Chlap z Oravy s romatickou duší - rozhovor s Tono Kutliakom (a Pozdrav od Hviezdoslava)

Na počátku byl e-mail

Na Antona Kutliaka mě upozornila paní matrikářka Iskierková z Rabči. Dala mi jeho e-mail v době, kdy jsem zjišťoval podrobnosti k rodokmenu maminky od mé manželky Hanky. Hančin praděd, Ján Tarčák z Oravské Polhory, padl v 1. světové válce. Bylo mi řečeno, že Tono se osudy padlých vojáků zabývá a inicioval vznik památníku v Rabči, vysvěceného v létě 2014.

Tak jsem mu napsal e-mail a spustila se lavina. V tom nejlepším slova smyslu. Spolu s Hankou jsme se s Tonom poprvé potkali ve středu 22.7.2015, u památníku v Rabči. Myslel jsem, že uvidím staršího pána, který čas tráví ponořen v literatuře a archivech. Velký omyl! Je to náš vrstevník, chlapisko. Má romantickou duši a encyklopedické znalosti o mužích, kteří jsou uvedeni na "jeho" památníku.

Hanka a Tono Kutliak před památníkem padlých z Velké války v oravské obci Rabča (22.7.2015).

Tono mi prostě učaroval na první pohled. Původně jsem myslel, že hned při prvním setkání natočím rozhovor, ale byl jsem tak fascinován, že na diktafon vůbec nedošlo. Tak jsme zorganizovali malé interview po mailu. Předtím, než se na blogu objeví příběh Jána Tarčáka.

Tono, velký dík za Tvou ochotu, vstřícnost a za to, co děláš.

Rozhovor s Tonom Kutliakom

1. Tono, čím se vlastně profesně zabýváš?

Pôvodne som vyštudoval Strednú poľnohospodársku školu, odbor "Mechanizácia poľnohospodárstva a lesníctva". Pracoval som v miestnom družstve na rôznych funkciách, od učňa až po hlavného mechanizátora. Od roku 1992 súkromne podnikám vo sfére služieb, vlastním autoservis. Zamestnanie sa mi stalo koníčkom a koníček zamestnaním. Momentálne mám zdravotné problémy, dal som si na rok pauzu. Históriu mám ako vedľajší koníček, "srdcovku"....

2. Z čeho vznikla Tvá myšlenka připomenout prostřednictvím památníku, padlé vojáky z Oravské Polhory a dalších tří sousedních obcí?

Bola to storočnica vypuknutia 1. svetovej vojny. Od svojho otca viem, že vojnový veteráni, medzi ktorých patril aj môj starý otec Jan Kutliak, chceli postaviť pamätník padlým. Mal stat pri notárskom úrade v Rabči. Pre rôzne príčiny sa ich plán nezrealizoval. Pátranie po padlých vojakoch naštartoval náš rodokmeň. Pri mene Jan Genzor/Gonšor, to je môj prastarý otec, som mal dotaz na nášho "kultúrneho" v obci, či nemá zoznam padlých z 1. svetovej vojny. Na moje počudovanie sa zistilo, že nemajú žiadne ucelene zoznamy. Všetky kroniky, a bolo ich dosť - obecná, komposesorátna, školská-obecná, školská-cirkevná a pasienkového hospodárstva - sa po 2. svetovej vojne záhadne stratili. Začínal som "na vode".

3. Kdy jsi prožíval nejkrušnější chvíle z celé fáze přípravy?

Zoznamy sa vyhliadavali ťažko, niečo mala Rabča, niečo Sihelné aj Rabčice, udaje boli nepresné. To bol prvý moment keď som to chcel vzdať. Ale vďaka J. Krupovi som sa dostal do VHA (Vojenský historický archiv). Potom to už bola "brnkačka", aj keď ťažká. Druhý moment nastal pri realizácii. Obec od toho dala ruky preč, bolo to finančno náročné. Rôzne vybavovačky to chceli pochovať, tak sme išli na vlastnú päsť. Milan Labudiak, Jan Herud, Juro Ratica, pan farár z Rabče a M. Zitniak boli za tým, že dielo sa podarilo.

4. Co Tě v průběhu pátrání po osudech vojáků a přípravě uctění jejich památky nejvíce překvapilo?

Najviac ma prekvapila ochota všetkých pracovníkov na úradoch a matrikách. Ked som im povedal čo vlastne mám za lubom, ochotne mi pomáhali. To bolo riadene priamo z nebies, vďaka patri tam.

5. Co ve věci padlých z Velké války v Oravské Polhoře, Rabči, Rabčicích a Sihelném zatím pro Tebe zůstalo nevyplněnou tužbou a přáním?

V cirkevnej kronike Račianskej farnosti sú približné počty padlých v 1. svetovej vojne po jednotlivých obciach: 

• Polhora - 80, máme 42
• Rabčice -72, máme 28
• Rabča a Sihelné - tam je stav o mnoho lepší. 

Pátranie nemáme ukončené, stále na tom intenzívne pracujeme. Túžbou je doplniť zoznamy a následne vydať knihu. Práce máme dosť.

Jména padlých z Oravské Pohory na pamětní desce památníku v Rabči, se jménem Jána Tarčáka. Zdroj: vlastní foto (22.7.2015).

6. Potkali jsme se před několika týdny kvůli Jánu Tarčákovi, místnímu rodákovi z Polhory, který padl v bitvě na Soče u slovinské Vrtojby. V čem je pro Tebe jeho příběh zvláštní?

Ján Tarčák je jedným z mála padlých, ktorý má kompletné údaje o úmrti, hlavne miesto posledného odpočinku. Má vlastný hrob. To bolo pre mňa potešujúce zistenie. Ale mňa zaujal miestom narodenia. To, že dnes vieme skoro všetko o Vysokom, je vlastne jeho zásluha, raz sa bude prepisovať história Hájnikovej ženy... (lyricko-epická báseň Pavola Országha Hviezdoslava)

7. Máš sám nějaké předky na seznamu padlých vojáků ze čtyř oravských obcí?

Jan Genzor je môj prastarý otec od mamy. Traja bratia Brejčákovci sú jeho bratranci. Jan Kutliak bol bratranec môjho starého otca Jana Kutliaka, ako aj Jozef Talaga. Keď sa zastavím pri pamätníku, môj zrak číta slovo "neznámi". Koľko je tam osudov, vždy sa za nich modlím.

8. Zdá se mi, že jsi velký fanoušek a patriot Oravy, co pro Tebe Orava představuje a znamená?

Orava je krásny kraj, taký panenský. A ta príroda! Nečudujem sa  Hviezdoslavovi,  že sa zamiloval a nielen do nej. Je to môj rodný domov, preto ho mám rád a nedám naň dopustiť.

Letecký snímek Oravské Polhory (2015). Zdroj: http://www.oravskapolhora.sk

Pozdrav (úvod Hviezdoslavovy "Hajníkovy ženy")

Abyste věděli, o jak "krásném kraji" Tono hovoří, zde je úvod Hajníkovy ženy, kde Hviezdoslav oslavuje oravský kraj pod Babí horou.

Pozdrav

(P. O. Hviezdoslav: Hajníkova žena)

Pozdravujem vás, lesy, hory,
z tej duše pozdravujem vás!
Čo mrcha svet v nás skvári, zmorí,
zrak jeho urknul, zmámila
lož, ohlušila presila:
vy k žitiu privediete zas,
vy vzkriesite, vy zotavíte,
z jatrivých vyliečite rán,
v opravdu priamom, bratskom cite
otvoriac lono dokorán,
a srdečnosť kde odveká,
kde nikdy nevyspela zrada,
bez dotazu, kto on, čo hľadá,
na lono to, hľa, v objem sladký
ramenom láskyplnej matky
pritúliac verne človeka...
Len okamih tam pobudnutia:
už mŕtvie bôľ, už slabnú putá,
zrak čistí sa, tlak voľneje,
i oživujú nádeje;
len jeden pokyn, zášum lesný,
len jeden horskej riavy skok:
a duša už sa ladí k piesni,
tkne sa jej bičík prečudesný —
a srdce hupká vozvysok;
len jedno orla skolotanie,
len jeden švihot sokola,
prez horu mužné zahvízdanie,
na holiach jeden záblesk vatry:
a nás už chváce povoľa,
duch už sa zažal, už sa jatrí,
plamenným krídlom šibe hor’,
jak v nebo naspäť meteor;
len chvíľka, ako vzdušný vlas
čo preletí nám ponad hlavu —
a už ju máme, myseľ hravú:
zmladenej duše prez dúbravu
tak strie sa, ako dúhy pás...
...Z tej duše pozdravujem vás!

Zdroj: http://zlatyfond.sme.sk/dielo/18/Hviezdoslav_Hajnikova-zena/1

Pavol Országh Hviezdoslav (1849-1921). Zdroj: Wikipedia

Jak ve starých mapách (zkusit) najít své předky?

Aktualizace 21.2.2017 - nový návod k objednání map najdete jako součást článku zde!

K rodokmenu a tvorbě rodinné kroniky neodmyslitelně patří mapy. Pro mnohé jsou fascinující. Dokreslují vizuální představu o místech, "voní" historií a umožňují upřesňovat místa, kde žili naši předci. Jednou z cest takového zkoumání, je využití Indikačních skic a Císařských povinných otisků map stabilního katastru. Na následujících řádcích se pokusím co nejkonkrétněji ukázat, jak s jejich využitím hledat své předky a co můžete získat. 

Od daní k mapám

Císařský předvánoční patent z 23.12.1817 ustanovil vyhotovení nového katastru, který vstoupil do historie pod názvem Stabilní katastr. Kvůli zpřesnění pozemkové daně, která se vyměřovala podle čistého výnosu z půdy, vzniklo v první polovině XIX. století jedinečné mapové dílo, které rodopisci rádi využívají. 

Spolu s podrobným měřením krajiny, byla z každé rozpracované originální mapy odvozena její kopie - Indikační skica. Je to "příruční mapa" v barevném provedení, upravená přímo pro praktické používání v terénu. Byla zpracována podle stejných zásad jako originál. Doplněny byly pro rodopisce důležité údaje:

• jména držitelů pozemků, 
• čísla domů, 
• druhy pěstovaných kultur, 
• vlastností parcel a 
• čísla mezníků na hranici obce. 

Porovnáním indikační skici se skutečností, byl posléze ověřen správný výsledek měření.

Jména držitelů pozemků - údaj, který může badateli v nouzi velice pomoci. Ukáži vám názorně jak jsem postupoval při svém pátrání.

Ukázka vyhledávání (na příkladu Valentina F. z Polanky)

Z matrik jsem měl již zjištěno, že v první polovině 19. století žil můj prapra...děd Valentin Friedel (*14.2.1802 - †13.9.1851) z Polanky. Mým cílem bylo zjistit, kde měl chalupu a pole, a poté identifikovat, kde to bylo na území dnešní Polanky nad Odrou.

Východiskem mi byl rozcestník "Archivní mapy" na webu Ústředního archivu zeměměřičství a katastru. Pokud to zkusíte, najdete zde následující obrazovku ([cit. 2015-08-18] - platí pro všechny obrázky).

Úvodní obrazovka rozcestníku starých map ÚAZK, s rozkliknutou popisovou ikonou Stabilního katastru. Zdroj: web ÚAZK.

Na stránce samozřejmě můžete vyzkoušet mnohé další mapy. Pro účel názorného postupu v dalších krocích, klikněte na obrázek Stabilní katastr. 

Objeví se vám obrazovka, s mapou ČR a nabídkovou roletkou v levém horním rohu. Tak, jak ukazuje další obrázek.

Obrazovka po vstupu do Stabilního katastru, s rozvinutou nabídkou. Zdroj: web ÚAZK.

V nabídce doporučuji vybrat Císařský povinný otisk 1:2880 - název čes. Budete poté moci vyhledat obec podle jejího českého názvu.

Název obce zadáte do nového vyhledávacího pole, které nově uvidíte nahoře na obrazovce. V mém případě to byla Polanka. Ukázky, jak by to mělo vypadat na monitoru, jsou na dalších dvou obrázcích.

Obrzovka, která vás vybízí zapsat česky (CPO čes.) název obce, kterou chcete vyhledat. Zdroj: web ÚAZK.

Po zadání názvu obce vám vyskočí nové okno se jménem obce nebo s nabídkou obcí, pokud jich je více stejného jména. V mém případě to byly obce Dolní Polanka, Horní Polanka a Valašská Polanka. Kliknutím na ikonku lupy můžete nahlédnout, o kterou obec se jedná na mapě. Uvidíte obrys katastru a jména katastrů obcí sousedních (v té době). V mém případě zde byly Horní a Dolní Polanka, protože mapování proběhlo v roce 1836 a obě obce byly v jednu spojeny až v roce 1850.

V novém okně se objeví obec nebo nabídka obcí, které hledáte. Zdroj: web ÚAZK

Klikněte na pole mapa a na monitoru vám vyskočí další okno (už třetí v pořadí). Dole je obrázek, jak vypadá. Mapa Polanky s indikační skicou pochází z roku 1836 a zachycuje tehdejší stav. Valentin Friedel měl v té době 34 let, byl ženatý, měl pět žijících dětí a šesté na cestě (dcera Johanna se narodila 13.12.1836). Byl v nejlepších letech pro vlastní hospodářství.

Obrazovka k výběru indikační skicy (ta nás zajímá) nebo povinného otisku. Zdroj: web ÚAZK

Vepsaná jména, čísla domů a další najdete v indikačních skicách. Proto doporučuji nejprve kliknout na obrázek s nadpisem skica. Mohou se objevit případy, kdy nejsou skici dochovány (např. obec Lužná v okr. Vsetín). Pak zde najdete pouze přehled (klad listů) a otisky.

Jak to vypadá po rozkliknutí skici, vidíte na dalším obrázku. Stránka s mapou umožňuje využít funkci zoomu (přiblížení) díky tlačítkům (+) a (-), a také posunování se po mapě (tlačítky nebo myší).

Nyní nastává čas hledání v kladech listů. U pozemků vidíte vepsaná jména vlastníků, spolu s popisným číslem jejich domu. Můj předek Valentin Friedel měl kus pozemku také u řeky Odry, v místě, kterému se dodnes říká "Honcula". Na obrázku je jeho pole zvýrazněno červeně. U jména je také napsáno, že patří k popisnému č. 2 v Dolní Polance.

Ukázka detailu přiblížené mapy. Mapy a listy si můžete v elektronické verzi objednat. Na onrázku je část Honcula v tehdejší Dolní Polance. Zdroj: web ÚAZK.

Postupným prohledáváním můžete najít další obhospodařovaná pole, pozemky sourozenců či příbuzných vašich předků, panská pole a lesy (podle jmen vlastníků panství) apod. Já jsem hledal dům č. 2, v němž v Polance žil Valentin s rodinou. Našel jsem jej, jak vidíte na dalším obrázku, kde je toto místo orámováno červeně. Pod orámovaným místem se ještě táhl dlouhý pás pozemků, až k hranicím jistebnického katastru.

Polanka č. 2, zde bydlel (a v roce 1851 zemřel) můj praprapraděd Valentin Friedel s manželkou Mariannou, roz. Pavlík. Zdroj: web ÚAZK.

To je závěr, pokud jde o hledání a nalezení jména, umístění pozemku a chalupy v indikační skice a pak na staré mapě. Přesně to, co jsem chtěl vědět a upřesnit si.

Výsledek

Nyní lze jít ještě dále. ÚAZK nedávno nabídl v "rozcestníku" zjednodušený výběr archiválií. Je to zcela levé okénkové tlačítko v horní řadě, které vidíte na prvním obrázku v tomto příspěvku nebo po kliknutí zde [cit. 2015-08-18]. Archiv začal spojovat mapy stabilního katastru do jednoho celku! Mám to štěstí, že území Polanky už je zde zahrnuto. Aktuální pokrytí území ČR spojeným stabilním katastrem k datu publikování tohoto článku, vidíte na obrázku (je třeba mít zaškrtnuto "Stabilní katastr spojený").

Stav spojování map stabilního katastru k 18.8.2015. Zdroj: web ÚAZK.

V mapě spojeného katastru uvidíte celou "situaci" a lze ji lépe porovnat se současným stavem. Zde je obrázek katastru Polanky, s vyznačením (zeleně) Honculy a místem, kde stál dům Valentina Friedela.

Spojený stabilní katastr Polanky s označením pole Honculy a Polanky č. 2. Zdroj: web ÚAZK.

No a na posledním obrázku je mapa současné Polanky s vyznačeních (zeleně) stejných míst, spojených s mým předkem Valentinem F. Železniční trať přes rybník, po níž jezdí Pendolino, v roce 1836 ještě neexistovala. 😊

Současná mapa Polanky s vyznačenými místy, spojenými s životem mého předka Valentina Friedela. Zdroj: www.mapy.cz.

U starších map vojenského mapování existuje i možnost vidět situaci on-line na překrývaných mapách současnosti (např. Google) a stavu z 18. století, ale to už je o něčem jiném.

Závěr

Mnohokrát jsem takto ověřoval místa života mých předků, kteří žili v první polovině 19. století. Je to jedna z možných cest, jak získat dodatečné informace - o pasekách, které obhospodařovali pasekáři na Valašsku, lánech obilí na Jižní Moravě apod. 

Svým způsobem může být takové hledání také východiskem další práce. Najdete jména lidí a čísla popisná stavení, kde žili, a pak se můžete hledat zpětně v matrikách. Starší mapy a tzv. vojenská mapování poskytují informaci o charakteru území, orientačním rozmístění stavení, ale už ne o jménech. V tom jsou indikační skici jedinečné. Není tedy divu, že mezi badatelskou veřejností je o ně neobyčejný zájem.

Doufám, že vám malý názorný návod jednoho postupu hledání pomůže při vlastním pátrání po tom, kde žili vaší předci a na čem hospodařili. Nové spojování stabilního katastru tuto práci posouvá směrem ke snadnějšímu uživatelskému přístupu.

Malé příběhy pod pokličkou statistiky rodokmenu

K narozeninám jsem si na jaře předplatil roční členství Premium v My Heritage. Na webu tak mohu mít celý rodokmen i s různými větvemi předků a příbuzných. Díky sdílení ve službě MyHeritage SmartMatch jsem poznal, že některé příbuzenské větve vedou do Polska, Německa či USA. V rodokmenu jsou také statistiky. Podělím se o ně s vámi v dnešním článku. Statistika je totiž postupem, jak rozvíjet lidské znalosti s využitím empirických dat. V rodokmenu je empirických dat celá řada. Spolu se spoustou příběhů

Linie přímých předků jsou snad v pořádku, vedlejší linie předků a spřízněných příbuzných mohou být (u některých osob) ještě zatíženy nějakou chybou nebo zmatkem.

Vyvážený rodokmen

Ke dni zveřejnění tohoto příspěvku má můj širší rodokmen 2 704 osob (aktuální počet osob lze sledovat v záložce Odkazy a zdroje). Z tohoto počtu předků a příbuzných je

• 53% mužů - nejčastěji zastoupené jméno - Jan/Johann/Joannes
• 47% žen - nejčastěji zastoupené jméno - Anna a Marianna/Marina

Stránka rodinných statistik na webu MyHeritage. Zdroj: MH - Můj genealogický web (stav dne 14.8.2015)

S ženami je to (v rodopisné práci) komplikovanější. Matriky v ranných fázích uváděly u narození dítěte jméno i příjmení otce, ovšem pouze jméno matky. Když pak například dohledávám svatbu rodičů dítěte, přichází dvojí komplikace. 

• Svatby se obvykle zapisovaly na farnosti nevěsty. Proto přespolní sňatek (zejména, když nejde o sdružené matriky několika sousedních obcí), vede často v první fázi do neznáma. Potřebujete další podpůrnou stopu. V mnoha případech jsem na takové situaci uvízl. Posledním případem, který jsem řešil, byli předci ze Zábřehu nad Odrou. Všechny tři dcery jistého Jana Marka (praděd v 6. generaci) začaly rodit děti jako svobodné matky. U jedné jsem našel svatbu až poté, co porodila čtyři děli. V zápisu v matrice sezdaných stojí, že si vzala vysloužilého vojáka, který byl jako invalida vyřazen z armády. Druhá dcera (moje prapra...babička) se vdala, když už dříve porodila tři děti (žádné bohužel nepřežilo). Tuto svatbu a místo narození jejího ženicha Jana Křístka (mého prapra...děda), nemohu dohledat. Možná byl také voják.  Pokud něco vyřeším, zapisuji to do sekce Aktuality a dřívějšího článku o místech předků, kde se pak objeví nové místo nebo příjmení.

• Když má rozvětvená rodina jednoho příjmení třeba bratrance stejných křestních jmen (např. v Dambořicích 2x Martin Karník kolem roku 1750), v podobném věku, a ti se v krátkém časovém rozestupu obě ožení s nějakou Annou, Mariannou, Terezou či jinou nevěstu stejného jména (byť různých příjmení), hůře se přiřazuje správný pár ke správnému dítěti. Pak z toho mohou vyplývat rodopisné omyly. Od určité doby lze rozlišovat podle čísel stavení. Takových míst, kde je několik variant řešení, mám v poznámkách k řešení rovněž několik.

Z 2 704 osob v rodokmenu je (pouze) 790 s datem narození i úmrtí. Přiznám se, že mimo přímé předky, mě zjišťování dat úmrtí moc nebaví. Občas je to nutné, např. když zjistím, že se stejnému muži narodilo dítě s jinou matkou a potřebuji potvrdit, zda a kdy ovdověl (a kdy se opět oženil). Někdy se narodil rodičům í potomek a byl pokřtěn jménem, které už rodiče dali svému dítěti dříve. Myslím, že jen velmi výjimečně žily v rodině současně dvě děti stejného jména. Obvyklejší je, že starší dítě zemřelo a rodiče zvolili pro mladšího potomka stejné jméno. K uctění památky či z touhy po předání "rodového" jména. Někdy takový "příběh" vypadá jako prokletí. Posuďte sami.

Touha jménem František

Můj prapraděd Antonín Friedel (*1843 - †1875) z Polanky, měl za manželku Annu, roz. Dluhošovou (*1847 - †1908). V roce 1875 se jim narodil syn František. Antonín F. se narození syna nedočkal. František se narodil měsíc po smrti svého otce. Sám zemřel o 11 měsíců později. Vdova Anna (se dvěma malými chlapci) se v roce 1882 znovu provdala - za vdovce Františka Poláška (*1848 - †1920) z Výškovic.

Než se František Polášek vdovcem stal, žil s manželkou Františkou, roz. Ličkovou (*1848 - †1880). Postupně paní Františka povila 7 dětí, mezi nimi i dva Františky. Oba však zemřeli krátce po svém narození. Jeden po měsíci (roku 1873), druhý po týdnu (roku 1877).

Když se vdovec František Polášek v roce 1882 oženil s vdovou Annou Friedelovou, roz. Dluhošovou, jistě toužili po společných dětech. První (dle mých záznamů i jediné) se jim narodilo 12.3.1885. Byl to syn, a tak mu dali "nešťastné" jméno František. Bohužel, syn František zemřel 16.10.1885. Měl 7 měsíců. 

I takové bývají zapeklité příběhy předků, jejich dětí a zoufalé touhy dát synovi vytoužené jméno a sobě naději, že dítě přežije.

Věk v rodokmenu

Z celkem 790 osob, u nichž mám datum narození i úmrtí, se nejvyššího věku dožila příbuzná Vlastimila Marie Kubzová, roz. Friedelová. Zemřela v 93 letech (*1913 - †2007). 

U mužů s doloženými daty, se nejvíce let (90) dožil můj prastrýc z Horní Bečvy, Julius Tovaryš (*1896 - †1986). Byl mladším bratrem Josefa Tovaryše, otce mého dědy Jindřicha.

______________________________

Malé zastavení u Julia

Před uctěním památky padlého Arnošta Červeného, jsem byl 1.7.2015 s mámou u opraveného hrobu Julia a Františky Tovaryšových.

Hrob Julia Tovaryše a jeho manželky Františky, Horní Bečva, 1.7.2015

 
Prastrýce Julia si z dětských let ještě pamatuji. K němu na chalupu na Lopůnku jsme jezdili, dokud ještě žil on i jeho žena Františka. Miloval jsem ten nádherný jehličnatý les kolem, s jemnou "bečvanskou travičkou". Děda Jinřich tam děti škádlil tím, že na jabloň přivazoval hrušky nebo bonbóny v celofánu.

Chalupa na Lopůnce v Horní Bečvě. Zde žil prastrýc Julius Tovaryš. Fotku jsem udělal 10.6.2012, když jsem tam byl s rodinou na deštivém výletu k Martiňáku.

Dole je sken fotky z Lopůnky. Julius je vpravo v košili. Nad ním stojí jeho syn Vladislav (ten se shodou okolností později stal manželem babiččiny sestry Marty). Vlevo je Juliova dcera Marie (říkalo se jí Máňa) a vedle ní Juliova tmavovlasá dcera Bohumila (té se říkalo Bohuška). Děti jsou od Máni nebo od Bohušky. Všichni jsou okolo lavice před stodolou, jejíž střechu z boku vidíte na horním obrázku. Chalupa má okno ve štítu.

Rodinné foro z Lopůňky, nedatováno. Zdroj: rodinný archiv.

_____________________________

Průměrná délka života (790) osob v rodokmenu je u mužů 31 let, u žen 30 let. Nízký věk je dán jednak tehdy obvyklou, vysokou dětskou úmrtností, a také tím, že úmrtí, zapsaná v tzv. "živých" matrikách (cca. po roce 1910-1920) nejsou ještě v digitalizované podobě dostupná. Datum úmrtí se těžko zjišťuje "od stolu" u osob narozených kolem roku 1850 a později. Nahlédnout do "živé" matriky mohu jen u přímých předků, což jsem udělal. Chybí mi jen úmrtí Aloise Krejčíčka, mého prapraděda, narozeného ve Staré Bělé, který žil s manželkou v Krmelíně. Mám čerstvě ověřeno, že v Krmelíně nezemřel. Jeho manželka Anna, zemřela v roce 1916 v nemocnici v Ostravě. Snad tedy stopa tedy vede do Ostravy.

Do průměrného věku nelze započítat osoby, u nichž mám zapsán pouze rok narození. Takových je celkem 1 769. Obvykle je to odpočtem věku, zapsaného při úmrtí (není to spolehlivý údaj) nebo odpočtem zapsaného věku při svatbě. Se známým přesným datem narození nebo křtu (nejen rok, ale i měsíc a den) je těchto osob už "jen" 1 537. Co lze ze těchto statistik zjistit? Nejčastěji se předkové a příbuzní v rodokmenu rodili v lednu a pak v březnu. Nejméně se rodili paradoxně v květnu, kdy jsem se narodil já. I když jen o fous. Stačily 3 hodiny navíc a byl bych přišel na tento svět na Den dětí.

Svatby a manželství

Ještě zbývá se podívat na svatby a sezdané páry. Zde splňuje podmínky 1 715 osob z mého rodokmenu. Nejvícekrát byli ženatí muži nebo vdané ženy z rodokmenu 3x.  Třikráte se ženil např. můj nejstarší prapředek v otcovské linii, panský hajný Ondřej (Andeas) Friedel (*1735 - †1797). Jeho "příběh" připravuji na 17.11.2015.

Osob, jejichž věk byl při svatbě znám, mám v rodokmenu 752. U nich pak lze vyvodit, že muži se ženili průměrně ve věku 28,1 let. Ženy se vdávaly v průměrném věku 24,4 let. Mí rodiče jsou z tohoto hlediska pod průměrem, protože oba byli sezdáni mladší.

Nejkratším manželstvím v mém rodokmenu je manželství Engelberta Gerlicha, vzdáleného příbuzného z Lagnova, který si 15.2.1848 vzal Terezii Friedelovou z Polanky, dceru mého praprapraděda Valentina Friedela. Na neštěstí Terezie zemřela 24. 3.1848, měsíc a pár dnů po svatbě. Byla jednou z těch, kteří se už nedočkali zrušení poddanství v roce 1848.

Vdovec Engelbert Gerlich, jehož první, kratičké manželství zůstalo bezdětné, se znovu oženil 13.2.1849 s Annou Plankovou z Lagnova.

U 371 manželství je znám věkový rozdíl mezi ženichem a nevěstou. Jeho průměr v mém širším rodokmenu je 5,4 let. Největší věkový rozdíl při svatbě, byl mezi Janem Dluhošem a Apolénou Lucií, roz. Mazurovou. Na závěr tady mám jejich malý příběh.

Tito mí přímí předci se brali 26.3.1811. Dvakrát ovdovělý ženich Jan Dluhoš, vstupoval do třetího manželství v 62 letech. Nevěstou mu byla 27 letá Apoléna, narozená roku 1783 v Klimkovicích, řadovému vojákovi Václavu Mazurovi. Svědky u sezdání manželů byli Josef Friedel a Josef Hurník. Tady je důkaz.

Zápis svatby Johanna Dluhosche a Apollonie Mazur, 26.3.1811. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 339, sign. Bi X 4, folio 38.

I přes vyšší věk ženicha (po jeho dětech z prvních dvou manželství jsem nepátral), měl spolu tento manželský pár ještě 3 syny. Prostřední syn, Valentin Dluhoš (*1814 - †1856), byl otcem Anny, manželky mého prapraděda Antonína, o nichž a dětech - Františcích, je minipříběh o několik odstavců výše.

Statistika a genealogie umí vykreslit kouzelné příběhy a "náhody". Smutné i veselé, protože takový byl život našich předků. Třeba se potkáme u dalších příběhů. Pro tuto chvíli bylo statistiky dost.

Okurková sezóna? - S rodem hrabat Mönnichů určitě ne!

Aktualizováno/doplněno 23.1.2020 (pod článkem)

Prázdniny a vedra jsou v plném proudu. Každý den není genealogicky výroční. Nějaká výroční "lákadla" mám. I rekapitulaci, jak se zkusit ubránit "mrtvému bodu".

Několik dat pro psaní po prázdninách

Ve svém "edičním plánu" mám několik výročních dnů, ke kterým chci publikovat nový příspěvek. Tady je pár z nich:

• 2.9.2015 - Je to den narození Jána Tarčáka, praděda mé manželky Hanky. Narodil se v roce 1877, byl z Oravské Polhory (konkrétně "zapomenutá" část Vysoké) a padl v roce 1917 ve Velké válce, během bitvy na řece Soča/Isonzo. Návštěvu Oravské Polhory, kterou jsem avizoval v sekci Aktuality, máme s manželkou za sebou. Setkali jsme se i Antonem Kutliakem, iniciátorem a duší vzniku památníku padlým z 1. světové války. Byl odhalen v roce 2014 u příležitosti 100 let od vypuknutí Velké války v Rabči a jsou na něm padlí ze čtyř oravských sousedních obcí - Rabči, Oravské Polhory, Sihelného a Rabčic. První fotky už jsem sdílel na Facebooku 25.7.2015.

• 7.9.2015 - Dne 7.9.1848 bylo v českých zemích vyhlášeno zrušení poddanství. Kteří z předků se ho dočkali? Kdo se narodil už jako "svobodný"? Proces, který následoval, byl takovou "privatizací". Zákon, který završil likvidaci feudálního systému, předložil říšskému sněmu tehdy teprve 24-letý poslanec Hans Kudlich, rodák ze slezské obce Úvalno. Dnes stojí v Úvalnu Kudlichova rozhledna, takže příspěvek bude spojen i s výletem.

• 11.11.2015 - Den válečných veteránů (odkaz aktualizován 17.11.2015), připomínající konec 1. světové války. V rodokmenu mi zůstává pár padlých, o jejichž konci nemám dosud žádné informace. Mezi nimi i můj praděd Metoděj Rozehnal (odkaz aktualizován 17.11.2015). Připomenout si tento den a uctít památku padlých, u nichž mi není známo kdy a kde ve Velké válce zahynuli, mi přijde jako smysluplné.

Vlčí mák - symbol Dne válečných veteránů 11.11.

• 17.11.2015 - Pro mě významný vzpomínkový den. Ve čtvrtek 17.11.1735 (odkaz aktualizován 17.11.2015), před 280 lety, byl pokřtěn můj dosud nejstarší přímý předek v otcovské linii, u něhož mám doloženo nějaké datum a místo - Andreas/Ondřej Friedel. Zíroveň první, který se narodil v Polance. Panský hajný, kterému se ve třech manželstvích narodilo 13 dětí - příběh, starý více než čtvrt století.

Byl bych rád, kdyby to Ondřejem F. neskončilo. V mnoha liniích předků jsem se dostal dále do minulosti, než do roku 1735. Může se to ještě změnit v případě hlavní otcovské linie?

Mönnichové (a Friedelovi)

Hypotézy o příchodu mých přímých předků v otcovské linii jsem už několikrát naznačil. Naposled v článku Sbohem, Jistebníku. Pokusím se (i pro sebe) shrnout a zrekapitulovat fakta.

• Pozemkové knihy pro Polanku z roku 1697 neuvádějí žádného Friedela, který by byl poddaným na selském gruntu, ani mezi chalupníky a zahradníky. Věřím citovanému článku, ale díval jsem se i v Zemském archivu v Opavě.

Svobodníci, poddaní, chalupníci a zahradníci v Polannce v roce 1697. Zdroj: Stibor, J. (1997): Pohnuté osudy Jana Kryštofa Vaneckého (1600-1674) na Horní Polance u Moravské Ostravy. In: Ostrava - příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. 1. vyd. Šenov: Tilia, 1997. 486 s. ISBN 80-86101-02-9.

• V polaneckých matrikách se první Friedelovi objevují až po roce 1730. Jsou celkem tři, se svými manželkami - Tomáš Friedel (a Markéta), Valentin Friedel (a Mariana) a Matěj/Mathias Friedel (a Anna).
• S Tomášem, o němž mi není známo odkud do Polanky přišel, je spojen první zápis narození někoho s příjmením Friedel v Polance (Juliana, *1731) i první zápis o úmrtí někoho s příjmením Friedel v Polance (Adam, †1730). 
• Valentin byl prvním Friedelem, který se v Polance prokazatelně oženil (v roce 1738, s Mariannou, dcerou Jana Naiverta - v dobovém zápisu příjmení). Není mi dosud jasné, kde a kdy se narodil. Z matrik však lze vyčíst, že byl frumentarius polanensis, obroční písař v Polance. Měl tedy zřejmě na starosti polní hospodářství v Polance a k ruce poklasného, který obstarával prodej obilí.
• Matěj (Mathias), můj přímý předek byl, jak vyplynulo v závěru článku o Jistebníku, panský kočí. Nemám žádný důkaz, odkud a kdy do Polanky přišel. S jeho osobou jsou však spojena následující fakta:
• Kmotrem jeho prvorozeného syna Mathiase Gottfrieda F. byl "ctěný Gottfried de Mönnich". Během let se stal zedníkem (murarius) v Polance.

Kmotrem Mathiase Gottfrieda (Matěje Bohumíra) F. byl Gottfried z Mönnichu a Anna Herula z "Coshumburgu(?)". Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 278, sign. Bi VI 2, folio 100.

• Kmotrem jeho druhorozeného syna Ondřeje (mého přímého předka) byl "ctěný Jan Václav de Mönnich". Ondřej se během let stal panským hajným (venator polanensis) ve službách Mönnichů. 

Kmotrem Andrease (Ondřeje) F. byl Jan Václav z Mönnichu a Josefa Těšínská z Polanky. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 278, sign. Bi VI 2, folio 110.

Tato fakta naznačují, že Friedelovi mohli přijít do Polanky "najednou". Nedokazují, zda byli Tomáš, Valentin a Matěj bratry či jinak spřízněni. U Valentina a Matěje poukazují na službu pro pány, což je u Matěje potvrzeno i zápisem servus dominus. Je zřejmé, že šlo o pány z Mönnichu. Tady vyvstává úkol - pátrání po osudech tohoto rodu, který u nás ve větší známost vešel sňatkem Tekly, nemanželské dcery Jana Václava z Mönnichu, s hrabětem Janem Josefem Antonínem Larischem. Vzniklo tak nové rodové jméno podnikavých Larisch-Mönnichů.

Historik Jiří Tichánek v diskusním příspěvku z 12.11.2007, týkajícího se chátrání zámku v Polance poznamenává, že "v 18. a na začátku 19. století patřila horní část Polanky Mönnichům a Blücherům." Na přelomu 17. a 18. století je statek Horní Polanka v držení Rosiny Heleny Želecké z Počenic. Tichánek píše, že "Roku 1703 Želecká umírá a statek zanechává svým dětem, Janovi Václavovi, Marii Josefě a Marii Kláře Heleně Želeckým z Počenic."

Z dětí statek fakticky přebrala Marie Klára Helena Želecká z Počenic. K zápisu (intabulaci) došlo v roce 1719. Jak dále Tichánek píše, Marie Klára Helena Žalecká z Počenic se "provdala do rodiny hrabat Mönnichů, když si vzala roku 1709 Gottfrieda Alexandra z Mönnichu (*1679 - †23.2.1735)".

Hodně staré knihy 

Bibliografický soupis ke knihám najdete pod nadpisem "Rod svobodných pánů z Mönnichu" v záložce Odkazy a zdroje.

Díky digitalizaci starých tisků na službě Google Books, je možné alespoň částečně nahlédnout pod pokličku rodu, který prý jistý Bucelino (zřejmě Gabriel Bucelin) řadí ke starým rodům v Durynsku (Thüringen). Popisuje dokonce jejich erb. Není (mi) zcela zřejmé, zda jde o týž, jak se objevuje u rodu Mönichů dole na obrázcích.

Erb rodu hrabat z Mönnichu. Zdroj: http://www.findgrave.com, stránky Carlotte Sora Marie Lugmayr-Frantz.

Erb rodu hrabat z Mönnichu. Zdroj: Dějiny prastarého rodu Larischů ze Lhoty. ZA Opava, on-line zde.

Na obrázku vidíte strany 376-377 z knihy Der Sleschische Adele (Slezská šlechta), kde je ve druhém díle zmínka o rodu Mönnichů. Kniha, vydaná v roce 1728, byla zřejmě základem pro informace v dalších dvou, níže uvedených digitalizovaných starých knihách.

Der Sleschische Adele, heslo "svobodní páni z Mönnichu". Zdroj: Google Books.

V ní se píše o pánu z Mönnichu jako o "Ober-fiscalat in Herzogthum Nieder Schlesien". Znamená to asi něco ve smyslu "vrchní pokladník/správce rozpočtu v Dolním Slezsku". Líčení funkcí a úřadů zatím ponechávám stranou.

Vzhledem k čitelnosti textu a staré němčině půjde o "překladatelský oříšek". Také proto, že se objevují německá místní jména, např.:

• Gross Mohnau - nyní Maniów Wielki, asi 30 km jihovýchodně od Wroclawi
• Klein Bresen
• Gross Bresen
• Sebotschütz - zřejmě u Wroclawi (Bresslau)
• Jaschwitz - zřejmě u Wroclawi (Bresslau) - Jaśkowice(?)
• Roppitz - Ropice
• Waldau...

Podobnou zmínku o rodu Mönnichů lze najít ve 3. díle Allgemeines Historisches Lexicon (Obecný historický lexikon) z roku 1731.

Allgemeines Historisches Lexicon, str. 333. Zdroj: Google Books.

V podstatě stejná je pak také zmínka o rodu Mönnichů v Grosses Vollständiges Universal Lexicon (Velký kompletní univerzální lexikon) z roku 1739.

Grosses Vollständiges Universal Lexicon, str. 171. Zdroj: Google Books

Trochu zmatek

Bohužel informace ze zde uvedených knih, poznámky paní Charlotty na webu Find a Grave a informace pana Jiřího Tichánka, spolu ne vždy korespondují. Když odmyslím funkce a postavení zmiňovaných Mönnichů ve Slezsku za vlády Karla VI, zůstávají nejdůležitějšími informacemi (a "záhadami") tyto:

• S Marií Klárou Helenou Želeckou se v Polance oženil Gottfried Alexandr z Mönnichu. Tímto sňatkem získal Horní Polanku, Jistebník a "Polanecký dům" v Opavě. Tento Gottfried teoreticky mohl být kmotrem Mathiase Gottfrieda F., narozeného v roce 1734. 
• Gottfried Alexandr z Mönnichu byl "aus Jaschwitz und Sebotschütz in Bresslauischen", tedy asi vlastnil zmíněné obce v okolí Wroclawi. Podle zápisu z martiční knihy zemřel 23.2.1735 v Polance. O obci Jaschwitz se zde píše jako o obci Jeschkowitze.

Zápis o smrti a pohřbu Gottfrieda z Mönnichu, 23.2.1735. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 278, sign. Bi VI 2, folio 252.

• Tichánek poznamenává, že Gottfried Alexander měl s Marií Helenou Klárou Želeckou 5 dětí a uvádí i roky narození. Ještě jsem nestudoval jím uvedené zdroje a teprve sháním na historika a bývalého starostu Kopřivnice kontakt.
• Gottfried Emanuel (*1712)
• Alexandr Kašpar (*1718)
• Josef František (*???)
• Anna (*1720)
• Jan Václav - zde je evidentní překlep v Tichánkově textu, kde je uvedeno "Jana Václava, narozeného roku 1687". Jan Václav z Mönnichu zemřel v Polance 19.7.1787 a to ve věku 65 let. Narodil se tedy kolem roku 1722.

Zápis o úmrtí Jana Václava z Mönnichu, 19.7.1787. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 279, sign. Bi VI 3, folio 298.

• Z výčtu dětí vyplývá, že kmotrem Mathiase Gottfrieda F. (*1734) mohl být Gottfried Emanuel z Mönnichu. Je to pravděpodobnější varianta, než kmotrovství jeho otce, Gottfrieda Alexandra,
• Že kmotrem Andrease/Ondřeje Friedela je Jan Václav z Mönnichu je evidentní. Jan Václav z Mönnichu dokonce myslel na kmotřencova syna Josefa a odkázal mu ve své závěti 25 guldenů.

Rozpletení tohoto klubka událostí může vést k místu, kde se narodil a snad i oženil panský kočí Mathias Friedel a možná i jeho příbuzný, obroční písař Valentin Friedel (vedl agendu obilního hospodářství). Jak z udělání nelze v matrikách pro Polanku dohledat ani Mathiasovu smrt a není se o co opřít. Měl typické stěhovavé povolání. Odhadnout se dá narození asi těsně před rokem 1700.

Suma sumárum

Možná si vše romantizuji. Friedel není úplně výjimečné příjmení. Matriky z přelomu 17. a 18. století v Jistebníku, Velkých Albrechticích, Bílovci, Albrechtičkách či Manské a Dědičné Sedlnici jsou toho důkazem. Ale na žádnou smysluplnou stopu Mathiase Friedela mě nepřivedly. A tedy nepotvrzují další možnou hypotézu - že Friedelovi před příchodem do Polanky sloužili rodu Želeckých z Počenic. (Aktualizace pod článkem.)

Pořád žije naděje a výzva - najít a prozkoumat údaje z tajuplných slezských obcích v okolí Wroclawi. Vede tam stopa rodu Mönnichů?


Aktualizace 23.1.2020

Mašek (2008) ve svém almanachu o šlechtických rodech (viz. Odkazy a zdroje) k rodu Mönnich uvádí (str. 648-649):

"Bratři Gottfried a Kaspar Alexander Mönnichové byli v roce 1669 povýšeni do českého rytířského stavu. Kaspar Mönnich, vrchní rada ve Slezsku, byl v roce 1685 povýšen do rytířského stavu, v roce 1688 do českého stavu svobodných pánů. V roce 1746 koupil Alexander Kaspar Jistebník u Ostravy, v polovině 18. století získal rod statek Rychvald u Bohumína, Polanku nad Odrou, v roce 1772 Studénku u Ostravy. V polovině 18. století byl Alexander přísedícím apelačního (odvolacího) tribunálu, Kaspar Alexander přísedícím olomouckého biskupského soudu. Posledním z rodu po meči byl Johann/Jan Václav (†1791), jehož dcera Anna (†1787) se vdala za Johanna Josepha Larische (1766-1820), který zdědil jméno a znak rodu a užíval jména Larisch z Mönnichu."
(Zmíněný Alexander není genealogicky identifikovatelný.)

Literatura k heslu uvedená odkazuje na následující (citace převzata z Maškovy knihy):

• Schimon, A.: Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien. Herausgegeben von Adalbert Ritter Král von Dobrá Voda. Praha, 310 s. (Odkaz na s. 154 a 160.)
• Doer, A. von: Der Adel böhmischen Kronländer. Praha, 1900. 372 s. (Odkaz na s. 154, 168 a 170.)
• Fiala, M.: Erbovní listiny Archivu Národního muzea. Praha, 2001. 486 s. (Odkaz na č. 109, s. 268-270.)
• Kadlich, H. von, Blažek, C.: Der mährische Adel. Nürnberg, 1899. 321 s. (Odkaz na s. 226.)
• Blažek, C.: Der Adel von Oesterreichisch-Schlesien. Nürnberg, 1884. 148 s. (Odkaz na s. 48 a 145.)
• Stammbuch der blühenden und abgestorbenen Adels in Deutschlad. Bd. I-IV. Regensburg, 1860-1866. (Odkaz na  Sv. III, s. 4.)
• Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl 1-VII. Praha, 1981-1988. (Odkaz dím SM (Severní Morava), s. 116, 185, 199, 205 a 229.)
• Wolny, G.: Die Markgrfschaft Mähren. Bd. I-VI. Brno, 1833-1842. (Odkaz na Svazek III, s. 365.)
• Kneschke, E. H.: Neues allgemeines Deutches Adels-Lexicon. 9 sv. Leipzig, 1859-1870. (Odkaz na Svazek 6, s. 77.)
• Neuer Brünner Tituler Calender Der im Marggraffthumb Mähren. 1755, 1756, 
• Neuer Prager Titular- und Logiaments- Calendar Zu Ehren des H. Wenceslai. (Odkaz na 1742 s. 24, 1746 s. 23, 1747 s. 26, 1749 s. 26, 1750 s. 33, 1753 s. 36, 1755 s. 40, 1757 s. 42.)
• (Titularkalendar) Schematismus für Mähren und Schlesien, sammt einem Schreibkalendar für das Jahr 1786. Brno 1786-1843. (Odkaz 1786 s. 277, 1789 s.  219, 1795 s. 258.)

"Filip Václav Želecký z Počenic zdědil Všechovice a měl syna Jana Václava (asi 1690-1740), který získal další statky na Moravě a ve Slezsku, v roce 1735 byl povýšen do stavu svobodných pánů a až do smrti byl přísedícím olomouckého biskupského soudu. Všechovice zdědil jeho starší syn Jan Nepomuk (†1808), jehož bratr Václav Ernst († po 1821), rada olomouckého biskupského soudu, byl v roce 1770 povýšen do hraběcího stavu a byl posledním svého rodu po meči." (Mašek, 2010, s. 505)

Erby majitelů tvrze a zámku v Polance nad Odrou (Horní Polanka) z doby příchodu mých předků do Polanky. 

(??? - 1719?) - Václav Alexandr Želecký z Počenic, manžel Heleny Pankuchová z Winecku

(1719? - ???) - Marie Klára Helena Želecká z Počenic, provdaná Mönnichová

Zdroj: zde

Gottfried Alexandr Mönnich, manžel Marie Želecké
(??? - 1772) - Gottfried Emanuel, svobodný pán z Mönnichu, syn Gottfrieda Alexandra
(??? - 1787) - Jan Václav, svobodný pán z Mönnichu, syn Gottfrieda Alexandra
(1787 - 1829) - Anna Marie Tekla z Mönnichu, nemanželská dcera Jana Václava z Mönnichu
Zdroj: zde

75 (slovy: sedmdesát pět)

Je mi líto, táta si přál, abych tento příspěvek smazal. Vyhověl jsem jeho přání.

Tajemství válečného hrobu v Uhřicích (1. díl) - Před 100 lety padl Josef Rozehnal

Aktualizace 3.8.2018
Když jsem psal tento článek, ještě mě nenapadlo, že se v roce 2018 budu věnovat postupně všem 28 mužům, jejichž jména jsou vyobrazena na památníku v Uhřicích. 


V Uhřicích (okr. Hodonín) před školou je památník obětem 1. světové války. Centrální evidence válečných hrobů jej eviduje jako válečný hrob č. CZE-6201-13881. Kromě mnoha dalších jsou na něm i jména tří Rozehnalů - Metoděje (Methoda), Štěpána a Josefa. Metoděj byl můj praděd. Kdo však byl Štěpán a Josef? Jaké osudy se skrývají za těmito jmény?

Rozehnalovi na detailu památníku obětem 1. světové války v Uhřicích. Zdroj: vlastní foto (2014).

Zkusím poodhalit roušku tohoto tajemství, nejprve u Josefa Rozehnala. 6.8.2015 to bude 100 let, co padl ve Velké válce. Touto vzpomínkou chci složit alespoň malý hold člověku, s nímž jsem kdysi měl společné předky a v našich žilách kolovala část společné krve.

Josef Rozehnal - proti proudu času

Josef Rozehnal, který podle informací na desce památníku zahynul v roce 1915 ve věku 18 let, byl z trojice Rozehnalů nejmladší. Narodil se v roce 1895 nebo 1896. To byla "stopa" po níž jsem se vydal. Měl jsem štěstí. Josefa Rozehnala jsem jako jediného ze tří Rozehnalů našel v Seznamu ztrát, který armáda Rakousko-Uherska za války vydávala. Tam jsem našel třeba i úmrtí Arnošta Červeného.

Oznámení o smrti Josefa Rozehnala z Uhřic, politický okres Hodonín (Gaya). Zdroj: VHÚ Praha, Seznam ztrát č. 293 z 15.10.1915, str. 40. Získáno prostřednictvím aplikace Kramerius Národní knihovny ČR.

Stručný a zkratkovitý zápis potvrzuje, že se Josef Rozehnal narodil v roce 1896 a zemřel 6.8.1915 jako pěšák (vojín) 8. zeměbraneckého pěšího pluku, 3. roty

Inft. - Infanterist (pěšák/vojín)

k.k. LIR. Nr. 8 - k.k. Landwehrinfanterieregiment Nr. 8 (c.k. Zeměbranecký pěší pluk č. 8)

3. Komp. - 3. Kompagnie (3. setnina/rota)

Mähren - domovská země Morava

Gaya - domovský politický okres Hodonín (něm. Gaya)

Uhřitz - domovská obec Uhřice

1896 - rok narození

tot. - zemřel 6.8.1915

Armáda a její jednotky

Branný zákon zavedl všeobecnou brannou povinnost v Rakousko-Uhersku v roce 1868. Branná moc se od té doby členila na společné vojsko, námořnictvo, zeměbranu a náhradní zálohu. Délka služby byla stanovena na 3 roky, po kterých následovalo 7 let zálohy a 2 roky v tzv. zeměbraně. V roce 1886 převzala funkci zeměbrany tzv. domobrana. Ta zahrnovala veškeré bojeschopné obyvatelstvo v rozmezí 19-42 let, které nebylo součástí pravidelné rakousko-uherské armády, a také vysloužilce.

K prezenční vojenské službě se nastupovalo 1.10. každého roku. Za normálních (mírových) okolností měl Josef nastoupit prezenční vojenskou službu až 1.10.1917. Členem domobrany se stal v březnu 1915, po dosažení 19 let. V dubnu 1915 byli k domobraně odváděni 18-20-ti letí. Tehdy se asi Josef stal účastníkem Velké války. Kartotékový lístek dále v textu totiž uvádí, že byl členem XI. pochodového praporu. Je zřejmé, že se Josef Rozehnal stal obětí překotných událostí mobilizace a začátku války a do bojů se dostal zřejmě po rychlém výcviku. Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku válku 28.7.1914. V srpnu 1914 už měla rakousko-uherská armáda ve stavu 3 000 000 mužů.

Zkusím se ještě držet LIR 8. Pátráním po stopách 8. zeměbraneckého pěšího pluku (LIR 8) lze zjistit, že vznikl roku 1889. V roce 1914 byla jeho posádkovým místem Praha. Sloužilo v něm 95% Čechů. 20.10.1914 byla posádka přesunuta do Salzburgu. V organizaci vojsk byl LIR 8 zařazen pod 42. zeměbraneckou pěší brigádu a 21. zeměbraneckou pěší divizi (21 LW ID). Více podrobností o historii zeměbrany se můžete dozvědět na stránkách, věnovaných 8. zeměbraneckému pluku. Najdete tam i pamětní knihu "Osmáků", upravenou z deníku bývalého velitele LIR 8, Jakuba Zdeňka.

Spíše jako dobovou ilustraci zařazuji fotografii vojáků z 9. zeměbraneckého pluku z Litoměřic.

LIR 9 z Litoměřic (nedatováno). Zdroj: www.kk8lir.com.

Nebylo mi zprvu zcela jasné, jak se Josef Rozehnal dostal k 8. zeměbraneckému pluku. Jednotky rakousko-uherské armády byly doplňovány na teritoriálním základu, kdy každá jednotka měla určen svůj doplňovací obvod s několika sousedních politických okresů. Podle webu Velká válka byli z Uhřic odváděni muži nejvíce k těmto třem jednotkám:

• 3. pěší pluk (doplňovací okres Kroměříž)
• 25. zeměbranecký pěší pluk (doplňovací okres Kroměříž)
• Vznikl v roce 1900, byl určen pro frontu v Haliči (východní Polsko) proti Rusku, bylo v něm 83% Čechů. Patřil k zeměbranecké pěší divizi Vídeň.
• 25. domobranecký pěší pluk (doplňovací okres Kroměříž)

Zde je foto vojáků z 10. setniny 25. zeměbraneckého pěšího pluku z Kroměříže v roce 1914, kam byli odváděni muži z Uhřic. Od jara 1915 nesly všechny zeměbranecké pluky název "střelecké".

LIR 25 z Kroměříže (1914). Zdroj: Fórum Válka.

Historie a rozmísťování pochodových praporů je však stále obestřeno nejasnostmi. Přehlednou tabulku uvádí fórum Velká válka. Na místo určení měl XI. pochodový prapor dorazit v půli června 1915. Ve své úvaze vycházím z toho, že Josef Rozehnal byl součástí 21. zeměbranecké pěší divize a zúčastnil se bojů u Lubartówa a dobývání kóty 183. Další indicie tuto úvahu podporují.

Krvavá řež u Lubartówa

Pokud Josef Rozehnal padl jako voják 8. zeměbraneckého pluku (LIR 8), jak uvádí zápis v Seznamu ztrát, lze dále sledovat jeho osud? Naštěstí ano. Pomůže nám deník s chronologií bojů LIR 8. Ten nás zřejmě přivádí na stopu Josefových posledních dnů a smrti. 

Z deníku líčícího chronologii bojů 8. zeměbraneckého pluku. Záznam o bojích, v nichž zřejmě padl Josef Rozehnal začíná vpravo dole. Zdroj: www.kk8lir.com - Chronologické líčení bývalého střeleckého pluku č. 8 za světové války v době od 25.7.1914 do 30.6.1919 (str. 16/36 v prohlížeči).

Klíčová pasáž v deníku má po straně nadpis 

Krvavá seč u Lubartova dne 6 a 7.8.1915 - Obrovské ztráty

"U Lubartova došlo dne 6. a 7. srpna 1915 k nejkrvavější bitvě s Rusy, kterou náš pluk prodělal. Zvítězili jsme, ale draho. Z praporu zbyly necelé dvě setniny...

...Odchod z Lublína 3.8.1915 přes Dyos (převorování) Rudka (4.8.) Majdan Kozlowiecki (1h. odpol.). 5.8. v 8 hod. večer západně od Annobor převzetí pozice v první linii dle mapky (Lublín-Lubartov). Ráno z rozkazu začalo se z levého křídla (6. a 7. zeměbranecký pluk) útočit. 8-9 hod. dopoledne šel 8. zeměbranecký pluk ku předu až do lesíka sev. Annoboru. Celý den silný oheň dělostřelecký. Útok večer zaražen. Po hodině pozorováno, že Rusové opouštějí opěrný bod 183. Pluk útočil na bod a vzal ho na to 6.8.1915 v 7 hod. večer. Boj trval celou noc. Ve 12 hod. v noci následoval 59. pluk ku předu zároveň s 8. plukem (LIR 8). Druhého dne nařídila divize další útoky celé fronty. V 9 hod. dopoledne celá nepřátelská linie jižne od Lubartova se vzdala. 7.8.1915 z linie do Annoboru a po třech dnech následoval postup přes Lubartov..."

Z deníku líčícího chronologii bojů 8. Zeměbraneckého pluku. Pokračování záznamu o bojích, v nichž zřejmě padl Josef Rozehnal. Zdroj: www.kk8lir.com - Chronologické líčení bývalého střeleckého pluku č. 8 za světové války v době od 25.7.1914 do 30.6.1919 (str. 17/36 v prohlížeči).

Zde je i jednoduchý náčrt v mapce.

Mapka bojů u Lubartowa

Boje 21. zeměbranecké pěší divize potvrzuje i publikace ÖULK (Rakousko-Uherská poslední válka 1914-1918, reference a detaily v záložce Odkazy a zdroje - Velká válka) ve svém 2. dílu, popisujícím válečný rok 1915. ÖULK ukazuje názornější mapku situace. Všimněte si postavení 21. zeměbranecké pěší divize. Její součástí byl zřejmě 8. zeměbranecký pěší pluk s Josefem Rozehnalem (zeleně označeno).

Mapka situace u Lubartova 6.8.1915 a později. Zeleně je označen postup 21. zeměbranecké pěší divize s Josefem Rozehnalem. Zdroj: ÖULK. Celou mapku můžete vidět zde.

4.8.1915 dostal polní maršál August von Mackensen rozkaz rychle se 4. armádou obsadit Lubartów. Tento útok byl velitelstvím později přesunut na 6.8.1915. Mackensen plánoval prolomit frontu přes XV. ruský sbor jihovýchodně od Lubartówa a posunout se podél nepřátelských linií na východ i na západ. Rozhodující tah měl být zahájen vnitřními křídly XIV. a IX. sboru pod velením polního maršála Rotha, kterému byla dána k dispozici 21. a 45. zeměbranecká pěší divize, 11. pěší divize, dělostřelectvo 4. pěší divize a těžká artilerie XVII sboru. Vše lze vyčíst z mapy a situaci popisuje ÖULK k kapitole "Bitva u Lubartówa 5. až 8. srpna 1915 (str. 672-677).

Jak popisuje ÖULK situaci v kritický den 6. srpna, kdy Josef Rozehnal padl?

GLAISE von HORSTENAU, E. Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Band II. Vídeň: Verl. der Militärwiss. Mitteilungen, 1930-1938, str. 673. Zdroj: Digitální státní knihovna Horního Rakouska

GLAISE von HORSTENAU, E. Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Band II. Vídeň: Verl. der Militärwiss. Mitteilungen, 1930-1938, str. 674. Zdroj: Digitální státní knihovna Horního Rakouska

Zde je zjednodušený překlad textu:

"Za úsvitu dne 6. srpna dělostřelectvo skupiny Roth začalo svou destruktivní činnost proti ruským pozicím mezi Lubartowem a Siedliskem. Skupina Lischka zahájila svůj mohutný útok brzy po poledni. Ten však byl rozbit neústupnou obranou nepřítele, který zůstal těžkým dělostřeleckým bombardováním mezlomen. Aby zvýšil účinnost ofenzivy a dal jí další impuls, polní maršál pěchoty Roth poslal skupině Lischka brigádu 11. pěší divize a rozkázal 45. zeměbranecké pěší divizi zaútočit směrem na Lubartow mezi železnicí a řekou. Po obnovené dělostřelecké přípravě proti kótě 183 se těsně po západu slunce hnula vpřed 21. zeměbranecká pěší divize. Cestou do nepřátelských zákopů prožívala těžké boje. Aby tento úspěch maršál Roth upevnil a rozšířil, následovala na kótu 183 za 21. zeměbraneckou pěší divizí 11. pěší divize."

Zmařený mladý život se společnými předky

Josef Rozehnal padl 1 rok a 12 dnů po vyhlášení války, mladičký, ve věku 19 let a necelých 6 měsíců. Bylo to u východopolského města Lubartów v Lublinském vojvodství, při dobývání opěrného bodu 183. Čest jeho památce.

Definitivně to potvrzuje kartotékový záznam, který je on-line k dispozici na webu Vojenského historického archivu zde. Záznam potvrzuje smrt na kótě 183. Vyjasnilo se tak, jak se dostal na frontu. Byl teprve v pochodovém praporu, snad přidělen k 8. zeměbraneckému pěšímu pluku do sestavy 21. zeměbranecké divize nebo 11. pěší divize. Na mapě výše můžete vidět dle popsané situace také 11. pěší divizi směřující za 21. zeměbraneckou divizí u Lubartówa.

Kartotékový záznam vojáka - Josef Rozehnal. Zdroj: VHA Praha.

Lubartów v dnešním Polsku, místo kde v boji 6.8.1915 padl Josef Rozehnal (červená značka). Zdroj: Google Maps.

Vydali jsme se proti proudu času, od úmrtí Josefa Rozehnala, k jeho narození v Uhřicích. Díky spolupráci s paní matrikářkou z Obecního úřadu Žarošice, mám k dispozici kopii matričního zápisu o jeho narození. Narodil se 1.3.1896 v Uhřicích č. 168 Josefu Rozehnalovi a Barboře z rodu Josefa Hudce.

Nestihl se oženit, nevíme, zda opouštěl nějakou dívku. Měl staršího bratra Štěpána a také sestry Aloisii a Lucii. Zda i další, to je vše zaznamenáno zatím v "živých" matrikách v Žarošicích.

(Aktualizace 26.4.2016 - dostal jsem informace z matriky v Žarošicích, měli 8 dětí. Doplnil jsem informace v čánku o Štěpánovi).

Zde je jeho mužská rodová linie. Zhruba před 250 a více lety jsme měli společné předky.

• Josef Rozehnal (*1.3.1896, Uhřice - †6.8.1915, Lubartów, PL)

Záznam o narození Josefa Rozehnala 1.3.1896. Zdroj: OÚ Žarošice, kniha narození, Uhřice, svazek VI, 1896, str. 105, č. 6.

• Josef Cyril Rozehnal (*8.3.1858, Uhřice - †12.6.1907, Uhřice)
• manželka Barbora (*5.12.1856, Uhřice - †20.11.1922, Uhřice), roz. Josef Hudec

• Josef Rozehnal (*2.3.1820, Uhřice - †???)
• manželka Anna (*25.7.1832, Dambořice - †24.7.1874, Uhřice), roz. František Červinka

• František Rozehnal (*11.10.1780, Uhřice - †???)
• manželka Apolonie (*asi 1785 - †???), roz. Jan Adamec

• Jakub Rozehnal (*22.7.1743, Uhřice - †???) - můj přímý předek
• manželka Johanna (*18.5.1742, Uhřice - †23.7.1796, Uhřice), roz. Josef Šamlík

• František Rozehnal (*3.10.1710, Uhřice - †18.8.1765, Uhřice) - můj přímý předek
• manželka Terezie (*14.8.1714, Dambořice - †23.11.1745, Uhřice), roz. František Brankovský

• Václav Rozehnal (*16.9.1678, Uhřice - †9.12.1751, Uhřice) - můj přímý předek
• manželka Justina (*???, Uhřice - †???), roz. Martin Perutka

• Martin Rozehnal (*kolem 1630 - †před 1689) - můj přímý předek
• manželka Marina (*???, Dambořice - †???)

• Karel Rozehnal (*kolem 1600 - †před 1662) - můj přímý předek

A protože život byl a je plný paradoxů, Josefův starší bratr Štěpán je ten, který je (jako nezvěstný) také uveden na desce válečného hrobu v Uhřicích. O jeho osudu zase někdy příště. Je to jediný voják, u něhož mám k dispozici tzv. kmenový list.