metrů výše. Zdroj: Mapy.cz

Děti - Františka, Kristýna, Barbora a Vincenc

Pavlovi Kachtíkovi a Marianně se na pasekářském gruntu po svatbě narodila nejprve dcera Františka (*1857), po ní Kristýna (*1860), budoucí matka mé prababičky Kristýny Juroškové. Prvním synem u Kachtíků byl Cyril (*1863). V předjaří roku 1863 se však dožil jen tří týdnů. Pak přišla na řadu dcera - Barbora (*1864). Tu jsem málem přehlédl, protože není zapsána v indexu narozených. Při porodu zemřel také další Cyril (*1873), o deset let později. Ten byl z dvojčat, bohužel ani bratr, dvojče Augustin (*1873) se nedožil jednoho roku.

Praprababička Kristýna se narodila Pavlovi Kachtíkovi a Marianně 22. června 1860. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2267, sign, VM V 19, fol. 89.

Kmotrem dětí Pavla Kachtíka byl Cyril Fárek, pasekář z Prostřední Bečvy. Je pravděpodobné, že kmotři byli dobrými a důvěryhodnými známými v rodinách kmotřenců nebo to byli v obci významné osoby. Cyril Fárek byl shodou okolností otcem Františka Fárka, který se (v roce 1777) stal manželem Celestýny, dcery mého předka Jana Tovaryše, zmíněného článku o Hutisku č. 55 a tamním mapování pro katastr. Svět pasekářských osad byl malý.

Mezitím se Pavlovi Kachtíkovi přece jen narodil syn, který přežil dětský věk. V záznamu z matriky s vepsanými poznámkami vidíte ve zkratce některé milníky života tohoto syna - Vincenta (Čeňka). Byl zastřelen!

Práci usnadňuje a zvědavost podněcuje, najdete-li v matrice dopsané poznámky o životních milnících narozené osoby. Tak jako v případě Vincence Kachtíka. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2267, sign, VM V 19, fol. 195.

V životě zažil Pavel Kachtík mnoho osudových chvil a zvratů. Brzy osiřel, myslím, že poznal jak to funguje s prací u kmotra na vodním mlýnu. Opustil rodnou ves v době, kdy už nebylo ke stěhování třeba svolení vrchnosti, snad v době, kdy byla zrušena robota (1848), protože se ženil až v roce 1855. Jako otci mu zemřelo několik synů, včetně dvojčat. U svatby dcery Barbory je uvedeno, že byl krejčím. V necelých šedesáti letech by to bylo možné. On sám doputoval na konec svého života před začátkem jara roku 1887 - zemřel 20. března na zápal plic. Jeho manželka Marianna přežila přelom století. Skonala 10. května 1901.

Jak pokračovaly životy dětí Pavla Kachtíka na přelomu 19. a 20. století? Do nedávna bylo vše ukryto v matrikách, připravených k digitalizaci v Zemském archivu v Opavě. Už ne! Jaká tajemství odhalí Digitální archiv? To vše je příležitost zkusit si malý rozrod... ...v příštím článku.


Vývod (mi) známe otcovské větve Pavla Kachtíka
  • Štěpán Kachtík (*??? - †1744, Liptál)
    • manželka Kateřina (*cca 1702 - †1742) - O 1725, Liptál
  • Matěj Kachtík (*1731, Liptál - †1789, Liptál)
    • manželka Justina (Martin) Krampota (*1751 - †1799) - O 1772, Liptál
  • Matěj Kachtík (*1773, Liptál - †1821, Liptál), domkař a pasekář v Liptálu
    • manželka Rozina (Jiří) Volčík (*1774 - †1831) - O 1795, Liptál
  • Pavel Kachtík (*1796, Liptál - †1832, Liptál) čtvrtláník a sedlák v Liptálu
    • manželka Rozina (Karel) Smílek (*1798 - †1834) - O 1825, Liptál - viz. další kapitola
  • Pavel Kachtík (1826, Liptál - †1887, Prostřední Bečva), pasekář v Prostřední Bečvě
    • manželka Marianna (Jan) Vaněk (*1835 - †1901) O 1855, Prostřední Bečva

Děti Pavla Kachtíka a Marianny
  • Františka (*1857 - †1907)
  • Kristýna (*1860 - †1922)
  • Cyril (*1863 - †1863)
  • Barbora (*1864 - †???)
  • Vincenc (*1866 - †1932)
  • Cyril (*1873 - †1873)
  • Augustin (*1873 - †1873)
    • Cyril a Augustin byli dvojčata
Na ně se soustředím v příštím článku. Mám pro to důvod.

1587 (teoreticky) - Mikuláš Smílek

Ještě se chvíli v závěru vrátím zpět do Liptálu. Matka Pavla Kachtíka byla rodem Karla Smílka z Liptálu. Smílkovi také žili v domě č. 105. Příbuzenstvo se hojně vyskytovalo v Liptálu už v oné době, jejich potomci žijí v Liptálu dodnes.

Trochu v mlze, bez zcela nezpochybnitelně prokázané rodové souvislosti je Karel Smílek spojen s dosud nejstarším zápisem v matrice, které se týká mého předka. Tím je Mikuláš Smílek. Podle zápisu v matrice na obrázku dole, byl "Nicolaus Smilek" pohřben 26. července 1667 ve věku 80 let. Mohl být svědkem proslulého Valašského povstání (1620-1644) i toho, že po jeho potlačení byl Liptál v roce 1644 vypálen.

Zápis, který vede k potenciálně nejrannějšímu datu v mém dosavadním rodokmenu - roku 1597. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2367, sign. Vs I 1, fol. 227 (online zde).

Samozřejmě je třeba brát s rezervou dvě věci:
  1. Věk byl pouze odhadnut, zaokrouhlen a reálně se mohl i dost výrazně lišit. Mikuláš se "klidně" mohl narodit až po roce 1600. Na tehdejší dobu by i přes 60 let byl úctyhodný věk.
  2. Rodovou větev lze prokázat pouze zprostředkovaně. Matriky pro Liptál začínají rokem 1644, takže lze zachytit data pohřbů u zemřelých a odpočítávat věk pro odhad roku narození. Konkrétní děti Mikuláše Smílka však ještě nelze matričními zápisy křtů prokázat.

První doložené datum křtu předka v rodové linii Smílků je 10. březen 1664 u křtu Václava Smílka. Rodiči byli Jiří Smílek a Zuzana.

Sám jsem tato data a spojení získal díky propojení SmartMatch v MyHeritage z rodokmenu pana Josefa Smílka. Každopádně platí, že rod Smílků v Liptálu žil "od pradávna" a má tam hluboce zapuštěné kořeny.

Pokud jde o doložené datum křtu, už by narození Václava Smílka nebylo nejstarší. Ve Slezské části rodokmenu mám doloženo narození Vavřince Viláška v Koutech (nyní součást Kravař) 5. května 1640. Dostat se s rodokmenem do do třicetileté války je opravdu velké štístko.

P.S.

Památník obětem 1. světové války v Liptálu (evidovaný válečný hrob č. CZE-7212-01129) neobsahuje žádná jména.

Pomník obětem války v Liptálu. Zdroj: VETS, foto Lenka Šimčíkova, 21.2.2014

Mezi Kachtíky a Smílky, kteří odešli do války z Liptálu a už se nevrátili byli např.
  • Jan Kachtík (*12. ledna 1892)
    • Prohlášen za mrtva 31. března 1917
  • Jan Kachtík (*1878)
    • Zahynul 3.5.1915
  • Jan Smílek (*1995)
    • Zahynul v lednu 1918 v Itálii, u Feltre 
  • Josef Smílek (*17. dubna 1880)
    • Zahynul 16. června 1915 v Haliči, Radenice, Mościska (na území dnešního východního Polska
  • Pavel Smílek (*1878)
    • Zahynul 19.7.1915 v Ruském Polsku, u Majdanu Howiecki (na území dnešní Ukrajiny)

Ve Velké válce zahynuli i Kachtíkovi z Prostřední Bečvy...


Žádné komentáře:

Okomentovat

Vážím si komentářů od podepsaných čtenářů. Příspěvky můžete komentovat pod každým z nich. Své názory, náměty a dotazy ke stránkám a jejich obsahu prosím směřujte do rubriky "Vaše názory". Děkuji.

LF