31. 1. 2017

Pavel Adamec a Rozálie - první Adamci v Uhřicích (a víte, co je to Adamcova míra?)

Je tu další "příběh", který tak trochu začíná v uhřické kronice na str. 34. Už jsem zkoumal, že Hudci přišli z Kobeřic a Drápali z Kovalovic. Slíbil jsem, že propátrám i fakt, že Adamci přišli z Nemojan (u Vyškova). Tady je výsledek.

"Adamci z Nemojan u Vyškova od r. 1796" - nápověda v uhřické kronice. Aktualizace 26.2.2018 - Kronika již na webu obce Uhřice k dispozici bohužel není.

Nemojanský mlýn Chobot je jediný, který při současném stavu mého rodopisného bádání zachycuje přímé předky jako mlynáře. Byli to Pavel a Jan Klementovi, otec a syn, o nichž už také vznikl na blogu MY ROOTS článek. DO následujícího dění vstupuje Rozálie, vnučka mlynáře Jana Klementa.

Příběh má středobod v manželském páru Pavel Adamec a Rozálie, rodem Přikryl. Spojují se zde dvě rodové linie mých předků a zároveň je to pár "stěhovavý", Pavel i Rozálie se totiž narodili v Nemojanech na Vyškovsku a oba zemřeli v Uhřicích na Hodonínsku.

Stejně jako v dalších zmíněných osudech Hudců a Valehrachů, i toto "stěhování" se odehrálo na přelomu 18. a 19. století. Proto jejich příběh a hledání některých doplňkových dat částečně postihuje ztráta matrik z Uhřic a Dambořic z let 1785-1799.

Pokud jde o stěhování, kniha Čtení o Uhřicích k tomu na str. 43 poznamenává, jak si Lichtenštejnové uvědomovali, že je nutno obdělávat půdu, aby poddaní mohli rozmnožovat panský majetek. Také v Uhřicích zůstávaly prázdné grunty a role. "Kníže Alois I. Josef (1759-1805) do upadajících vesnic získával osadníky; po nastěhování měli úlevy. Tak se do Uhřic zřejmě během 17., ale hlavně v 18. a na začátku 19 století, přistěhovali lidé z jiných vesnic."

Jak vidno, v případě mnoha rodin, mezi nimiž byli i mí předci, se tak skutečně stalo. Možná tomu nahrály i další faktory, vyplývající z historického kontextu. Dosud jsem se v článcích příliš obecnou historií, která utvářela dobový kontext, nezabýval kontextem. Pro rozšíření obzoru a lepší uvědomění to myslím není od věci.

Josefínská doba a náznak historického kontextu

Domnívám se, že "stěhování" rodin v předchozích článcích i v tomto příběhu souvisí také s určitou uvolněností, kterou přinesla Josefinská doba a tzv. Josefínské reformy. Josef II (1741-1790), syn Marie Terezie a Štěpána Lotrinského (Františka I) byl císařem Svaté říše římské, král uhersky, nekorunovaný král český, markrabě moravský a arcivévoda rakouský. Historicky proslul Josef II během desetileté vlády v letech 1780-1790 zejména vydáním Tolerančního patentu a zrušením nevolnictví. (Pamatujete z dějepisu?)

Josef II.

Toleranční patent vydal 13. října 1781. Zjednodušeně řečeno, umožňoval patent existenci dalších tří vyznání (kromě zavedeného a rekatolizací vynuceného římsko-katolického) - augšpurské (luteráni), helvétské (kalvinisti) a pravoslavné. Nešlo o nastolení náboženské svobody. Navíc např. ve Slezsku byl omezený výkon nekatolického vyznání povolen už předtím.

Jednu ukázku "dopadu" tolerančního patentu v roce 1783 jsem objevil v matrice Liptálu (nedaleko Vsetína, odkud pochází jiná rodová větev předků), kde můžete na několika řádcích u křtu dětí vidět zapsána různá vyznání rodičů - katolické, protestantské i reformované/kalvinistické.

Označená různá vyznání v matrice z prosince 1783, dva roky po vyhlášení tolerančního patentu Josefem II. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2429, sign. Vs V 2, fol. 92.

Zrušení nevolnictví bylo nařízeno patentem z 1. listopadu 1781. Nevolnictví představovalo osobní závislost poddaných na vrchnosti. Jeho zrušením lidé získali možnost uzavírat sňatky bez svolení vrchnosti, mohli se svobodně stěhovat či pracovat a studovat mimo hranice panství.

V letech 1785 - 1789 byl také vypracován josefínský berní katastr, který evidoval hospodářskou půdu v zemi a je tedy cenným genealogickým zdrojem.

Na dokreslení doby si ještě prosím povšimněte několika (s genealogií zdánlivě přímo nesouvisejících) zajímavých událostí či milníků o běhu času, vzdáleného přes dvě století.
  • Roku 1783 byl v Anglii "vynalezen" parní stroj (a začala průmyslová revoluce). Toho roku parní stroj úspěšně použil francouzský markýz Claude Francois Dorothée de Jouffroy d'Abbans pro pohon svého prvního prototypu parolodi.
  • V roce 1789 byla uvedena premiéra opery Don Giovanni od Wolfganga, Amadea Mozarta, 
  • V letech 1789 - 1794 proběhla Velká francouzská revoluce.
  • V roce 1796 vznikla Česká mše vánoční  Jana Jakuba Ryby.
  • V USA se roku 1800 uskutečnilo první očkování proti neštovicím.
  • Roku 1802 byla zrušena doživotní vojenská služba.
Slovo globalizace teprve čekalo na své objevení, avšak lokální události s postupným mezinárodním a globálním dosahem se děly již tehdy.

Hostinský Pavel Adamec a Rozálie, Uhřice č. 12

Pavel Adamec byl potomkem rodu, který se v Lulči objevil těsně po třicetileté válce. Do Nemojan se z Lulče přiženil Pavlův děd (shodou okolností také Pavel Adamec), v roce 1735. Pavel se narodil jako páté dítě z celkových jedenácti otci Josefovi a matce Tereze (rodem Jakuba Srny). To bylo na sklonku jara, 19. června 1774, v nemojanském stavení číslo 31. Marie Terezie toho roku povinně zavedla školní docházku.

Pavlova budoucí manželka Rozálie byla dcerou Jana Přikryla a Kláry, dcery nemojanského mlynáře Jana Klementa z mlýna Chobot. Byla o necelý rok starší než Pavel Adamec a její rodiče bydleli v chalupě č. 13.

Co svedlo Pavla Adamce a Rozálii Přikryl dohromady se nedozvím. Osud a žijící rodiče je každopádně přivedli k oltáři. 10. listopadu 1795 uzavřeli Pavel a Rozálie svazek manželský. Svolení vrchnosti mít nemuseli.

Zápis sňatku Pavla Adamce a Rozálie Přikryl v Nemojanech. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 12805, s. 26.
Bylo už to však za vlády nového panovníka, Františka I. Ten, na rozdíl od svého strýce Josefa II, posiloval absolutismus a zavedl v zemích habsburské monarchie policejní režim. Celý manželský život Pavla Adamce a Rozálie proběhl právě za vlády Františka I., který byl u moci v letech 1792-1835.

Běh dějů příštích předznamenalo i to, že roku 1792 revoluční napoleonská Francie vypověděla kostnatějící Rakouské monarchii válku, první ze čtyř.

Dítětem svatební noci byl můj předek, Pavlův prvorozený syn Václav, narozený 28. září 1796 (Nemojany č. 30).

Pavlovi Adamcovi a Rozálii se první tři děti narodily v Nemojanech (Václav (*1796), Cecílie (*1798), Kateřina (*1800). V Uhřicích (č. 12) se 18. dubna 1802 narodila dcera Františka a jejich dalších sedm sourozenců (čtyři však zemřely už v útlém věku).

Lze tedy usuzovat na to, že "stěhování" se třemi malými dětmi z Nemojan do Uhřic proběhlo na počátku 19. století. Byl to vstup do nového století a vstup do nového života?

Pavel Adamec byl v Nemojanech čtvrtláníkem a domkařem. V Uhřicích ho najdeme jako výčepního, šenkýře ři hostinského. Možná to byla příležitost, za kterou se Pavel Adamec přestěhoval. 

Samozřejmě, že i poté udržovali čerstvě uhřičtí Adamcovi s rodnou vsí čilé styky. V Nemojanech žili rodiče Adamcovi i Přikrylovi i řada sourozenců. Také jejich syn Vincenc, narozený v Uhřicích, měl ještě stejné kmotry jako sourozenci, kteří se narodili v Nemojanech. Byli jimi Jan Kramář z Lulče a Angelina Králíček (ne Jolie).

Václav Adamec, narozený Pavlovi a Rozálii ještě v Nemojanech a Vincenc Adamec, narozený již v Uhřicích tak patrně byli prvními mužskými potomky a jakýmsi "praotci" Adamců v Uhřicích z první polovině 19. století.

Vyškovsko a Kyjovsko je velkým "zdrojem" jihomoravských Adamců. Jméno je také obvyklé na Valašsku a je celkově po České republice hojně rozšířeno. Zdroje: Server KdeJsme.cz.

K příjmení Adamec (německy Adametz) Moldanová (2015, str.27) poznamenává, že vychází ze starozákonního osobního jména Adam, tedy "člověk stvořený ze země", spolu se všemi příjmeními, kde se Adam objevuje ve slovním základu (Adamčík, Adámek, Adamica...)

I zde je trochu zmatek v opisech uhřických matrik

Zmatek vyvolávají opisy matrik pro Uhřice a Dambořice pokud jde o Rozálii, manželku Pavla Adamce. Posuďte sami:

  • Při narození syna Vincence (*1804) je u matky zřetelně německy napsáno "Adamzin Rozalia geborene Pržikrilin" (Adamec Rozálie, roz. Přikryl).
Matka Rozálie roz. Přikryl. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis9, s. 45 (zde).
  • U narození syna Pavla (*1807) je u matky německy napsáno "Adamzin Rozalia geborene Seymurdin von Nemojan". Pavel Adamec je zde zaznamenán jako šenkýř či krčmář.
Matka Rozálie roz. "Segmordin" z Nemojan. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis9, s. 57 (zde).
  • Dcera Kateřina (*1809) má u matky zapsáno "Rosalie tochter des Johann Skozal(?)".
Rozálii opisovatel přisoudil už třetí příjmení. Tentokrát (asi) Skozal. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis9, s. 64 (zde).
  • U dcery Marianny (*1811) je v opisu matriky v kolonce "matka" zapsáno opět "Rozalia geborene Seymura".
Příjmení Segmura už opisovatel použil v roce 1807. (V Uhřicích a Dambořicích žil rod, jehož příjmení bylo Šemora). Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis9, s. 71 (zde). 
  • Veronika (*1813) má u matky zapsáno "Rozalia geborene Ziganek". Totéž i Veronika, narozená v roce 1814.
Jako poslední se u Rozálie objevilo rodné příjmení Cigánek. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis9, s. 78 (zde). 
Poté, co zemřela první Veronika, dali Pavel a Rozálie stejné jméno i své poslední dceři. Ani ona se nedožila dvou let. Zápis příjmení matky Rozálie byl opět zmatečný. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis9,  fol. 81 (zde). 

Přepisovat zápisy v matrikách určitě nebyla moc záživná práce. Stejně jako u Drápalů i zde byly zápisy asi dosti benevolentní a kreativní. Snažil jsem se situaci nepodcenit a hledat úmrtí Rozálií či svatbu Pavla Adamce s dalšími Rozáliemi, ale marně. Děti Pavel, Kateřina i obě Veroniky se nedožily více než dvou let, což je smutné. Jsem však přesvědčen, že matka byla stále stejná - dcera Jana Přikryla z Nemojan, první a jediná manželka Pavla Adamce.

Uhřice č. 12

S určitou nadsázkou lze říci, že také kolem životů Pavla Adamce a Rozálie a jejich příbuzných v Nemojanech se valily dějiny. V prosinci 1805 např. proběhla historická bitva u Slavkova. Za uhřickými humny podepsal Napoleon příměří (např. viz. web Morava napoleonská). Kdoví, jak se vše dotklo hrdinů tohoto příběhu.

V místě setkání tří císařů jsem se stavoval po "běhu ke kořenům" v Uhřicích a Dambořících 16.3.2016. Zdroj: vlastní foto (mobilem).

Každopádně Pavel s Rozálií žili v Uhřicích ve stavení s číslem 12

12. února 1817 se oženil jejich nejstarší syn z Uhřic č. 12, Václav, narozený ještě v Nemojanech. Nyní byl na řadě s plozením potomků on. Prvorozená dcera Cecílie, také "dítě svatební noci" se počátkem listopadu 1817 narodila Václavu Adamcovi a Anežce. Vše ještě v domě č. 12. Manželé však z rodičovského domu odešli. Jejich stopu lze poté vypátrat v uhřickém domě č. 32.

Kde stával dům, v němž bydleli Pavel Adamec s manželkou Rozálií? Podle indikační skici z roku 1827 se dům č. 12 v Uhřicích nacházel proti kostelu. I nyní je to stále č. 12. Domy č. 32 a 33 byly přibližně uprostřed obce (ale myslím, že neodpovídají současné poloze domů 32 a 33 v Uhřicích). Nestudoval jsem ještě vůbec gruntovní knihy z Uhřic, nicméně o obyvatelích z čísla 12 lze několik střípků zachytit i v matrikách, poté, co se zde objevily čísla domů.

Uhřice č. 12 na vršku u kostela sv. Jana Křtitele. Zdroj: Ústřední archiv zeměměřičství a katastru.

Mezi lety 1774-1780 (a později) ve stavení č. 12 žil hostinský Karel Ševčík s manželkou Josefou. Také v matrice najdeme svatbu, konanou 7. září 1773. Při ní si hostinský Ondřej Eisler z Bučovic, vzal Annu, vdovu po kostelníkovi Janu Valentovi ze Žarošic, který žil v Uhřicích. Protože stavení bylo nejblíže kostelu, dávalo to smysl, aby zde žil kostelník. Navíc tu byla i zvláštní symbióza s hostinským řemeslem. V roce 1771 (kdy se v matrice začalo objevovat číslování domů) lze zaznamenat v čísle 12 (podle matrik) ještě hostinského Antonína Teiga s manželkou Kateřinou. Zdá se tedy, že to byl domek, kde žili tradičně uhřičtí hostinští. (V roce 1748 je v matrice zmínka o Alexandru Frázovi, šenkýři z Uhřic)

V domě č. 12, kde prožil svůj uhřický život, zemřel hostinský Pavel Adamec 4. února 1826. Příčinou smrti byla tuberkulóza plic (Lungensucht).


Hostinský (gastwirt) Pavel Adamec zemřel na plicní tuberkulózu v 53 letech (1774-1826). Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis9,  nečíslováno, online s. 345/389 (zde). 

Cholera v Uhřicích roku 1836

V létě roku 1836 byla Rozálie už desátým rokem vdovou. Synové Václav (ještě nemojanský rodák) a Vincenc (už uhřický rodák) byli oba ženatí, Babička Rozálie měla několik vnoučat. Říká se, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. V oněch dobách to bylo pro lidi trpké poučení. Do regionu byla zavlečena v létě 1836 epidemie cholery. Jednou z obětí epidemie se stala také Rozálie. Zemřela 17. září 1836 a byla připsána do zhuštěného seznamu zemřelých v uhřické a dambořické matrice. Stejně jako Matrin Valehrach/Valihrach, který do Uhřic přivedl rod Valehrachů. Ten epidemii cholery podlehl o dva dny později, 19. září. Byl to tehdy smutný konec léta v Uhřicích, který završil osudy zástupců párů, které byly dost odvážné na to, aby učinily změnu ve svých životech a odstěhovaly se z rodných vesnic svých předků.

Část matriční knihy zemřelých pro obec Uhřice. Od počátku září do počátku října 1836 jsem napočítal 88 obětí epidemie. Mezi nimi i Rozálie Adamec a Martin Valehrach. Rodačka z Nemojan a rodák z Kovalovic. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5219, s. 188 (online zde).

Rekapitulace

Vše nasvědčuje tomu, že téměř všichni mí "jihomoravští" předci již byli na počátku 19. století usazeni v Uhřicích. Zejména stěhování z Nemojan a Kovalovic na Vyškovsku bylo dokonáno. Zbývá tedy zrekapitulovat časovou osu života Pavla Adamce a Rozálie, která je v Uhřicích příběhem domu č. 12. (N-narozen, O-oddán, Z-zemřel)
  • O 5.3.1764 Jan (Jakub) Přikryl, Nemojany a Klára (Jan) Klement, Nemojany - mlýn Chobot
  • O 27.1.1766 Josef (Pavel) Adamec, Nemojany a Terezie (Jakub) Srna, Nemojany
  • N 23.8.1773 Rozálie - Jan Přikryl a Klára, Nemojany č. 13
  • N 19.6.1774 Pavel - Josef Adamec a Terezie, Nemojany č. 31
  • O 10.11.1795 Pavel (Josef) Adamec, Nemojany a Rozálie (Jan) Přikryl, Nemojany
  • N 28.9.1796 Václav - Pavel Adamec a Rozálie, Nemojany č. 30
    • Prvorozený syn.
  • N 17.11.1798 Ceclílie - Pavel Adamec a Rozálie, Nemojany č. 30
  • N 24.11.1800 Kateřina - Pavel Adamec a Rozálie, Nemojany č. 30
    • Zemřela 24. října 1801 v Uhřicích č. 12. Mezi jejím narozením a smrtí se Adamcovi přestěhovali do Uhřic.
  • N 18.2.1802 Františka - Pavel Adamec a Rozálie, Uhřice č. 12
  • N 3.4.1804 Vincenc - Pavel Adamec a Rozálie, Uhřice č. 12
  • Z 18.3.1805 Pavel Adamec (otec Pavla Adamce), Nemojany
  • N 24.1.1807 Pavel - Pavel Adamec a Rozálie, Uhřice č. 12
    • Zemřel 12. ledna 1809 v Uhřicích č. 12.
  • N 5.1.1809 Kateřina - Pavel Adamec a Rozálie, Uhřice č. 12
    • Zemřela 31. ledna 1809.
  • N 29.1.1811 Marianna - Pavel Adamec a Rozálie, Uhřice č. 12
  • N 30.1.1813 Veronika - Pavel Adamec a Rozálie, Uhřice č. 12
    • Zemřela 23. dubna 1813.
  • N 20.3.1814 Veronika - Pavel Adamec a Rozálie, Uhřice č. 12
    • Zemřela 20.1.1816.
  • Z 17.10.1816 Klára, matka Rozálie (manželky Pavla Adamce), Nemojany č. 13
    • Po smrti své manželky Kláry (dcery mlynáře Klementa) se Jan Přikryl přestěhoval za dcerou Rozálií do Uhřic, kde však záhy zemřel.
  • Z 20.1.1817 Jan Přikryl, otec Rozálie (manželky Pavla Adamce), Uhřice č. 12
  • O 12.2.1817 Václav (Pavel) Adamec, Uhřice č. 32 a Anežka (Vendelín) Vítek, Uhřice č. 83
    • Svatba mého předka, prvorozeného syna Pavla a Rozálie.
    • Své prvorozené dceři dali Václav a Anežka jméno Cecílie. V dospělosti se provdala za Josefa Hudce, syna svobodné matky Anežky. Propojily se tak dva přistěhovalé rody, jejichž zástupci se už narodili v Uhřicích - Hudci a Adamci.
  • Z 4.2.1826 Pavel Adamec, Uhřice č. 12
  • Z 14.1.1830 Terezie, matka Pavla Adamce, Nemojany č. 31
  • Z 17.9.1736 Rozálie, manželka Pavla Adamce, Uhřice č. 12

A jaké je pokračování v mém rodokmenu?
  • O 12.2.1817 Václav (Pavel) Adamec a Anežka (Vendelin) Vítek, Uhřice
  • N 9.11.1817 Cecílie, dcera Václava Adamce a Anežky, Uhřice č. 12
  • O 29.1.1840 Josef (Anežka) Hudec a Cecílie (Václav) Adamec, Uhřice
  • N 10.2.1843 Anežka, dcera Josefa Hudce a Cecílie, Uhřice č. 83
  • O 28.8.1861 Jakub (Jiří) Rozehnal a Anežka (Josef) Hudec, Uhřice
  • N 4.7.1879 Metoděj, syn Jakuba Rozehnala a Anežky

Výřez záznamu o svatbě Cecílie Adamec (vnučky Pavla Adamce a Rozálie) s Josefem Hudcem. Strýc Josefa Hudce, Fabián Hudec byl v Uhřicích purkmistrem a rychtářem, stejně jako Josefův otčím Silvestr Poláček. Zdroj" MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis10, s. 52 (online zde).


Antonín a František Adamcovi - významní nemojanští rodáci

Nejmladší bratr Pavla Adamce, Bernard (1786-1850) v Nemojanech zůstal. On byl pokračovatelem Adamců v nemojanském domě č. 31. Mimo další děti, měl syna Vavřince Adamce, který z nedalekých Dědic přivedl do Nemojan nevěstu Mariannu, dceru Jakuba Bastla, 3/4-láníka z Tučap a Dědic. Vavřinec Adamec s Mariannou se stali rodiči dvou bratrů, kterými "orámovali" svých šest narozených dětí. Byli to známí nemojanští rodáci, bratři Antonín a František Adamcovi. O obou těchto mých vzdělaných pra-bratrancích jsem se kratince zmínil pod obrázkem v článku Rodokmen jako dárek.

Vavřincův nejstarší syn Antonín Adamec (*9. června 1853, Nemojany + †24. května 1913, Brno), který zasvětil život práci pro církev.

František Adamec (*12. listopadu 1866, Nemojany 31 - †5. srpna 1956, Brno) byl nejmladším bratrem Antonína Adamce. Stejně jako bratr byl římskokatolickým knězem. Jakou míru piva čepoval v první čtvrtině 19. století uhřický hostinský Pavel Adamec se nedozvíme. František Adamec byl nejen kněz, ale zabýval se vášnivě i včelařstvím, Jako respektovaný odborník na tomto poli ustanovil tzv. Adamcovu míru včelího rámku. Jeho životopis najdete např. na webu Moderní včelař (3. díl článku k výročí 100 let existence Adamcovy míry).

V lednu 1905 se v časopisu Včela moravská objevil přepis přednášky Františka Adamce. Počala tzv. Adamcova míra. Zdroj: Wikipedia.

Oba bratři se narodili v Nemojanech. Jeden ještě za života Václava Adamce, toho času hostinského v Uhřicích a rodáka ze stejného domu jako budoucí kněží a včelař. Mladší, František Adamec se narodil již po smrti mého uhřického předka Václava Adamce. Docela by mě zajímalo jaký vztahy a styky v době kolem roku 1848, kdy byla zrušena robota, panovaly mezi bratranci v Uhřicích a Nemojanech č. 31. Za života měli každý svou "míru".

Příběh bratrů a kněží Adamcových ukazuje, že vzdělanější lidé (pravděpodobně právě díky církvi), mohli o svých životech zanechat zachytitelnější stopu, dostupnou v archivech.

Děkuji Radimu Adamcovi, kamarádovi z Facebooku a příbuznému, s nímž sdílím společné předky - právě Pavla a Rozálii Adamcovy, kteří přišli z Nemojan do Uhřic, "hrdiny" tohoto příběhu.


Vstup do "století páry"

Zatímco na jihu Moravy se Pavel Adamce a Rozálie Přikryl usadili v Uhřicích, velký svět počínal věk, kdy se parní stroj stal nejvýznamnějším zdrojem energie v průmyslu i dopravě. Bylo to století, které dostalo nálepku "století páry". Dělo se však i mnoho dalších významných a interesantních objevů. Posuďte sami z několika příkladů na závěr.
  • 1800 - Alessandro Volta použil galvanický článek jako zdroj stejnosměrného napětí (Voltův článek) při konstrukci první baterie. Začaly se tak psát dějiny použitelné elektřiny, byť za otce elektřiny a magnetismu je považován anglický lékař a vědec William Gilbert (1544-1603).
  • 1803 - Anglický inženýr J. Nixon poprvé použil koleje z kujného železa.
  • 1803 - V Anglii jsou ulice poprvé osvětlovány svítiplynem.
  • 1803 - První úspěšná plavba parolodi Roberta Fultona (plula rychlostí 5-6 km/hod. proti proudu řeky).
  • 1810 - Peter Durand ohlásil patent na výrobu plechovek z pocínovaného plechu (konzervu).


Peter Durand a jeho vynález - konzerva. Zdroj: Armyweb.cz.



24. 1. 2017

Rodokmen jako dárek

Dali už jste někomu rodokmen jako dárek? Uvažujete o tom?

Koupit nebo vyrobit?

S rodokmenem je to podobně jako s jinými dárky. Máte dvě možnosti. Můžete jej :

1. Koupit
    • Nechat za úplatu zpracovat rodokmen profesionálním genealogem, zejména pokud patří k rodinných příbuzným nebo známým, event. někým, kdo se genealogií zabývá. Pak předáte rodokmen jako dárek. Snad se nabízí ještě možnost dotyčnému oslavenci zpracování rodokmenu zaplatit, věnovat mu na jeho zpracování dárkový šek (nevím, zda to genealogové mají). Obdarovaný nedostane rodokmen jako dárek přímo ke "dni D", ale může s jeho tvůrcem spolupracovat. 
2.Vyrobit/vytvořit
    • Pokud se rodopisem zabýváte, pak se nabízí také možnost sestavit oslavenci rodokmen sami. S různou mírou "ututlání" přípravy tak, aby byl dotyčný (alespoň trochu) překvapen.

V roce 2015 jsem poprvé zkusil druhou variantu, v případě mamky mé manželky. Nejsem moc tvůrčí typ na "výrobu věcí", kreslení či podobné tvůrčí dovednosti. Byla to však premiéra v tom, že jsem šel zkoumat a pátrat mimo vlastí rodokmen a příbuzenské vztahy spojené s mými rodiči a jejich předky. Mamka o procesu věděla a byla do něj zasvěcena. Snad i tušila, že se pak při nějaké příležitosti dostane i na "formální" tečku v podobě grafického provedení vývodu předků.

Zkušenost to byla zajímavá. Natrefil jsem např. na manželčina praděda Jána Tarčáka, který zahynul ve velké válce a díky tomu jsme poznali Tono Kutliaka z Oravské Polhory. Poprvé jsem tak měl možnost pátrat i na Slovensku, prostřednictvím FamilySearch. Také jsme našli překvapivou souvislost s příjmením, díky nemanželskému dítěti apod.

Klíčové samozřejmě bylo odhalení kořenů z hlediska míst. S tím přišla i související představa, že se mí předci a manželčini předci na některých místech a v některých obcích (kolem Ostravy) mohli znát a potkávat. V jednom případě jsem se tímto směrem vydal podrobněji, ale žádné pokrevní nebo sňatky vzniklé příbuzenské vztahy jsem v dostupných matrikách neobjevil.

Teď chci zkusit takový dárek podruhé, i když to pro dotyčného obdarovaného také nebude nové. O svém rodokmenu je relativně dobře informován díky blogu MY ROOTS (je jeho fanouškem).

Lze zakoupit šablony rodokmenů a do nich údaje dopisovat nebo si rodokmen nechat vyrobit jako obraz. Zdroj: https://eshop.ubry.net/kategorie/sablony-rodokmenu/

Přínosy rodokmenu jako dárku

To mě přivedlo k zamyšlení nad otázkou, jaké možné výhody takový dárek a jeho "výroba" přináší? Jistě je to něco z 12 důvodů pro hledání kořenů, o kterých jsem psal už před časem.

Co však další přínosy a obohacení? Jsou mezi nimi přínosy pro zpracovatele i pro obdarovaného.
  • Procvičíte se v genealogii a hledání (třeba) mimo "známé vody". Znamená to ještě více se vžít do role profesionálního rodopisce, využít nabytých znalostí, dovedností, zkušeností, zdrojů apod.
  • Potěšíte obdarovaného. Myslím, že to udělá každý vlastnoručně vyrobený dárek. Pravděpodobně v něm také vyvoláte otázky, možná trochu nostalgii, vzpomínky, prohlížení starých fotek a kdoví co ještě. Probudíte v něm zájem. Jsem přesvědčen o tom, že rodokmen není pro příjemce (obdarovaného) emočně imunní či neutrální dárek.
  • Rodokmen jako dar je příležitost ke komunikaci, vzpomínkám, někdy i překvapením, které si obdarovaný třeba dosud neuvědomil.
  • Spolu s obdarovaným můžete pokračovat ve zpracování a vytvoření kroniky, dolaďování podrobností, rozšiřování o další generace předků apod.
  • Obdarovaný si uvědomí mnohé souvislosti. Zejména pokud jde o místa jeho kořenů (a příležitost k jejich návštěvě), rodové tradice, zapadlé vzpomínky, obrazy z dětství.
  • Osobně zcela jistě získáte nový/jiný pocit - odpovědnosti, lehkého záchvěvu jakési "pseudo-profesionality", zvědavosti (Co na to obdarovaný?), hrdosti (Jo! Dal jsem to!)... Ani v tomto smyslu není takový dárek jen tak, aby emočně nedolehl na svého tvůrce.

To jsou argumenty, které mě napadly. Jistě jsou i další, doufám, že převážně pozitivní.

Family Tree Builder

Kvůli takovému dárku se mi osobně osvědčil Family Tree Builder od MyHeritage. Umí generovat různé výstupy a diagramy, ať už ve formě obrázků nebo "pdf" dokumentů. Nevytváří grafickou analogii "strumu", ale umí různé rámečky. Zde záleží, zda máte k dispozici fotografie těch, kteří jsou v rodokmenu znázorněni. Jsou i jiné programy a možnosti, záleží na vašem grafickém vkusu a cítění a na míře kreativity, s níž chcete rodokmen vytvořit. Zkušenosti, představy a požadavky jsou různorodé. V neposlední řadě záleží i na tom, jak rozměrově velkou "plachtu" chcete dát vytisknout, tedy i kolik generací postihnete nebo chcete postihnout. Koneckonců, stačí v Google nejet na "obrázky", zadat slovo "rodokmen" a máte množství různých šablon, výtvorů, uspořádání...

Zkušenost mám s lesklým velkoformátovým fotopapírem v rolích. První darovaný rodokmen měl rozměr necelého formátu A0 (841x1189 mm). Vešlo se na něj deset generací a vše bylo docela dobře čitelné. To je ovšem pouze jedna z možností. Můžete předjímat, zda má potenciální obdarovaný místo na zdi, aby si mohl rodokmen pověsit (k tom se spíše hodí graficky kreativnější výtvory¨nebo zda půjde "jen" o přehledné zpracování, které nebude trvale vystaveno (v tom případě stačí schématičtější projev- to je i můj případ). Jisté je, že obrázek (= strom rodokmenu) řekne symbolicky více než oněch pověstných tisíc slov.

Ukázka rodokmenu kněze a včelaře Františka Adamce z Nemojan. Ještě na něm pracuji. Máme společné předky v Nemojanech. Více si o něm můžete přečíst na Wikipedii nebo v Nemojanském zpravodaji 4/2016, str. 10-12 (ke stažení) v článku nemojanského kronikáře Rudolfa Klacka. Nejstarším bratrem Františka Adamce byl Antonín Adamec, rovněž římskokatolický kněz a významný nemojanský rodák. Zdroj: MyHeritage Family Tree Builder.

Nejsnadnější je si to zkusit v rodině, ať už užší nebo širší. Kamarádka také např. zorganizovala rodový sraz jednoho z rodů. Mnohde to bývá rodinná/rodová tradice, pro někoho to může být nové. Technologie, Internet, blogy a sociální média umožňují vytvoření všelijakých sdílených platforem, ať už uzavřených nebo otevřenějších.

Jedno rodopisné rčení říká, že historie pamatuje jen na celebrity, v rodokmenu je celebritou každý. V době opěvování slavných hvězd sportu, kultury apod. je to myslím dobré zjištění.

Tak co, zkusíte to? Podělte se o svůj názor a zkušenost s rodopisným dárcovstvím v komentářích nebo na Facebooku.



----------------------------------------------------------------------------------------------

P.S.

Mami, vše nejlepší k narozeninám!



17. 1. 2017

"Kolo mlýnský" - Mlýny a mlynáři v rodokmenu - 3. část (Klimkovice a Lagnov č. 6)

První část minisérie o mlýnech a mlynářích v rodokmenu jsem věnoval rybníku Brankovec a mlýnu Brankovský v Uhřicích na Kyjovsku. Přímou, doložitelnou souvislost s mými předky s příjmením Brankovský (z Dambořic) se mi nepodařilo prokázat, i když snad může být tušená.

Ve druhém článku se dostalo na mé předky, otce a syna Klementovy, mlynáře ve mlýně Chobot v Nemojanech. Rád bych historii mlynářů z Nemojan někdy ještě více zmapoval. (Zjistil jsem, že se tam každoročně běhá Nemojanský kros, to je šance na běh k uctění předků).

Ve třetí části o mlynářích se přiblížím místům, kde žiji a místu, kde žili mí předci v otcovské mužské linii. Mlýny vodní vyměním za mlýny (po)větrné, tzv. "větřáky".

Pohlednice Bénova větřáku v Klimkovicích. Také mlynářský rod Bénů zasáhl lehce do následujícího příběhu. Zdroj: http://www.vetrnemlynky.cz

Friedelovi z mé linie předků dlouhá léta žili v Polance. Jeden z pra-příbuzných (druhý bratranec čtyřikrát posunutý) a nositel jména Friedel mě zaujal, když jsem zjistil, že má v matrice napsáno "mlynář a měšťan v Klimkovicích". Tím zápisem je matriční záznam v knize zemřelých.

Jan Friedel zemřel v Klimkovicích 11. dubna 1891. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, sign. Bi VI 35, inv. č. 8512, str. 36.

Dotyčným pra-příbuzným byl Johann Franz Friedel, česky Jan František, i když v zápisech je většinou uváděno pouze jméno Jan. Naším společným předkem byl panský hajný Andreas/Ondřej Friedel. Ten byl Janovým pradědem.

Jan František Friedel, měšťan a mlynář z Klimkovic

Jan František se narodil 21. července 1824 v Polance č. 111. Jeho otcem byl domkař z Polanky (do roku 1828 č. 111, od roku 1829 č. 38), Antonín Friedel.

Když se Jan narodil, měl už jeho otec Antonín za sebou jedno manželství, s Annou Marií, rozenou Tyleček. Tu si bral jako dvojnásobnou vdovu v roce 1816. O necelý rok později se jim narodila dcera Marianna, za další necelý rok Antonín ovdověl. Antonín s malou Marjánkou (zemřela v roce 1820), které nebyly ani dva roky se rychle znovu oženil. Za nevěstu si vybral Johanu, dceru Mikuláše Hůly z Polanky. Ta se stala Janovou matkou. Svatba Janových rodičů se uskutečnila 2. srpna 1818.

Jan František byl jejich jediným synem, z celkem šesti dětí, které se Antonínovi a Johaně narodily. I on měl spletitý osud díky krátkým životům mnohých žen té doby. Antonínova první žena Marie Anna zemřela ve 32 letech, jeho druhá žena Johana (Janova matka) ve 35 letech.

Podobných vdovských osudů bylo v tehdejší době mnoho. Žádní terapeuti nebyli, leda katoličtí duchovní pastýři, dětem umíraly rodiče, měly otčímy nebo macechy, nevlastní sourozence, ale hlavně starost, jak se uživit.

Janovi bylo devět let, když se jeho otec a už dvojnásobný vdovec, oženil potřetí. 27. května 1833 si vzal si Mariannu Röder. Zvláštností je, že pocházela z dnes již zaniklé obce Harty, která musela o 125 let později ustoupit stavbě ostravského letiště v Mošnově. Obec připomíná zastávka na cyklostezce, po které jsme se na jaře 2016 s manželkou projeli. (Zde je ke stažení (.pdf) časopis Poodří 2/2008 s článkem o zaniklé obci Harty).

Připomínka zaniklé obce Harty (něm. Lilien) nedaleko Petřvaldíku a ploch mošnovského letiště. Zdroj: vlastní foto z cyklovýletu 9.5.2016.

Ve třetím manželství zplodil otec Jana Františka dalších sedm dětí, z toho šest synů, polorodých bratrů budoucího klimkovického měšťana a mlynáře.

Paradoxní bylo, že čtyři jeho nevlastní bratři se narodili poté, co už sám Jan František byl ženatý a měl vlastní děti. A jak jinak... pět dcer a pouze jednoho syna, který se (stejně jako Jan František) narodil třetí v pořadí. To vše v prvním manželství s Apolénou, rodem Josefa Ulmanna z Václavovic. Také Apoléna už byla v době svatby s Janem (bezdětnou) vdovou. Ženich Jan František Friedel byl (ještě) z Polanky, nevěsta z Václavovic. Jako obvykle, byly tyto osudy velmi zamotané.

Svatba Jana Friedela 11. května 1841, ve věku 17 let je výjimečná. Co k ní asi vedlo? První narozené dítě jsem objevil až 5 let po svatbě. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, sign. Bi VI 11, inv. č. 287, fol. 19. 

Co je mimořádné na jeho svatbě? Jan František se ženil neobvykle mladý, v 17 letech. Přitom to nevypadá, že by se "musel" ženit. Ve Václavovicích, ani v Polance jsem nenalezl žádné narození dítěte Jana Františka a Apolény předtím, než se jim 16. září 1846 narodila Genovefa. Mladinký Jan byl ženatý, ale děti se rodily jeho otci Antonínovi. Například, když se v dubnu 1846 Antonínovi narodil syn Vincenc, byl vlastně strýčkem o pár měsíců mladší Genovefy.


Rok 1846 - v jednom domě se otci stali otec Antonín (*25. dubna syn Vincent) a jeho syn Jan (*16. září prvorozená dcera Genovefa). Nebýval to častý jev, ale když se Jan Friedel ženil mladinký... Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, sign. Bi X 2, inv. č. 337, fol. 43 a 45. 

Vystopovat život Jana Friedela lze částečně právě podle jeho dětí. Zmíněná prvorozená dcera Genovefa (*1846) se narodila v Polance, její sestra Johanna (*1848) ve Václavovicích, syn Josef (*1852) opět v Polance. Další dcery, počínaje Apolénou (*1856) se už narodily v Klimkovicích č. 72.

Z toho vyplývá, že v Klimkovicích se Jan Friedel objevil pravděpodobně mezi roky 1852-1856, ve věku kolem třiceti let. Ještě žil jeho otec (Polanka č. 38) a minimálně tři jeho nevlastní mladí bratři. Co se mohl odehrát? Jaký byl důvod? Listiny z Klimkovic po roce 1850 nejsou dochovány.

------------------------------------------------------------------------

Vsuvka těsně před publikováním článku

Ještě jsem před publikováním kontroloval, jaká byla historie obyvatel domu v Klimkovicích č. 72. A objevil jsem, že se tam narodilo dítě Jana Mušálka a Františky, dcery měšťana Jana Friedela a jeho ženy Apolény! Zpětně jsem vypátral i svatbu (19. července 1864 v Klimkovicích), abych zjistil, kdy se Františka měla narodit. Bylo to kolem roku 1843, tedy v období, pro které jsem žádné dítě mladíka Jana Friedela nedokázal objevit. Pak přišel ještě jeden nápad. Apoléna byla vdovou. Ovdověla 10. dubna 1840 po ani ne dvouletém manželství, které zůstalo bezdětné. Její svatba s Janem Friedelem byla zapsána ve Václavovicím, ale její první manžel zemřel v Porubě č. 41. Zkusil jsem se ještě podívat tam a vskutku, Františka se narodila v Porubě č. 41 dne 21. února 1842, devět měsíců po svatbě. Budoucí měšťan, tehdy 17-ti letý mladík, se tedy možná ženit musel. Nebo to byla otázka vdoviny cti? Každopádně obraz života Jana Friedela a Apolény (pro mě) dostal větší logiku, než manželství z platonické lásky, která čekala na děti pět let. A k místům, kde se rodily jeho děti přibyla čtvrtá adresa.

Poučení je jako vždy prosté. Opět se týká ověřování a také toho, že leckteré souvislosti života předků, může odhalit zkoumání toho, co se v průběhu času odehrávalo v určitém domě poté, co se v matrikách začaly čísla domů (ve třetí čtvrtině 18. století) objevovat.

Zbývá doplnit "nově" objevená fakta. V Porubě (nyní Ostrava-Poruba) se Janu Friedelovi narodila Františka (*1842) a Anežka (*1844). Měl tedy nikoliv pět, ale sedm dcer a jednoho syna. Ani tyto skutečnosti, ani průzkum "historie" domu č. 72 v Klimkovicích však nevnesly jasno do jeho mlynářského života.

-----------------------------------------------------------------------

Jan František Friedel ovdověl 16. března 1875, když v Klimkovicích (č. 72) zemřela jeho manželka Apoléna.

Oženil se podruhé, s Veronikou, dceru Jana Hajdučka ze Staré Bělé. Ač se Veronika vdávala jako zralá žena ve 42 letech, bylo to zřejmě její první manželství. Alespoň podle zápisu v matrice vdovou nebyla.

Když měl 55 let a jeho manželka 46 let, ještě se jim narodila dcera Karolina (*11. srpna 1879). O jejím osudu jsem vypátral několik informací. V zápisu o narození je v matrice poznámka, že zemřela 28. ledna 1950. Snad její žijící příbuzní s příjmením Augustin mohou mít ještě nějaké informace o životě Jana Františka Friedela.

Více zápisů poukazuje na to, že Jan František Friedel byl měšťanem v Klimkovicích. Podle skici katastrální mapy lze lokalizovat, kde se nacházel měšťanský dům č. 72.

Umístění domu č. 72 v Klimkovicích (Königsberg) na mapě z indikační skici pro Stabilní katastr z roku 1836. Zdroj: Ústřední archiv zeměměřičství a katastru.
Umístění domu na současné mapě, pod náměstím v Klimkovicích. Zdroj: http://www.mapy.cz.

Mlynář?

Bohužel pouze zápis v knize zemřelých říká, že byl mlynářem. Při křtech svých dětí je zapsán jako "měšťan". Z mlynářského hlediska se není čeho chytit. Nebyl ani součástí tradičního mlynářského rodu.

Odkazem, k němuž se odvolává mnoho pramenů je brožura Václava Buriana (1965), Větrné mlýny na Moravě a ve Slezsku. Zmínku o zaniklých větrných mlýnech v Klimkovicích najdete na stránkách Karla Mlýnka zde. Ten také čerpá z Burianovy knihy.

U nás se vyskytovaly dva druhy větrných mlýnů: beraní neboli německý a holandský.. První má dřevěnou konstrukci, otáčivou podle směru větru kolem středního sloupu (otce, tatíka) pomocí oje (berana). Druhý je zděný z kamene nebo cihel, dřík je válec nebo kužel a na válečkách nebo kolečkách se otáčí jen střecha s křídly (Kroček, 2010).

Podle různých pramenů Václav Burian (1965, str. 29) uvádí v Klimkovicích šest mlýnů (upraveno LF).
  • Větrný mlýn Wenzelsdorfský doložen v 1. 1878, 1890.
    • Stoklas, ČVSMO 1926, 125.
    • Burian, ČE 1958, 314.
  • Větrný mlýn asi 900 m jz. od obce. Existoval kolem r. 1800.
    • Spec. mapa Opava 6-XVIII, 4060, 1924. 
    • Stoklas, ČVSMO 1926, 125. 
    • Myška, Větrně mlýny na Bílovecku, s. 7 (mapky). 
    • Špička, VČZM 1932, 317; Větrné mlýny na Opavsku, ČSAV SÚ Opava 1 321. 
    • Burian, ČE 1958, 314.
  • Větrný mlýn asi 500 m s. od obce, kóta 264. Doložen r. 1878.
    • Spec. mapa Opava 6-XVIII, 4060, 1924. 
    • Stoklas, ČVSMO 1926, 125. 
    • Myška, Větrné mlýny na Bílovecku, s. 7 (mapky). 
    • Špička, VČZM 1932, 317; Větrné mlýny na Opavsku, ČSAV SÚ Opava I 321. 
    • Burian, ČE 1958, 314.
  • Větrný mlýn asi 600 m j. od obce. Existoval kolem r. 1800.
    • Spec. mapa Opava 6-XVIII, 4060, 1924. 
    • Stoklas, ČVSMO 1926, 125. 
    • Myška, Větrné mlýny na Bílovecku, s. 7 (mapky). 
    • Špička, VČZM 1932, 317; Větrné mlýny na Opavsku, ČSAV SÚ Opava I 321. 
    • Burian, ČE 1958, 314.
  • Větrný mlýn asi 1500 m jz. od obce. Existoval kolem r. 1800.
    • Spec. mapa Opava_6-XVIlI, 4010, 1924. 
    • Stoklas, ČVSMO 1926, 125. 
    • Myška, Větrné mlýny na Bílovecku, s. 7 (mapky). 
    • Špička, VČZM 1932, 317; Větrné mlýny na Opavsku, ČSAV SÚ Opava 1 321. 
    • Burian, ČE 1958, 314.
  • Větrný mlýn beraní asi 800 m j. od obce, kóta 268. Založen r. 1858. Majitel: 1858 František Béna, k r. 1929 Valentin Béna.
    • Spec. mapa Opava 6-XVIII, 4060, 1924. 
    • Stoklas. ČVSMO 1926, 125. 
    • Myška, Větrné mlýny na Bílovecku, s. 7 (mapky) a 8 (snímek). 
    • Špička, VČZM 1932, 317; Větrné mlýny na Opavsku, ČSAV SÚ Opava 1 321. snímek. 
    • Burian, ČE 1958, 314.


Inkriminovaná strana v Burianově publikaci. Zdroj: Burian (1965) - citace na konci článku.

Tento přehled se zdroji se neustále opakuje, jak jej autoři od sebe kopírují, právě s odvolávkou na Burianovu knihu (je zde 666 mlýnů). Ten úplnou bibliografii neuvádí. Výše uvedenou "literaturu" jsem rozluštil následovně.
  • BURIAN, Václav: Stav a problémy národopisného výzkumu větrných mlýnů. Československá etnografie (ČE), roč. 6, 1958, s. 304-314.
    • Vydal Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV.
  • MYŠKA, Milan: Větrné mlýny na Bílovecku, Katalog výstavy, OVM Bílovec, 1958, s. 7
    • Na str. 7 jsou mapky rozmístění větrných mlýnů na Bílovecku v roce 1736, kolem roku 1800, v letech 1830-40, v letech 1880-90 a v roce 1951.
    • Výstavu pořádalo Okresní vlastivědné muzeum (OVM) v Bílovci, v září 1958.
    • Katalog je k dispozici např. v knihovně Muzea Novojičínska na zámku v Novém Jičíně.
  • STOKLAS, Eugen: ???. Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci (ČVSMO), roč. XXXIX, 1926, s. 125.
    • K dispozici např. v Archivu města Ostravy.
    • Odkaz dle Větrné mlýny v politickém okrese litovelském. Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, roč. XLIV, 1931, s. 186 a dle poznámek v časopisu Poodří 3/2004 - s. 33.
  • ŠPIČKA, Alois: Větrné mlýny na Opavsku. Věstník Československého zemědělského muzea Praha (VČZM), roč. 5, 1932,  č. 4, s. 317.
    • K dispozici např. v Archivu města Ostravy.
  • ŠPIČKA, Alois: Větrné mlýny na Opavsku, Radostná země, Slezský ústav ČSAV, Opava, roč.1, 1951, s.321. 
    • K dispozici např. v knihovně Akademie věd ČR.
Další zdroje jsem doplnil na konci článku.

Kroček (2010) ve svém článku píše, že "šest mlýnů na Lagnově "mávalo ve větru křídly za vším, co odchází", jak se poeticky vyjádřila Jarmila Glazarová...". Spisovatelka Glazarová žila mimo jiné také v Klimkovicích. Její autobiografický literární debut Roky v kruhu vyšel v roce 1936 a týká se jejího života s manželem, dr. Podivínským, právě v Klimkovicích. Větřáky vídávala na vlastní oči.

Mohl být Jan Friedel mlynářem na některém z těchto mlýnů? Kdoví. Byl-li mlynářem je to pravděpodobné, byť ve mlýně nežil. Klasické důkazy, kdy by byl zapsán jako mlynář u konkrétního mlýna, ty chybí. Vzhledem k požárům v historii Klimkovic, chybí i pozemková dokumentace a další pomocné "berličky" pro pátrání.

V tuto chvíli mohu jen shrnout časovou osu života Jana Františka Friedela. (N - narozen, O - oddán, Z - zemřel)
  • N 21.7.1824 Jan František (otec Antonín Friedel, matka Johana Hůla), Polanka č. 111
  • Z 17.4.1833 Johana Friedel, roz. Hůla, Polanka č. 38 
  • O 27.5.1833 Antonín Friedel, Polanka č. 38 + Marianna (Antonín) Röder, Harty č. 59
  • O 11.5.1841 Jan František Friedel, Polanka č. 111 + Apoléna (Josef) Ulmann, vdova po Antonínu Niníčkovi, Václavovice č. 7.
  • N 16.9.1846 Genovéfa (otec Jan Friedel, matka Apoléna), Polanka č. 38
    • Později provdaná za Antonína Waldera z Ludgeřovic.
  • N 22.6.1949 Johana (otec Jan Friedel, matka Apoléna), Václavovice č. 5
  • N 20.3.1852 Josef (otec Jan Friedel, matka Apoléna), Polanka č. 138
    • Oženil se s Johanou, rodem Mikuláše Pavelka z Podvihova, vdovou po Ludvíku Neuwirthovi z Lagnova.
  • N 2.6.1856 Apoléna (otec Jan Friedel, matka Apoléna), Klimkovice č. 72
    • První Janovo dítě narozené v Klimkovicích. Apoléna zemřela 1. února 1867 v Klimkovicích.
  • N 12.4.1859 Mechtilda (otec Jan Friedel, matka Apoléna), Klimkovice č. 72
    • Zemřela při porodu.
  • N 16.1.1861 Petronila (otec Jan Friedel, matka Apoléna), Klimkovice č. 72
    • Stala se dvojnásobnou svobodnou matkou, ale obě její děti zemřely krátce po porodu.
  • Z 16.3.1875 Apoléna, manželka Jana Friedela, měšťana v Klimkovicích
    • První Janova manželka.
  • O 11.8.1875 Jan Friedel, vdovec, Klimkovice 72 + Veronika (Jan) Hajduček, Stará Bělá č. 58
    • K tomuto "tématu" (Jan Hajduček ze Staré Bělé) připravuji článek.
  • N 15.1-1879 Karolina (otec Jan Friedel, matka Veronika), Klimkovice č. 72
    • Provdala se za Valentina Augustina z Klimkovic. 
    • Zemřela 20.1.1950.
    • Protože Augustin byl i rod, který hospodařil ve mlýně v Lagnově č. 6, sledoval jsem také tuto stopu.
  • Z 11.4.1891 Jan František Friedel, mlynář a měšťan v Klimkovicích, Klimkovice č. 123
    • Zemřel v domě, kde bydlela jeho dcera Karolina s klimkovickým kolářem Valentinem Augustinem.
  • Z 20.1.1912 Veronika, vdova po měšťanu Janu Friedelovi, Klimkovice
    • Druhá Janova manželka.
Svatba měšťanské dcery Karoliny s Valentinem Augustinem mě inspirovala k hledání propojení na mlynářský rod Augustinů z Lagnova. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, sign. Bi VI 34, inv. č. 8511, str. 56.
(V nové verzi Digitálního archivu ZA Opava zkuste i online odkaz)

Karolina, dcera Jana Františka Friedela z druhého manželství (s Veronikou, rodem Hajduček ze Staré Bělé) se v roce 1896 provdala za Valentina Augustina z Klimkovic. Protože web Karla Mlýnka zmiňuje Augustina jako mlynáře v Lagnově, využil jsem tyto informace jako "nápovědu", ve snaze dopátrat se nějakých dalších možných souvislostí.

Mlynáři z Lagnova č. 6 v proměnách času

Nenašel jsem, co jsem hledal (vazbu na Jana Friedela), ale alespoň mohu upřesnit a doplnit historii působení mlynářů v Lagnově č. 6. Svým způsobem tyto mé informace doplňují také přehled, který uvádí projekt Zrnka písku o mlynářích a mlynářských rodech ve Slezsku.

Na webu Karla Mlýnka [cit. 2016-01-12] byly uvedeny tyto informace:

"Mlynáři u kterých nevíme  působnost, vodní či větrný mlýn:

Jiří Koltička (1750)

Josef Béna  v Lagnově č.p.31 (1878),

Jan Jazvec v Lagnově č.p.13. (1878) 

František Augustin v Lagnově č.p.6. (1767-1792)

Jan Augustin - narodil 23. ledna 1726 v Lagnově manželům Josefu a Kateřině Augustinovým. Dne 17. října 1757 se Jan Augustin oženil s Mariannou, vdovou po klimkovickém mlynáři Jiřím Koltičkovi, který údajně pocházel z Vrbice. Pak se 1. listopadu 1758 manželům Augustinovým narodil syn Christian, který záhy, 3. února 1759, zemřel. Jeho otec Jan Augustin je v té době už uváděn jako mlynář. Postupně měli manželé další tři syny; 1. dubna 1765 se narodila a v lednu 1792 zemřela ve věku osmnácti let jejich dcera Anna Maria. Chudý mlynář umírá 24.srpna 1790 v Lagnově č.p. 6."

Situační mapa. V červených kroužcích místa, odkud pocházeli mlynáři nebo nevěsty mlynářů z Lagnova č. 6. Přibližné umístění této zaniklé části Klimkovic ukazuje zelená šipka. Zdroj: ČÚZK.

Co se mi podařilo zjistit? Do dění v lagnovském mlýnu zasáhli následující zástupci mlynářských rodů.

Rozsypal

Dokumentované "počátky" toho, co se dělo ve mlýně na Lagnově (později č. 6) je těžké určit. Přehlédnout však nelze to, že 11.února 1761 zemřel v Lagnově Tomáš Rozsypal - "emeritní mlynář". Udaný věk 70 let odkazuje na narození kolem roku 1690.

Tomáš Rozsypal zemřel v Lagnově. V matrice je "molitor emeritus" - bývalý mlynář. Zdroj ZA Opava, Archivní Vadamecum. inv. č. 279, sign. Bi VI 3, fol. 215.

Tomáš Rozsypal se již v červenci 1711 oženil s Annou, vdovou po Václavu Augustinovi. V Lagnově, ani v Klimkovicích však nežili.

Po tom, kde žil (a kde se rodily děti) Tomáše Rozsypala a Anny, jsem nepátral. Svatba je připsána k Lagnovu, ale do šesti let od svatby jsem nenašel žádné dítě. Z toho usuzuji, že žili jinde. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum. inv. č. 277, sign. Bi VI 1, str. 125.

Projekt Zrnka písku poukazuje na Rozsypaly jako na mlynářský rod, přiženěný k rodu mlynářů Gedrichů do nedalekých Zbyslavic. Kousek od zbyslavického mlýna shodou okolností bydlím. Spojení s Tomášem Rozsypalem jsem pro účely tohoto článku nepotvrzoval. 

Dochované matriky z Klimkovic začínají rokem 1698, dřívější souvislosti tedy nelze bohužel doložit.

Koltička

Jiří Koltička byl skutečně podle zápisu své svatby z Vrbice. Oženil se 20. května 1743 s Mariannou, dcerou Jakuba Augustina z Klimkovic. Lze ověřit, že nevěsta Marianna se narodila 17. srpna 1725 Jakubu Augustinovi a Evě v Klimkovicích.

Svatba Jiřího Koltičky z Vrbice s Mariannou, dcerou Jakuba Augustina z Klimkovic. Povolání se neuváděla. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum. inv..č.278, sign. Bi VI 2, str. 78. 

Klimkovický mlynář Jiří Koltička, zemřel 6. srpna 1757 (zapsaný věk - 60 let). Vdova Marianna se provdala za dva měsíce - 17. října 1757. Vzala si Jana Augustina, ovšem podle zápisu svatby nikoliv syna Josefa Augustina (jak výše cituje web zaniklých klimkovických mlýnů), ale syna zemřelého Jana Augustina.
"Joannis filius defti Joannis Augustin" - Jan, syn zemřelého Jana Augustina. Kdo si tedy bral vdovu po mlynáři Jiřím Koltičkovi? Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum. inv..č.278, sign. Bi VI 2, str. 112.

To dává možnost "volby", pokud prozkoumáme narození Jana Augustina. Jeden se skutečně narodil 23. ledna 1726 Josefovi a Kateřině v Lagnově. 10. dubna 1724 se však v Klimkovicích narodil Jan otci Janu Augustinovi a matce Ester. To může být další kandidát, pokud budeme věřit zápisu oddávek. V Lagnově žil ještě pár Ondřej Augustin a Marianna. I jim se narodil syn Jan, a to 11. května 1723. Aby to bylo (jako obvykle) zamotané, tak v Klimkovicích najdeme 15. ledna 1723 ještě narození Jana manželům Jakubu Augustinovi a Evě.

Máme tedy čtyři kandidáty (vše na devíti stranách matriky narození).
  • N 15.1.1723 Jan - Jakub Augustin + Eva, Klimkovice. 278-16/261
    • Marianna, první manželka Jiřího Koltičky, byla dcerou tohoto páru. Je vyloučeno, aby si jako vdova vzala svého vlastního bratra.
  • N 11.5.1723 Jan - Ondřej Augustin + Marianna, Lagnov. 278-17/261
  • N 10.4.1724 Jan - Jan Augustin + Ester, Klimkovice. 278-20/261
    • Osobně bych spíše vsadil na tohoto Jana a věřil zápisu oddávek v matrice.  
  • N 23.1.1726 Jan - Josef Augustin + Kateřina, Lagnov. 278-25/261
    • Nevím, odkud má web o zaniklých mlýnech v Klimkovicích informaci, že tento Jan je správný. Šlo patrně o odpočet věku (65 let) při úmrtí a spojení jména s Lagnovem.

Augustin

Ať je to jakkoliv, můžeme sledovat, jak se mlynáři Janu Augustinovi rodily děti.
  • N 1.11.1758 Kristián (†3.2.1759)
    • Jan Augustin je uveden jako mlynář v Klimkovicích. 
    • Matka Marianna.
  • N 27.7.1760 Ignác Augustin
    • Jan Augustin je uveden jako mlynář v Klimkovicích. 
    • Matka Maria Anna.
  • N 28.10.1762 Šimon Teodor
    • Jan Augustin je uveden jako mlynář v Polance. 
    • Matka Maria Anna.
  • N 1.4.1765 František Matěj
    • Jan Augustin je uveden jako mlynář v Klimkovicích. 
    • Matka Maria Anna.

Marianna, manželka mlynáře Jana Augustina, který je také uváděn jako mlynář v Polance, zemřela, stejně jako její syn Kristián, na jaře roku 1759. Pravděpodobně byl původcem smrti mor. Zápisů v matrice zemřelých je spousta. Web stránky města Klimkovice k tomu uvádějí:

"...v Evropě zuřila sedmiletá válka. I náš kraj byl sužován vpády a drancováním pruských vojsk. Navíc pruská armáda zavlekla do Slezska zákeřnou nemoc. Morová epidemie zasáhla v roce 1758 i samotné Klimkovice. Do poloviny roku 1759 zemřelo na mor 381 lidí z celkového počtu asi 1 000 obyvatel Klimkovic. Z bezmocnosti proti této nemoci se konaly ve městě zvláštní pobožnosti k sv. Šebestiánovi za odvrácení moru a ve víře, že byli vyslyšeni, postavili mu věřící v roce 1760 uprostřed náměstí sochu (dnes je umístěna poblíž farního kostela)."

Socha sv. Šebestiána na náměstí v Klimkovicích. Zdroj: Web města.

Mlynářské povolání bylo stěhovavé. Patrný je také trend vzájemných sňatků mezi zástupci mlynářských rodů. Těžko říci, jakou roli v dřívějších dobách hrála láska a zamilovanost. Troufám si tvrdit, že mezi mlynáři šlo v první řadě o dohodu a obchod, ať už z mužské nebo ženské strany. Stejně jako v některých pohádkách, i zde jistě nebylo nouzi o zhrzené city.

Také v Lagnově č. 6 můžeme sledovat sňatky a příchody mlynářů ze zavedených rodin.

Béna a Burda

Vdovec, mlynář Jan Augustin se tedy po morové ráně chystal na druhou svatbu. 11. července 1759 se jeho manželkou se stala Marie Anna, dcera Jiřího Beny z Dolní Lhoty. 

Bez bližšího průzkumu tak mohou výše uvedené děti Jana Augustina, být považovány za děti zrozené z jedné matky. Marianna a Maria Anna se v matričních zápisech často zaměňovaly. Vyplývá to i z věty "postupně měli manželé tři syny...". Ano, ale to už šlo o jiné manželství mlynáře Jana Augustina. Nikoliv s Mariannou, ale s Marií Annou.

Ze synů Jana Augustina jsem sledoval nejmladšího Františka, pokračovatele mlynářské tradice. Ten se oženil 3. února 1790. V zápise svatby je uveden poprvé právě Lagnov č. 6. Nevěstou byla Anna, dcera Jana Burdy, mlynáře z Polanky.

Pak události v Lagnově č. 6 nabraly dramatický spád.
  • 24. srpna 1790 zemřel Františkův otec, lagnovský mlynář Jan Augustin
  • 2. ledna 1792 zemřela dcera mlynáře Jana Augustina Anna Maria.
  • 9. června 1792 zemřel mlynář František Augustin (syn Jana Augustina).
  • 14. června 1792 zemřela Maria Anna, druhá manželka mlynáře Jana Augustina, matka mlynáře Františka Augustina.
  • 18. listopadu 1793 zemřela Magdalena, dcera Františka Augustina.
Těmito událostmi zmizelo mlynářské příjmení Augustin z Lagnova č. 6. Mlynář František Augustin po sobě zanechal vdovu Annu (dceru polaneckého mlynáře Burdy).

Murcek

Anna se provdala za zástupce lubojatského mlynářského rodu Murceků. Vzala si Jakuba, syna mlynáře Jana Murceka. V Lagnově č. 6 se po příjmení Augustin objevilo příjmení Murcek.

O svatbě jsou záznamy ve dvou matrikách - pro Lagnov (inv. č. 301) i ve spojené matrice pro Klimkovice a okolí (inv. č. 279)

Zápis mlynářské svatby z 23. května 1793. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 279, sign. Bi VI 3, s. 98.

Stejná svatba, zapsaná v matrice Lagnova. Smrtí Jana Augustina a jeho syna Františka se přestalo v mlýnu na Lagnově příjmení Augustin u mlynářů objevovat. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 301, sign. Bi VI 25, s. 4.

Příjmení Murcek je oproti příjmení Murček více koncentrováno do opavského a ostravského regionu, proto si myslím, že jde o správné příjmení.


Chrobáček/Chrobák

Poté co Anna podruhé ovdověla, vdala se za mladšího ženicha, mlynáře ze Štítiny, Isidora Chrobáčka. Poměrně brzy však opět ovdověla a za několik týdnů také zemřela. Vládu nad mlýnem získal zástupce dalšího rodu.

Blažej

Žila zde i Johana, dcera zemřelého mlynáře Františka Augustina. V roce 1813 se provdala za Valentina Blažeje, syna mlynáře Václava Blažeje z Velké Polomi. V Lagnově č. 6 se tak objevilo další rodové mlynářské příjmení Blažej.

Polomští Blažejovi měli dobré vztahy v Dobroslavicích. Není proto divu, že si Valentin, syn mlynářského páru Valentin a Johana, vyhlédl nevěstu v Dobroslavicích. Byla to (opět) Johana, s níž se oženil v roce 1826. V zápisu bohužel chybí rodné příjmení. Z dalšího kontextu narozených dětí vyplynulo, že příjmení Johany bylo Herz. Lagnov č. 6 a mlýn měl další hospodáře.

Další mlynářská svatba.  3. října.1813 se Johanna, dcera mlynáře Františka Augustina z Lagnova č. 6 provdala za Valentina, syna Václava Blažeje, mlynáře z Velké Polomi 75. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 301, sign. Bi VI 25, s. 15.  
Rod Blažejů hospodařil v Lagnově č. 6 dlouhou dobu. Valentinův syn Josef si přivedl nevěstu Rozálii Melzer z Opavy. Děti se jim rodily v Lagnově č. 6 až do roku 1877. Josef Blažej je nejprve zmiňován jako mlynářský výminkář, pak domkař.

Jazvec

V roce 1886 se v Lagnově č. 6 zjevil další mlynář. Můžeme zaznamenat svatbu mlynáře Josefa Jazvece, s Františkou, dcerou Františka Šindlera z Děrného. (zde je odkaz na zápis v matrice). Josef Jazvec se narodil v Lagnově č. 13 v roce 1862.

Jako mlynář v Lagnově č. 6 zemřel Josef Jazvec poměrně mladý. Tuberkulóza ukončila jeho život 24. března 1898, ve 35 letech.

Mlynář Josef Jazvec zemřel v Lagnově č. 6 mladý. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 8516, sign. Bi VI 39, str. 79.

Poslední stopy dění v Lagnově č. 6 jsem zachytil např. v roce 1892, kdy si Otýlie, dcera mlynáře Josefa Blažeje vdávala za dělníka z Vítkovic Jana Hradílka. Už nešlo o mlynářskou svatbu. V matrice zemřelých najdeme úmrtí jejich desetileté dcery Otýlie 27. března 1908.

Úplně poslední on-line přístupný zápis svatby z Lagnova č. 6 je z 8. května 1911. Konala se svatba Anny, dcery mlynáře Josefa Jazvece, s Františkem Niklem z Klimkovic.

Poslední, velmi přehledný zápis, vztahující se k Lagnovu č. 6, dostupný prostřednictvím digitalizovaných matrik. Online jej najdete zde. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 8515, sign. Bi VI 8, str. 72.

Že mlýn v Lagnově č. 6 ještě fungoval na sklonku Velké války lze odvodit z toho, že 21. dubna 1918 zde zemřel ve 29 letech Josef Jazvec, "svobodný mlynářský pomocník, syn zemřelého Josefa Jazvece  a Františky Šindel"

Z potomků mlynáře Josefa Jazvece z Lagnova č. 6 přežil (dle zápisu z matrik) syn František, narozený 11. listopadu 1887. V matrice má vepsáno datum úmrtí 1.12.1933. A ještě pak Karel Jazvec, narozený 7. ledna 1892.

Rod Jazveců snad byl posledním mlynářským rodem ze mlýna v Lagnově. Těžko říci, kde skončili jejich potomci. Server KdeJsme.cz dává informaci, kterou je nutné zřejmě brát s nadhledem. Pouze jedno příjmení Jazvec, a to na Ostravsku.

Výskyt příjmení Jazvec podle KdeJsme.cz. Zdroj: Server KdeJsme.cz

Mapy a shrnutí

Lagnov byl připojen ke Klimkovicím až po 2. světové válce. V současné době je jakousi připomínkou pouze ulice, nazvaná Lagnovská. Mlýn v čísle 6 vystřídal mnoho hospodářů a byl svědkem mnoha osudů.

Netuším, který ze shora zmíněných klimkovických mlýnů mohl být tím lagnovským. Možná to byl docela jiný mlýn. Lagnov bychom na "starých" mapách mohli hledat jihozápadně od Klimkovic. Jak rád pracuji s indikačními skicami pro Stabilní katastr, zde jsem se konkrétního vyznačení nedočkal. Mapování probíhalo v roce 1836 a mlynářem na Lagnově č. 6 byl v tu dobu Valentin Blažej.

Na mapě ze 3. vojenského mapování, vydání z roku 1936, jsem se pokusil vyznačit oněch možných pět klimkovických mlýnů. Ten, který je vzdálen západně je zbyslavický mlýn, v jehož blízkosti se rodí blog MY ROOTS.

Klimkovické větřáky nedaleko od míst, kde bydlím. Možná byl lagnovský mlýn ten ve spodní trojici úplně vlevo. 3. vojenské mapování, vydání č. 20, rok 1936. Zdroj: Ústřední archiv zeměměřičský a katastrální.

Topografická mapa z roku 1917 není tak čitelná, pokud jde o vyznačení mlýnů. Ukazuje však Lagnov. 

Lagnov a jeho umístění v kontextu Klimkovic. Když tudy mnohokrát projíždím, budu aspoň trochu vědět, co se zde, avšak neznámo kde odehrávalo. 3. vojenské mapování, toposekce, rok 1917. Zdroj: Ústřední archiv zeměměřičský a katastrální.

Na závěr alespoň stručný chronologický přehled mlynářů z Lagnova č. 6. Více mohou prozradit dokumenty jako jsou knihy hypoték a obligací, knihy svatebních smluv či další dostupné listiny. Bohužel vesměs vše pouze do roku 1850 (Jan František Friedel byl v té době ještě v Polance). Tyto dokumenty jsem nestudoval. (N - narozen, O - oddán, Z - zemřel)
  • O 20.5.1743 Jiří Koltička, Vrbice + Marianna (Jakub) Augustin, Klimkovice. 278-179/261
  • Z 6.8.1757 Jiří Koltička, mlynář z Lagnova, 60 let. 278-258/261
  • O 17.10.1757 Jan (†Jan) Augustin + Marianna, vdova po Jiřím Koltičkovi, mlynáři z Klimkovic. 278-199/261
  • Z 9.4.1759 Marianna, manželka, mlynáře Jana Augustina, 40 let, Polanka. 279-211/301
  • O 11.7.1759 Jan Augustin, mlynář, Polanka + Maria Anna (Jiří) Bena, Dolní Lhota. 279-149/301
    • Rod Benů v Dolní Lhotě byl mlynářským rodem. Je pravděpodobné, že otec Marie Anny, Jiří Bena byl mlynářem.
  • N 1.4.1765 František - Jan Augustin + Maria Anna, Klimkovice. 279-27/301
    • František byl po Kristiánovi, Ignáci a Šimonovi nejmladším synem mlynáře Jana Augustina.
  • O 3.2.1790 František (Jan) Augustin, mlynář, Lagnov č. 6 + Anna (Jan) Burda, dcera mlynáře z Polanky. 301-2/45 
  • Z 24.8.1790 Jan Augustin, mlynář, 65 let, Lagnov č. 6. 303-2/46
  • N 27.12.1790 Johana Karolina - František Augustin + Anna, Lagnov č. 6. 279-129/301
  • Z 9.6.1792 František Augustin, mlynář, Lagnov č. 6.
  • Z 14.6.1792 Maria Anna, manželka Jana Augustina, 60 let, Lagnov č. 6.
  • O 23.5.1793 Jakub (Jan) Murcek, Lubojaty + Anna (Burda), vdova po Františku Augustinovi, Lagnov č. 6. 301-3/45
    • Vdova Anna po mlynáři Františku Augustinovi se provdala za Jakuba Murceka, syna lubojatského mlynáře Jana Murceka. Také v tomto případě šlo o sňatek s rmlynářským rodem
  • Z 18.4.1803 Jakub Murcek, mlynář, 38 let, Lagnov č. 6. 303-10/46
    • Jakub Murcek si "mlynářování" v Lagnově moc dlouho neužil.
  • O 6.6.1805 Isidor Chrobáček, mlynář ze Štítiny + Anna, vdova po mlynáři Jakubu Murcekovi, Lagnov č. 6. 301-5/45
    • Anna (dcera polaneckého mlynáře Burdy) se po dvou ovdověních (zemřel jí mlynář František Augustin i mlynář Jakub Murcek) vdávala potřetí.
    • K dispozici pro bádání je svatební smlouva.
  • O 3.10.1813 Valentin (Václav) Blažej, mlynář, Velká Polom č. 75 + Johanna (František) Augustin, Lagnov č. 6. 301-8/45
  • Z 12.5.1818 Isidor Chrobak, mlynář, 37 let, Lagnov č. 6. 303-18/46
  • Z 22.6.1818 Anna Chrobak, vdova po mlynáři Isidoru Chrobákovi, 52 let, Lagnov č. 6. 303-18/46
    • Anna, je v matrice zemřelých uvedena jako Johanna. Zemřela krátce poté, co potřetí ovdověla.
  • O 4.7.1826 Valentin Blažej, mlynář, Lagnov č. 6 + Johanna, Dobroslavice č. 22. 326-40/97
  • Z 16.2.1865 Valentin Blažej, mlynář, 75 let, Lagnov č. 6. 304-37/69
    • Josef Blažej, syn Valentina Blažeje je od roku 1870 zmiňován jako mlynářský výminkář (1870-1875) a posléze domkař (1877). 
  • O 26.7.1886 Josef Jazvec, mlynář, Lagnov č. 6 + Františka (František) Šindler, Děrné č. 9. 1125-55/123
  • Z 24.3.1898 Jozef Jazvec, mlynář, 35 let, Lagnov č. 6. (viz. obrázek výše)

Ekonomicko-vlastnické vztahy spojené s mlýnem v Lagnově č. 6 lze zčásti vysledovat v pozemkových knihách. Pro Lagnov č. 6 začínají Isidorem Chrobáčkem a pak následuje Valentin Blažej. Ten zaplatil za mlýn v prosinci 1814 celkem 700 guldenů. Ani zde se mi nepodařilo najít žádnou souvislost s Janem Františkem Friedelem.


Začátek zápisů v pozemkové knize pro Lagnov č. 6. Zápisy pokračují na dalších stránkách. Zdroj: ZA Opava Archivní Vadamecum, inv. č. 91, sign. 18-30, fol. 22.

Po smrti Valentina Blažeje v roce 1865 byl ve mlýne jeho syn Josef Blažej, který je (nevím proč) při zápisu narození svých dětí (oženil se s Rozálií Melzer z Opavy) uváděn jako mlynářský výminkář. Před svatbou Josefa Jazvece v roce 1886 (byl už mlynářem v Lagnově č. 6) je zde velice spekulativně a hypoteticky "místo" jakéhosi "bezvládí". Netuším, jak mohl být někdo mlynářem a měšťanem. Ale toto je jediný prostor pro spekulaci, kdy by Jan Friedel mohl být s Lagnovem spojen. Časově to odpovídá, ale žádné přímé důkazy neexistují. 

Mlynářská genealogie není to, čím bych se zabýval. Fušoval jsem do ní pouze z pohledu zmíněných tří článků na blogu. S některými podrobnostmi a doporučeními, které se týkají zdrojů a podkladů mi moc pomohl a inspiroval mě kamarád, rodopisný kolega a nadšenec do mlýnů, Michal Šrubař.

Michale, děkuji moc, máš můj obdiv, že "jedeš" v takové komplikované problematice, jako jsou mlýny, ať už vodní nebo větrné.

Zdravím vás ze Zbyslavic, obce, která má větřák ve znaku i na svém území. V roce 1951 to byla ruina, teď prochází další rekonstrukci. na Vrchpolí často fouká, proto už dlouhou dobu nemá mlýn lopatky. Podívat se na fotku zbyslavického mlýna můžete v tomto článku.

Znak obce Zbyslavice. Zdroj: Oficiální web obce.


Další literatura:
  • BURIAN, Václav: Větrné mlýny na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Olomouc: Vlastivědný ústav v Olomouci, 1965. 79 s. ISBN není.
  • KROČEK, Miloslav: Větrné mlýny v Ostravském kraji. Radostná země. Roč. 3 (1953), č. 1, s. 16–19.
  • KROČEK, Miloslav: Větrné mlýny na severní Moravě a ve Slezsku - srovnání jejich stavu v roce 1951 a 2009. Vlastivědné listy Slezska a Severní Moravy. Roč. 36 (2010), č.1, s. 33-35.
    • Časopis vydává Matice Slezská.
  • TEICHMAN, Bořivoj: Větrné mlýny v Poodří. Časopis Poodří. Roč. VII (2004), č. 3, s. 18-42. 
    • K dispozici v archivu ke stažení zde. 6.8 MB [cit. 2017-01-13]