Lukáš Najvert/Neuwirth z Klimkovic (a hlava zamotaná z Dluhošů v Polance)

Co může "způsobit" výstava?

V pátek 15.1.2016 jsem se zúčastnil vernisáže výstavy o historii Klimkovic. Příjemně mě překvapil velký zájem lidí a jejich nadšené vzpomínání a prohlížení historických fotografií a výstavních panelů. Skvěle koncipovaná expozice! Přimělo mě to propátrat hlouběji své kořeny ve městě, nedaleko něhož už přes 10 let bydlím. Už před návštěvou výstavy jsem věděl, že mezi mými "prabratranci" byl např. Jan František Friedel (*1824 - †1891), mlynář a měšťan z Klimkovic. Věděl jsem také, že do Klimkovic zasahují mé kořeny i díky přímým předkům z rodokmenu, jejichž jména vždy doplňuji do příspěvku o místech mých předků - Kubiš, Furman(ek), Mazurek, Najvert/Neuwirth, Richter, Teplár/Teplárek...

Při vernisáži výstavy na zámku v Klimkovicích zapěly Klimkovické pěnice. Sledujete-li Facebook MY ROOTS, tak jste tuto fotku už viděli. Zdroj: vlastní foto, 15.1.2016.

Nakonec jsem při jedné kontrole a doplňování rodokmenu v Klimkovicích došel k zajímavosti, která je kostrou tohoto příběhu a souvisí s "dvojitými předky", stejně jako minulé články ze Smolkova nebo z Uhřic a Dambořic.

Lukáš Najvert - neznámý známý předek

16. října 1701 a 22. července 1708 se v Klimkovicích odehrály dvě svatby. Jsou doloženy matričními zápisy. Časově svatby dělí téměř 7 let, v matrice je to 14 stran. Jak zápisy vypadají, to vidíte na obrázku.

Matriční zápis z oddávek 16. října 1701. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vademecum, inv. č. 277, sign. Bi VI 1, fol. 5.

Matriční zápis z oddávek 22. července 1708. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vademecum, inv. č. 277, sign. Bi VI 1, fol. 19.

Co mají tyto zápisy společného? To lze zjistit z textů v matriční knize:

16. října 1701 se ženil

"...Martin Teplár, syn Martina Teplára, za Mariannu, dceru Lukáše Najverta. Svědci: Bartoloměj Vavrečka a Johanna Vůjtek, Klimkovice".

22. července 1708 si ženil

"...Václav, syn Lukáše Najverta, za Annu, dceru zemřelého Tomáše Fičulky. Svědci: Tomáš Augustin a Martin Teplár, Klimkovice".

Otcem nevěsty v prvním případě i otcem ženicha v druhém případě, byl Lukáš Najvert, můj předek. Bohužel v případě Klimkovic se nedají vypátrat údaje před rokem 1698. Matriky chybí. Považuji za velmi vysoce pravděpodobné až jisté, že Lukáš Najvert byl v obou případech stejnou osobou. Avizovanou "zvláštností" je, že zmíněná dvě manželství potomků Lukáše Najverta, dala vzniknout rodovým liniím, které se po čase opět spojily - v manželství, z něhož se narodila má praprababička Anna Dluhošů, vdaná do otcovské linie rodu Friedelů za Antonína Friedela.

Takže... po minulých příbězích sourozenců ze Smolkova a nevlastních sourozenců a jedné dambořické matky mám i příklad z Klimkovic a "domovské" Polanky.

Směr Polanka - linie Marianny

Co se odehrávalo po první svatbě? Následující seznam ukazuje po jednotlivých generacích pokračování "linie potomků" Marianny Nejvert, dcery Lukáše Najverta, v mém rodokmenu. Vidíte, že z Klimkovic postupně došlo k přechodu do Polanky. Uvedeny jsou i data oddávek (O).

• Martin Teplár (*??? - †15.2.1723)
• manželka Marianna (*kolem 1670 - †???), roz. (Lukáš) Najvert
• O - 16.10.1701, Klimkovice

• Antonín Teplár (*15.3.1719, Klimkovice - †4.5.1767, Klimkovice)
• manželka Anna (*4.1.1733, Klimkovice - †???), roz. (Jakub) Furman(ek)
• O - 14.11.1757, Klimkovice

• Kateřina Teplár (*30.4.1760, Klimkovice - †6.3.1825, Polanka)
• manžel Václav Mazurek (*1.9.1749, Zábřeh - †22.5.1835, Klimkovice) - další z Laudonových vojáků v mém rodokmenu (jeho příběh chystám)
• 21.8.1781, Klimkovice č. 80

• Apoléna Mazur (*13.12.1783, Klimkovice - †6.3.1858, Polanka)
• manžel Jan Dluhoš (*31.5.1749, Polanka - †10.10.1829, Polanka) - má stejný den a měsíc narození jako já.
• O - 26.3.1811, Polanka 

• Valentin Dluhoš (*14.2.1814, Polanka - †22.11.1856, Polanka)
• manželka Marianna (*29.2.1808, Polanka - †15.9.1870, Polanka), roz. (Jan) Dluhoš - narozená v přestupném roce!

29. únor 1808 - den křtu (a snad narození) Marianny Dluhoš v Polance 10. Pozdější manželka Valentina Dluhoše byla jednou z mých prapraprababiček. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vademecum, inv. č. 336, sign. Bi X 1, fol. 125.

• O - 9.5.1837, Polanka 54 - tímto sňatkem (zápis níže v textu u druhé linie potomků) došlo ke spojení linií sourozenců, dětí Lukáše Najverta/Neuwirtha.

• Anna Dluhoš (*6.1.1847, Polanka - †18.10.1908, Výškovice) - praprababička
• manžel Antonín Friedel (*29.5.1843, Polanka - †3.4.1875, Polanka) - prapraděd
• O - 27.10.1868, Polanka 168 (a 2)

Antonín Friedel a Anna Dluhoš byli rodiči tohoto švarného vojáka, mého praděda Antonína Friedela (*1871 - †1935).

Fotku praděda znáte z Facebooku MY ROOTS.

Najvertové žili kromě Klimkovic, také v Polance a Lagnově. Vzhledem k nedostupnosti matrik není možné přesně zjistit společné kořeny nebo příbuzenské vztahy mezi nimi. V Klimkovicích byli současníky Václava Najverta např. Jakub Najvert (informace dle O - 25.10.1703, Klimkovice), syn Kašpara. Lukáš (z tohoto příběhu) a Kašpar byli možná bratři. Dalším jejich klimkovickým současníkem byl Jan Najvert.

Směr Polanka - linie Václava

Zde je, pro doplnění představy, přehled linie potomků Václava Nejverta, syna Lukáše Najverta, až ke spojení s linií potomků Václavovy sestry. Ani jedna z uvedených linií není přímá, vždy jsou tam sňatky (a změna příjmení), je to však část toho, čemu se říká vývod a týká se potomků dané osoby. Příjmením Dluhoš se linie spojují z obou směrů.

• Václav Najvert (*kolem 1685 - †22.4.1754, Klimkovice)
• manželka Anna (*kolem 1684 - †5.6.1739, Klimkovice), roz. (Tomáš) Fičulka
• O - 22.7.1708, Klimkovice
• Manželský pár Václav Najvert a Anna žil paralelně tou dobou také v Polance

• Anna Najvert (*2.1.1714, Klimkovice - †???)
• manžel Josef Dluhoš (*25.5.1712, Polanka - †???)
• O - 23.11.1738, Polanka

• František Dluhoš (*13.10.1746, Polanka - †???)
• manželka Pavlína (*1.6.1755, Polanka - †30.9.1831, Polanka), roz. (Jan) Ulmann
• O - 10.10.1775, Polanka 84

• Rozálie Dluhoš (*30.4.1780, Polanka - †???)
• manžel Jan Dluhoš (*8.2.1775, Polanka - †???)
• O - 10.9.1799, Polanka 10

• Marianna Dluhoš (*29.2.1808, Polanka - †15.9.1870, Polanka)
• manžel Valentin Dluhoš (*14.2.1814, Polanka - †22.11.1856, Polanka)

Valentin Dluhoš (linie Marianny Najvert) a Marianna Dluhoš (linie Václava Najverta) byli oddáni v Polance 9. května 1837. Stali se rodiči mé praprababičky Anny. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vademecum, inv. č. 339, sign. Bi X 4, fol. 90.

• Anna Dluhoš (*6.1.1847, Polanka - †18.10.1908, Výškovice) - praprababička
• manžel Antonín Friedel (*29.5.1843, Polanka - †3.4.1875, Polanka) - prapraděd
• S jejich osudem je spjat např. mini-příběh "Touha jménem František" zde.
   

Hra příjmení

Příběh (a rodová linie) vede skrze rozvětvený rod Dluhošů z Polanky, dotýká se např. rodu Ulmanů a také příjmení Najvert a Neuwirth, které se v Polance a Klimkovicích vyskytují. Myslím, že jedno příjmení je počeštěné, druhé v německé transkripci. Zajímavý pohled na jejich výskyt nabízí server KdeJsme.cz.

Příjmení Najvert (vlevo) a Neuwirth (vpravo) v ČR. "Hnízda" (nejtmavší odstíny) jsou na Ostravsku a Opavsku. Zdroj: http://www.kdejsme.cz

Domněnku poněmčení příjmení potvrzuje i záznam o smrti a pohřbu Václava Najverta. Tehdejším novým správcem Janem Tuskerem (začal do matriky ŘK farnosti v Klimkovicích zapisovat v květnu 1753) už byl do matriky zapsán jako Neuwerth, další bývalí Najvertové v Polance i v Klimkovicích se v matrice vyskytují jako Neuwirthové. "Wirt" znamená v němčině hospodář, hospodský, hostitel nebo hostinský. Význam tedy odkazuje na nového hospodáře nebo hostinského v nové hospodě.

Od křtu Václava Najverta se jménu při pohřbu (22. dubna 1754) změnilo už na Václav Neuwerth/Neuwirth. Farář dbal na němčinu. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vademecum, inv. č. 278, sign. Bi VI 2. Online str. 252/261.

Vše výše zmíněné s příjmeními (tehdy příjmími) se odehrávalo před rokem 1786. V roce 1786 vydal císař Josef II patent, v němž ustanovil, že jména se nesmí měnit, jak bylo dosud zvykem, ani pozměňovat. Jméno bude dědičné a děti se budou jmenovat po otci. Jako obvykle, účelem patentu bylo zpřesnění evidence kvůli výběru daní, vojenské povinnosti apod.

___________________________________

Poznámka: román Pazderna

Zrovna při sepisování příběhu Lukáše Najverta/Neuwirtha jsem četl román Pazderna. Jeho autorem je polanecký rodák Štěpána Neuwirth. Příběh z let 1900 - 1945 z Polanky, mě zavedl do let, kdy mezi Polankou, Světlovem, Výškovicemi a Ostravou "pendloval" praděd Antonín, syn Antonína Friedela a Anny Dluhoš. Pár Antonín a Anna, který přinesl do mého rodu pokrevní spojení s potomky Lukáše Najverta, byl posledním v rodokmennu, který byl po celý život spjat s Polankou. Vdova Anna se po smrti Antonína podruhé vdala do Výškovic. 

Obálka románu Pazderna od Štěpána Neuwirtha.

Proto mě zajímalo, jaké románové představy o Polance a jejich lidech pan Neuwirth (*9.2.1944) vykresluje. Lidsky to byly těžké osudy, s kulisami krásné přírody (např. ryby v Polančici). Autobiografické prvky jsou patrné, je to vyprávění o rodičích a prarodičích spisovatele. Už jsem zvyklý na polanecká příjmení, tak na mě z příběhu některá "dýchla", přestože byla nepatrně pozměněna. Panu Štěpánu Neuwirthovi na dálku děkuji. Jak je to s "kapkou společné krve" vůči Likášovi Najvertovi z Klimkovic jsem nezjišťoval. Neuwirthů bylo v Polance mnoho a mnoho.

___________________________________

Obdobně jako příjmení Najvert na obrázku výše, je koncentrováno do našeho regionu také příjmení Dluhoš. Jak se změní rozvrstvení a výskyt, když zadáte příjmení Dlugoš, to si můžete vyzkoušet sami zde.

Z polaneckého rodu Dluhošů byla např. služebná majitele Polanky Jana Václava z Mönnichu (kmotra mého předka Ondřeje F.), Johanna Karolina. Mönnich s ní nikdy neuzavřel sňatek, ale měli spolu dceru - Annu Marii Theklu z Mönnichu, provdanou do rodu hrabat Larischů. V Polance známá Thekla stála u přeměny rodu Larischů na rod Larisch-Mönnichů. Thekla sama byla např. zakladatelkou nádherné oranžerie na zámku v Raduni.

Pohled na oranžerii, v jejímž pozadí je zámek Raduň - tip na výlet. Zdroj: http://www.zamek-radun.cz/historie/zamek

Zvláštní ještě v této souvislosti je, že se (ze statistik) vytratilo příjmení Teplar/Teplár. Na Ostravsku se vyskytuje několikrát příjmení Teplárek. Jak se vyvíjelo příjmení tohoto rodu, to opravdu netuším. Google vytrvale nabízí slovo teplárna nebo templář. Je to známka přesně opačného trendu, než jsem několikrát v marikách u předků či obecně zaznamenal. Totiž zkrácení příjmení, např. z Mazurek na Mazur, Furmanek na Furman, Richterek na Richter apod.

Příliš nezávidím těm, kteří řeší frekventovaná příjmení. Vypátrat správné osoby a přiřadit správná data, vyskytuje-li se v krátkém časovém sledu několik osob stejného jména a příjmení, je leckdy velice obtížné, složité a zdlouhavé. Navíc, když shodou okolnosti i rodiče mají stejná jména (např. Václav a Anna). Čím dále do historie, tím je to komplikovanější a je třeba být opatrnější, kontrolovat a potvrzovat. V tom mě mimo jiné velice brzy poučil příklad mého děda Aloise. Také jsem narazil na příklady (např. v Hutisku-Solanci), kdy ze všech těch jmen byl popletený i farář či administrátor při zapisování do matriky. Nebyly žádné průkazy totožnosti... Udělat chybu a přenést ji do rodokmenu je poměrně snadné.

Jeden obrázek z matriky, kdy u pohřbu ročního Michala Nejwerta (1. září 1742) začal administrátor psát Klimkovice (Königsberg), pak to opravil na Polanku.

Málem se vloudila chybička. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vademecum, inv. č. 278, sign. Bi VI 2. Online str. 235/261.

GPS - Genealogická Pátrací Stanice

Mám rád seriál Četnické humoresky. Brněnská pátračka a její členové se do telefonu hlásí "četnická pátrací stanice Brno". Genealogie je rovněž pátrání, objevování, nalézání, hledání důkazů, spojování souvislostí, identifikování osob, jmen, příjmení a jejich vztahů... Někdy si připadám jako "genealogická pátrací stanice".

Mé "objevy" opětovného spojování rodových linií nejsou nijak dech beroucí. Je to jev v mnoha rodokmenech, který vždy čeká na své odhalení. Chtěl jsem proto ilustrovat několik možností z vlastního rodokmenu a poukázat na to, že si v běžném životě asi neuvědomujeme, kde a kdy konkrétně mohlo k větvení a spojování rodů u předků docházet. Obvykle žijeme se zjednodušeným míněním typu všichni jsou příbuzní se všemi. Poznání předků v rodokmenu ovšem odhalí mnohá AHA! Začnete tušit daleko více souvislostí, perspektivy se stanou bohatší, vaše existence pestřejší... To je vliv kořenů, našeho ukotvení, vyústění mnohých osudů. Je to kouzlo genealogie! Taková GPS nám pak může pomoci zorientovat se i v současném životě a pochopit rodinný systém.

Co myslíte? Napište do komentářů nebo na Facebook.

Jedna z knih, která vás seznámí s rodinným systémem a konstelacemi. Další najdete v Odkazech.

Jedno lůno pro dva rody v Uhřicích a Dambořicích

Minule jsem nahlédl do osudů sourozenců Kateřiny a Václava Valáškových, kteří se oba stali mými předky. Jeden manželský pár, dva surozenci. Situace spojení rodů potomků může nastat také v případě nevlastních sourozenců, kdy ovdověl buď otec nebo matka a měli po druhém sňatku další děti. Jeden takový případ jsem ve svém rodokmenu zaznamenal. "Na úsvitu matričních dějin", v Dambořicích a Uhřicích na Kyjovsku.

Dambořice a Uhřice, sousedící obce a kraj mých kořenů na Jižní Moravě. Zdroj: http://mapy.cz

Rozehnalovi, Pučálkovi, Dambořice, Uhřice

Roli v něm hraje mimo jiné Martin Rozehnal, předek mého praděda Metoděje Rozehnala, zahynuvšího v 1. světové válce. Martin Rozehnal, jak se zdá, byl také "dítětem války", té třicetileté (1618-1648). Narodil se zhruba kolem roku 1630. První datovanou zmínku o něm jsem, při výzkumu rodu Rozehnalů, nalezl u svatby. Martin Rozehnal si 30. ledna 1662 bral za manželku Annu, rodem Jakuba Násedlovského. Poměrně úhledně psaný zápis pro mě přináší jednu záhadu. Nevím z které "dědiny" Rozehnal pochází.

Zápis svatby Martina Rozehnala z 30. ledna 1662 v Dambořicích. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5199, str. 108/131, online, [cit. 2016-02-17]

Tady je přepis tohoto zápisu svatby:

"10 Ianuari potverzeni ??? otce ??? pocztivoy mlade_

necz martin ponebo: karlu Rozehnalu z dediny ??? s pocz_

tiwau pannau dczerkau Annau Kuby nasedlovskeho sauseda

Městečzka damboržicz, sviedek jan hamalek"

Martinův otec Karel Rozehnal už byl v době svatby nebožtík (ve starých matrikách obvykle zkratka po nebo: (= "po nebožtíku")). Nevěsta byla zřejmě z Násedlovic, obce, která s Dambořicemi sousedí. Ale ta neznámá "dědina"...?

Detail s názvem "neznámé" vsi, odkud snad byl Karel Rozehnal.

Zkoušel jsem (19.2.2016) dotaz ve fóru na Acta Publica a dostal jsem tip na Bořitov na Prostějovsku, Bořetice na Břeclavsku nebo snad Boršov na Jihlavsku či Boršov, součást Kyjova. Budu to zkoumat, možná je to stopa... možná chiméra, protožematriky by musely zasahovat do doby kolem roku 1650.

Byla to poválečná doba, zemí se potloukala spousta vysloužilých vojáků, některé oblasti byly vyčerpaná válkou a epidemiemi, spouta vdov, sirotků, prázdných stavení a usedlostí...

Každopádně po svatbě se Martin Rozehnal s manželkou Annou zůstali v Dambořicích. Od starosty Dambořic, pana Zbyňka Pastyříka jsem dostal tabulku, která je opisem lánového protokolu, s uvedením jmen poddaných v městečku Dambořice v roce 1656. Martin Rozehnal je zde zapsán jako čtvrtláník, výměrou nejmenší sedlák (1/4 lánu = přes cca. 4 ha). Zdá se tedy, že v době svatby již byl v Dambořicích usedlý.

Dambořická matrika obsahuje narozené od roku 1646, ale prvním zde zaznamenaným narozeným Rozehnalem je Matúš, pokřtený 3. září 1663. Byl to podle všeho prvorozený syn Martina Rozehnala a Anny. Ti měli pravděpodobně další dvě děti - dceru Juditu (*1669) a syna Jana (*1671).

Zde se skrývá pro mě další záhada. Týká se správnosti zápisů a spekulací o nich. U křtu Judity je v matrice totiž zapsáno "Martin Rozehnal a Anežka", u křtu Jana "Martin Rozehnal a manželka jeho Eliška".

Martin Rozehnal ovdověl v roce 1677. Z tohoto manželství (ať je záhada jakákoliv) žádný můj předek v rodu Rozehnalů nepochází.

Podruhé se Martin Rozehnal oženil dva měsíce po smrti své první ženy Anny. Tak to v té době chodilo. Muž se staral o hospodářství, pokud ovdověl, musel k dětem rychle sehnat macechu. Druhou manželkou Martina Rozehnala byla Marina (Marie Anna), dcera Jana Opavského z Dambořic (ten v soupisu z roku 1656 není uveden). Oddávky se konaly 25. července 1677 v Dambořicích. Ten den to byla druhá svatba, takže na malé "městečko Dambořice" velká letní událost a sláva. Jak vidno, zápis v matriční knize není zdaleka tak úhledný, jako ten o prvním sňatku Martina Rozehnala.

Zápis druhé svatby Martina Rozehnala z 25. července 1677 v Dambořicích. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5199, str. 116/131, online, [cit. 2016-02-17]

Na sklonku příštího léta po svatbě, 18. září 1678 byl pokřtěn Václav (Wenceslaus), první syn Martina a Mariny... a můj předek! Za kmotry mu byli Mikuláš Kroupa z Dambořic a jeho žena Kunhuta (roz. Mokrý), shodou okolností další mí předci. 

Zápis o křtu Václava Rozehnala z 18. září 1678 v Dambořicích. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5199, str. 48/131, online, [cit. 2016-02-17]

Potomci Václava Rozehnala a můj rodokmen

Martin Rozehnal založil rodovou linii. Pojďme shrnout jeho potomky, kteří jsou v mém rodokmenu. 

• Martin Rozehnal (*??? - †???)
• manželka Marie Anna (*??? - †???), roz. (Jan) Opavský

• Václav Rozehnal (*18.9.1678, Dambořice - †9.12.1751, Uhřice)
• manželka Justina (*??? - †13.6.1726, Uhřice), roz. (Martin) Perutka (po ovdovění se Václav ještě jednou oženil)

• František Rozehnal (*3.10.1710, Uhřice - †18.8.1765, Uhřice)
• manželka Terezie (*14.8.1714, Dambořice - †23.11.1745, Uhřice), roz. (František) Brankovský

• Jakub Rozehnal (*22.7.1743, Uhřice - †???)
• manželka Johanna (*18.5.1742, Uhřice - †23.6.1796, Uhřice), roz. (Josef) Šamlík

• Antonín Rozehnal (*5.6.1773, Uhřice - †22.3.1825, Uhřice)
• manželka Petronilla (*20.2.1775, Kovalovice - †???), roz. (Vavřinec) Železný

• Jiří Rozehnal (*??? - †9.1.1863, Uhřice)
• manželka Marie Anna (*18.5.1801, Žarošice - †5.8.1845, Uhřice), roz. (Vavřinec) Houda

• Jakub Rozehnal (*27.4.1833, Uhřice - †???)
• manželka Anežka (*10.2.1843, Uhřice - †???), roz. (Josef) Hudec

• Metoděj Rozehnal (*4.6.1879, Uhřice - †(1818, ve válce) - můj praděd
• manželka Marie (*19.9.1886, Dambořice - †???), roz. (Josef) Panáček - moje prababička
  
• O - 29.1.1908, Dambořice 

Martin Rozehnal zemřel pravděpodobně před rokem 1689. Vdova Marianna (Maryna) se po několika letech vdovství znuvu provdala - 29. ledna 1696 za Jakuba, syna Mikuláše Pučálky. Dokládá to následující matriční zápis.

Zápis o svatbě Jakuba Pučálky a vdovy "Maryny" po Martinu Rozehnalovi, 29. ledna 1696 v Dambořicích. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5200, str. 6/465, online, [cit. 2016-02-17]

Na závěr zimy, 19. března 1699, byl pokřtěn jejich syn Josef Pučálka, z něhož se "vyklubal" jeden z mých dalších předků. Václav Rozehnal, jeho nevlastní bratr měl tehdy již přes 20 let.

Měli společnou matku, Mariannu, z rodu Jana Opavského!

Potomci Josefa Pučálky a můj rodokmen

Josefem Pučálkou tak vznikla další rodová linie. Zde je soupis potomků Jakuba Pučálky, kteří jsou mými předky v rodokmenu.

• Jakub Pučálka (*??? - †???)
• manželka Marie Anna (*??? - †???), roz. (Jan) Opavský, vdova po Martinu Rozehnalovi

• Josef Pučálka (*19.3.1699, Dambořice - †29.9.1773, Dambořice)
• manželka Barbara (*??? - †8.11.1779, Dambořice), roz. ???

• Josef Pučálka (*24.3.1727, Dambořice - †31.3.1798, Dambořice)
• manželka Kateřina (*28.3.1727, Dambořice - †22.2.1767, Dambořice), roz. (Josef) Červinka

• Matěj Pučálka (*20.9.1750, Dambořice - †???)
• manželka Veronika (*27.1.1751, Dambořice - †23.6.1796, Uhřice), roz. (Bernard) Luskač

• Fabián Pučálka (*17.1.1779, Dambořice - †???)
• manželka Otýlie (*1.8.1782, Dambořice - †???), roz. (Bernard) Trumpeš

• Marianna Pučálka (*7.12.1820, Dambořice - †???)
• manžel Josef Panáček (*15.10.1813, Dambořice - †29.11.1857, Dambořice)
• zde byla narušena přímá možská rodová linie

• Josef Panáček (*6.8.1845, Dambořice - †18.7.1916, Dambořice)
• manželka Marianna (*12.3.1849, Dambořice - †???), roz. (Josef) Kroupa

• Marie Panáček (*19.9.1886, Dambořice - †???) - moje prababička
• manžel Metoděj Rozehnal (*4.7.1879, Uhřice - †1818, ve válce) - můj praděd
• O - 29.1.1908, Dambořice

Otazníky v těchto liniích jsou způsobeny chybějícími matrikami za Uhřice a Dambořice, jednak tím, že od roku 1879 jsou matriky z Uhřic a Dambořic ještě "živé", nejsou v archivu (nebo zatím nejsou on-line, s výjimkou oddacích matrik pro Dambořice do roku 1909). Brzy chci (opět) navštívit obecní úřady v Žarošicích (matrika za Uhřice) a Dambořicích a získat některá chybějící data. Poté budu aktualizovat i tento příspěvek.

Marianna, roz. Opavská, jako společná matka dvou rodových linií mých předků. Zdroj: vlastní zpracování

Spojení po 200 letech

S určitým zjednodušením mohu shrnout, že to bylo jedno lůno Marianny, roz. Opavský (viz. schéma na obrázku výše), které stálo u zrodu dvou rodových linií, opět po více než 200 letech spojených v osobě mé babičky Františky z Uhřic, dcery Metoděje Rozehnala a Marie Panáček.

Metoděj Rozehnal (Uhřice 27) a Marie Panáček (Dambořice 17) se vzali 29. ledna 1908

Zápis v knize oddaných o svatbě Metoděje Rozehnala a Marie Panáček. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5212, fol. 259, str. 132/141, online, [cit. 2016-02-18]

Tyto osudy dál bouřlivě pokračovaly. Velmi toužím někde vypátrat fotografii Metoděje Rozehnala. Šance jsou ale mizivé. Fotku prababičky Marie Panáčkové jsem získal díky strýci.

Prababička Marie roz. Panáčková z Uhřic, manželka padlého Metoděje Rozehnala. Zdroj: rodinný archiv

Příjmení Opavský

U Marianny, roz. Opavský mi chybí datum narození i úmrtí. Příjmení Opavský nebylo mezi starousedlíky v Dambořicích v lánovém rejstříku z roku 1656, ani v soupisu domů podle čísel v Dambořicích z roku 1787. Možná příjmení odkazuje na "kraj", odkud přišli v minuosti na jih Moravy. V Dambořicích nebo Uhřicích se vyskytovala příjmení Hostěrádský, Buchlovský, Násedlovský apod. Profesorka Moldanová na serveru Příjmení.cz k původu příjmení Opavský také píše "též z moravského nářečního slova obecného významu opava = pupava".

Chvíli se mi honilo hlavou, kde jsem se s příjmením Opavský setkával. Pak jsem si vzpomněl, když jsem hledal v matrikách pro Klimkovice. Tam se příjmení Opavský také občas vyskytuje. Vzhledem k blízkosti Opavy mi to v Klimkovicích přišlo "logické". Server KdeJsme ukazuje, že největší hustota v četnosti příjmení Opavský je právě na Hodonínsku. Je možné, že i mé jihomoravské kořeny jsou v určitém ohledu (opět) slezské(?) Kdoví...

Hustota výskytu příjmení Opavský v ČR. Nejtmavší oblast je Hodonínsko, s nejvyšší hustotou výskytu tohoto příjmení, které za svobodna nosila společná "matka rodů" Rozehnalů a Pučálků. Zdroj: http://www.kdejsme.cz

"Teta z Uhřic"

Do Uhřic jsem jezdil jako vysokoškolský student z Brna. U "tety v Uhřicích" jsem spal třeba i před přijímacími zkouškami na VUT Brno v roce 1982. Byl jsem tam na hodech, jezdil za "strejdou" (Vilémem Schovancem) a chodil s ním na Jarošovské pivo...

Tady bydlela "teta z Uhřic". Babička Františka Rozehnalová se podle matriky narodila v domě č 137. Ten je v podstatě naproti (viz obrázek dole. Zdroj: http://mapy.cz

Nynější podoba zřejmě rodého domku babičky Františky. Zdroj: http://mapy.cz

O osudech dambořických a uhřických předků jsem neměl tušení. V podstatě ani o příbuzeneckých vztazích. "Teta" (Anežka Schovancová), byla dcerou Marie, roz. Panáčkové, která se po smrti Metoděje Rozehnala provdala za Matěje Konečného. Za svobodna se tedy jmenovala Anežka Konečná. Pro mě to byla "teta z Uhřic". Byla nevlastní sestrou tátovy maminky Františky.

Náhrobek "tety a strýca z Uhřic", Anežky a Viléma Schovancových. Zdroj: vlastní foto (2014).

Zažil jsem kousek toho, co bylo ještě "živou pamětí". Byl jsem příliš mlád a neznalý souvislostí. Teď vím, jak je důležité jedno poučení:

Máte-li živé příbuzné-pamětníky, ptejte se, naslouchejte, zapisujte si, nahrávejte... Dá se tak aspoň částečně předejít pozdějším myšlenkám typu 

"Kdybych to byl býval věděl, mohl jsem se tehdy zeptat...".

Jaké jsou vaše zkušenosti? Povídali jste si s nejstaršími příbuznými v rodu? Co nejzajímavějšího jste se dozvěděli? Podělte se v komentářích nebo na Facebooku.

Ze Smolkova do Hlučína: spojení potomků sourozenců

Při pátrání po předcích a tvorbě rodokmenů je mnohdy pravděpodobné, že naleznete případy, kdy od sourozenců či ovdovělých mužů a žen vzniknou samostatné rodové linie, které se po několika generacích a mnoha letech opět sňatkem spojí. V mém rodokmenu se tak stalo několikrát. Chci vám některá spojení ukázat. Dnes to sourozenecké, ze Slezska.

Tridentský koncil a sňatky

Tridentinum, koncil konaný v letech 1545 - 1563, reagoval na vznik protestanství a řešil katolickou reformaci. Jeden z přijatých dekretů se týkal i manželství. Byla stanovena svrchovaná patronace církve nad oddáváním a rovněž podmínky, za nichž mohlo ke sňatkům dojít - např. trojí ohlášky ve farním kostele či přítomnost minimálně dvou svědků při oddávacím obřadu.

Podmínky a dohled, v němž svou roli začaly sehrávat matriční knihy (byly-li řádně vedeny), měly také zamezit zakázaným sňatkům mezi blízkými příbuznými. Výklady byly dva, kanonický a římský. V každém případě šlo o zamezení svatby bratra a sestry. Mé případy se týkají více generací.

Na druhou stranu se příbuzenství "všech se všemi" objevuje tam, kde zůstávaly starousedlé rody a muži se ženili a ženy vdávaly v malé geografické oblasti. Zejména po třicetileté válce, kdy byla země zničená válkou, zdecimovaná epidemiemi a obyvatel bylo málo.

Smolkov, tam, kde to začalo

Popsaným příkladem jsou sourozenci Václav a Kateřina, děti Václava Valáška (Walaschek) a Anny, roz. (Jakub) Kůrka ze vsi Smolkov.

Smolkov na turistické mapě, s vyznačením delostřelecké tvrze. Zdroj. http://mapy.cz

Smolkov je nyní součástí Háje ve Slezsku. Nalézají se zde objekty dělostřelecké tvrze Smolkov, jež byla součástí budovaného československého opevnění (1935 - 1938). Jde i o tip na výlet, byť opevnění není veřejnosti přístupné. Mapka vám prozradí více.

Dělostřelecká pozorovatelna u Smolkova. Zdroj: Wikipedia

V příběhu Václava a Kateřiny Valáškových se však musíme přemístit v čase (oproti budování opevnění) ještě o dalších 200 let zpět. Manželům Valáškovým přišlo na svět 6 dětí. Prvorozená dcera Kateřina se narodila 6. listopadu 1710.  Václav, pravděpodobně jediný syn, o necelých 5 let později, 13. září 1715. Dva sourozenci, "osudem" jejichž potomků bylo o 140 let později opět se stkat před oltářem.

Takto vypadá rodová linie Václava Valáška a potomků, kteří jsou mými předky v jedné z rodových linií:

• Václav Valášek (*13.9.1715, Smolkov - †22.2.1785, Smolkov)
• manželka Kateřina (*??? - †???), roz. (Martin) Buchala 
• O - 13.1.1754, Smolkov

Zápis křtu mého předka Václava Valáška (Wenceslaus Walaschek), 13.9.1715. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 648, sign. Hr III 1, fol. 50.

•  Valentin Valášek (*10.2.1764, Lhota (u Hrabyně) - †18.9.1836, Lhota)
• manželka Veronika (*??? - †???), roz. Musálek

• Florián Valášek (*17.11.1799, Lhota - †18.2.1852, Lhota)
• manželka Kateřina (*??? - †1.7.1855, Lhota), roz. (František) Macík

• Maria Anna Valášek (*27.4.1834, Lhota - †29.11.1882, Hlučín)
• manžel Vincenc Holubek (*2.12.1832, Kouty - †???)
• O - 23.5.1859, Hlučín

Vidíte, že je zde mnoho otazníků pokud jde o manželky. Je pro mě stále obtížné nacházet svatby, pokud se muži ženili mimo svou rodnou obec nebo obce, které mají společnou matriku. Hlavně ve starších dobách. Tolik času do pátrání ještě nejsem ochoten vložit, abych prohlížel stránku za stránkou v okolních matrikách a tam, kde nejsou k dispozici indexy.

V níže uvedené linii se "záhada" narození a úmrtí týká předka Ondřeje Malého (Andreas Maly). Jeho jméno a jméno jeho otce Kašpara znám z oddacího zápisu, našel jsem také některé jeho sourozence, narozené ve Smolkově, jeho samotného však nikoliv. Ani v indexu narozených, který je k dispozici od roku 1645, ani při prohledávání matriky. Paradoxně byl Kašpar Malý z těch, který asi neměl mnoho dětí a příliš často.

Toto je rodová linie potomků Václavovy starší sestry Kateřiny Valášek, rovněž jedna z linií mých předků v rodokmenu:

• Kateřina Valášek (*6.11.1710, Smolkov - †22.2.1785, Smolkov)
• manžel Ondřej Malý (*??? - †???) - zmíněný záhadný předek, doložený jen zápisem svatby v matrice
• O -  20.1.1732, Smolkov

Zápis křtu mého předka Kateřiny Valášek (Catharina Walaschek), 6.11.1710. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 648, sign. Hr III 1, fol. 44.

• Kašpar Malý (*5.1.1745, Smolkov - †???)
• manželka Rosina (*19.2.1753, Hrabyně - †???), roz. (Jan) Novák 

• Terezie Malý (*18.4.1795, Smolkov - †???)
• manžel Jan Holubek (*23.6.1794, Kouty - †25.2.1863, Hlučín)

• Vincenc Holubek (*2.12.1832, Kouty - †???)
• manželka Marie Anna (*27.4.1834, Lhota - †29.11.1882, Hlučín), roz. (Florián) Valášek
• O - 23.5.1859, Hlučín

Zápis oddávek Vincence Holubka a Marie Anny Valášek, 23.5.1859 v Hlučíně. Za svědky byli Jan Holubek z Koutů a Josef Antončík z Hlučína. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 2603, sign. H I 16, fol. 139.

V Hlučíně to (ne)skončilo

Vincenc Holubek a Marie Anna, roz. Valášek se stali rodiči Marie Holubek, mé praprababičky, jmenovkyně spisovatelky Ludmily Hořké a maminky mého pradědy Františka Tomise (jemuž sedím na fotografii na klíně).

Osudy a sourozenecká krev, které se v roce 1732 a 1754 svatbami rozdělily do dvou linií, se sňatkem v Hlučíně v roce 1859 opět spojily. Jeden z kruhů v rodokmenu se uzavřel.

Takto lze vyčíst z matrik mnoho osudů na Prajzské a ve Slezsku, na obou březích řeky Opavy. Spojení rodových linií sourozenců, které byly po několik generací samostatné. Jistě je nalezne ve svých rodokmenech mnoho "hledačů kořenů".

Další případ z mého rodokmenu se týká dětí jedné matky a dvou otců. Odehrával se v Dambořicích (okr. Hodonín), ještě dříve než příběh ze Slezska, který jste právě dočetli. Začal už za třicetileté války, kolem roku 1630...

...a bude v příštím článku.

"Běh ke kořenům" - Zimní šestka Kravaře-Kouty

Běh pro radost a za poznáním

Poznávat místa, kde žili předci, to je jeden z důvodů, které mě se zkoumáním kořenů pojí. O spojení genealogie a běhu jsem poprvé psal v souvislosti s přípravou na Jistebnický VH půlmaraton v květnu 2016. Na svém blogu Život 50+ jsem se v běžeckém výhledu zmínil o "plánovaných bězích" v roce 2016. Je tam i záměr zúčastnit se "Jarní desítky" v Kravařích a pojmout ji jako běh k uctění předků, kteří se narodili, žili či zemřeli v Kravařích a Koutech. V podstatě se to týká předků z rodokmenu Marie Holubkové (ke stažení zde), v roce 1882 provdané za Františka Tomise. Ti byli rodiči mého praděda Františka Tomise.

Praděd František Tomis. Jeho maminky Marie Holubek je nositelkou mých kořenů na Hlučínsku. Zdroj: Rodinné album, fotil táta kolem roku 1967-8.

Nakonec jsem neodolal a vše uspíšil. 31.1.2016 organizoval Prajzský BK Kravaře běh nazvaný "Zimní šestka Kravaře-Kouty". Jako začátečník jsem si chtěl troufnout uběhnout trať lehce pod 44 minut. To jsem považoval za úspěch. Díval jsem se i na výsledky z roku 2015. V nich byl poslední účastník v cíli v čase kolem 37 minut. To mě znejistělo natolik, že jsem organizátorům napsal, protože jsem předpokládal, že budu dobíhat poslední. Povzbudili mě. Díky! Nakonec jsem se odhodlal a v neděli do Kravař-Koutů odjel.

První vteřiny po startu Zimní šestky. Zdroj: https://www.zonerama.com/Album/1165069

Kravaře-Kouty - "prajzská" historie v rodokmenu

Přijel jsem od Štítiny, po ulici Ludmily Hořké, přes místní kravařskou část Dvořisko. Představoval jsem si to, o čem v "životopisu" spisovatelky Ludmily Hořké (Marie Holubek) píše D. Vlašínová*:

"S knížkami Ludmily Hořké v ruce se dá procházet krajinou, stounout si třeba na most přes řeku Opavu mezi Kravařemi a Dvořiskem a nechat se unášet představami, jak tady kdysi stávala celmice, vedla hranice mezi dvěma císařstvími a řeka byla pravým rájem pro pašeráky."

Trať závodu vedla dílem přírodní rezervací Koutské a Zábřežské louky. Na startu se sešlo kolem stovky běžců. Od začátku jsem zaujal strategickou pozici na konci startovního pole a běžel "svým tempem". Příjemná, rovinatá trať byla místy docela bahnitá. Zimní běh to byl jen podle kalendáře, bylo +5°C. 

Prostor, kde se běžela Zimní šestka, s vyznačeným místem startu a cíle. Zdroj: http://mapy.cz

Ponořil jsem se do vzpomínek a představ na něco, k čemu nemám žádný obrázek, fotku, nic. Pouze představy, zápisy z matrik a poznámky z knih Ludmily Hořké.

"S odstupem let tyto knihy nabyly rovněž povahy dokumentu - výpvědi o životním stylu už zaniklém, archetypálním, o zvycích, které se přestaly udržovat, a krajině, která snad jako jediná nese ještě stopy dřívější podoby, byť její tvářnost byla poznamenaná četnými melioracemi, scelováním polí a regulacemi řeky Opavy." (Vlašínová, 2006, s. 7)

V mém rodokmenu se Kouty (Kauthen) a Kravaře (Crawarn) pojí s doloženými příjmeními Holubek, Willaschek/Vilášek, Skřeček, Urbánek, Rozkošný, Nosek, Malohlava. Další byli ze Smolkova či Lhoty u Hrabyně. Některá příjmení znám, ale nemám už potvrzen původ, i když je pravděpodobně z Kravař či Koutů (nebo blízkého okolí) - Moravec, Tichý, Halfar, Waigel... Ve startovní listině se z těchto jmen žádné neobjevilo.

V Koutech byli 17. ledna 1780 oddáni Jakub Holubek a Anna Willaschek, 7. generace mých předků. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 2635, sign. H XI 3, fol. 219.

I když byl podél trati ukazatele s kilometry, některé jsem moc nevnímal. Ani jsem nezpozoroval, že jsem se osamostatnil na posledním místě a ostatní skoro ztratil z dohledu. Domníval jsem se, že běžím moc pomalu. Vzpomněl jsem, co mi napsal Marek Rinka, jeden z organizátorů: "Nejdůležitější je se přece hýbat, čas není důležitý."

Selfíčka se mi nepovedla, starovní číslo jsme museli vrátit.

Mí přímí předci odešli z Kravař a Koutů do Hlučína po roce 1850. Od té doby zde zůstali vzdálení příbuzní (které osobně neznám). Stopy ze společných kořenů vedou i do Německa, Holandska, dokonce i Austrálie. Podtrhují historicky slezskou část mého rodokmenu, stejně jako je slezská linie mých přímých mužských předků v otcovské linii. Těžko se dozvědět o předcích to, co píše Ludmila Hořká s svém otce Benjaminu Holubkovi - "mluvil moravsky, smýšlení byl německého". V lidsky i národnostně komplikované době jsem už přímé předky na Hlučínsku neměl. Tomisovi přes Kunčičky (tehdy Malé Kunčice) přesídlili do Vítkovic, kde se 2.4.1899 narodil praděd František, syn Františka Tomise s Marie, roz. Holubkové, nositelky "prajzského" rodokmenu, s předky k jejichž uctění jsem běžel v Kravařích-Koutech.

Radost, veteráni a čas

Když jsem doběhl, už u cíle nebyl ani fotograf. Je to logické. Nedalo se to očekávat. Přede mnou doběhli dva nejstarší účastníci - ročníky 1935 a 1937. Za to se trochu (= dost) stydím. Když jsem se pak ptal na svůj čas, řekli mi 38:05 min. I tak to byl můj dosud nejrychlejší čas či tempo za 5 měsíců, co jsem "se zvedl z gauče". Před těmito veterány hluboce smekám běžeckou čapku. Muž na fotografii a člen Prajzského BK Kravaře, totiž ještě může pamatovat Ludmilu Hořkou (1882-1966) a její knihy.

Karel Stuchlík st. (*1937) doběhl v čase 34:56 min. Bravo! Zdroj: https://www.zonerama.com/Album/1165069 (upraveno)

Co je 38 minut běhu proti stovkám let, po které mí předci v tomto kraji žili, prosperovali i strádali. V koutku duše jsem přesvědčen, že jejich žár mě nevědomě přivedl k tempu, v nějž jsem původně nedoufal. Pro mě nové bylo i to, co v běžném životě není tím prosazovaným principem:

"I když si beznadějně poslední, můžeš z toho mít Radost!"

Pro běh ke kořenům v Kravařích-Koutech to platilo beze zbytku. A možná (?), než začne jaro, zkusím 20.3.2016 i tu "Kravařskou desítku". (Zvládnout si pod hodinu by to bylo překvapení)

__________________________________________________________

* VLAŠÍNOVÁ, D.: Ludmila Hořká - "Hořký život - hořké jméno". Portrét spisovatelky Ludmily Hořké. Matice Slezská: Opava, 2008. 94 s. ISBN 978-80-86887-09-8.

Poznámka:

Až po sepsání článečku jsem z webu Prajzského BK Kravaře zjistil, že trať měřila o něco méně než 6 km, protože byla operativně přeložena z původní trasy. To trochu "normalizuje" můj čas, který jsem pro sebe jako začátečníka považoval až za moc dobrý. Ovšem Kravařska desítka bude mít opravdu 10 km.