Metoděj Rozehnal - můj padlý praděd z Uhřic

Aktualizace 31.3.2018
Když jsem psal tento článek, ještě mě nenapadlo, že se v roce 2018 budu věnovat postupně všem 28 mužům, jejichž jména jsou vyobrazena na památníku v Uhřicích. Titulek tohoto článku jsem ponechal, i když praděd Metoděj zemřel v nemocnici na infekci. Není to tak, že by padl v boji.


Po příběhu mého praděda Antonína Friedela v přímé mužské rodové linii a představení mých čtyř pradědů, kteří vstoupili do 20. století, mám zde úvodní přehled k příběhu Metoděje Rozehnala. Nemohl jsem jej poznat, stejně tak ani můj táta. Metoděj zahynul ve Velké válce. Byl otcem Františky Rozehnalové, maminky mého táty Zdeňka. Ale postupně...

Rozehnalovi v Uhřicích

V tomto příběhu se dostáváme na Jižní Moravu, do malebné obce Uhřice (okr. Hodonín). Snoubí se zde víno, lesy, nafta, koupání, historie (první zmínka o obci je z roku 1351), zábava, dochovaná kronika... a Rozehnalovi.

Pohled na Uhřice. Zdroj: Wikipedie

Prvním z Rozehnalů, který přišel do Uhřic, byl zřejmě Martin, dítě konce třicetileté války. Oženil se nejprve v Dambořicích v roce 1662 s Annou. Můj praděd Metoděj ovšem pochází z rodové linie, která započala druhým manželstvím Martina s Marinou, se kterou byl vdovec Martin Rozehnal oddán v Uhřicích, roku 1677.

Mužskou linii předků Metoděje Rozehnala najdete na stránce věnované rodu Rozehnalů zde. Pravděpodobně do doby zrušení poddanství v roce 1848 žili Metodějovi předkové v domě č. 19. K tomuto domu je na mapě Stabilního katastru Uhřic, mapovaném v roce  1827, zapsán Metodějův děd Georg (Jiří) Rozehnal. V roce 1833 se v Uhřicích č. 19 narodil i Metodějův otec Jakub. Ovšem Jakubova prvorozená dcera Františka má v roce 1862 zapsáno narození už v Uhřicích č. 27 , stejně jako Metoděj.

Uhřice na mapě tzv. Stabilního katastru. mapováno v r. 1827. Červeně označen dům č. 19, kde žil Metodějův děd, Georg (Jiří) Rozehnal (*kolem 1796 - †1863). Zdroj: Ústřední archiv zeměměřičství a katastru, Praha a MZA Brno.

Detail - Uhřice č.19, Georg Rozehnal (1827). Zdroj: viz. výše.

Metoděj/Method

Method Rozehnal spatřil světlo světa v létě, v pátek 4. července 1879. Rodiče, Jakub Rozehnal a Anežka, z rodu Josefa Hudce, nechali novorozeného syna pokřtít farářem Matyášem Jedličkou o den později, 5. července. Byl zrovna křesťanský svátek bratrů sv. Cyrila a Metoděje, a tak Metoděj dostal jméno po partonovi Moravy. Jedna z pověstí o Uhřicích dokonce praví, že dřívější baziliku, která stála na místě dnešního kostela nad vsí, údajně právě Metoděj (*813, Soluň - †885, Morava), již jako arcibiskup vysvětil. Cyrilometodějská tradice je dosud v Uhřicích silně vžitá, byť z vědeckého hlediska postrádá průkazné, písemně doložené prameny.

Zápis o narození Metoděje Rozehnala 4.7.1879.(dopsán je sňatek s Marií Panáčkovou). Zdroj: MZA Brno, Římskokatolická fara Dambořice, matrika N (1847-1883), sign. 5208, fol. 235.

Rodiče si určitě nelámali hlavu původem jména Metoděj (Method). Jen pro zajímavost - jméno je řeckého původu, odvozené od řeckého methodos (česky "metoda"). Znamená způsob zkoumání, poznávání nebo bádání.

Metoděj Rozehnal byl osmým z deseti dětí Jakuba a Anežky. Všechny děti se u Rozehnalů narodily v rozmezí 20 let, od roku 1862 do roku 1882. Jak už to v těch časech bývalo, ne všichni jeho sourozenci přežili útlý věk. Metodějův otec Jakub byl čtvrtláníkem v Uhřicích a pomocných rukou na rolnickou práci bylo vždy zapotřebí.

Rozehnalům se po generace rodila spousta dětí. Metodějův otec Jakub pocházel z 10 dětí, děd Jiří z 8 dětí a praděd Antonín Rozehnal ze 12 dětí. Příroda a podnebí v Uhřicích prostě Rozehnalům svědčily.

Jak malý Method zkoumal a poznával svět v duchu svého jména jako malý chlapec i jako dospělý mladý muž podrobně nedozvíme. Možná byl trpělivý, snad vybíravý. Každopádně se Metoděj oženil až po přelomu století. Po celé 19. století se jeho předkové (otec a děd) ženili v Uhřicích. Metoděj si však vzal o 7 let mladší dívku Marii (Mariannu) ze sousedních Dambořic. Nevěsta byla dcerou Josefa Panáčka, domkaře z Dambořic a Marianny, z rodu Jakuba Kroupy. Svatba se odehrála dle zvyklosti ve vsi nevěsty, v Dambořicích č. 17, ve středu 29. ledna 1908.

Záznam o svatbě Metoděje Rozehnala a Marie Panáček. Zdroj: MZA Brno, Římskokatolická fara Dambořice, matrika O (1861-1909) sign. 5212, fol. 259.

Podle záznamů z matriky měli Metoděj s Marií 4 dcery. Nejstarší, prvorozenou dcerou byla Marie. Narodila se 2.8.1911 a v roce 1935 se vdala do Slezské Ostravy.

Také Metoděj a jeho žena zažili krutý osud rodičů, kterým umírají v útlém věku jejich děti. Druhá dcerka Anežka, která se narodila koncem září 1911, zemřela 13. října téhož roku. Irena, narozená 2.12.1913, zemřela den před Štědrým dnem. K Methodovi a Marii nakonec štědrý nebyl.

Jejich nejmladší dcerou byla Františka, má babička, kterou jsem nikdy nepoznal. Františka se narodila v Uhřicích 31.3.1916. Jí věnuji některý z dalších příběhů. Narodila se 8 let po svatbě, v průběhu Velké války. Na jaře příštího roku to bude 100 let.

Tragická Velká válka

Rovněž do života Metoděje tragicky zasáhla Velká válka. Stejně jako do života několika Friedelů v Polance, do života Arnošta Červeného z Horní Bečvy, do života Jána Tarčáka, praděda mé manželky a do života statisíců dalších. Němou připomínkou tohoto nešťastného příběhu je památník obětem 1. světové války na návsi před školou v Uhřicích, rodné obci Metoděje Rozehnala.

Co je možné z časových souvislostí usuzovat? Všeobecná povinná vojenská služba byla v Rakousko-Uhersku zavedena v roce 1868 a týkala se veškeré mužské populace ve věku 19-42 let.

Zkusím zrekonstruovat Metodějův průběh vojenské služby. Byl členem domobrany v letech 1898-1900. Prezenční vojenskou službu si odbyl zřejmě v letech 1901-1903 (pokud byl odveden na první pokus). Pak byl do roku 1910 aktivní "záložák". Od roku 1911 do roku 1912 byl příslušníkem zeměbrany. Od roku 1912 se stal členem domobrany (Landsturmu) 1. výzvy. To byl obvyklý mírový průběh branné povinnosti mužů v Rakousko-Uhersku na počátku nového století.

Nešťastného léta roku 1914 se však zadrhávající kolo života Habsburské monarchie v Evropě zadrhlo definitivně.

• 28.6.1914 byl v Sarajevu spáchán atentát na následníka trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este.
• 4.7.1914 oslavil Metoděj Rozehnal 35. narozeniny. 
• 28.7.1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku.
• 31.7 1914 byl vydán rozkaz ke všeobecné mobilizaci v Rakousko-Uhersku. 

Do války byli povoláni všichni příslušníci domobrany, bojeschopní muži  od 19 do 42 let. Metoděj Rozehnal byl zřejmě povolán mezi vycvičenými domobranci 1. výzvy, kam podle serveru Velká válka, spadali muži ročníků 1876-1881, kteří již byli dříve vyřazeni do zálohy. Tomu odpovídá i výše zmíněná rekonstrukce průběhu Metodějovy vojenské služby. Brzy po mobilizaci tito muži, včetně Metodějě vytáhli na bitevního pole.

Mobilizovaní domobranci z Uhřic byli přidělováni např. ke 3. pěšímu pluku, 25. zeměbraneckému pěšímu pluku nebo 25. domobraneckému pěšímu pluku. Je možné, že Metoděj Rozehnal byl mobilizován k 25. domobraneckému pěšímu pluku. Důkazy pro to mi však (zatím) chybí.

S tragickou nadsázkou by se dalo říci, že Metoděj "dostal válku k 35. narozeninám". Naštěstí o necelé dva roky později, dostal radostnější dárek - dceru Františku.

Z data narození Františky (31.3.1916) usuzuji, že Metoděj buď přijel z vojny domů do Uhřic na dovolenku (někdy v polovině roku 1915) nebo byl až kolem poloviny roku 1915 do války odvelen. Druhá alternativa není příliš pravděpodobná. Zda, kolikrát a kdy naposled se Method dostal z bojů na frontě na dovolenou do Uhřic, není jasné. Každopádně jednou nastal den jeho osudového odjezdu z Uhřic, bez návratu zpět.

Aktualizace 18.3.2016 
Z chronologie na webu http://www.drinov.cz/1-svetova-valka/ vyplývá, že praděd pravděpodobně byl odveden v srpnu 1914 (mobilizace první zálohy do 38 let). Další vlna odvodů byla nařízena v lednu 1916. Pokud by toto byl případ Metoděje, fyzický odjezd "na vojnu" by odehrál těsně před narozením dcery Františky, popř. po jejím narození, vezmu-li v úvahu odklad v odvedení právě z důvodu očekávání potomka.

Tajemství válečného hrobu CZE-6201-13881

V Uhřicích před školou je památník obětem 1. světové války. Centrální evidence válečných hrobů jej eviduje jako válečný hrob č. CZE-6201-13881. Jsou na něm jména tří Rozehnalů. Životní příběh nejstaršího z nich, mého praděda Metoděje jste téměř dočetli. Příběhy všech 28 mužů, jejichž jména jsou na památníku vytesána, se odvíjí od tohoto článku, kde najdete všechny odkazy.

Rozehnalovi na památníku obětem 1. světové války v Uhřicích. Zdroj: vlastní foto (2014).

U praděda Metoděje Rozehnala důkaz o jeho smrti nemám, kromě vytesaného †1918 v černém mramoru. Doufám, že to ještě není konec příběhu...

Aktualizace 18.3.2016 - viz. článek Kdo je na fotografii? Získal jsem zápis z matriky úmrtí v Uhřicích, kde je Metoděj Rozehnal uveden. Zemřel ve Vídni 17.března 1918. Pořád doufám, že to není konec příběhu.

Velkou výzvou a příkladem v tomto duchu je příběh Václava Šindeláře, po němž jeho vnuk Václav Červený pátral s úspěchem. Zde si můžete stáhnout bohatou dokumentaci z jeho pátrání, kdy se v počátcích "nebylo o co opřít". 

Na závěr cituji úryvek z článku Oběti první světové války na webu obce Rozhraní (okr. Svitavy):

"...Naši vojáci bojující v rakouské armádě a nejen ti, kteří padli, zůstali v jakémsi vzduchoprázdnu. Nejsou ani hrdinové, ani poražení. I když se skoro v každé vesnici po válce postavil pomník na památku padlým, na většině z nich je napsáno „obětem války“. Nebyli považováni za hrdiny, ale za oběti. Většina českých vojáků v rakouské armádě asi pouze bojovala na nesprávné straně, ať už z donucení, nebo z přesvědčení, nebo prostě proto, že dovršili stanoveného věku, byli odvedeni a ocitli se v nesprávný čas na nesprávném místě..".

Literatura:

• NEDOROST, L. Češi v 1. světové válce. 1. díl - Mým národům. 1. vyd. Praha: Libri, 2006. 239 s. ISBN 80-7277-321-6.

Poděkování

Velice děkuji za ochotu, vstřícnost a rychlost milé paní Lence Chalupové, matrikářce z Obecního úřadu Žarošice. Byla to ona, kdo reagoval na mou prosbu ohledně zjištění údajů o dětech Metoděje a Marie Rozehnalových. Tyto zápisy totiž dle Zákona o matrikách uchovávají místně příslušné matriky úřadů. Pro Uhřice je to právě OÚ Žarošice. Přístup paní Chalupové pomohl zrychlit mou práci na tomto příspěvku a dalších, které se týkají tajemství válečného hrobu v Uhřicích. Díky moc.


Doplňující články k Josefu Rozehnalovi a Štěpánovi Rozehnalovi:

• Tajemství válečného hrobu v Uhřicích (1. díl) - Před 100 lety padl Josef Rozehnal
• Tajemství válečného hrobu v Uhřicích (2. díl) - Nezvěstný Štěpán Rozehnal

V únoru 2018 jsem začal psát sérii "medailonků" k jednotlivým mužům, jejichž jména jsou na památníku v Uhřicích. Kromě tří zmíněných Rozehnalů jich tam e dalších 25 a z toho dva legionáři.

Další výzvy k dokončení příběhu

Abych mohl doufat, chci svou naději přiživit.

1. Bylo by hezké získat další podrobnější informace o průběhu vojenské služby Metoděje Rozehnala, po vzoru výše zmíněného příběhu Václava Šindeláře. Pokusím se o to, ale vzhledem ke skartovaným dokumentům je naděje malá až mizivá.
2. Mohu se také pokusit vyhledat žijící potomky Metodějovy prvorozené dcery Marie (mé neznámé pratety), která se vdala v roce 1935 na Slezské Ostravě za Antonína Hiemera. Byli také kmotry mého táty. Příjmení Hiemer se na Moravě objevuje, mám už i pár dalších podrobností. Aktualizace - zkoušel jsem, ale zatím bez odezvy.

Výskyt příjmení Hiemer (stav 7.5.2015). Zdroj: http://www.kdejsme.cz

Vyšlapaná cesta Vrchpolím a překvapivé zjištění z Olbramic

Když se cesta točí kolem mlýna

Bývalý větrný mlýn na Vrchpolí ve Zbyslavicích, 2006. Zdroj: http://www.povetrnik.cz

Máme u domu "okruh" po němž občas chodíme na procházku s pejsky. 27.8.2015 jsem na něj dokonce poprvé "vyběhl" a pojmenoval jsem si jej míle Vrchpolím. Měří asi 1,57 km (zhruba jednu míli). Slavným se stal při 1. ročníku běhu Olbramicemi 22. srpna 2015. Byl součástí 3,9 km dlouhé trasy, kterou vidíte na mapce. Tento běh vyprovokoval k účasti i mě.

Trať 1. ročníku běhu Olbramicemi. Zdroj: Oficiální plakát akce [cit. 2015-10-06]

Pětiúhledníkový okruh, v jehož "středu" stojí bývalý větrný mlýn, je patrný např. z letecké mapy.

Letecký pohled na Vrchpolí, dole Olbramice. Zdroj: http://mapy.cz

Okruh přiléhá na východě ke katastru obce Olbramice (něm. Wollmersdorf), Vrchpolí s mlýnem však leží v katastru Zbyslavic. Zbyslavice mají mlýn od roku 2001 ve svém znaku. Když už byl mlýn nefunkční, bylo paradoxně potřeba (kvůli větru) demontovat napevno uvázané lopatky mlýna.

Větrný mlýn je i ve znako obce Zbyslavice. Zdroj Wikipedia.

S mapami, které jsou k dispozici na webu Ústředního archivu zeměměřičství a katastru (ÚAZK), jsem seznamoval v článku Jak ve starých mapách (zkusit najít své předky? Na ÚAZK jsou k dispozici i podkladové mapy. Jak na takové mapě vypadá míle Vrchpolím ukazuje další obrázek.

Podkladová mapa Vrchpolí, dole Olbramice. Zdroj: ÚAZK

Podle vrstevnic vidíte, že terén je zde lehce zvlněný, směrem v hornímu vrcholu pětiúhelníku. Větrný mlýn byl postaven na poli optimálně. Často tady fouká vítr.

V horní části "okruhu" je skalní útvar (na podkladová mapě je napsáno Skála). Je to skalní strž, na jejímž dně je malý rybníček. Kousek od stezky se vám shora může naskytnout pohled, jako je na fotografii.

Pohled na rybníček z horní hrany strže (Skála). Zdroj: vlastní foto, září 2015.

Běžec v roce 1836

Okruh na Vrchpolí je vymezen, vyšlapán a vyježděn v průběhu staletí. Těžko si lze představit čeleď, sedláky, domkaře nebo panstvo, běhající v roce 1836 po Vrchpolí kvůli zhubnutí, fyzické kondici nebo proto, že běhání bylo módním trendem.

Když běžím Vrchpolím teď, většina polí kolem zřejmě patří ZD SLEZAN Klimkovice. Jaké to však bylo v roce 1836? Nechal jsem si napovědět mapou ze stabilního katastru.

Míle Vrchpolím z roku 1836 na mapě Stabilního katastru. Zdroj: ÚAZK

Když běžím míli Vrchpolím, startuji u našeho domu, zhruba v místě, kde je levý vrchol vyznačeného pětiúhelníku. Vždy si mohu vybrat zda běžet po nebo proti směru hodinových ručiček. Běžím-li proti směru hodinových ručiček, začínám mírně dolů, po novém dlážděném chodníku, až ke kapličce, která je na mapě ve spodním vrcholu pětiúhelníku. Na začátku trasy se mi naskytne tento pohled s olbramickým kostelem a panorama Beskyd v pozadí.

Nový chodník na Vrchpolí. Zdroj: vlastní foto, září 2015.

V roce 1836 bych běžel na pomezí panského pozemku hraběnky Marie Josefiny Blücher von Wahlstadt (vpravo, kde stojí mj. i náš dům) a pozemku, na němž hospodařili zástupci rozvětvené olbramické rodiny Horzinků (č. 23) nebo Recků (č. 46). Už tehdy pozemky dělila hlavní spojovací silnice mezi Olbramicemi a Zbyslavicemi. Nyní je to okresní silnice č. III/4654.

Odbočka vlevo, u kapličky, mě pak vede po hranici katastru Zbyslavic a Olbramic. Stejně tak tomu bylo i v roce 1836. Po levé ruce bych míjel pozemky Horzinky, Kůrky, Šikoře/Sikory, Recka, Blücherů i olbramického Johanna Ulricha, který byl v té době mlynářem ve zbyslavickém mlýně. "Zkratka" by mě pak zavedla přes pole Tomáška, Kučery, Rozsípala a Starečka. Na Starečkově pozemku byla i strž/skála. 

Kdybych se v této fázi obrátil zpět, naskytl by se mi (podle počasí) výhled na Beskydy. Podél Starečkova pole bych se dostal na vrchol trati a odbočil bych vlevo, zpět. Po pravé ruce bych běžel podél pole Johanna Starého ze Zbyslavic č. 45, zpět k výchozímu bodu. Vlevo bych opět míjel pole všech již zmíněných, dole navíc políčko Johanna Teichmanna. To mi napověděla mapa z roku 1836.

Starečkovi, Kurkovi, Horzinkovi, Teichmanovi, Kučerovi, Tomáškovi... to jsou všechno příjmení, která se ve Zbyslavicích nebo Olbramicích vyskytují dodnes. Stejně jako dodnes fungují "polní cesty", které rámuji míli Vrchpolím. Na galerii fotek, jak taková trať běžce vypadá, když je zatažená ocelová obloha, se můžete podívat na Zoneramě, kliknete-li na tento odkaz.

2015

Protože nežiji v roce 1836, ale v roce 2015 a mám k dispozici chytrý telefon s GPS, vykreslí míli Vrchpolím třeba běžecká aplikace Endomondo. A co pak uvidím? Známý pětiúhelníhový tvar, kolem zbyslavického mlýna. Tak jako při svém prvním tréninkové běhu 27.8.2015.

Záznam z aplikace Endomondo o mém první "běhopochodu" Vrchpolím. Mezitím už jsem čas naštěstí zlepšil.

Okruhů kolem mlýna mám za sebou už mnoho. Za chvíli (6.10.) na další, alespoň dvě míle, vyrážím. Musím se nějak připravit na Starobělské Lurdy 8.11.2015! Takové kratochvíle naší předci neznali. Měli své vlastní starosti a radosti. Po cestách okolo mlýna spíše chodili pěšky nebo jezdili s povozy.

Friedelovi v Olbramicích - překvapení o domkaři Johannu F. z Olbramic č. 48

Když jsem si procházel matriky narození Olbramic z doby mapování pro Stabilní katastr (1836), a snažil se zjistit kde bydlely rodiny, které na Vrchpolí měly pole, našel jsem, že se v Olbramicích přece jen někdo s příjměním Friedel narodil. 22.9.1833 to byl Josef Friedel, můj vzdálený příbuzný. Jeho rodiči byli Johann Friedel z Fonovic a Magdalena, roz. Rypala (Rippel), pár sezdaný v Olbramicích. Psal jsem o nich zde, avšak netušil jsem, že po svatbě nějakou dobu v Olbramicích bydleli. Sourozenci Josefa se už totiž rodili ve Fonovicích.

Zápis narození Josefa Friedela v Olbramicích č. 44, dne 22.9.1833. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 314, sign. BI VIII 2, fol. 99.

Zmíněný Josef Friedel (potomek rodu z Jistebníku), je zřejmě jediným Friedelem, který se v Olbramicích (č.48) narodil. Bylo to v místě, kterému se říká Kamenec, na samém okraji katastru Olbramic. Za potokem Sezinou již začíná katastr obce Lhotka, součást Bílovce.

Označení rodiště Josefa Friedela, rodáka z Olbramic a poloha "míle Vrchpolím". Zdroj: http://mapy.cz, dle mapy Stabilního katastru Olbramic z roku 1836

O koupi domku č. 48 v Olbramicích Johannem Friedelem z Fonovic č. 23 je zápis v Olbramické gruntovní knize. Stalo se tak ještě před Johannovou svatbou s Magdalenou Rypala, 12. listopadu 1831. Smlouva byla podepsaná hraběnkou Marií Larisch-Mönnich dne 20. března 1832, více než měsíc poté, co se Johann Friedel do Olbramic přiženil. Zdá se, že cena byla 40 guldenů. Prot se Josef Friedel narodil "domkaři" Johannu Friedelovi, který v Olbramicích nevlastnil žádné pole.

Záznam o koupi domku od panstva, vypadá v gruntovní knize takto:

Záznam z gruntovní knihy obce Olbramice. Johann Friedel kupuje dům č. 48. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 34, sign. A 3-5, fol. 16.

24. června 1834 byl dům č. 48 prodán za 45 guldenů (konvenčních půltolarových mincí) jistému Ignáci Gollovi z Janovic č. 4.

Friedelovi se přestěhovali zpět do Fonovic č. 23 (Vonsdorf). Najdeme je opět na mapě Stabilního katastru jako součást Václavovic. Sousedy byli Sladký a Dluhoš. Václavovice i Fonovice jsou naní součástí Klimkovic.

Friedel ve Fonovicích 23 (mapováno 1836). Zdroj: Stabilní katastr

Tak vida, z článečku o běhání se nakonec vylouplo "olbramické překvapení". To se v rodopisné práci stává.

Ze zákulisí příjmení - Friedel a jeho varianty

"Jmenuji se Friedel."

Pamatuji se, že už od školy jsem s příjmením Friedel (čti "Frídl") míval "problémy". Málokdo dokázal příjmení správně napsat. Desítky let vždy říkávám:

"Friedel, psáno německy. F-r-i-e-d-e-l." 

A častý výsledek:

• Frýdl
• Frýdel
• Frídel
• Fryedel (!!!)
• Fraidl
• Frídl
• Fryedl (!!!)...

U předků v matrikách se objevuje zapsaná varianta Fridel a Fridl. V Polance se v matrikách vyskytovala také příjmení Riedel a Rydel. V Jistebníku jsem našel dokonce zapsané příjmení Früdel.

(Antrop)onomastika - tajemství našich příjmení

Onomastika je nauka o vlastních jménech. Týkají-li se živých bytostí hovoříme o odvětví antroponomastiky. To jsem do těchto chvil něvěděl. O čem jsem věděl, je kniha prof. Dobravy Moldánové "Naše příjmení" (viz. Odkazy a zdroje). Moldánová (2004) zde píše:

"Dědičná příjmení se u nás vyvíjela postupně z nedědičných příjmí (přízvisek), kterými se rpzlišovali lidé stejného jména v obci nebo jiném kolektivu... Nabývalo významu teprve ve chvíli, kdy označení osobním jménem nestačilo k přesnému odlišení osob."

Naše příjmení vznikala zhruba od 14. do 18. století (šlechta, měšťané, svobodní sedláci). Dědičnost a neměnnost příjmení byla uzákoněna v roce 1780. Tehdy svá příjmení dostali také bezzemci a čeleď. V polovině 19. století u nás došlo k pravopisné reformě a ustálila se dnešní grafická podoba příjmení.

Kolísání kvantity, záměny "i" a "y", uchování spřežkovitého pravopisu (cz - č), podoba znělosti apod. vedou k tomu, že se příjmení, původně totožná, od sebe vzdálila a v moderní době je chápame jako samostatná (s. 25). U příjmení německého původu je to ještě výraznější. Vedle sebe tam totiž často stojí správná podoba, podoba v nářečí a podoba v různém stupni počeštění.

Z hlediska současného pravopisu platí, že příjmení musí být psána tak, jak jsou zachycena v rodných dokladech.

V otcovské linii mohu z matrik přečíst následující zápisy příjmení:

• Andreas Fridel
• Josphus Fridl
• Valentinus Joanes Friedl - nar. 1802 (po uzákonění neměnnosti příjmení)
• Anton Friedel - nar. 1843 (období pravopisné reformy)
• Antonín Friedel
• Alois Friedel
• Zdeněk Friedel
• Libor Friedel

K příjmení Friedel jsem u Moldánové (2004) našel následující stručnou poznámku:

• Friedel, Friedl - viz. Frid

• Frid, Fried - něm. zkr. z OJ Fridrich (fridú = ochrana, jistota, mír, rich = vládce) / u rodin žid. původu ze Šalamoun / něm. zdrob. Frid(e)l (= též miláček, ženich, manžel, zbraň), Frídek (čes. zdrob.), Frýd

Fridrich a variace na příjmení Friedel

Nejpravděpodobnější odvozenina se týká osobního jména Fridrich (ten, kdo přináší ochranu, jistotu nebo mír vládci). Podle Wikipedie se příjmení Friedel, vyvinuté z populárního německého osobního jména Friedrich, poprvé objevilo ve Východním Prusku.

"Důkaz" jsem našel např. ve třetí knize dvanáctisvazkového Dějepisu města Prahy. Napsal ji historik Václav Vladivoj Ritter von Tomek (shodou náhod narozen jako já, 31. května, roku 1818). Na straně 436 je následující zmínka:

"Z bratří jeho žili mnohem déle Fridrich čili Fridl (Fridlinus Johannis) a Meilin, kteříž oba býwali konšely (Fridl r. 1352, Meilin 1348, 1363, 1366), Fridl také roku 1354 zřízencem k ustawení platu písaře, tak jako strýčenec jeho Matěj."

Václav Vladivoj Ritter von Tomek - Dějepis města Prahy (1871), s. 436. Zdroj: Google Books

Výskyt variant příjmení Friedel je možné doložit i na mapách ze serveru KdeJsme. Nejprve příjmení, jehož jsem nositelem - Friedel (213 výskytů). Jeho vyšší hustota v části Moravskoslezského kraje je patrná na první pohled.

Výskyt příjmení Friedel v roce 2014. Zdroj: http://www.kdejsme.cz

Varianta příjmení Frídl (56 výskytů) je na dalším obrázku. Příjmení Fridl bylo zjištěno pouze 9x.

Výskyt příjmení Frídl v roce 2014. Zdroj: http://www.kdejsme.cz

Příjmení Friedl se vyskytovalo v roce 2014 473x a bylo po naší republice rozloženo o něco rovnoměrněji.

Výskyt příjmení Friedl v roce 2014. Zdroj: http://www.kdejsme.cz

Varianta příjmení Fridel, jak je zapsán můj prapředek Andreas se v ČR v roce 2014 vyskytovala pouze 18x, jak ukazuje následující mapka.

Výskyt příjmení Fridel v roce 2014. Zdroj: http://www.kdejsme.cz

S dalšími variacemi si koneckonců na KdeJsme můžete pohrát sami. A samozřejmě se svými příjmeními. Alternativou v jiné grafické podobě je např. http://www.nasejmena.cz.

Friedel a Aškenázové

Druhá teze, týkající se Šalamouna hovoří o příjmení Friedel jako jihoněmecké zdrobnělině variace příjmení Fried. Fried je příjmení z jazyka jidiš ("frid" = mír). Jde výhradně Aškenázovsko-židovské příjmení německého jazyka a německého původu (Friede - židovské Shlomo, "shalom" = mír).

Aškenázové jsou východoevropští židé. Jde o skupinu Židů pocházející převážně z oblastí Německa a z části Francie, kteří po vyhnání ze západu Evropy ve středověku a ranném novověku, žili především ve střední a východní Evropě. Od raného středověku se výraz Aškenázové používá jako označení souboru kulturních, náboženských, jazykových a tradičních znaků židovstva střední a východní Evropy. Aškenázskými Židy byli např. Karl Marx nebo Albert Einstein.

Nikde jsem při svém bádání nenarazil na sebemenší náznak, ani důkaz o tom, že by příjmení mých předků mohlo být odvozeno z této teze.

Aktualizace 1.8.2018 - Žádnou takovou hypotézu nepotvrdily ani analýzy DNA.

Příbuzný, který se chtěl jmenovat Frýdel

U svých příbuzných mám doloženy zápisy z matrik, v nichž jsou poznámky o změně příjmení z Friedl/Friedel na Frýdel. Byla provedena v roce 1945. O změnu požádal starší bratr mého praděda Antonína, Valentin Friedel (*22.9.1869 - †???).

Když se Valentin F. narodil, v matričním zápisu je u otce uvedeno jméno Anton Friedel (můj prapraděd).

O 27 let později, u Valentinovy svatby ve Výškovicích 17.11.1896, je zapsáno příjemní Friedl.

Zápis oddávek Valentina Friedla a Aloisie Staněk, 17.11.1896. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 8745, sign. MO_VI_47, fol. 40.

Střídání příjmení dále pokračuje. Valentin F. měl 3 syny. 

Nejprve se mu, 1,5 měsíce před svatbou, narodil nemanželský Václav. V tomto zápisu narození je Valentinovo příjemní zapsáno Friedel. Václav zemřel 12.4.1899.

Zápis narození Václava, otec Valentin zapsán jako Friedel. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 1912, sign. MO_VI_36, fol. 210.

Další syn Bohumil (Teofil), narozený 22.9.2898, má zápis otce Valentin Friedl. V matrice je už také dopsána poznámka o dodatečné změně příjmení na Frýdel, a to v roce 1945.

Zápis narození Bohumila, otec Valentin zapsán jako Friedl. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 1912, sign. MO_VI_36, fol. 226.

Třetí Valentinův syn, narozený 20.9.1900, byl pokřtěn opět na Václava. I u něj je dopsána v matriční knize poznámka o změně příjmení na Frýdel, tentokrát v roce 1946. Valentin je tu zapsán s příjmením Friedel.

Zápis narození Václava, otec Valentin zapsán jako Friedel. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 1912, sign. MO_VI_36, fol. 245.

Poslední zápis, který mám k dispozici, se týká narození dcera Aloisie dne 15.10.1902 (ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 1912, sign. MO_VI_36, fol. 269). Valentin je v matrice zapsán s příjmením Friedel. není zde žádná dodatečná změna. Nevím však, jaký byl další osud Aloisie. Ten už dokládají tzv. živé matriky.

Kdoví co Valentina F. vedlo ke změně příjmení. Byl v matrikách zapisován jako Friedl a Friedel, takže si s příjmením asi užil dost zmatků. Možná po 2. světové válce nechtěl být nositelem německého příjmení... Po změnových dokumentech na příjmení Frýdel z poválečných let zatím marně pátrám.

Je možné, že právě z této rodové větve je 9 nositelů příjmení Frýdel z Ostravy, Havířova a Karviné (2014).

Výskyt příjmení Frýdel v roce 2014. Zdroj: http://www.kdejsme.cz

Buďte šťastní za své příjmení

O příjmení Tovaryš jsem již psal. Zkoumání vlastního příjmení podněcovaly chyby, s nimiž jsem se setkával, když jsem jako dítě toužil po tom, aby mé příjmení psali ostatní správně. Z dětství si také vybavuji vzpomínku, jak jsme s kamarádem našli v telefonním seznamu jméno a příjmení, které si pamatuji dodnes - Květoslav Lulák. Jako kluci jsme se tomu smáli. Jména a příjmení jsou však součástí naší osobnosti, naší historie a našeho systému. Žádné z nich není k smíchu.

Jaké to asi je, když se někdo jmenuje Šťastný nebo Šťastná a může říct: "Dobrý den, já jsem Šťastný." V ČR je jich docela dost.

Rozložení příjmení Šťastný/Šťastná v České republice, 2014. Zdroj: http://www.kdejsme.cz

Máte s příjemeními také nějaké historky? Znáte nebo si domýšlíte původ svého příjmení? Jaký je váš vztah ke svému jménu a příjmení? Prostor pro komentáře je otevřen.