28. 6. 2015

Konec školního roku, hodnocení žáků... Co zažila prababička Marie?

Prázdniny klepou na dveře. Letošní konec školního roku je ovšem trochu zmatený. Tam, kde ředitelé ušetřili "ředitelské volno", rozdali vysvědčení už 26. června. Jinde se vysvědčení bude rozdávat až po víkendu. 

Lenin prý při pohledu na svá vysvědčení s povzdechem prohlásil: "Učit se, učit se, učit se." Tento citát vešel do dějin. Můj děda Tovaryš jej parafrázoval. S humorem mi říkával: "Víš jak to říkal Lenin. Učit se, učit se, učit se,... ale nezkoušet!" Tento citát do dějin nevešel. Zkouší se dál, děti jsou stále hodnoceny známkami. 

Jak to vlastně vypadalo v minulosti?

1774 - školní reforma Marie Terezie

V roce 1774 žil v Polance můj předek Andreas (Ondřej) Fridel, panský hajný. S první manželkou Kateřinou měl 5 dětí, z nichž tři přežily do dospělého věku - Marie Helena (*1762), můj další předek Josef (*1765) a Tomáš Kajetán (*1770). Ty zasáhla doba, kdy byl 6.12.1774 císařovnou Marií Terezií vydán tzv. Všeobecný školní řád. Zřejmě jde o historický omyl a mylnou interpretaci, že Všeobecný školní řád znamenal zavedení povinné školní docházky. V listině použila císařovna větu "Rádi bychom viděli, kdyby rodičové svých dětí ve věku 6 - 12 let do škol posílali". Tři zmíněné děti hajného Friedela s velkou pravděpodobností zůstaly reformním školním vzděláním nedodčeny. Zažily však postupně dobu, kdy se v mocnářství začal budovat systém veřejných škol.

V Polance byla první jednotřídní škola otevřena v roce 1815. Dlouholetý polanecký kronikář, pan Jaroslav Král ji namaloval takto:

Představa první školy v Polance z roku 1815, kterou ztvárnil Jaroslav Král. Zdroj: web stará Polanka.

Zprvu polanecké děti navštěvovaly školu v Klimkovicích. Obec samotná podala žádost o zřízení školy v roce 1791. Jak dlouho vyřízení žádosti trvalo si dopočítáte sami. Podle kronikáře stávala první škola v místech, kde nyní najdete hostinec U Dluhošů. Vyučovalo se čtení, psaní, počty a náboženství. Náboženství bylo hlavním předmětem, psaní a počty byly nepovinné. V matrikách tedy dlouhé a dlouhé roky naleznete místo podpisů kmotrů při křtu či svědků při svatbě pouhé tři křížky. Mocnářství potřebovalo vhodné poddané pro technický rozmach, církev poddajné ovečky, které nemusely umět všechno.

Otevření jednotřídky v Polance přišlo už v době povinné školní docházky. Tu pro chlapce zavedl v srpnu 1805 císař František I. Zákonnou úpravou ovšem byla školní docházka vyhlášena za povinnou až v roce 1869. Pod trestem rodičů byla docházka do školy vyžadována. Školní povinnost dětí byla osmiletá.

Má prababička - žačka Marie Krejčíčková

Ke studiu školní historie předků v Polance jsem se v archivech ještě nedostal. Na webu Family Search lze najít třídní výkazy z obecné školy v Krmelíně. Tam se narodila a vyrůstala moje prababička Marie Krejčíčková.

Maruška byla třetím dítětem Aloise Krejčíčka, syna domkaře ze Staré Bělé a Anny, dcery domkaře Jana Křístka z Krmelína. Narodila se 17.5.1874, pár měsíců před stoletým výročím školních reforem Marie Terezie. Jejími staršími sourozenci byli bratr Emanuel (*1870) a sestra Františka (*1872). S oběma se potkala pod střechou jedné školy ve školním roce 1880-81, kdy začala poprvé chodit do Obecné školy v Krmelíně.

Dalších sourozenců se u Krejčíčků dočkali se smutkem. V roce 1875 dvojčat, z nichž jedno se narodilo mrtvé a druhé (Teofil) se školy nedočkalo. V lednu 1879 zemřel několik dnů po narození i další sourozenec František.

V Krmelíně se podle kronik začalo vyučovat v chalupě už roku 1789. V roce 1836 postavili občané Krmelína Národní školu. Tu Marie se sourozenci důvěrně poznala. V létě 1884 byla zbudována nová dvojtřídní škola (nyní sídlo obecního úřadu). Představu o ní si můžete udělat podle obrázku. Škola se stala domáckou pro Marii ve druhé polovině její osmileté školní povinnosti.

Obecná škola v Krmelíně, postavená roku 1884. Zdroj: ZŠ T.G.Masaryka, Krmelín.

Jaké měla prababička Marie hodnocení v první třídě, před 134 lety? Hodnocení probíhalo 3x ročně a podle zapsaných předmětů ve třídním výkazu měla Maruška následující "jarní" hodnocení:
  • Mravy - úplně přiměřené (ú.p.)
  • Návštěva školy - velmi pilně (v.p.)
  • Náboženství - prostřední (p.)
  • Čtení - prostřední
  • Počty - prostřední
  • Zpěv - prostřední
  • Zevnějšek písemného projevu - prostřední
  • Nauka o domácím hospodářství a ženské práci ruční - prostřední
Třídní výkaz, kde si vše můžete sami prohlédnout je na obrázku.

Ukázka z třídního výkazu Obecné školy Krmelín ve školním roce 1880-81, se zápisem o prospěchu Marie Krejčíčkové. Zdroj: Family Search, Česká republika, školní registry 1799-1953, str. 6. Odkaz zde.


Mariin bratr Emanuel byl v návštěvě školy v tento rok pouze "pilný" (p). Horší docházka často souvisela s tím, že chlapci i dívky museli pomáhat s hospodářstvím a na škola byla až na druhé koleji. Nebo to byl rošťák, který dával přednost jiným radovánkám před školou? Už se to nedozvíme.

O dva roky později, ve 3. třídě se Maruška Krejčíčková zlepšila ve vyučovaných předmětech na hodnocení "dobrá" (d) a v psaní dokonce na nejvyšší stupeň "velmi dobrá" (v.d.). Tím se rozloučila se starou krmelínskou školou.

V září 1884 do nové dvoutřídní školy v Krmelíně nastoupilo do 1. třídy 78 žáků, do 2. třídy 34 žáků. Už mezi nimi nebyl Emanuel Krejčíček. Školu ukončil v červnu 1884. Bohužel rok poté, 21. července 1885, zemřel na tyfus.

V červnu 1886 skončila školní docházka pro Mariinu sestru Františku, o dva roky později i pro Marii. Její hodnocení v osmé třídě bylo následující:
  • Mravy - úplně přiměřené
  • Náboženství - velmi dobré
  • Čtení - dobrá
  • Mluvnice - dobrá
  • Pravopis - dobrá
  • Sloh - dostačující
  • Počty a měřické tvaroznalosti - dostačující
  • Přírodopis - dostačující
  • Přírodozpyt - dostačující
  • Zeměpis - dostačující
  • Dějepis - dobrá
  • Psaní - dobrá
  • Kreslení - dobrá
  • Zpěv - dobrá
  • Tělocvik
  • Zevnějšek písemných prací - přiměřená
V prosinci 1887 měla Marie zapsáno 16 omluvených půldnů, v únoru 1888 celkem 7 neomluvených půldnů. Své propouštěcí vysvědčení dostala 30. července 1888. Obrázek ukazuje zápis v třídním výkazu z posledního školního roku.

Ukázka z třídního výkazu Obecné školy Krmelín ve školním roce 1887-88, se zápisem o prospěchu Marie Krejčíčkové. Zdroj: Family Search, Česká republika, školní registry 1799-1953, str. 23. Odkaz zde.

To byl vklad školy a hodnocení do života mé prababičky. Dnes je v Krmelíně Základní škola T. G. Masaryka.

Obecní školy a jejich historie jsou (v pozitivním slova smyslu) dědictvím reformy školství z dob Marie Terezie. Novodobá politika z tohoto dědictví stále těží, bohužel velmi obtížně hledá, jakou vizi by mohla nabídnout a jak to vlastně má být s hodnocením (známkováním) žáků.

Školní výkazy poodhalují příběhy školy a jejich žáků, ukazují kdo byli spolužáci, co bylo předmětem vyučování apod. Dostupné kroniky škol hovoří o významných událostech v obci a škole. Jsou to skvělé zdroje pro práci na rodokmenu a dokreslení příběhů předků, dostupné především ve státních okresních archivech. Na webu Family Search v tuto chvíli zejména pro ty, kdo měli své předky v okresech Frýdek-Místek, Opava, Bruntál a Přerov.

Další osud prababičky

Co se odehrávalo po škole s Marií popíšu pouze zkratkovitě. Chci z jejího života vytvořit příběh pro některý z dalších článků.

Prababička se vdala 8. února 1898 v Krmelíně za Antonína Friedela z Polanky. Porodila 8 dětí, dvě z nich ztratila v útlém věku. S manželem Antonínem žila ve Světlově (dnes součást Krmelína), ve Výškovicích, v Polance a od roku 1913 v Moravské Ostravě na Hulvákách. Celkem osm let byla vdovou, zemřela v Ostravě, v listopadu 1943. Mému tátovi byly tehdy 3 roky.


22. 6. 2015

Alois Friedel - jeden z tisíců, kteří zemřeli na Piavě

O čtyřech Aloisích z Polanky, kteří nosili příjmení Friedel jsem psal před časem. Byl mezi nimi i můj děd.

Jiný Alois Friedel z této čtveřice zahynul na sklonku Velké války. Jeho jméno je součástí válečného hrobu CZ-8119-07882 na hřbitově v Polance nad Odrou.

Pietní místo na hřbitově v Polance nad Odrou - Válečný hrob CZ-8119-07882. Zdroj: Ministerstvo obrany ČR, Centrální evidence válečných hrobů

Připomeňte si se mnou 97. výročí, kdy Alois Friedel z Polanky bojoval a zahynul na frontě v severní Itálii. Stalo se tak během jedné z posledních ofenziv zoufalého, skomírajícího Rakousko-Uherského "mocnářství". Jaký asi byl jeho příběh? Tento článek věnuji jeho památce.

Alois Friedel, jmenovec mého děda

Alois se narodil 13. prosince 1891 do rodiny Eduarda Friedela a Marianny z rodu Jana Tomáška. O dva dny později byl pokřtěn kaplanem Julianem Roskou. Byli u toho i jeho kmotři ze Svinova - Antonín Fajkus a jeho manželka Jana.

Matriční záznam o narození a křtu Aloise Friedela. Zdroj. ZA Opava, Archivní V
adamecum, inv. č. 342, sign. Bi X 7, fol. 142.

Aloisův otec Eduard Friedel byl rolník a domkař v Polance, který si nejprve ještě přivydělával stolařstvím. V roce 1910 byl stolařským mistrem se vším všudy a měl v Polance vlastní stolařskou dílnu. Alois byl v pořadí devátým z dvanácti dětí, které se v rodině rolníka a stolaře narodily. Tři jeho starší sourozenci však byli ve chvíli Aloisova narození již po smrti.

Zvláštní příchuť mohly mít Aloisovy 8. narozeniny. Záhy po nich přišel Štědrý den a pak vstup do nového století. Alois netušil, že první polovina XX. století bude poznamenaná válkami, které poprvé v dějinách získají globální rozměr, a že hned ta první, nazvaná Velká, se mu stane osudnou.

Když začal chodit do školy, možná tam potkal své jmenovce Josefa Friedela (*1882, Polanka) a Rudolfa Friedela (*1889, Polanka), jimž osud, náhoda či souhra něšťastných okolností také přiřkly roli obětí 1. světové války.

V roce 1910 Alois pracoval jako nádeník v Mannesmannových rourovnách ve Svinově (Österreichische Mannesmannröhren-Werke, G.m.b.H. Wien, závod Svinov) a čekal na nástup na vojenskou prezenční službu. Je možné, že se do práce svezl i vlakem po místní dráze z Klimkovic přes Polanku do Svinova, jejíž parní provoz započal 8.12.1911.

Než odešel na vojnu, nestihl se Alois oženit. Nezjistíme, zda měl namluvenou nějakou dívku svého srdce a zda do takového vztahu nezasáhla válka. Před mobilizací však Alois se sourozenci pochovali otce Eduarda. Stalo se tak v březnu 1914 a je pravděpodobné, že na pohřeb svého otce dostal Alois dovolenku z vojenské služby.

1. pěší pluk - IR 1

Na podzim 1912 totiž Alois nastoupil ke tříleté vojenské prezenční službě v Rakousko-Uherské (RU) armádě. Byl součástí mírového stavu armády před mobilizací v létě 1914. Při mobilizaci se většina branců z Polanky a okolí stala součástí Pěšího pluku č. 1 (Infanterieregiment Nr. 1). Doplňovacím okresem IV. praporu tohoto pluku byla Opava. Pluku se někdy říkalo také Opavský 1. pluk nebo Slezský 1. pluk.

Historicky šlo o významný pluk, dlouhá léta nesoucí jméno Kaiser. Byl založen již 19. srpna 1715 jako Lotrinský pěší pluk (Regiment zu Fuss Lothringen). U jeho počátků byl kurfiřt trevírský a biskup osnabrücký Karel Ignác vévoda Lotrinský. K založení pluku dostal pověření od císaře Karla VI., vládce habsburské monarchie v letech 1711-1740. Pluk se zúčastnil např. Slezských válek (1740-42, 1744-45, 1756-63) a bojoval i proti Napoleonovi u Slavkova v roce 1805. Jeho bojové tradice byly velice rozsáhlé. V Opavě měl pluk posádku od roku 1882.

Jak vidíte, je to historický paradox. Za Karla VI, kdy přišel Mathias Fridel - Aloisův (a můj) předek - do Polanky, vzikl vojenský útvar, v jehož řadách o 200 let a pět generací později nakonec Alois Friedel v Itálii zahynul.

Šedivý (2014) v národnostním složení pěších pluků uvádí (str. 67), že IR 1 byl v roce 1914 tvořen z 82% Němci, zbytek byly ostatní národnosti, ale bez Čechů. Ke konci války bylo v 1. pěším pluku 72% Němců, 17% Čechů a 11% ostatních národností.

Pěchota byla nejmasivnější součástí celé armády. Během Velké války tvořilo pěchotu více než 60% stavu mužů. Zbytek v armádě bylo dělostřelectvo (artilerie) a jezdectvo (kavalerie). Pěší pluk (něm. Regiment) měl obvykle čtyři prapory (něm. Batallion). Každý prapor byl složen ze čtyř setnin/rot (něm. Kompagnie). Bojový stav praporu čítal zhruba 800-900 mužů.

Velmi zjednodušeně lze říci, že obvykle dva pěší pluky tvořily jednu pěší brigádu. Dvě pěší brigády spolu s dělostřeleckou brigádou a divizní kavalérií tvořily jednu pěší divizi. Divize se sdružovaly do armádních sborů (Korps) a ty nakonec do armád.

Po celou dobu války byl 1. pěší pluk součástí 10. pěší brigády (jako přímé nadřízené jednotky), nad níž byla 5. pěší divize. Na zařazení pluku v hierarchii vojenských jednotek Rakousko-Uherské armády se můžete podívat na fóru Velká válka. Často se měnilo zařazení ke sborům a armádám.

Kartotékový záznam Aloise Friedela, získaný z Vojenského ústředního archivu v Praze říká, že zemřel 25.6.1918 jako svobodník 1. pěšího pluku. Záznamy Aloise Friedela si můžete sami prohléhnout na odkazech zde a zde.

Záznam o Aloisi Friedelovi v Seznamu ztrát vydaného 5.10.1918, č. výtisko 697, str. 23. Zdroj: VÚA prostřednictvím aplikace Kramerius Národní knihovny ČR.
Vysvětlivky:
11.Komp - 11. rota 120. pěšího pluku (IR)
Wagstadt - Bílovec (politický okres, do něhož patřila Polanka)
Schlesien - Slezsko (historická země v RU monarchii)
gestorben - "zemřel"

Výpis ze Seznamu ztrát výše naznačuje, že Alois Friedel zemřel jako svobodník 120. pěšího pluku (IR Nr. 120) dne 23.6.1918 (stejně jako jeden z kartotékových záznamů). Podle elektronické encyklopedie historie byl 120. válečný pěší pluk zformován 15.6.1918 před ofenzivou na Piavě, mimo jiné z 1. pěšího pluku.

Není to zcela jednoznačné, ale pokusím se tuto záležitost rozklíčovat. K těmto událostem vedla dlouhá cesta útrapami celé Velké války. V rekonstrukci cesty Aloise Friedela předpokládám jeho zařazení v 1. pěším pluku a sestavě 10. pěší brigády a 5. pěší divize (registrované změny do 15.6.1918 lze doložit v ÖULK).

Cesta Aloise Friedela frontami a bojišti 1. světové války

Tzv. kmenový list (záznam o vojenské službě a nasazení vojáka), se u Aloise nedochoval. Většina kmenových listů byla v 70. a 80. letech minulého století neodborným rozhodnutím skartována. Podle zařazení 1. pěšího pluku lze alespoň stručně vystopovat, kde se na frontách Velké války Alois Friedel pravděpodobně pohyboval. Rekonstrukci umožňují mapky rozložení vojenských jednotek a popis průběhu války v jednotlivé dílech německy psané publikace ÖULK - Rakousko-Uherská poslední válka 1914-1918 (díly 1-7). Přesnou anotaci publikace najdete v záložce Odkazy a zdroje v sekci Velká válka.

Přehled některých míst během dlouhých měsíců války jsem shrnul do mapky. Podrobněji si ji prohlédněte po kliknutí na tento odkaz.

Místa bojů a pobytu Aloise Friedela ve Velké válce. Zdroj. Google maps - mapka je k dispozici zde.

Prosinec 1914 - V polovině prosince 1914 najdeme 5. pěší divizi poblíž Pilice v Polsku. Je to místo, kde Alois trávil své 23. narozeniny. Do silvestra 1914 se fronta s 5. pěší divizí posunula o zhruba 50 km východně k městečku Motkowice. Podrobnou celou mapu haličské fronty najdete zde (poloha divize s plukem, v němž bojoval Alois Friedel je označena zeleně, stejně jako poznámky). 


Posun fronty v místech operací 5. pěší divize v prosinci 1914. Tento přesun na frontě zažil i Alois Friedel. Celá mapa je k dispozici zde. Zdroj: Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Díl 2, ilustrace - list 2.

Duben a květen 1915 - Dne 14.4.1915 stály jednotky 1. armády stále poblíž Krakova, u vesnice Pińczów (mapka zde - označeno zelenými poznámkami). Od 1.5.1915 však již 5. pěší divize (5 ID) měla být přesunuta z okolí Krakova do sestavy XIII. sboru pro 7. armádu na jih východní fronty - do okolí Stanislavova (dnešní Ivano-Frankivsk). Velitelem XIII. sboru byl generál pěchoty Adolf von Rhamen. Na mapce zde najdete již polohu 5. pěší divize v okolí vesnice Delatyn mezi 16.-20.5.1915 (opět se zelenými poznámkami). Znamenalo to přesun divize zhruba 380 km vzdušnou čarou. 
Zdroj: Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Díl 2, ilustrace - list 11 (mapa), 14/18 (zápis přerozdělení 5 ID), list 20 (Delyatyn).

Mezi 16. až 20.5.1915 je již 5. pěší divize zapojena do operací na frontě v Podněstří jako součást XIII sboru 7. armády. Mezi vojáky byl pravděpodobně i Alois Friedel. Celou mapku fronty si podrobně prohlédněte zde. Zdroj: Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Díl 2, ilustrace - list 20.

Před 100 lety (červen 1915) - Ve druhé polovině června 1915 bojovala 7. armáda v kolem řeky Dněstr. Stav z 22.6.1915 ukazuje mapka, která je k dispozici zde. 5. pěší divize byla na linii u vesnice Koropec.

Poloha 5. pěší divize dne 22.6.1915. Zdroj: Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Díl 2, ilustrace - list 29.


Na území dnešní jihovýchodní Ukrajiny se divize, do níž byl Alois Friedel zařazen, pohybovala až do podzimu roku 1917.

Na začátku roku 1916 se posunovala dále do východní Haliče (zde je mapka), v říjnu téhož roku byla o 120 km zpět (mapka zde). V těchto místech vydržela fronta do července 1917. 

V první dekádě července 1917 se u Stanislavova odehrály boje, díky nimž musely pozice RU armády ustoupit několik kilometrů na západ. 5. pěší divize se zastavila u vsi Jasieň (mapka zde). Do října 1917 postoupily jednotky RU armády nejdále na východ (mapka zde). Tento postup probíhal pod vlivem rozkladu Ruské armády díky revolučním událostem v Moskvě a poté Petrohradu. O souvisejících událostech této etapy války se lze poučit např. na odkazu dějepis.com.

Všechny tyto peripetie zřejmě Alois Friedel absolvoval s plukem, který byl součástí 5. pěší brigády. V roce 1918 čekal rozhodující a osudový přesun na frontu do severní Itálie.

Jak vypadala Evropa a její frontové linie v březnu 1918, ukazuje obrázek ke stažení zde.

Ofenziva na Piavě (a ústup z pozic)

Piava je severoitalská řeka, na níž utkvěla poziční válka na italské frontě po ofenzivě RU armády na konci října 1917. Od prosince 1917 do června 1918 se fronta nepohnula a každá strana stála v podstatě na jednom břehu řeky. Na počátku roku 1918 Němci stáhli své vojska ve prospěch ofenzivy na západní frontě, Itálie naopak své vojska posílila. RU armáda se proto rozhodla převzít iniciativu a ve dvou proudech zahájit ofenzivu v červnu 1918. Situaci ukazuje mapka k 15.6.1918.

Poslavení jednotek na italské frontě 15.6.1918. Ve kterém místě bojoval Alois Friedel? Ve vysokých horách (vlevo na mapě) nebu u řeky Piavy (vpravo na mapě)? Celá mapa je k dispozici zde. Zdroj: Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Díl 7, ilustrace - list 13.

Útok začal 15.6.1918. Jedno křídlo (11. armáda, vedl ji polní maršál Conrad von Hötzendorf, na mapě vlevo) bylo zastaveno. Druhému proudu, vedenému chorvatským polním maršálem Svetozarem von Boroević von Bojna (6. armáda, na mapě vpravo), se podařilo na několika místech překročit řeku Piavu a vytvořit předmostí. Velmi brzy jim však došla munice, jejíž přepravě přes řeku bránilo italské dělostřelectvo. Navíc kulminující řeka Piava strhla téměř všechny mosty. Císař Karel I. dal proto rozkaz ke stažení jednotek. To je ve stručnosti popis situace, která se odehrála v krvavých dnech 15.-25.6.1918. Pár dobových fotografií z Piavy, uvedených v publikaci ÖULK si lze prohlédnout v mé sdílené složce Dropbox.

Kde se nacházel v době bojů Alois Friedel není zřejmé. Docházelo k různým přeskupením a v průběhu bojů, po zahájení ofenzivy k různým přesunům, výměnám záloh apod. Z podkladů by místa, kde se Alois Friedel nacházel, mohla být tři.

1. varianta

V sestavě 5. pěší divize. Byla to divize, v jejichž sestavě 1. pěší pluk nejčastěji fungoval a byl formálně zařazen. Cesta této divize je popsaná z velké části v tomto příspěvku. Dne 15.6.1918 však v její sestavě byly 9. a 10. peší brigáda s pěšími pluky č. 13, 54 a 113 a nacházely se vysoko v horách. Tato varianta je nepravděpodobná i vzhledem k údajům na kartotékových záznamech, kde je zmíněn 1. a 120. pěší pluk.
Reorganizace a rozdělení RU armády 15.6.1918. Červeně vyznačena 5. pěší divize. Zdroj: ÖULK - Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Díl 7, ilustrace - sešit 3, str. 3.

2. varianta

Alois mohl být součástí 1. pěšího pluku v sestavě 58. pěší divize. Zde je v knihách (Nedorost, Šedivý, ÖULK) o bojích u Piavy opavský 1. pěší pluk zmiňován. Svědčí o tom i zápis z rozdělení RU armády z 15.6.1918.
Reorganizace a rozdělení RU armády 15.6.1918. Červeně vyznačena 58. pěší divize. Zdroj: ÖULK - Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Díl 7, ilustrace - sešit 3, str. 10.

O 23.6.1918, kdy mohl být Alois smrtelně zraněn, píše Nedorost (2007) na str. 265:

"...Italské dělostřelectvo mělo v těchto hodinách rakousko-uherského zoufalství krvavé žně. V těžkých bojích na piavských předmostích se do posledních chvil držely četné české jednotky: opavský 1., chomutovský 92. a trutnovský 94. pěší pluk, kromeřížský 25. střelecký pluk, královehradecký 2. prapor polních myslivců, opěšalé dragounské pluky č. 2 (Dobřany) a č. 14 (Klatovy), terezínský hulánský pluk č. 11 a další..."

Tento popis nasvědčuje Boroevićovu křídlu Sočské armády, o němž se zmiňuje i Šedivý na str. 140:

"... Severní křídlo Sočské armády tvořil XVI. Králíčkův sbor s opavským pěším plukem č. 1 a královehradeckým praporem polních myslivců č. 2 v sestavě 58. pěší divize, jenž měl přejít řeku z jižního kraje ostrova Papadopoli; pokus navzdory statečnosti vojáků zcela ztroskoval..."

Pro tuto variantu hovoří kartotékový záznam zde, kde je uvedeno, že Alois Friedel zemřel jako svobodník 1. pěšího pluku.

3. varianta

Jiný záznam (viz. odkaz) a Seznam ztrát hovoří o smrti Aloise Friedela v sestavě 48. pěší divize, kde byl zařazen válečný 120. pěší pluk. Tato divize byla 15.6.1918 dislokována poblíž Feltre v týlu RU armády. Tato varianta je pravděpodobná v případě nemoci nebo při střídání vojenských oddílů (záloh) na místě bojů. Detailní pohyb jednotlivých pluků a rot nejsem jako laik schopen vysledovat.

Reorganizace a rozdělení RU armády 15.6.1918. Červeně vyznačena 48. pěší divize. Zdroj: ÖULK - Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Díl 7, ilustrace - sešit 3, str. 8.

Na shora uvedené mapě k 15.6.1915 jsou všechna tři místa vyznačena zeleným rámečkem. Podrobněji se na ni můžete podívat zde. Je obtížné učinit jednoznačný závěr z útržkovitých informací...

Příčina smrti Aloise Friedela zřejmě zůstane obestřena rouškou tajemství

Feltre

Víme, že Alois Friedel zemřel 25.6.1918 v polní nemocnici č. 1316 ve Feltre, provincii Belluno v Itálii. Stručný kartotékový zápis o příčině smrti nic neříká. Alois mohl být nemocen a zemřít v nemocnici. V době války epidemie kosily vojáky někdy v širším měřítku než vlastní boje. ÖULK uvádí (díl 7, str. 359), že celá operace na italské frontě (6. a 11. armáda a Sočská armáda) si vybrala od 14. do 25.6.1918 v řadách RU armády tuto krutou daň:
  • 11 643 mrtvých
  • 80 852 zraněných
  • 24 508 nemocných
  • 25 547 nezvěstných (zajatí a utonulí)
Alois také mohl být zraněn v boji, převezen do polní nemocnice a tam zraněním podlehnout.

26-ti letý svobodník Alois Friedel byl podle kartotékového záznamu pochován na vojenském hřbitově ve Feltre.

Městský hřbitov ve Feltre získal svou současnou podobu v letech 1979-82 ve spolupráci rakouské nevládní organizace Černý kříž a městem Feltre. Hřbitov připomíná 3 550 rakousko-uherských vojáků. 1 550 z nich zde má kříže s uvedeným jménem a hodností na měděné desce. 2 000 neznámým vojákům je věnován centrální pomník, složený ze tří jednoduchých bloků. Představu o symbolickém místě odpočinku Aloise Friedela si uděláte z následujících fotografií. Přičtěte si také,  jak je to s péčí ČR o válečné hroby v zahraničí.

1 550 křížů se jmény padlých na hřbitově ve Feltre. Zdroj: Velká válka v Dolomitech a Monte Grappa

Památník 2 000 neznámých vojáků na hřbitově ve Feltre. Zdroj: Velká válka v Dolomitech a Monte Grappa

Zůstaly jen symboly památky - pomník a válečný hrob v Polance nad Odrou a symbolický hřbitov ve Feltre. Alois Friedel byl jedním z tisíců na Piavě. Prošel mírovým vojenským výcvikem i ostrými zkouškami války. O několik málo měsíců se však míru a samostatné vlasti nedočkal.

A co dál?

Demoralizované a vyhladovělé RU vojsko již nebylo schopno zvládnout poslední ofenzivu na Piavě v říjnu 1918. Ofenzivu vedli Italové se spojenci a překročili Piavu 27. října 1918.  RU armáda v troskách se dala na ústup, Slované a celé slovanské jednotky se hromadně vzdávaly a odcházely dobrovolně do zajetí. Nejen na Piavě mnohdy stáli Čechoslováci proti Čechoslovákům - Československé legie na italské straně a českoslovenští vojáci RU armády. I proto na konci války zajala armáda Itálie kolem 350 000 vojáků. Šedivý (2014) píše, že ke konci války vážil průměrně voják RU armády kolem 50 kg. Takto vygradovala nesmyslnost celého konfliktu. Oficiálně už byl vyhlášen vznik Československé republiky. Nakonec 3. listopadu 1918 již de facto neexistující Rakousko-Uhersko podepsalo příměří u italské Padovy.

Česká televize Ostrava věnovala v roce 2008 připomínce bojů na italské frontě dokument Můj děda byl voják, válčil na Piavě. Je natočen podle útržků z deníků dvou vojáků. Průvodci jsou jejich vnuk a pravnuk, kteří míst bojů v horách a na Piavě navštívili. Přehrát dokument on-line si můžete zde.

V mém případě ve Velké válce neválčili dědové, ale pradědové - Metoděj Rozehnal v ní zahynul, Antonín Friedel se vrátil jako válečný invalida. Jejich příběhy chci někdy vyprávět, ale mrzí mě, že se o smrti Metoděje a zranění Antonína nedochovaly ve Vojenském ústředním archivu žádné podrobnosti. Stále však hledám stopu.

Databáze ve Family Tree Builder označuje padlého Aloise Friedela jako mého "3. bratrance 3x posunutého". Našim společným předkem byl panský hajný Andreas Fridel. To se týká i dalších dvou padlých mužů s příjmením Friedel.

Předkové Aloise Friedela

Alois Friedel se pravděpodobně neoženil (alespoň ne v Polance) a neměl děti. V jeho rodokmenu najdeme předky ze Staré Bělé, z Hartů (zaniklá ves v místech dnešního letiště Mošnov), Petřvaldíku a Petřvaldu.

Zde je mužská linie předků Aloise Friedela, spolu s daty a místy, kde se jednotliví muži ženili (O = oddávky).
  • Alois Friedel (*13.12.1891 Polanka 35 - †25.6.1918, Feltre, Itálie)
  • Eduard Friedel (*16.3.1844, Polanka 38 - †12.3.1914, Polanka 234)
    • O 1.7.1874 Marianna (Jan) Tomášek, Polanka
  • Anton Fridel (*25.12.1799, Polanka 31 - †12.7.1860, Polanka 38)
    • O 27.5.1833 Marianna (Anton) Röder, Polanka
  • Thomas Cajetanus Fridel (*13.12.1770, Polanka 162 - †6.9.1837, Polanka 31) 
    • O 27.9.1792 Anna (Václav) Kuča, Stará Bělá
  • Andreas Fridel (*17.11.1735, Polanka - †20.10.1797, Polanka) - můj přímý předek
    • O 20.7.1761 Kateřina (Josef) Kubica, Polanka
  • Mathias Fridel (*??? - †???) - můj přímý předek
Rodokmen Aloise Friedela (k datu 21.6.2015) si stáhněte zde.


Malá zajímavost pro fanoušky letectví

Aloisův děd Anton Fridel dvakrát ovdověl, 3x se ženil a měl celkem 14 dětí. Marianna Röder byla jeho třetí ženou. Narodila se v Hartech. Otcem její babičky byl jistý Jan Žurovec z Petřvaldu (*1722). Zatím pouze spekulací, vyžádující ověření je, že mohlo jít o přímého předka průkopníků létání, bratří Žurovců (narozených v rozmezí 1883-1894). Jako současníci Aloise Friedela v roce 1912 sestrojili první amatérské motorové letadlo. 

Z pohledu letectví by možná mošnovskému letišti více slušelo jméno "Viléma Žurovce" než "Leoše Janáčka". Leoš Janáček měl v Petřvaldíku strýce, za kterým z nedalekých Hukvald jezdil. Vilém Žurovec a jeho bratři se narodili přímo v Hartech, vsi, která musela v roce 1956 ustoupit výstavbě letiště. Vilém Žurovec však měl německou manželku, vlastnil v Německu továrnu a měl i druhé, německé občanství. No a z prostoru nynějšího mošnovského letiště startovala 1. září 1939 letadla německé hitlerovské Luftwaffe k útoku na Polsko. Byť to bylo 4 roky potom, co Vilém Žurovec zemřel v důsledku německého nacistického vězení. Má alespoň na letišti v Mošnově památník (viz. obrázek).
Text na památníku u letiště Leoše Janáčka v Mošnově: Ing. Vilému Žurovcovi z Hartů, vynálezci prvního létajícího vrtulníku "Karman-Žurovec" v roce 1918 a prvního letadla STOL v r. 1929.

Poděkování

Za nalezení a poskytnutí kartotékového záznamu o Aloisi Friedelovi děkuji Mgr. Janu Zámečníkovi z Vojenského ústředního archivu. Kartotékový lístek jsem získal díky jeho péči. Jsem proto velmi rád, že od 10.6.2015 Vojenský ústřední archiv zpřístupnil dostupné kartotékové záznamy padlých vojáků během 1. světové války on-line.

O doplnění podrobností v informacích o padlých u válečného hrobu CZ-8119-07882 v Polance nad Odrou, jsem požádal paní Šárku Triadafilu z Magistrátu města Ostravy. Velice ji děkuji za ochotu vyjít mi vstříc a na uvedeném odkazu doplnit informace ke jménu Aloise Friedela.


Literatura (viz. také záložka Odkazy a zdroje):
  • GLAISE von HORSTENAU, E. Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Band VII (Das Kriegsjahr 1918). Vídeň: Verlag der Militärwiss. Mitteilungen, 1933. AC01039112.
    • Kapitola Der letzte Angriff des öst.-ung Heeres, s. 175-364.
    • V textu zdroj též označen jako ÖULK, další podrobnosti - viz. Odkazy a zdroje
  • FUČÍK, J. Osmadvacátníci - spor o českého vojáka Velké války 1914-1918. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. 469 s. ISBN 80-204-1376-6.
  • FUČÍK, J. Piava 1918. 2. vyd. Praha: Havran, 2013. 285 s. ISBN 978-80-87341-13-1.
  • NEDOROST, L. Češi v 1. světové válce. 3. díl - Do hořkého konce. 1. vyd. Praha: Libri, 2006. 299 s. ISBN 978-80-7277-327-5.
    • Kapitola Do hořkého konce (Itálie - léto a podzim 1918), s. 231-288.
  • ŠEDIVÝ, I. Češi, české země a Velká válka 1914-191. 2. doplněné vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 493 s. ISBN 978-80-7422-302-0.
Online zdroje
Osobní poznámka

Toto je můj první pokus vyjádřit respekt a úctu k obětem Velké války formou jisté rekonstrukce pohybu jednoho z nich, mého příbuzného. Nejsem však vojenský historik. Rekonstrukce byla založena na hypotéze o relativně stabilním zařazení Aloise Friedela v jednotce RU armády (10. pěší brigáda, převážně 5. pěší divize), o čemž mám důkazy díky ÖULK. K narušení došlo přeskupením jednotek 15.6.1918 a vznikla tak nejednoznačnost o přesném místě a příčině jeho úmrtí.

Příprava příspěvku mi však umožnila na jedné straně poznat, jak bylo fatální pro spoustu amatérských i profesionálních badatelů, pokud se nedochovaly záznamy o vojácích díky neodborné skartaci. Na druhé straně jsem díky 7 svazkům ÖULK a mapovým podkladům poznal, jak asi probíhají přesnější rekonstrukce pohybu vojenských jednotek a lidí, navíc s využitím různých válečných deníků, kterým se věnují vojenští historikové a spisovatelé. 

Velký a poctivý kus práce odvádí také sdružení Signum Belli 1914, které mi pomohlo odhalit jeden z omylů, vzniklých při přípravě rekonstrukce úmrtí Arnošta Červeného. Tento příběh budu publikovat při 100. výročí jeho smrti 3.7.2015. Bude to článek, navazující na již publikovaný příběh zde. Na něj by měly navázat ještě další "výroční příspěvky" k mým padlým příbuzným z Velké války.

Budu velmi vděčný, pokud budete mít nějaké doplňující informace, materiál nebo kontakty na potomky těch, o nichž píšu.

P.S. (červenec 2018)

Navázal jsem rekonstrukcemi "příběhů" padlých, zahynulých a nezvěstných mužů, kteří se nevrátili z Velké války do Uhřic, rodiště mého praděda Metoděje Rozehnala a mé babičky Františky. Úvodní článek série, s příslušnými odkazy, nejdete zde.



14. 6. 2015

Z Jistebníku do Olbramic a Polanky - zamotejte si hlavu

Mathias Fridel z Jistebníku

Jméno Mathias Fridel a počátek 18. století je pro mě ještě zahalen tajemstvím. Rok jsem pracoval s domněnkou, že můj mnohokrát zmiňovaný předek, který přišel do Polanky, panský kočí Mathias Fridel, mohl být z Jistebníku. Když jsem tedy při zkoumání jistebnických matrik poprvé narazil na jméno Mathias Fridel, zmocnilo se mě vzrušení. Že by stopa? Vzrušení ovšem brzy opadlo. Mathias z Jistebníku se ukázal být stopu, která vedla jinam. Mou návštěvou archivu v Olomouci a prozkoumáním indexů k matrikám v Jistebníku tato domněnka padla. Jistebníku jsem dal symbolické sbohem.

Přesto se k Mathiasi Fridelovi z Jistebníku vrátím - kvůli několika stopám. Narodil se okolo roku 1719 (matriky z Jistebníku pro toto období chybí), alespoň podle věku při úmrtí. Jeho manželkou byla Marina z rodu Thomase Fritschera (dnes by jméno nejspíš bylo Tomáš Fryčer). Žili v Jistebníku č. 70. Mathias v Jistebníku nevkročil do 19.století - zemřel 31. prosince 1799. Nemám jeho rodovou linni detailně prozkoumanou, nicméně jsem objevil souvislosti, které se týkají:
  • Olbramic
  • Polanky
  • příbuznosti

Friedelovi a děvčata z Olbramic

Jistebniký Mathias Fridel měl pět dětí, možná více. Jeho prvorozený byl syn Anton. Narodil v Jistebníku (*1755) a vzal si zde o jedenáct let mladší Terezii Wilk (nynější příjmení by bylo Terezu Vlkovou). Rovněž prvorozený syn Antona a Terezie, kterému dostal jméno Josef (*1796), se ještě narodil v Jistebníku. Stejně tak i jeho bratr Jan (*1806).

Mezi roky 1806-1813 však manžele Antona a Terezii Fridelovy s dětmi osud zavedl do Fonovic (něm. Fonsdorf). Tehdy to byla samostatná obec. Dnes jsou bývalé Fonovice součástí Klimkovic. Připomíná je ulice, která vede jižním směrem k Jistebníku a jmenuje se Fonovická.

Bratři Josef a Jan Fridelovi měli jedno společné - namluvili si děvčata z nedaleké vsi Olbramice

Josef Fridel se 6. července 1819 oženil s Kateřinou Rossel, dcerou olbramického rolníka Jana Rossela a Magdaleny Freisler. Svatba je zapsaná v matrice farnosti v Bravanticích.

Zápis svatby Josefa Fridela z Fonovic (něm. Fonsdorf) a Kateřiny Rossel z Olbramic (něm. Wollmersdorf). Zdroj: Matrika Římskokatolické farnosti Bravantice, ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 252, sign. Bi III 6, fol. 78.

Mladší Jan Fridel byl o několik let později, 7. února 1832, oddán s Magdalenou Rypala, dcerou Tomáše Rypaly, domkaře v Obramicích a jeho ženy Magdaleny, rozené Němec. Svatba se odehrála v kostele v Olbramicích. Zápis je proveden v matrice olbramické  farnosti.

Zápis svatby Johanna Fridela z Fonovic (něm. Fonsdorf) a Magdaleny Rypala (psáno Rippal) z Olbramic (něm. Wollmersdorf). Zdroj: Matrika Římskokatolické farnosti Olbramice, ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 315, sign. Bi VIII 3, fol. 70.
Kostel na horním konci obce Olbramice, začaly společně stavět Olbramice a Zbyslavice v roce 1750. Zbyslavice byly k Olbramicím přifařeny. V roce 1865 nechala kostel zvětšit hraběnka Maria Blücher z Wahlstattu. Kostel nese jméno svatého Bartoloměje.

Když jsem se s rodinou přistěhoval do Zbyslavic na Vrchpolí, dcerka začala chodit do Olbramic do školky. Následně v Olbramicích zvládla tamních pět tříd základní školy. Tehdy jsem neřešil, zda jsem či nejsem prvním Friedelem, který s Olbramicemi "má co do činění". Již 10 let však kostel sv. Bartoloměje s pozadím Beskyd tvoří dotváří každodenní krásné panorama našeho výhledu. Je to pohled téměř jako z Wikipedie. Takto totiž uvidíte kostel sv. Bartoloměje v Obramicích na Wikipedii (foceno je z louky před kostelem).

Kostel sv. Bartoloměje, Olbramice. Zdroj: Wikipedia.

Toto je přiblížený pohled na tentýž kostel z terasy našeho domu (foceno při západu slunce, se sluncem v zádech). V pozadí jsou patrny obrysy Beskyd.

Olbramický kostel při západu slunce z terasy našeho domu.


Ani jeden ze jmenovaných párů následně v Olbramicích nežil, jejich místo bylo ve Fonovicích. Je však jisté, že alespoň jeden Friedel se ženil v kostele, na který denně dívám. Napadlo mě proto zjistit, zda jsou rody Mathiasů Fridelů z Polanky a Jistebníku nějak spřízněny.

Opět Polanka

Když jsem dále sledoval stopu rodové větve Mathiase z Jistebníku, objevil jsem to, co se dalo očekávat. Syn páru, oddaného v olbramickém kostele, František Fridel, přesídlil do Polanky. Oženil se tam 1. července 1873 s Genovefou, z rodu Václava Tylečka. Tím se jistebnická větev Friedelů také dostala do Polanky a vstoupila zde do 20. století. Stejně tak se její členové s příjmením Fridel dostali do Václavovic a Lagnova, vsí, jež jsou nyní součástí lázeňského města Klimkovice.

Václavovice byly založeny Janem Václavem z Mönnichu, kmotrem mého prapředka Andrease Fridela, jehož synu Josefovi posléze odkázal 25 guldenů.

Spletitými cestami života poddaných se jedna z rodových linií jistebnického Mathiase Fridela propojila také s rodovou linií polaneckého Mathiase Fridela (panského kočího) také pokrevně. Došlo k tomu roku 1816, v období mezi svatbami bratrů Josefa a Jana Fridelových s olbramickými děvčaty.

Událostí, která spojila krev obou rodových linií, byl sňatek Antona Fridela s Annou Marií Tyleček dne 29.9.1816..

29. září 1816 byli na faře v Klimkovicích oddáni Anton, syn Thomase Friedla, domkaže z Polanky (19 let) a Marianna, vdova po Franzi Ličkovi, domkaři v Janovicích (28 let). Zdroj: Zdroj: Matrika Římskokatolické farnosti Klimkovice, ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 289, sign. Bi VI 13, fol. 3.

Pro představu ještě ukážu stručně obě rodové linie. Tady je linie od Mathiase Fridela z Polanky k Antonu Fridelovi:

Mathias Fridel (*??? - †???) - můj přímý předek
  • O ??? - Anna, ???
Andreas Fridel (*1735, Polanka - †1797, Polanka) - můj přímý předek
  • O 1761 - Kateřina, roz. Kubicza/Kubica (Polanka)
Thomas Cajetanus Fridel (*1770, Polanka - †1837, Polanka)
  • O 1792 - Anna, roz. Kuča, Stará Bělá
Anton Friedel (*1799, Polanka - †1860, Polanka)
  • O 1816  - Anna Maria, roz. Tyleček, Polanka (dcera Marianna - †1820)
  • O 1818 Johana Clara, roz. Hula, Polanka (6 dětí)
  • O 1833 - Mariana, roz. Röder, Harty (7 dětí)


Zde je rodová linie od Mathiase Fridela z Jistebníku k Anně Marii Tyleček:

Mathias Fridel (*???, Jistebník - †1799, Jistebník)
  • O ??? - Marina, Jistebník
Marianna Fridel (*1756, Jistebník - †1813, Polanka)
  • O 1778 - Fabián Tyleček, Polanka
Anna Maria Tyleček (*1786, Polanka - †1818, Polanka)
  • O 1809 - Mathias Gellnar, Janovice (bez dětí)
  • O 1811 - Franz Lička, Hošťálkovice (3 dcery)
  • O 1816 - Anton Friedel, Polanka (dcera Marianna - †1820)

2x vdovou, 2x vdovcem

Anna Maria byla v době sňatku s Antonem Fridelem už dvojnásobnou vdovou. Díky prvnímu manželovi, Mathiasu Gellnarovi, se objevila v Janovicích. Zůstali bezdětní. Pak měla holčičku a dívčí dvojčátka s druhým manželem, Františkem Ličkou z Hošťálkovic. S ním žila v Janovicích. Na jaře 1916 podruhé ovdověla a zůstala se třemi malými děvčátky.

Vdova Maria Anna byla o 13 let starší než její třetí manžel Anton Fridel (věk u oddávek ve starých matrikách se někdy liší až o pět let oproti skutečnosti). Jejich manželské štěstí trvalo necelé dva roky. Roku 1817 se jim narodila dcera Marianna. V roce 1818 Anton ovdověl a o dva roky později zemřela také malá Marjánka. To už měl Anton Fridel druhou ženu a s ní čerstvě i dcerku Apolonii.

Pokrevní spojení jistebnické větve Friedelů s "mou" rodovou větví polaneckých Friedelů tak skončilo po přeslici v roce 1820. Nemělo dlouhého trvání. 

Antona Fridela potkal podobný osud jako jeho první ženu - také během života dvakrát ovdověl. Se svou první ženou Marií Annou štěstí neměl, protože jejich dcera Mariana zemřela. V dalších dvou manželstvích však Anton Fridel zplodil 13 dětí. 

V Olbramicích se ženil Jan Fridel z Fonovic - stal se mým velmi vzdáleným formálním příbuzným. Na druhou stranu potomci Antona Fridela z Polanky jsou mými vzdálenými bratranci, s nimiž mám společné předky - Andrease Fridela (panského hajného) a jeho otce Mathiase (panského kočího).

Popletl jsem vám hlavu?

Matriky ukrývají mnohé zapeklité osudy a příběhy. Někdy z nich jde až hlava kolem. Zjednodušeně to lze odbýt větou o tom, že "všichni jsme příbuznými se všemi". Rozplétat některá spojení je ovšem zdrojem poučení, zábavy i překvapivých objevů a souvislostí. Třeba toho, jak se po několika generacích spojí rodové linie bývalých sourozenců. Takových případů také několik mám a i na ně v příspěvcích dojde.

Někdy mě k takovým příběhům přivede náhoda, jindy nutnost zkoumat z nějakého důvodu souvislosti či snaha najít čitelnější zápis v matrice.

Chcete-li si prohlédnout rodokmen potomků Mathiase Fridela z Jistebníku, tzv. rozrod, můžete si jej stáhnout zde. Jak jsem poznamenal v úvodu, není to hlavní větev mého pátrání, proto je v mnohém neúplný. Ukazuje nicméně některá spřízněná příjmení a místa.


9. 6. 2015

Mé dědictví (přeložte do angličtiny)

Nuže, jak je to u vás s připomenutím si Mezinárodního dne archivů 9.6.2015? Byli jste nebo chystáte se podívat, jak se dá odhalit vaše dědictví (angl. "Your Heritage")?

Mé dědictví je na rok Premium Plus


My Heritage - mé dědictví. To je trefný název služby internetové společnosti MyHeritage. Byla založena v roce 2003 Giladem Japhetem a sídlí v Izraeli. S trochou nadsázky by se dalo říci, že genealogické potřeby Gilada Japheta tehdejší nabídka neuspokojila, tak to vyřešil po svém - založil vlastní společnost. Nyní ji řídí ze San Jose ve slunné Kalifornii. MyHeritage má přes 80 miliónů registrovaných členů, kteří zde mají 28 miliónů rodokmenů, se zhruba 2,6 miliardami osob. O vše se stará zhruba 200 zaměstnanců. Společnost má i svůj blog.

Po 15 měsících využívání programu My Family Tree Builder a bezplatné on-line verze rodokmenu (pro max. 250 osob), jsem neodolal opakovanému chytrému marketingu a nabídkám prémiového členství v MyHeritage. Počet osob v mém širším rodokmenu se blíží hranici 2 500 osob. Přidávám svou kapku do mlýna. Chci prozkoumat a vyzkoušet možnosti různých navrhovaných propojení rodokmenů v této široké genealogické sociální síti.

8.6.2015 jsem publikoval celý on-line rodokmen na MyHeritage díky (zatím ročnímu) členství PremiumPlus. Uvidím, jak budu spokojen a co vše tento roční experiment přinese.

Náhled na stránku MyHeritage s on-line rodokmenem.

Výhody, které nejvíce vnímám jsou následující:
  • off-line aplikace v podobě programu My Family Tree Builder (MFTB), který je zdarma,
  • možnost synchronizace off-line rodokmenu z MFTB do vlastních on-line rodokmenů pro registrované (s dalšími doplňkovými placenými službami), vč. sdílení fotografií,
  • přístupnost prostřednictvím mobilních aplikací pro Android i iPhone/iPad, díky čemuž máte rodokmen neustále po ruce v chytrém telefonu nebo tabletu,
  • dostupnost služby ve 42 jazycích, což umožňuje i lidem, kteří nevládnou angličtinou, nemčinou či jiným světovým jazykem, celkem pohodlně vytvářet a spravovat on-line svůj rodokmen,
  • je to skvělá kombinace pro začátek na vyzkoušení - zdarma k využití program pro off-line evidenci předků v počítači a zdarma verze on-line pro 250 osob v rodokmenu.
Můžete si vytvořit i osobní erb. Dosti však reklamy, zkuste se podívat sami.

Zvu vás k návštěvě on-line rodokmenu

Odkrývá se příležitost i pro vás - čtenáře blogu. Navštivte můj on-line rodokmen a nahlédněte ještě více pod pokličku příběhů, které zde sdílím. Téměř 2 500 předků a jejich příbuzných je dědictví, které mnoha mým neznámým žijícícm, blízkým i vzdáleným příbuzným ušetří čas s hledáním. A snad umožní navázat kontakty.

Má statistika v programu MFTB ukazuje, že na vás čeká téměř 930 rodin, s průměrným počtem dětí 1,8. Zjistíte, že nejčastějším mužským jménem v rodokmenu je Jan/Johann, u žen Anna a Marianna. A také třeba poznáte, že musím odstranit pár chyb a omylů v některých větvích rodokmenu a u velmi starých údajů, kde není zachována tzv. "konzistence stromu". Třeba dítě narozené dívce ve 13 letech. To bude chybka a překlep. Na druhé straně mě sice kontrola konzistence stromu upozorňuje na předka, který měl dítě v 71 letech, ale bylo tomu tak.

Jaký bude vývoj skóre?

V profesionálním životě mě přitahuje záměr vyvinout koncept tzv. životního skóre. Je to i jedna z kategorií v blogu Život 50+.

U genea-blogu, který čtete jsem zvědav, zda a kdy počet návštěv zobrazující se v zápatí blogu, překoná počet osob v on-line rodokmenu, který je zobrazen v uvítacím textu na MyHeritage. V době publikování tohoto příspěvku (9.6.2015) je přibližné skóre zhruba

Počet návštěvníků blogu : Počet osob v rodokmenu

1 394 : 2 407

ve prospěch mých předků a příbuzných (= počtu osob v rodokmenu). Chovám naději, že se skóre ještě v průběhu ročního členství MyHeritage Premium Plus (do 7.6.2016) obrátí a převáží počet návštěv blogu MY ROOTS. Kontrolovat to můžete sami - tím, že občas zavítáte jak zde, tak na můj rodokmen u MyHeritage. Díky.


4. 6. 2015

9.6.2015 - Mezinárodní den archivů

Co se vám vybaví ve spojitosti se slovem ARCHIV? Co slyšíte? Co vidíte? Co cítíte za vůně? Co vnímáte dotykem?... Kdy jste (poprvé či naposled) byli v archivu?

Archeion a archivum

Podle Etymologického slovníku jazyka českého z roku 1968 od Václava Machka, pochází latinské archivum (místo pro uložení listin) původně z řeckého archeion (= vládní budova). Kupříkladu pro Zemský archiv Opava je to pravda. 

Do Opavy byl v roce 1625 povolán jezuitský řád a v roce 1630 zde bylo založeno jezuitské gymnázium. Původní budova jezuitské koleje v dnešní Sněmovní ulici byl mezi roky 1711-1723 přestavěna do barokní podoby. To bylo v letech těsně před příchodem Mathiase Fridela do Polanky. Když byl v roce 1773 jezuitský řád zrušen, připadla budova i s gymnáziem slezským stavům. V roce 1814 tu vzniklo muzeum (dnešní Slezské zemské muzeum). Od roku 1853 budova sloužila Slezskému zemskému sněmu - stala se tedy vládní budovou. Nyní je v této budově sídlo Zemského archivu, jedné z mých "domovských stanic" rodopisného bádání.

Budova Zemského archivu, Sněmovní 1, Opava

Díky pokročilé digitalizaci v Zemském archivu Opava jsem do této budovy ve Sněmovní ulici č. 1 poprvé vstoupil (až) 25.5.2015 a znovu 1.6.2015. A za pár dnů...

9. června 2015 je Mezinárodní den archivů.

Máte-li zájem si procvičit angličtinu (ruštinu, němčinu, španělštinu...), navštivte stránku International Council on Archives, věnovanou této mezinárodní události.

Bez archivu bych se nedozvěděl nic o svých předcích a další zajímavé detaily. Při své první osobní návštěvě v badatelně ZA Opava jsem například zjistil, že:
  • svobodný pán Jan Václav z Mönnichu, na Polance, Jistebníku, Studénce, Raduni, Rychvaldu, Hažlachu a Záblatí, ve svém posledním pořízení z roku 1787, odkázal 25 guldenů Josefu Friedelovi, synu panského hajného Andrease Friedela, kterému byl Jan Václav v roce 1735 za kmotra. (Při další návštěvě jsem z dokladů v pozůstalostním řízení ověřil, že tato suma byla Josefu F. řádně vyplacena).
  • 25.3.1933 byla v bytě mého děda Aloise Friedela v Moravské Ostravě - Hulvákách provedena bezvýsledná domovní prohlídka, na základě udání a podezření z pašování a přechovávání zbraní. (V Archivu města Ostravy mi pak pan Barcuch sdělil, že Tomáškova 265, kde Alois F. ve 40. letech minulého století bydlel, je dnešní Varšavská ul. č. 10).
Archivy skrývají bezpočty různých zaznamenaných útržků osudů a příběhů. Uchovávat tyto střípky minulosti je jejich účel.  

Mezinárodní den archivů je příležitostí pro veřejnost, aby se seznámila s archivy, jejich zákulisím a prací archivářů, která díky technologiím digitalizace a Internetu získala nový rozměr. Otevřela milionům lidí přístupnější cestu ke zkoumání vlastních kořenů a hledání příběhů. Umožnila jim poodhalit svou minulost, historii a její okolnosti. A to je super! Stojí za to si připomenout slavný citát amerického filozofa a spisovatele španělského původu, George Santayany (1863-1952)

Ten, kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat.

Mezinárodní den archivů je v České republice spjat s mottem

Archiv - křižovatka mezi minulostí a budoucností

Vnímám to jako symboliku také pro své dva zánovní blogy - genealogický, který čtete a blog, nazvaný Život 50+ (má naznačovat budoucnost). Shodou okolností jsem i na něm už o archivu psal.

K návštěvě archivu vás chci inspirovat.

Tipy na výlet za poznáním archivů

Pokud se rozhodnete udělat si 9.6.2015 výlet, mám pro vás adresy a odkazy na archivy, s nimiž se při své rodopisném dobrodružství setkávám.
  • Zemský archiv Opava, Sněmovní 1, Opava
  • Vojenský ústřední archiv a Vojenský historický archiv, Pilotů 217/12, Praha-Ruzyně

Poděkování

Jsem rád, že na tomto místě mohu poděkovat všem pracovníkům archivů za jejich práci. V mém případě se to týká nejvíce paní Ivany Gebauerové ze Zemského archivu Opava, pana Jana Zámečníka z Vojenského ústředního archivu, pana Antonína Barcucha z Archivu města Ostravy.

Mé díky patří i matrikářkám - zejména paní Lence Chalupové z Obecního úřadu (OÚ) v Žarošicích a matrikářkám z OÚ Horní Bečva, ÚMOb* Ostrava-Vítkovice, ÚMOb Ostrava-Jih a ÚMOb Moravská Ostrava a Přívoz. Nejnověji paní Ľudmile Iskierkové, matrikářce Obecního úřadu v Rabči na Oravě. Velmi oceňuji vstřícnost, ochotu a laskavost všech jmenovaných, milých paní z matrik.


* Úřad městského obvodu