"Kolo mlýnský" - Mlýny a mlynáři v rodokmenu - 2. část (Nemojany)

Vyškovsko a Rousínovsko

Jedna z větví předků v mém rodokmenu z přelomu 17. a 18. století pochází či žila v okolí Vyškova a Rousínova. Díky dochovaným matrikám lze mnohé osudy sledovat až k době těsně po třicetileté válce, k roku 1650. To považuji za výjimečné, taková zjištění myslím rodopisce vždy potěší. Byť se postupně informace stávají kusejšími a je třeba si být vědom blížícího se "mrtvého bodu".

Mezi těmito předky z Vyškovska jsem objevil (zatím jediné) mlynáře - Pavla Klementa a jeho syna Jana. Mlýnem, kde žili, byl mlýn Chobot v Nemojanech, u stejnojmenného rybníku. Takže se naskytla dobrá příležitost pro další článek o mlynářích a mlýnech.

Nemojany s rybníkem Chobot na mapě Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního. Zdroj: http://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/pohledy/archiv.html

V současnosti, po 350 letech, co se zde mí předci objevili, místo připomíná hotel Nemojanský mlýn. Navštívil jsem zmíněný hotel poprvé 25. listopadu 2016, při cestě z brněnského Moravského zemského archivu. Prostředí na mě udělalo dobrý dojem. Okolí je upravené, jsou tam rozmanité "cestičky", odpočívadla, altánky... Určitě vhodné pro semináře, srazy, svatby i víkendové pobyty.

Zde je alespoň jedna fotka, tentokrát rybníku Chobot. Jiná fotografie byla "lákadlem" na tento článek v závěru první části "mlynářské minisérie" - o mlýnu Brankovský. Více obrázků jsem sdílel na Facebooku MY ROOTS v příspěvku z 2.12.2016.

Rybník Chobot v Nemojanech objektivem starého chytrého telefonu 25.11.2016.

"Ex mola Chobot"

Tak jak jsem byl v Uhřicích a Dambořicích zvýšeně citlivý na poznámky v matrikách typu "ex mola Brankovsky" (pokud jde o Brankovský mlýn u rybníku Brankovec), pro Nemojany se stala onou citlivou poznámkou slova "ex mola Chobot" (z mlýnu Chobot) či slovo "Chobot" obecně.

Krátce k historii mlýnů v Nemojanech píše obecní web v sekci Střípky z historie (pdf ke stažení). Text, zpracovaný kronikářem panem Rudolfem Klackem, převzal také web hotelu Nemojanský mlýn.

"Nemojany byly v minulosti na Vyškovsku malou mlynářskou velmocí. Pracovaly zde celkem 3 mlýny, i když jeden z nich ležel již blízko Tučap. Od roku 1390 však vždy příslušel k Nemojanům, jako součást lulečského panství. Konkurence byla tehdy značná, ale i tak se všechny 3 mlýny zachovaly a tím si Nemojany vysloužily mlynářský primát v celém dnešním okrese (podobná konkurence tří mlýnů v Herolticích skončila zánikem dvou z nich ještě před rokem 1603)...

...Těžko říct, který z nemojanských mlýnů je nejstarší a o kterém se tedy hovoří již ve zprávách z roku 1392. Podle všeho se jednalo zřejmě o mlýn Chobot, druhý byl nepochybně mlýn u Tučap a nejmladší je asi mlýn Hranáč, bývalá hájovna. Nejvíce historických zpráv se paradoxně zachovalo o Hranáči."

Vodní mlýn Chobot najdete i v databázi mlýnů na serveru http://vodnimlyny.cz. Podrobnosti o něm jsou zpracovány podle stejných informací z výše zmíněného webu Nemojan.

O Nemojanech se mohou dozvědět také čtenáři kroniky Uhřic (II. díl, str. 34 - lze vidět i na obrázku k příspěvku o Hudcích). Je zde záchytný bod, že "Adamci přišli z Nemojan u Vyškova". Adamcovi také patří mezi mé předky, v lulečských matrikách je jich spousta. Mě osobně na Nemojany upozornil Radim Adamec, jeden ze vzdálenějších příbuzných, kterého jsem poznal díky blogu MY ROOTS a Facebooku. Za to mu patří velký dík. Do té doby byl pro mě původ Adamců v Uhřicích záhadou, protože jsem pamětní knihu z Uhřic neměl prostudovanou.

"Střípky" z historie

Pavel Solnický v knize, věnované vodním mlýnům na Moravě a ve Slezsku (1. díl, s. 19) píše: "V minulosti vodní mlýn plnil kromě své hospodářské i mnohé jiné funkce. Nezanedbatelný význam měl mlýn jako obydlí, ve kterém nejen mlynářova rodina, ale i čeládky prožila většinu svého života. Mlýn tak býval místem, kde lidé nejen žili, ale také se rodili a umírali."

Z té smutnější strany života ve mlýnu Chobot můžeme např. najít zápis o jedné z tehdejších tragédií, které se v souvislosti s dětskou úmrtností odehávaly poměrně často. 5. září 1757 zemřel ve mlýně Josífek, dítě nádeníka Františka Kováře. O den později Josífkova několikatýdenní sestra Alžběta. Ze zápisu vidíme také to, že 6. září zemřela i desetiměsíční Barbara, dcera mlynáře Vavřince (Laurentius) Hranáče, mlynáře ze sousedního (a konkurenčního) mlýna Hranáč. No a na dovršení všeho zemřel o měsíc později ve mlýně Chobot i nádeník Kovář, táta Josífka a Alžděty.

Matrika z roku 1757 vypovídá o malé tragédii ve mlýnech Chobot a Hranáč ve Nemojanech. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 12803, str. 103 (on-line 313/383).

František Kovář, otec Josefa a Alžběty zemřel měsíc po smrti svých dvou dětí. Byla to v Chobotu jistě rodinná tragédie, zřejmě způsobená nemocí. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 12803, str. 104 (on-line 314/383).

V matrikách objevíte, že kromě mlynářů, ve mlýně Chobot (Nemojany č. 38) dožil svůj život 72-letý nádeník Jiří Slavkovský (†1742). Ve mlýně žil se svou mnohem mladší ženou Veronikou. Žili a dožili zde také jistá Kateřina Valášková, Josef a Marie Tlamkovi, pacholek Onřdej Mazoch (†1882) apod.

28. listopadu 1905 tu na "sešlost věkem" (marasmus senili) zemřel ve mlýně také "svobodný žebrák" Ondřej Křivý.

Ve mlýnu Chobot byl útulek i pro žebráka Ondřeje Křivého. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 12820, str. 86 (on-line 139/301).

Díky poznámce o datu narození, bylo možné najít, že se Ondřej/Anrdeas Křivý narodil zedníku Jakobovi Křivému a jeho manželce Janě Nepomucké - opravdu 25. září 1846 v Nemojanech (zápis na posledním řádku vlevo zde).

Minulost mlýna Chobot byla bohatá, veselá i pochmurná. Na počátku doložitelné historie lze v nemojanském lánovém rejstříku najít jména "mlynářů-praotců", kteří ve mlýnech Chobot a Hranáč působili před rokem 1656.

• Ferdinand Modlitba (2 mlýnské kameny)
• Zemřel 27. května 1706 v udaném věku 90 let. V matrice (zde - první zápis vlevo) je "mlynář nemojanský".
• Václav Křenovický(?) (1 mlýnský kámen)
• Matěj Hranáč (2 mlýnské kameny)
• Zemřel 11. října 1656 (záznam v matrice najdete zde - (také) první řádek vlevo). I u něj se vyjímá slovo "molitor", tedy mlynář.

Lánový rejstřík píše o třech mlynářích v Nemojanech k roku 1656. Zdroj: MZA Brno, fond D1, poř. č. 152, sign. 139, str. 10/20.

Než jsem se pustil do studia matrik v Nemojanech, zaujala mě ještě tato pasáž z obecního webu Nemojan:

"Také o mlýnu na Chobotě jsou zachovány zajímavé dokumenty, protože zde probíhal na počátku  18. století  spor  mezi  dědici.  Avšak  se  jmény  nemojanských  mlynářů  se  porůznu setkáváme i na mnohých jiných místech, poněvadž první starostí otců mlynářů bylo získat pro syny další mlýny v blízkém i dalekém okolí. S Hranáči se proto setkáváme i ve Zvonovicích a s chobotskými  mlynáři dokonce až ve Zdounkách, v Troubkách, v Brně-Komárově apod."

Ony "zajímavé dokumenty", které jsou patrně k dispozici v MZA Brno jsem (ještě) nestudoval. Z následujících vztahů, daných ovdověními a následnými svatbami se však můžeme domýšlet, že vztahy byly opravdu komplikované. Pro mě osobně jsou součástí "příběhu" o tom, jak se mí předci z Nemojan na Vyškovsku přesunuli do Uhřic na Hodonínsku.

Z Nemojan do Uhřic

Jak vypadá kombinace rodových linií mých předků od mlynářů z mlýna Chobot u Nemojan k Uhřicím, ukazuje následující posloupnost.

Pavel Klement (*kolem 1655, ??? - †1695, Nemojany, mlýn Chobot)

• Do mlýna Chobot se přiženil. 23. října 1684, kdy se oženil s Ludmilu, vdovou po chobotském mlynáři Martinovi Veselém. Pavel Klement má v zápisu v knize oddávek za jménem napsáno "Uničovice" Je-li to správně, snad jde o obec, která je nyní součástí Litovle. Pžímo tam jsem jej nenašel, ale je to oblast v níž se dá pátrat. Po smrti manžela Pavla Klementa, se dvojnásobná vdova Ludmila s dětmi provdala za Václava Medřického, zřejmě z Letošova (od roku 1942 obec Nesovice-Letošov na Vyškovsku). Na komplikované vztahy mlynářů a dědiců bylo "zaděláno". Byla zde totiž jedna matka (Ludmila) a potomci tří mlynářských otců. Poslední Ludmilin manžel, Václav Medřický se navíc po Ludmilině smrti ještě na Chobotu oženil a měl další děti.
• Děti Martina Veselého a Ludmily (O ???)
• Fabián Sebastian Veselý (*1681 - †???)
• František Veselý (*1682 - †???)
• Polexina Veselý (1684 - †???)

Po smrti mlynáře Martina Veselého se vdova Ludmila vdala za Pavla Klementa. Teoreticky mohl pocházet z okolí Litovle (Unčovice), ale to ještě potvrzeno nemám. Zápis je, jak vidno, značně vybledlý. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 12802, str. 74 (on-line s. 274/423). 

• Děti Pavla Klementa a Ludmily (O 1684) - mí předci
• Jan Klement (*1686 ´†1760) - můj předek
• František Klement (*1688 - †???)
• Marianna Klement (*1691 - †???)
• Jiří Klement (*1694 - †???)
• Děti Václava Medřického a Ludmily (O 1695)
• V Nemojanech jsem narození dětí nenašel. S Ludmilou žil Václav pět a půl let do její smrti (†1705). O rok později zemřel starý Ferdinand Modlitba, mlynář uvedený v Lánovém rejstříku. Ten měl jistě také děti, které se o mlýn Chobot mohly ucházet.
• Děti Václava Medřického a Marianny Jelínek
• Augustin Medřický (*1702 - †1702)
• Polexina Medřický (*1703 - †???)

Jan Klement (*1686, Nemojany, mlýn Chobot - †1760, Nemojany, mlýn Chobot)

Jan Klement se narodil ve mlýně Chobot. Pokřtěn byl 27. ledna 1686. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 12802, str. 211 (on-line s. 107/423). 

• Jan byl prvorozený syn z manželství Pavla Klementa a Ludmily, byl dlouholetým chobotským mlynářem. Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla Anna (*??? - †1737). Po ovdovění se jeho ženou stala mladá Apoléna (*cca.1719 - †1755). Jako "správný mlynář" si hledal přespolní ženu, čímž zkomplikoval pátrání, protože se není takřka čeho chytit, pokud jde o původ jeho dvou manželek. Pokud to někdy zjistím, mám pocit, že na mapě mých předků přibude další místo. V obou svazcích zplodil (minimálně) 15 dětí. Ani rodopisný program, do něhož si rodokmen zapisuji nechtěl uvěřit tomu, že Annu, svou poslední dceru, zplodil, když mu bylo 67 letech (roku 1753). V roce 1755 podruhé ovdověl. Pouť na cestě mlynářským životem dokonal na Chobotu 12. listopadu 1760. Komplikované vztahy na Chobotu mohly být za jeho života těmito dvěma manželstvími ještě více posíleny.
• Děti Jana Klementa a Anny (O před rokem 1707)
• Alžběta (*1707 - †1707)
• Rozálie (*1711 - †1737)
• Marianna (*cca 1715 - †1737)
• Kateřina (*1715 - †1722)
• Barbora (*1718 - †???)
• Jan (*1724 - †1768)
• Děti Jana Klementa a Apolény (O 1737-39)
• Johana (*1739)
• Klára (*1740 - †1816) - můj předek
• Vavřinec (*1742 - †1742)
• Martin (*1743 - †1746)
• Magdalena (*1745)
• Josef (*1747 - †1747)
• Marianna (*1748 - †1759)
• Tereza (*1750 - †???)
• Jak vidíte, Jan Klement na mužské potomky štěstí neměl. Kam se poděli jeho bratři je tajemství, které obdivuhodně dokáží odhalit profesionální genealogové a fandové do stěhovavých rodů. Mý úkolem pro tento článek to nebylo.

Mlýn Chobot s rybníkem na císařském otisku z tzv. Stabilního katastru. Mapování v Nemojanech proběhlo v roce 1826, kdy potomci mých nemojanských předků již žili v Uhřicích (okr. Hodonín). V roce 1812 byl v mlýnu Chobot mlynářem Antonín Adamec (*??? - †1836), který měl manželku z Drysic. Zdroj: Český úřad zeměměřičský a katastrální.

Klára Klement (*1740, Nemojany, mlýn Chobot - †1816, Nemojany)

• Klára byla druhorozenou dcerou mlynáře Jana Klementa a Apolény. V Nemojanech se 5. března 1764 provdala za Jana Přikryla, nemojanského rolníka. Jejich dcera Rozálie, později provdaná za Pavla Adamce, se na přelomu 18. a 19. století přestěhovala do Uhřic. 
• Zde jsem řešil oříšek a objevil chybu. Jan Přikryl byl synem Jakuba Přikryla a ti žili ve stejné době dva - jeden Jakub Přikryl v Nemojanech a jeden Jakub Přikryl v Tučapech. Původně jsem měl v rodokmenu tučapskou větev, po odhalení chyby jsem se dostal na správnou nemojanskou větev.

5. března 1764 si "ctěný mládenec Jan, syn Jakuba Přikryla,, rolníka z Nemojan" vzal "ctěnou pannu Kláru, dceru Jana Klementa, mlynáře z Chobotu". Za svědky byli Josef Sláma a Tomáš Kramář, oba rolníci z Nemojan. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 12803, str. 85 (on-line s. 242/383). 

Rozálie Přikryl (*1773, Nemojany - †1826, Uhřice)

• Dcera Jana Přikryla z Nemojan (= vnučka mlynáře Jana Klementa). S manželem Pavlem Adamcem (*1774, Nemojany - †1826, Uhřice) to byli oni, kdo se přestěhovali do Uhřic. Tím se naplňuje již avizovaná poznámka z pamětní knihy Uhřic o tom, že "Adamci přišli z Nemojan u Vyškova". Důvod (mi) není jasný, uhřické matriky se pro toto období všechny nedochovaly. Každopádně jejich prvorozený syn Václav se narodil v roce 1796 v Nemojanech, další dcera Františka v roce 1802 již v Uhřicích. V Uhřicích s nimi dožil i Jan Přikryl, otec Rozálie, který z Nemojan odešel po smrti své ženy Kláry. Tímto přesunem do Uhřic vyvrcholily osudy jedné z mých rodových větví na Vyškovsku. 
• Pokračování a příbuzné by jistě odhalil genealogický rozrod. Mohl by vést až k Msgre. Františku Adamcovi, včelařskému odborníkovi a římskokatolickému knězi, který se narodil v Nemojanech v roce 1866?

Václav Adamec (*1796, Nemojany - †1865, Uhřice)

• Ještě v Nemojanech narozený syn Pavla Adamce a Rozálie. Jako kluk zažil, když v blízkosti Uhřic podepsal Napoleon příměří po bitvě, která se do dějin zapsala jako "bitva u Slavkova". Ženil se v Uhřicích, v roce 1817, s Anežkou z rodu Vendelína Vítka z Uhřic. Příchod Adamců do Uhřic byl tak zpečetěn i uhřickou svatbou.
• Nemojanský obecní web s historií poznamenává, že "Z různých archivních materiálů vyplývá, že v Nemojanech byl v minulosti „boj o zákazníka“ příčinou nevraživosti mezi mlýny, zvláště pak mlýnem na Chobotě a sousedním mlýnem Hranáč." Autorem těchto řádků je (jak už jsem napsal v úvodu) nemojanský kronikář, pan Rudolf Klacek. Doufám, že se s ním v dohledné době setkám a budu moci přinést další podrobnosti. Proto je jistou pikantností je, že zatímco předek Jan Klement byl mlynářem z mlýna Chobot, jinému předkovi Josefu Adamcovi, byl za kmotra jeho dětí mlynář Jakub Hranáč a jeho žena Veronika, z "konkurenčního" mlýna Hranáč (viz. matriční zápis). 

Kmotrem Josefa Adamce (otce Pavla Adamce, který se oženil s Rozálií Přikryl) byli Jakub Hranáč s manželkou Veronikou, z mlýnu Hranáč. Stalo se 11. ledna 1740. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 12803, str. 61 (on-line s. 34/383). 

Cecílie Adamec (*1817, Uhřice - †1871, Uhřice)

• Cecílie byla dcerou Václava Adamce. Byla už "uhřická". Matematickým propočtem můžeme prvorozenou dceru považovat za "dítě svatební noci". Narodila se 9 měsíců a 8 dnů pro svatbě. Stala se manželkou Josefa Hudce, nemanželského syna Anežky Hudec - viz. příběh "Putovali kdysi Hudci"

Anežka Hudec (*1843, Uhřice - †1921, Uhřice)

• Anežka získala jméno po své babičce, Také Anežce Hudec. Byla mou praprababičkou, manželkou Jakuba Rozehnala. Život jim požehnal 11 narozenými dětmi, z nichž ne všechny přežily útlý věk. Oni sami jako rodiče přežili jednoho ze svých synů, kterého jim vzala 1. světová válka - Metoděje.

Metoděj Rozehnal (*1879, Uhřice - †1918, Vídeň)

• Můj "praděd z památníku", který zahynul na sklonku Velké války. K němu se "splétají" osudy, jejichž součástí byli i nemojanští mlynáři Klementovi. 

To byl útržkovitý příběh 250 let, od jehož konce uplynulo dalších 100 let. Příběh jehož vzdálenost (z Nemojan  a rybníku Chobot do Uhřic) je vzdušnou čarou "pouhých" 22 km.

Současný nemojanský vodník z rybníku Chobot pokuřuje a hlídá mlýnské kolo u vchodu do hotelu Nemojanský mlýn. Zdroj: vlastní foto, 25.11.2016.

Zpět na mlýn Chobot

O příchodu Klementů na mlýn Chobot toho moc nevím. Zrnka písku, genealogický projekt z Lubojat, mapující mlynářské rody ve Slezsku, zmiňuje Klementy jako mlynáře v Rozsochatém mlýně v Lesních Albrechticích (1715-1735, 1743-1758), ovšem v době, kdy již na Chobotu mlynářoval Jan Klement. O společných předcích mohu pouze romanticky spekulovat.

Jan Klement zemřel v roce 1760. V roce 1769 se provdala jeho nejmladší dcera Anna za Jana Kummera, syna mlynáře Jiřího Kummera (pozdější Fricův mlýn) z Dědic. Jan Kummer však ve 40 letech zemřel (†1777) a Anna se provdala podruhé. Tentokrát za mlynáře z Křenovic, Františka Dvořáka. Osudy a vztahy mlynářů v Nemojanech a jejich potomků se dále zamotávaly.

Jaké další mlynáře ze mlýna Chobot jsem vypátral v nemojanských matrikách, o tom se zmíním v některém z dalších příspěvků.

____________________________________________________________

Poděkování

Za povzbuzení, podporu a doporučení některých zdrojů k mlýnům, ale třeba i k Velkým Karlovicím mnohokrát děkuji dalšímu kolegovi z Facebooku, Michalu Šrubařovi. Pokud jde o mlýny, je hotovou pokladnicí vědomostí.