10. 9. 2015

Ján Tarčák (2. část) ...padl 18.5.1917 v okolí Vrtojby ve Slovinsku

V první části příběhu o manželčině pradědu Jánu Tarčákovi jsem psal o jeho narození ve Vysoké u Oravské Polhory. V pokračování se pokusím zmapovat jeho tragický konec ve Velké válce.


Manifest Františka Josefa I. "Mým národům" z 28.7.1914. Zdroj: Wikisource.


15. honvédský a 71. pěší pluk

Podle ročníku narození Ján Tarčák zřejmě nerukoval ihned po mobilizaci v létě 1914, ale  možná až v následujícím roce. Z dokladů o zranění a úmrtí vyplývá, že byl součástí 71. pěšího pluku.

71. pěší pluk (71 IR) patřil k největším pěším plukům v monarchii. V době vypuknutí 1. světové války byl jeho posádkovým městem Trenčín. Posádku tady měl posádku i 15. honvédský pěší pluk (15 HIR), kam měl být Ján Tarčák dle věku "teoreticky" zařazen.

Kasárna 71 IR v Trenčíně. Zdroj: Klub vojenských veteránů, Trenčín.

Slovo „honvéd“ obecně hovorově označuje příslušníka maďarské armády. Honvéd je zároveň nejnižší hodností v maďarské (uherské) armádě - vojín. „Hon“ znamená vlast/domovinu a „véd“ obranu/obránce. Honvéd znamenal v Uhrách domobrance, příslušníka domobrany. Honvédský pluk byl tedy obdobou rakouského domobraneckého pluku.
 
Mapu bojové cesty 15. honvédského pluku si můžete (v maďarštině) prohlédnout zde. Najdete zde pobyt a boje v Haliči a v roce 1917 na hranici s Rumunskem. Přesun na italskou frontu je datován rokem 1918, kdy již byl Ján Tarčák po smrti.

Blůza vojáka 71. pěšího pluku. Zdroj: Klub vojenských veteránů, Trenčín.

Jak a kdy přesně se dostal Ján Tarčák do sestavy 71. pěšího pluku zůstane zřejmě neobjasněno. V průběhu války, která se z předpokládané rychlé a krátké změnila na dlouhou, krvavou a vlekoucí se, docházelo v pozdějších letech k přeskupování a doplňování, které není dodnes přesně zmapováno. Domnívám se, že k tomu došlo ještě v Haliči. Bojů 15 HIR v Rumunsku se Hančin praděd nezúčastnil.

Každopádně dějiny 71. pěšího pluku jsou zmapovány ku příkladu v brožuře, kterou si lze stáhnout z tohoto odkazu. 71. Pěší pluk byl nasazen do bojů na haličské frontě proti Rusku od samotného počátku, ihned po mobilizaci v roce 1914. V brožuře se dozvíte kdy a kde bojoval a další podrobnosti.

Koncem srpna 1914 bojoval 71. pěší pluk u Polichna, Krašniku, Rudniku a Lublinu. Ztratil v bojích téměř polovinu mužstva a více než polovinu členů velitelského sboru. Proto byl stažen z prvého sledu armády a byl doplněn prvými pochodovými prapory. Na podzim 1914 se pluk zúčastil ústupových bojů za řeku San a během následujícíc zimy těžkých bojů v Karpatech, proti ruské armádě. Koncem ledna 1915 byl pluk opět stažen za frontovou linii k odpočinku a doplnění. Teoreticky to moho být období, kdy do pluku přišel Ján Tarčák.

O přesunu pluku na italskou frontu se brožura zmiňuje následovně:

"4. júna 1916 začali ruské vojská známu Brusilovovu ofenzívu. Počas nej postúpili v priebehu troch mesiacov na celom úseku východného frontu o 80 – 150 km smerom na západ. V súvislosti s ofenzívou sa jednotky 71. pešieho pluku dostali do vyčerpávajúcich ústupových bojov. Napokon museli značne zdecimovanú 14. pešiu divíziu koncom októbra 1916 v priestore Zloczówa (dnes ukr. Zoločev), východne od Ľvova, stiahnuť z prvého sledu 2. armády. Divízia prešla do zálohy 5. armády (veliteľ generál Svetozar Boroević de Bojna). V novembri 1916 bola celá divízia presunutá na taliansky front. 71. peší pluk bol v jej rámci nasadený v priestore Gorice (nem. Görz, tal. Gorizia), konkrétne na rieke Soča pri Vertojbe, na strednom (sočskom) úseku frontu, v operačnej zostave rakúsko-uhorskej 5. armády."

Tento přesun pravděpodobně Ján Tarčák zažil ještě před svým zraněním.

Zde je ilustrační obrázek frontu u Vrtojby v srpnu 1915.

Fronta u Vrtojby, 1915.

Zranění

O tom, že byl Ján Tarčák ve válce nejprve zraněn, vypovídá zápis ze Seznamu ztrát (zkratka "verw." - verwundet) z února 1917.

Informace ze Seznamu ztrát (Verlustliste) č. 529, vydaného 26.2.1917, str. 56. Zdroj: Vojenský historický ústav, prostřednictvím aplikace Kramerius - Národní knihovna ČR. Odkaz zde.
Z poznámek je patrné, že Ján Tarčák byl pěšák-domobranec (LstInfst - Landsturm Infanterist) u 71. pěšího pluku, ve 14. rotě. Kdy a kde ke zranění došlo, zápis neuvádí. Seznamy byly někdy vydávány se značným zpožděním. Podle fóra Velká válka, byl 71. pěší pluk od listopadu 1916 do dubna 1917 součástí 5. armády, která operovala na Sočské frontě. Potvrzuje to i výřez mapy, znázorňující stav k 1.2.1917 (zeleně označeno). A potvrzuje to i výše zmíněný odstavec z brožury o 71. pěším pluku. Je tedy velmi pravděpodobé, že byl zraněn na stejném území, kde v květnu 1917 zahynul. Do bojů se mohl vrátit z polní nemocnice i z "dovolenky na zotavenou" z Oravy. Jsou to pouhé spekulace, žádné další doklady nemám k dispozici. Co se tedy odehrálo v době od zranění Jána Tarčáka do smrti není jasné.

Postavení italské fronty v roce 1917. Zdroj: ÖULK, rok 1917, obr. č. 1


10. bitva na Soči (12.5. - 8.6.1917)

O bitvách na řece Soča/Isonzo píše forum Válka.cz následující:

"Od počátku války, kterou Itálie 23. června 1915 vyhlásila svému spojenci Rakousko-Uhersku, bylo hlavním úkolem italské armády dobýt rakousko-uherské přístavní město Terst. Pod velením maršála Luigiho Conte di Cadorny se o to pokusila v jedenácti bitvách na západoslovinské řece Soča (Isonzo). Navzdory výrazné početní i materiální převaze nad rakousko-uherskou armádou, vedenou polním maršálem Svetozarem Boroevicem de Bojna, tento úkol nesplnila. Ve 12. bitvě převzali iniciativu Rakušané…"

Ján Tarčák padl 18.5.1917 - v době probíhající 10. bitvy na hraniční řece Soče. K bitvě fórum Válka.cz poznamenává:

"K třídenní dělostřelecké přípravě shromáždili Italové přes 2 000 děl – jedno na každých pět metrů fronty. Následující krvavé boje, v nichž chtěli za každou cenu konečně prorazit do Terstu, jim přinesly několik nevýznamných územních zisků a ztrátu 160 000 mužů. Rakouské ztráty činily 75 000."

V brožuře, věnované stručné historii 71. pěšího pluku (ke stažení zde) se o 10. bitvě na Soče píše stručně, ale výstižně:

"...Počas desiatej bitky na Soči (12. 5. – 8. 6. 1917) sa podarilo brániacim sa práporom 71. pešieho pluku odraziť pri Kostanjevici nápor vojsk patriacich 3. armáde. Úspech bol však draho zaplatený  množstvom mŕtvych a ranených..."

71. pěší pluk bojoval v době smrti Jána Tarčáka v sestavě 14. pěší divize. Ověřit polohu jednotek kolem Vrtojby lze s pomocí publikace ÖULK (viz. záložka Odkazy a zdroje) ke dni 5.6.1917 a detailu mapy. Zeleně jsem na detailu označil místo kolem Vrtojby, kde bojovala 14. pěší divize a kde zahynul Ján Tarčák. Na celkovou mapu, porovnávající stav 12.5.1917 a 5.6.1917 se podívejte zde.

Místo bojů u Vrtojby, stav 5.6.1917 Zdroj: ÖULK, díl 6, list č. 7.

Takto vypadala hierarchie jednotek během 10. bitvy na Soče/Isonzo:
  • 5. armáda, gen. Boroevic
    • XVI. sbor (Corps.), gen. Kralicek
      • 14. pěší divize, gen von Szende (7 800 pěšáků - místo působení označeno zeleně na mapě)
        • 27. pěší brigáda, gen. von Schilhawsky
          • 71. pěší pluk - s pěšákem Jánem Tarčákem

Podle nadšenců vojenské historie ze Slovinska (pan Mitja Mončik), bojoval během 10. a 11. bitvy na Soče 71. pěší pluk opravdu v sestavě 14. pěší divize a bránil část kopce Sv. Marka u Gorice (na obrázku nahoře je to těsně nad zelenou horní hranou vymezeného čtverce).

Bukovica

Tono Kutliak mi poskytl sken z matriky padlých 71. pěšího pluku, který je daleko podrobnější než zápis v matrice zemřelých, který má k dispozici paní matrikářka z Rabči.


Sken z knihy padlých 71. pěšího pluku, kde je zapsáno úmrtí Jána Tarčáka. Zdroj: Anton Kutliak.
Podle úmrtní knihy byl Ján Tarčák střelen do hlavy. Pohřben byl 19.5.1917 na plukovním hřbitově severně od Bukovice. Jeho hrob měl číslo 36.

Nyní se dostáváme ke žhavým událostem konce prázdnin 2015. V pondělí 17.8.2015 publikoval Radim Kapavík, předseda sdružení Signum belli 1914, na svém blogu povídání o návštěvě vojenských hřbitovů ve Slovinsku. Mimo jiné píše:

"...Pak jsme si ještě vyšlápli na slavný Škabrijel, kopec strážící ze severní strany přístup do Vipavské doliny, který se rakouským vojákům (mezi nimi i českým) podařilo po celou dobu bojů v oblasti (tedy více než rok) proti četným italským útokům úspěšně uhájit. Z něj jsme sjeli právě do Vipavské doliny a zde s velkými potížemi, ale nakonec úspěšně nalezli (i za pomoci několika místních) vojenský hřbitov Bukovica, na němž jsou podle Jožových výzkumů pohřbeni příslušníci "jeho" trenčínského 71. pěšího pluku..."

"Jožo" je Jozef Krúpa, další fanoušek vojenské hostorie a 71. pěšího pluku z Trenčína, který mi 27.8.2015 (kdy píšu tyto řádky) poslal zprávu z mobilu na cestě do Vrtojby.

Pan Kapavík mi předal několik fotek vojenského hřbitova v Bukovici u Gorice, které pořídil během výše zmíněné návštěvy. Tady je jedna z nich.

Pohled na vojenský hřbitov v Bukovici, 2015. Zdroj: Radim Kapavík, Signum belli 1914.

Bezprostředně po následné návštěvě Slovinska na konci srpna jsem dostal i fotky z podzimu 2014 od pana Jozefa Krúpy. Psal, že hroby nejsou označené a nejsou tam ani jména, a také, že se hřbitov těžko hledá. Zdá se tedy, že i přes uvedené přesné informace z matriky padlých, se nepodaří překlenout propast času a identifikovat přesně konkrétní hrob Jána Tarčáka. Parta kolem Jozefa Krúpy a Tono Kutliaka má snad do Slovinka namířeno příští rok. Možná se k nim přidám.

Pohled na vojenský hřbitov v Bukovici, 2014. Někde by měl byýt pohřben i Ján Tarčák. Zdroj: Jozef Krúpa.

Z několika střípků jsem se pokusil poskládat a doložit cestu Jána Tarčáka a okolnosti jeho smrti ve Velké válce. O narození v hájence "pod Vysokým Grůnikom" po smrt v boji na řece Soča u Vrtojby.

V době míru většina lidí z vesnic těžko poznala více než nejbližší okolí. Ján Tarčák pochodoval Haličí a ve vojenském transportuse dostal na hranice Itálie. O takové cestování určitě on, ani nikdo jiný z vojáků nestál. Navíc to bylo cestování bez návratu. Byl pohřben u Vrtojby, díky nadšencům má se spolubojovníky pamětní desku v Rabči a Slané Vodě. Čest jeho památce.

Jména padlých mužů z Oravské Polhory ve Velké válce. Detail z památníku padlým v Rabči.

Koníček pro sebe, obětavost pro druhé

Odkaz - http://orava.sme.sk/c/7316690/po-sto-rokoch-vnukovia-splnili-sen-svojim-dedom.html.

Díky zájmu, obětavosti a mnoha dnům věnovanému času ze strany lidí, jako jsou Radim Kapavík, Tono Kutliak nebo Jozef Krúpa a další, zůstává historie stará 100 let stále připomínaná. Čím více času uplyne od událostí Velké války, tím je komplikovanější dopátrat se informací od pamětníků. Myslím, že úsilí, které bylo v Rabčí korunováno úspěchem při vysvěcení památníků padlým 27.7.2014 v Rabči a Slané Vodě, je opravdu mimořádné. Lidé z Oravské Polhory, Rabči, Rabčic a Sihelného si mohou připomenout své padlé dědy a pradědy. Tak jako já ve dvou dílech praděda své manželky - Jána Tarčáka.




Žádné komentáře:

Okomentovat

Vážím si komentářů od podepsaných čtenářů. Příspěvky můžete komentovat pod každým z nich. Své názory, náměty a dotazy ke stránkám a jejich obsahu prosím směřujte do rubriky "Vaše názory". Děkuji.

LF